Roxxi komentáře u knih
Čteno jako audiokniha a libilo se mi to, uprimne ty negativni komentare zde moc nechapu:-) Melo to napeti, zahadu....za me dobre cteni. Vsechny nejasnosti se nakonec objasnily a vyusteni bylo logicke. Bodik dolu, jelikoz Darcy Coates nasadila latku proste hodne vysoko, jinak by to plny pocet ucite dostalo.
Tak ja nevim, jsem z toho trosku rozpacita. Pet lidi, kazdy jiny, nikde nic, co by je jakkoli spojovalo (krome domu, ktery ma kazdy jiny, a pritom jich jsou na svete stovky, tak proc zrovna tito), vyporadani se s minulosti, ktere kazdemu trvalo asi tri minuty rozhovoru se svymi blizkymi, kteri jsou mrtvi. Pripominalo mi to filmovou serii "ztraceni" kdy na ostrove zilo dobro a zlo a realita se michala s fikci, zde to bylo totez, nicmene v dome. Dobro najednou bylo zabito (proc nyni?co k tomu vedlo? proc ne kdykoli v minulosti?) a zlo bylo zabito hned pote, ale cele drama se odehralo asi v peti vetach. Horor to urcite nebyl, nebala jsem se ani chvili, napeti troska byla, ale hlavne zvedavost kdy jsem ocekavala, ze se dovim proc zrovna techto pet, co se vlastne deje a proc se to deje....ale v celem tom zmatku a chaosu jsem odpovedi neziskala. Knihu uplne nezatracuji, na sve si urcite prijdou perverzaci, ale za me tri s odrenyma usima.
Přečteno za vikend, napětí se pomalu stupnovalo až nešlo knihu odložit, i když se dal zaver ocekavat. Styl psani mi vyhovoval, naopak to dle meho presne vyjadrovalo pocity Malorie a to, co se ji odehrava v hlave. Presne takto totiz mozek ve stresu funguje. Prestoze chapu, ze deti musely byt vycviceny dobre, tak ma za prilisnou prisnost Malorie bodik sympatie dolu:-)
Kniha se četla velmi dobře, ale obsah byl velmi nepravděpodobný. Průměrné sedmileté dítě není schopno vymyslet takové nástrahy. Kdyby se jednalo o pubertáka, tak by byla kniha věrohodnější. Tak přestože se opravdu četla velmi dobře, za me jen dve hvezdy.
Knihu jsem koupila pote, co jsem videla vysoke procento hodnoceni, az pote jsem zjistila, ze to je young adult, coz me rozmrzelo, ale co uz, rozhodla jsem se ji precist. Musim rict, ze se cetla velmi dobre, byla napinava a neslo se od ni odtrhnout. Pro vekovou kategorii 10-14 let je urcite za pet hvezd a doporucuji. Ja take davam plny pocet, protoze je urcena pro mladsi vekovou kategorii a pro ni je opravdu napsana vyborne.
ufff, to byla zdarila ducharina. Mara byla proste sva, tvrdohlava (vsechno vim a znam nejlepe), sobecka (nikdo mi radit nebude a budu si delat co chci) a Neil trouba, co si vsechno nechal libit, takze se k sobe hodili. Jen jsem nepochopila, ze dva mladi dospeli lide si vystaci jen s polibky a obejmutim, pricemz maji cas a prazdnej barak. Je to ma prvni kniha od autorky, a pokud je opravdu nejslabsi, tak se hoooodne tesim na dalsi. Jen se obavam, ze kdyz jsem se bala spat na chate sama, protoze tam o pulnoci vrzou schody a nekdo mi chodi po pude, ze po přecteni teto knihy tam uz spat nebudu nikdy.
Nemohla jsem se zacist, ale od poloviny jsem se zase nemohla odtrhnout, jelikoz me zajimalo, jak to cele skonci. Konec neprekvapil, nicmene do posledni strany jsem opravdu doufala, ze to skonci preci jen jinak. Ale to by byla cervena knihovna, ne skutecny zivot. Jakkoli nechapu, jak muze nekoho vzrusovat devce ne starsi deseti let, tak je mi na zvraceni z toho, ze si nekdo dokaze "uzivat" s batoletem. Proto mi misty u cteni bylo opravdu tezko, kdyz byly i jen kratce popisovany zverstva na detech. Velkym prinosem podle me je zaver knihy, kdy si mlada nezkusena policistka uvedomi, ze si mysli, ze zije v civilizovanem svete, ale pritom zije mezi nechutnymi prasaky, kteri maji navenek sporadanou rodinu. Ze nepotrestany zustanou politicke a kulturni spicky je uz jen jakysi smutny obraz dnesni doby, stejne tak, jako zkorumpovana policie.A i kdyz hydre useknes hlavu, tak z chapadel vyroste nova. Pri cetbe vedle me spal muj sedmilety syn.....a bylo velmi tezke si predstavit, ze by tak malym detem mohl nekdo tak surove ublizovat. PS. za me pet hvezdicek, kniha k zamysleni a premysleni.
Cetla jsem jako audioknihu ve vynikajicim podani Martina Stranskeho. Nesnasim zimu a mraz, nemam rada skutecne pribehy prolnute smyslenou priserou....ale tento pribeh me naprosto ohromil. I pres obsahlost to ma spad, zachycuje skutecne udalosti, o kterych vlastne nikdo nevi, zda se takto udaly (ale velmi pravdepodobne ano), a hlavne jsem se dovedela i neco o zivote inuitu, proc je v iglu teplo i kdyz tam sviti jen svicka a spoustu dalsich faktu, ktere by vydaly na zajimavy dokument. A nakonec tam nevadila ani ta smyslena prisera, ktera pribeh trosku okorenila. Mraz na tele zustava i dlouho po precteni.
Naprosto uzasny pribeh. Jak je u Petry Hulove zvykem, rozvlacny a neuchopitelny zacatek kdy nevite, co tim chce autor rici, se pretavi v situaci, kdy knihu nechcete odlozit, dokud se nedozvite, jak to skonci. Konec velmi prekvapivy, když vsechny dilky puzzle do sebe perfektne zapadnou a vam to docvakne taky. A stejne jako v Pameti moji babicce se dozvime neco o zivote, ktery nastesti zit nemusime.
Me se kniha moc libila. Byla vychovna a vedla me k zamysleni, jak se mam chovat ke hrackam, pozdeji i k ostatnim vecem. Aktualne jsem ji oprasila a ctu ji synovi v nadeji, ze i na nej silne zapusobi.
Cetla jsem jako audioknihu a namluveni Vasilem Fridrichem bylo tak uzasne, ze jen toto vysvihlo knihu o nekolik stop na zebricku vyse. Zajimavy pribeh, zajimava zapletka....a prestoze je kniha scifi, prinuti vas zamyslet se nad existenci, zivotem a smrti....i nad tim, co by bylo kdyby smrt nebyla.....
Kniha vas nuti cist dal, jak ctive je napsana....jen ten obsah mi prisel dost pritazeny za vlasy. Dokazu uverit, ze detem se v hlavickach rodi divne napady, ale to co se rodilo v hlave maleho ditete odpovida rozumu dospeleho cloveka. Nedokazu uverit tomu, ze i nadprumerne inteligentni dite v jejim veku by bylo schopno vymyslet co vymyslelo, i vzhledem k tomu, ze v jinych oblastech zivota se proste chovalo umerne svemu veku. Za me hezky, ale trosku prestreleny a neuveritelny pribeh.
Tento silny pribeh mi i po nekolika mesicich nahani husi kuzi na tele.....tak syrove popsany zivot v ghettu a koncentraku jsem jeste necetla....navic od spisovatele, ktery si koncentrakem neprosel, a presto dokazal myslenky a pocity hlavni hrdinky takto skvele podat. Pocit Hany, ktera lituje, ze nezemrela rychle, ale tim ze prezila, je nucena umirat pomalu a aprozivat desive okamziky znova a znova, se vam vryje do pameti. I po valce se musi Hana poprat s minulosti, coz ji dostava hloubeji do bahna vlastni zbytecnosti...ale nakonec se preci jen objevi svetlo na konci tunelu a Hana zacne pomalu konecne zit. Aspon pro nekoho, kdyz uz ne pro sebe. Kniha je ukazkou toho, ze i kdyz vlastne koncentrak prezijete.....tak jste ve skutecnosti zemreli.
Cetla jsem jako audioknihu, ktera je skvele namluvena, kdy ton predcitajiciho dava ctenari jeste vetsi pocit beznadeje a totalni ztraty zajmu o vlastni zivot.
Doporucuji vsem.
Ctenari se zde rozciluji, ze tento "detektivni pribeh" nema rozuzleni, a ze se nedovedeli co se vlastne stalo. Tento pribeh,ale neni detektivkou. Je to pribeh o tom, ze kdyz se budeme prat s vetrnymi mlyny (zde hledani neceho, co vlastne ani hlavni hrdinka nikdy najit nemohla) tak nas ty mlyny muzou semlit. A pribeh skoncil presne tak....kdyz uz to vypadalo, ze s hledanim je konec, objevil se dalsi "dukaz" toho, ze prestat hledat hrdinka nema. Jde o psychologicky pribeh, ktery nuti k zamysleni. A to zamysleni muze pomoci nam vsem - zda i my se mame v zivote zaobirat minulosti, kterou nezmenime a treba si tim znicit soucasny zivot, anebo zda je lepsi koukat do budoucnosti. Hledat odpovedi na otazky, ktere nikdo nemuze zodpovedet.....je bludny kruh....a tocit se v nem nema cenu.