roso.mak komentáře u knih
Landsman se tentokrát pustil do toho, co dělá Čechy Čechy. Ponožky do sandálů, spálená záda a řízek zabalený v igelitce. A nebude chybět ani Čeněk, i když ten se zdá být výjimečně hodný.
Bohužel, cena za nej. humoristickou knihu vypovídá akorát o tom, že se tu nic jiného nevydalo. Pokud by se nechlubili, že to je "jako těžkej humor, hele mám cenu", tak bych dala hvězd více.
Psané je to hezky, jen je to lehce překombinované a Deus ex machina se tam objevuje tolikrát, že se mu ani nevyplatí odcházet ze scény.
Kniha podle názvu působí trochu jak takové ty podnikatelské žvásty, ale nebojte, je úplně o něčem jiném.
Nikdo vám tam nebude cpát jak rychle zbohatnout, ale naopak se dozvíte něco o sobě a o lidském chování (nejen stádním) a možná se příště nenecháte při nákupu nachytat.
Určitě z těch lepších od Agátky. Zajímavý námět, dobře se čte, akorát
(POZOR SPOILER!)
ten tajemný vrah z minulosti, co se tam objeví proto, aby to mohlo tak dobře dopadnout... Ale Agátka má prostě ráda, když je tam kus romantiky.
A kdo si myslí, že Agátka nebyla feministka, Ať si přečte tuhle knihu. Její názory byly na její dobu velmi pokrokově rozumné a promyšlené:-)
Ze začátku mě z autorova vyprávění akorát tak bolely nohy, pak jsem se do ní začetla a nakonec měla neodbytnou touhu vyběhnout bosa s lahví vody do lesů.
Kniha není žádným uceleným příběhem. Je v ní spoustu odboček a historek, nemá žádnou gradující zápletku. Přesto jsem ji zhltla jak malinu a pokaždé, když jsem musela přestat číst, jsem se těšila na nášup. Místy jsem se smála, hodně jsem se poučila a výborně se namotivovala.
Tahle knížka svým stylem psaní určitě není pro každého a chápu na co si tu lidé stěžují. Ale mně prostě sedla.
Zítra vyrážím do lesů. Obuta.
Přečteno po několikáté a pořád mi připadá Elániovská série stejně skvělá.
Nemohu si pomoct, sláva této knihy stojí hlavně na brutalitě vraha. To je to, co ji odlišuje.
Nicméně oceňuji, že autor pamatoval na logickou zápletku a uvěřitelný motiv vraha a vynechal jakékoliv deus ex machina. A umírání obětí? Ať si autor hraje, hlavně, že nezlobí.
Detektivka přiměřeně napínavá, dobře čtivá, bez superhrdinů závislých na alkoholu a hlavně věc, za kterou dávám plnou: není tam jediná logická díra (byť samozřejmě neznám reálie norské policie). Za mně bestseller oprávněně. Už stojím v knihovně frontu na Sovu.
Nenič zemědělskou půdu špatným hospodařením a nedělej si dluhy, pokud opravdu nemusíš.
Mistrně napsaná (a přeložená, četla jsem překlad z roku 1941) kniha, která je záznamem jedné ošklivé doby. Byla mi předávána jako kniha, která má být smutná, což mi nepřišlo. Celou dobu jsem měla pocit, že je osud hlavních hrdinů trestem za chování a hospodaření předchozích generací, že si za to vlastně můžou sami lidé, celá společnost, za celý systém nastavený na půjčkách, které se splácí sklizní.
Tak a teď si jdu půjčit něco o historii Krize v US.
Když chcete něco velmi lehkého na čtení, kdy konec vám neudělá těžkou hlavu, něco co hezky plyne a hezky se to čte.
Ale to srovnání s Harry Potterem na obálce - třikrát fuj všem pokusům vytěžit bestsellery! Pokud vás zaujal na knize zrovna tento výkřik, tak ji vraťte do regálu, protože to se vám líbit rozhodně nebude. Jediné, co mají společného je to, že se oba učí čarovat. To je jako kdybych srovnávala umyvadlo s okapem jen proto, že v obou teče voda.
Dobrá četba. postapokalyptický žánr je moje oblíbená kategorie. I když má příběh v sobě lehce logické díry, autorova fantazie to hravě vyrovná. Velmi ruské.
Na bondovku je tempo pomalé, ale dámám je šedesát, takže pokud chcete bláznivé honičky a deště kulek, jste tu blbě.
Tyhle dámy dělají práci s rozmyslem a byť jsou v knize logické i faktografické díry (a do některých by se vešel i střední mamut), já si tím dojem zkazit nenechám.
Tohohle žánru jsem fakt fanda. A vzhledem k tomu, že takových knih moc na trhu není, je super, že něco takového vzniklo dokonce v Čechách. A fakt je to dobré!
Za mě to překonává jedině snad Cesta šamana. A to i když do toho nepočítám ten poslední překombinovaný díl, který je fakt mizerný.
Jo jasně, zatím je na trhu jenom první díl, a uvidíme, kdy to dojde do fáze, na kterou umře tempo všech knih z tohodle žánru. Totiž, kdy je hrdina tak mocně nalevovaný, že už nemá konkurenci a projíždí dějem jak nůž máslem.
Na druhou stranu, tenhle hrdina má na krku vytuněného vraha a ještě větší lež. To by mu mělo nadělat dost problémů, aby to nebyla nuda :-)
Tohle byla ale blbost. Ani jsem to nedočetla.
Máme tu pracovní lágr, kde všichni pracují, dokud se neupracují k smrti. A svět dostatečně krutý, aby se tam mohla dostat sedmiletá holka jen proto, že její otec byl viděn s rebelem. A samozřejmě místo, kde si dozorci můžou delat, co chtějí.
Rozhodně nemám pocit, že by v tomhle lágru mohla zůstat ránojička citlivá. Nedokážu si představit, že by měla zásobu léků, jak nejprimovější apatyka. Nedokážu si představit, že by se tam hlavní hrdina mohl courat, jak se tam courá. A že by na to po 14 hodinách práce v kamenolomu měl ještě sílu.
Na jednu stranu máte kruté prostředí, na tu druhou se tam všichni chovají, jak na procházce v parku.
Krátké , což je dobře. Sloh je naprosto mizerný a zápletka dost nedotažená. Do dalších dílů se pouštět nebudu.
Škoda, že je to tak nečitelné. Za poetismy a filozofováním se skrývá opravdu depresivní vize budoucnosti plná dokonale zblbnutých a zfanatizovaných lidí, kteří ve jménu neexistence chyb udělají cokoliv a ani je nenapadne pochybovat.
Dost dobře nechápu, že někdo, kdo napsal Dějiny hnutí a Zlodějka mýho táty, je někdo kdo v reakci na současnou válku na Ukrajině hlásá: Mír za každou cenu. Příběh v těchto dvou knihách je totiž přesně důsledkem míru za každou cenu. A obě končí špatně pro lidstvo i jednotlivce.
A po té, co se Hůlová vyblila v Dějinách na téma feministky jsou hnusný zakomplexovaný ženský v teplakach, máme tu knihu na téma ničení tradiční rodiny.
Ale protože se dílo má oddělovat od umělce, je na čase napsat něco o knize jako takové.
Když se dva rozvádí a najdou si nové partnery, bývá v tom spousta hořkosti. Zvlášť, když to ti dva plichtili léta hádkám navzdory. A do toho si dosaďte pět děcek, jedno těhotenství a desetiletýho ublíženýho mrňavýho hajzlíka, který se prostě nedokáže srovnat s tím, s čím
se musí srovnat téměř půlka děcek téhle republiky. A všichni kolem něj se snaží být chápající a chodit po špičkách, protože on za to přece nemůže. To ten těžký rozvod.
A maminka je jeho a jen jeho a jediná definice její existence je, že je jeho matkou a musí mu sloužit.
Aneb, vychovávejte své děti, dokud jsou malé. Pak už je pozdě.
Fiktivní příběh o nefiktivnich osudech. Krásné čtení, při kterém si člověk uvědomí spoustu věcí
Tahle kniha není tak špatná, jak špatné je její hodnocení. Nicméně, děje se toho tam hodně, ale nic se neřeší. Pamatujete si ještě z hodin literatury takovouto základní definici, že správné drama má mít kolizi a krizi? Tak to tady chybí.
(SPOILER) Bože, to byla ale blbost.
Nemyslím to "ztracené" podzemní město, ani tu telepatii. To k žánru patří. Strašně nesnáším, když jsou hrdinové blbí. Považte. Máme nepřítele oblbnutého prášky natolik, že mu dokážeme sebrat věci a vyplížit se ven. Co vám sakra brání majznout ho po palici?
A ti paragáni snášející se nakonec? Na to autor trošičku pozapomněl, že jeskyně mívají strop. Nebo se snad spustili šachtou výtahu a pak se k tomu stropu odlevitovali, aby pak mohli mít efektní ántreé? A to ani nemluvím, že na jeskyňářskou VIP výpravu si vyberete logicky bioložku s klaustrofobií, protože drama musí bejt. Fuj.