rottovat
komentáře u knih
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Velmi povedený román. Oceňuji, že autorka se vymyká současnému trendu většiny českých spisovatelek a těžištěm děje tak není hrdinka utápějící se v depresi a prožívající jednu ránu osudu za druhou. Tím ovšem nechci říct, že se jedná o nějakou humoristickou literaturu, to vůbec ne. Celý román je psán v jakési lehké nadpozemské nadsázce a dotýká se spousty otázek, ať už závažných či zcela banálních, které v určitých chvílích napadnou nejednoho z nás. Je to originální, svižné, prostě dobře napsané. K maximálnímu počtu hvězdiček by stačilo jen lehké zkrácení, v závěru se už určité obrazy až moc opakovaly.
Mysli na nesmysly
Michaela Dočkalová
Dávám tak tři a půl hvězdičky, na debut je to velmi zdařilé, čtivé, a to nejsem povídkový typ a v podstatě je nečtu. Námětem povídek jsou především vztahy, ať už rodinné, či partnerské (jako bych místy viděla inspiraci Petrou Soukupovou), některé dialogy byly, myslím, až moc přehnané, ale jinak čím pokročilejší povídka, tím byla zdařilejší. Přečteno v podstatě za den.
Víkend v Londýně
Jan Folný (p)
Po první vydařené kapitole s Petrem, u které jsem se velmi bavila, jsem si říkala, že Víkend v Londýně bude svižná, dobře napsaná oddychovka. Bohužel celkový dojem je nakonec rozpačitý. Ještě do doby, než se děj začne odehrávat v Londýně, je to dobré, ale pak mi najednou přišlo, že celý příběh přestal postrádat smysl a ucelenost, zejména pak koncové kapitoly vyprávěné okrajovými postavami mi přišly nesourodé, neprovázané, jako kdyby na sebe byly křečovitě nalepené, ale ve výsledku vlastně každá byla o ničem. Škoda.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Oproti "ohníčkům", které jsem četla jako první, je tento příběh o něco slabší. Není rozhodně špatný, stejně jako u "ohníčků" je ústředním tématem rodina a vztahy mezi jejími jednotlivými členy. Je to čtivé, místy k zamyšlení, ale po přečtení ve mně nic moc nezůstalo.
Nejšťastnější generace
Jan Cempírek
Mně se to líbilo. A moc. Tak nějak mi to celé sedlo do mé momentální nálady, rozpoložení. Není to klasický román, spíše jen střípky ze života dvou lidí, kteří se v rozmezí dlouhých třiceti pěti let potkávají, rozcházejí, sem tam o sobě neví vůbec nic a pak zase všechno. Oceňuji střídmý, výstižný jazyk a lehce depresivní podtón celé knihy.
Lapači prachu
Lucie Faulerová
Dávám tak tři a půl hvězdičky. Nejedná se o klasický román, spíše je to proud nejrůznějších vzpomínek, myšlenek, momentálních nálad. Jazykově a stylisticky je to ale velmi zajímavé a neotřelé. Čtení jako takové však není moc veselé, deprese prostupuje takřka každou stranu příběhu. Za přečtení ale rozhodně stojí a myslím, že pokud autorka nezůstane jen u prvotiny, máme se časem na co těšit.
Nazdar, vitamíne
Rachel Khong
Podle titulní strany jsem očekávala trošku něco jiného. To by ale nevadilo, kdyby měl příběh určitou hloubku, ale od začátku do konce je to celé takové ploché, unylé, vlastně nevím, co chtěla autorka příběhem říci. Přečteno za necelé dvě odpoledne a po dočtení ve mne nezůstalo vůbec nic. Jako studentský pokus o literaturu je to dobré, ale zde to končí bohužel pouze u toho pokusu.
Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
Je to dobré, jednotlivé části samy o sobě vynikající, nejvíce mne asi zaujala část Josefky a Fany. Stejně tak vykreslení horské vesnice v době 1. a 2.světové války bylo vynikající. Jen bych čekala, že části budou více provázané, resp. na konci bych čekala nějakou větší pointu, která by celou knihu hezky spojila dohromady.
Poslední zkouška
Hans Rosenfeldt (p)
Autoři jsou zárukou kvality a opět nezklamali, skvělá detektivka, místy sice pár nelogičností, ale jinak opět bodují na konci - poslední dvě strany, klobouk dolů, a už se těším na další díl.
Stockholm: Přísně tajné
Hanna Lindberg
Na knihu mě nalákal rozsáhlý rozhovor s autorkou, ale po přečtení samotného díla musím říct, že se mi tedy nelíbilo. Čte se to velmi rychle, jazyk je prostý a ničím výjimečný. Ale celkově mi příběh přišel plytký, vyumělkovaný, čišela z něj až přílišná snaha o dokonalost s cílem dosáhnout úrovně špičkových spisovatelů typu Larsson, ve výsledku se však jedná o průměrný příběh s podivnými postavami (chvílemi jsem měla pocit, že čtu román pro teenagery) odehrávající se v bizarním prostředí módního časopisu. Všechny ty popisy luxusních značek mi přišly tak nějak mimo mísu. Když to shrnu, tak jako oddechovka před spaním je to dobrý, ale že byste se nemohli dočkat, až se vrhnete na čtení, abyste věděli, jak to bude pokračovat dál, tak to ne.
Tiché dívky
Eric Rickstad
Je to dobré, je to čtivé, ale ničím se to neliší od jiných současných detektivek. Jako by autor jen kopíroval již zaběhlé postupy a nevložil do příběhu nic nového, překvapivého, něco, čím by se odlišil v záplavě současného boomu krimi příběhů. Tím netvrdím, že je to špatné, to vůbec ne, pro pošmourné odpoledne ideální čtivo, ale celkově je příběh dost předvídatelný a autor se bohužel nevyhnul ani mnohým zajetým klišé. Body navíc však dávám za skvělý epilog, který dává tušit slibnému pokračování.
Matkárna
Amy Sohn
Celých čtyři sta stran je v podstatě jen o tom, jak se manželé či partneři neustále podvádí a spí se všemi okolo, jen ne spolu. Stále dokola se tam opakuje takřka totéž, některé kapitoly jsou zábavnější, jiné méně. Určité pasáže s erotickou tématikou připomínají stylem kýčovité harlekýnky. Nevím no, žádné super čtivo to nebylo, ale jako oddychovka k večeři celkem dobré. Mimochodem, Prořezávání zoubků je naprostou kopií Matkárny. A oboje si zaslouží tak 2, max. tři hvězdičky.
Omluva Julii
David G. Hochman
Naprosto dokonalé, krásné, smutné, dojemné. Velmi čtivé, i přesto, že to vlastně neobsahuje žádnou velkou zápletku a pointu. V jednoduchosti je síla, kéž by vznikalo víc takových děl. Dávám maximální počet hvězdiček.
