rozaaalie_ komentáře u knih

Kniha je obohacena o nádherné ilustrace, které postupně odhalují své tajemství společně s jednotlivými stránkami - když se tedy dostanete k té poslední, všechny dílky skládačky krásně „cvaknou“ na své místo a s nimi i celá pointa.

Co se samotného děje týče, jak už tomu u povídkových knih bývá, některé texty se mi samozřejmě líbily více a jiné méně. Nejvíc mě zasáhla Čarodějnice z Duvy, která mě svým plot-twistem fakt rozervala na malinké kousíčky! Celkově tu však nebyl žádný příběh, u kterého bych se vyloženě nudila a všechny měly určitý půvab a kouzlo.

Kniha svými „vibes“ hodně připomíná Bajky Barda Beedleho od Rowlingové a za mě je to určitě jen a jen dobře. Obojí jsou v podstatě trochu hororovější pohádky s ponaučením a zároveň obě knihy skrývají víc, než se na první pohled zdá. Stejně jako Bajky jsem si i Trnitou řeč zamilovala a lituju, že jsem se do ní nepustila už dřív! Doporučuji určitě nejen všem milovníkům Leigh Bardugo :)
- - -
bookstagram: @rozaaalie_

1 05.08.2024

Čteno v AJ.
- - -
Knihu jsem kdysi četla v češtině, ale tentokrát jsem toužila okusit předlohu. Alenka byla napsaná v polovině 19. století a jde to znát. V anglickém originále se setkáme se mnoha krkolomnými pasážemi, a přestože si myslím, že je moje angličtina na docela ucházející úrovni, spoustu slov a frází jsem musela vyloženě googlit.

Carrollův typicky hravý, experimentální, často až nonsensový styl psaní je jednou z jeho největších předností, ale zároveň i kamenem úrazu. Proto pro mě bylo čtení občas spíš utrpení jak zábava, jelikož dobovost jej v tomto ohledu bohužel trochu poznamenala.

Avšak po dějové stránce Alenku naprosto zbožňuju! Jak samotná hrdinka, tak i kočka Šklíba, Bílý králík, Srdcová královna a spousta dalších, někdy i neexistujících stvoření dnes tvoří známé archetypy. Miluju Carrollovu originalitu a tvořivost, díky které se můžeme těšit z bláznivých vymyšlených slov, říkadel a básniček.

V celkovém dojmu tahle kniha krásně vyobrazuje svět skrze oči dítěte. Najdeme tu jednoduché, úsměvné pasáže, ale zároveň nakoukneme i do filozofie a autorových mouder. Říše divů kontrastuje mezi monotónností lidského bytí a poukazuje na důležitost fantazie. Stejně jako Alenka, i my máme někdy pocit, že před svými starostmi musíme někam utéct. Tak dejte pozor! Třeba při toulání skrz večerní město koutkem oka zahlédnete bílého králíka s kapesními hodinkami. A pak vám bude magie bližší, než kdykoli dřív... :)
- - -
Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém instagramu: @rozaaalie_

1 18.07.2024

V tomhle díle si muminí rodinka zrovna užívá prosluněných dní, když v tom do údolí udeří obrovská vlna tsunami. Rázem je všechno vzhůru nohama a Muminek se společně se svými rodiči, Mimlinou dcerou, malou Miou, Mínou a Pimkem vydává na velké dobrodružství.

Útočiště jim poskytne prazvláštní dům, který zrovna pluje okolo. Až na to, že to není jen tak ledajaký dům. Nemá přední stěnu, je skrz naskrz provrtaný divnými pokoji s parukami, šaty, umělým ovocem, dřevěnými meči a dokonce tam bydlí i nějaká podivná slečna "Rekvizitárna"!

Tahle úsměvná knížka je dokonalým společníkem pro jedno letní odpoledne. Přestože se jedná o literaturu pro děti, já si myslím, že naplno ji dokáží ocenit právě dospělí. Najdete v ní totiž plno suchého humoru, u kterého jsem se osobně často smála nahlas. Taky je zde ukryto mnoho filosofických pasáží, samozřejmě nějaké to poselství a v tomto konkrétním díle také tematika a motivy divadla, které ocení i naprostí kulturní barbaři, jako já :D.

V celkovém dojmu nemůžu jinak, než knížku stoprocentně doporučit! Skrze kraťoučký příběh zažíváme nejedno dobrodružství: se zahořklou krysou Emou, se Šňupálkem a jeho dvaceti čtyřmi lesními dětičkami, s utrápenou fififjonkou toužící po troše lásky či dokonce s muminkem utíkajícím z vězení.

A jedna věc je fakt jistá... Tohle léto bude opravdu bláznivé!
- - -
Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém instagramu: @rozaaalie_

1 18.07.2024

SOUMRAK NAD HÁJOVNOU: 4,5/5
První povídka nasadila laťku velmi vysoko. Během několika prvních stránek jsem si rychle oblíbila to, jak se autor s ničím nepáře a hned po hlavě skáče do akce. Od konce jsem měla díky bravurnímu tempu vysoká očekávání, takže mě trošičku zklamal. Čekala jsem nějaké epické vyústění a bohužel nepřišlo. I tak se jednalo o nadprůměrný začátek.

TVŮRČÍ OSOBNOST: 1/5
Tenhle příběh bohužel byl jedno velké NE. Což mě mrzí, protože první povídka byla úžasná, jenže pak přišlo tohle tuctové klišé. To asi bez spoilerů nedokážu příliš rozvést. Ale řekněme to takto: z odborného lékařského hlediska nedávala absolutně žádný smysl a upřímně mě dost namíchla. Někdy je lepší nechat věci nevyřčené a zapojit fantazii čtenáře. Jednu hvězdičku dávám za čtivost.

THE MOUSE: 3/5
Po předchozí katastrofě opět v hooodně pohodě. Úvod mě zaháčkoval a byla jsem fakt napnutá jak kšandy, co si autor přichystá. Bohužel se to zvrtlo lehce "nadpřirozenou" cestou, což neurazilo ani nenadchlo. Příběh určitě není špatný, jen to není můj šálek kávy. Ale jsem si stoprocentně jistá, že spoustu čtenářů by zaujal. I přes nevyhovující téma je to opět skvěle napsané a nápadité.

ZLOČINY VÁNOC: 5/5!!
Zaručeně nejlepší povídka ze všech!! Měla jsem téměř celou dobu zatajený dech. Pokaždé, co jsem si myslela, že autor poleví z toho vyvstal nový zvrat. Líbilo se mi střídaní kapitol mezi jednotlivými postavami, jejichž osudy byly dokonale propletené. Mělo to podobný vibe jako první povídka, která se mi taky moc líbila, ale chyběla mi v ní nějaká větší spojitost. Tady mi to přišlo dokonale promyšlené.
- - - -
Celkově se mi líbí, jak byly povídky navzájem propletené, což čtenář pochopil až při konci. Jako obrovská pavoučí síť, do které se zamotáte a nemůžete ven. Skrz jednotlivé příběhy jsme se opětovně setkávali se známými postavami, zatímco jsme poznávali ty nové. Přestože mě jedna povídka lehce namíchla, určitě nemůžu jít níž jak pod čtyřku. Jedná se o velmi zdařilou prvotinu, kterou všemi deseti doporučuji.
- - - -
Celkové hodnocení: 4/5

1 08.06.2024

Uvnitř mé hlavy je jedna z mých nejoblíbenějších knih. O to těžší je připustit si fakt, že má tolik nedostatků.

Tuhle knihu jsem přibližně před 7 lety dostala jako dárek, a ano, přiznávám, má pro mě velkou citovou hodnotu. Avšak i přesto můžu zcela upřímně říct, že mě od té doby žádný příběh nezasáhl tak silně, jako tenhle. S Alex jsem soucítila. Okamžitě jsem se do ní dokázala vžít, a to i teď, když jsem po letech knihu opět otevřela.

Dějem se možná na první pohled kniha nijak zvlášť neliší od typických YA contemporary z prostředí střední školy, ale za mě dodávají potřebné plusové body právě postavy, které jsou různorodé, osobité a celkově dobře napsané. Romantická zápletka je taktéž přinejmenším roztomilá, já se u ní culila téměř nepřetržitě.

Když však nahlédnete na hodnocení kupříkladu na Goodreads, zaplaví vás velká spousta jednohvězdičkových recenzí. Proč? Kvůli hlavní hrdince. Respektive pojetí paranoidní schizofrenie, kterou trpí. Na nemoc je v knize bohužel pohlíženo velice primitivně a v jistých ohledech je snad až glorifikována. Žádnou surovou realitu tady nečekejte.

Proč tedy knihu se spoustou nedokonalostí hodnotím pozitivně? Inu, pravdou je, že za to asi můžou city, které prostě někdy zvítězí nad rozumem. Ke knize i hrdince jsem si vybudovala jakési pouto, které mi znemožňuje nahlížet na ni objektivně. Jenže to je přece celá podstata recenzí i četby jako takové, ne? Každý to vnímáme individuálně. Každému se líbí něco jiného. A to je za mě naprosto v pořádku :).

1 12.05.2024

(SPOILER) Mladičká Ai Hošino je na počátku slibné kariéry oslnivého idolu. Její život se náhle proplete s Goróem, maloměstským porodníkem a zároveň vášnivým fanouškem téhle hvězdné zpěvačky. To však ještě netuší, jaké tajemství dívka skrývá.

Tohle dílo alespoň bez počátečního SPOILERU nedokážu popsat, protože nic divnějšího jsem dlouho nečetla. Goró se totiž nějakým záhadným způsobem převtělí do jednoho ze zpěvaččiných dvojčat, které měl sám odrodit. No jo, Japonsko, co víc dodat xD. (konec spoileru)

Děj se tedy primárně točí okolo Ai, jejích dětí a propojení se showbyznysem, který skvěle poukazuje na odvrácenou tvář j-popu a celkově negativní stránky slávy. Řeší se zde závažné problémy, se kterými se hvězdy setkávají a o kterých se často nemluví. V díle můžete očekávat témata jako je šikana, stalking, lži a faleš, standardy krásy či psychické potíže.

Určitě však na stránkách nenajdete jen vážné pasáže, ba naopak. Během čtení jsem se častokrát i nasmála. Přestože mě Goró zpočátku trochu děsil, čím víc jsem se do příběhu ponořila, tím víc jsem si ho oblíbila. K srdci mi nejvíc přirostla samotná Ai, která nejprve působila trochu falešně, ale nakonec nic nebylo tak, jak se na první pohled zdálo.

Osobně jsem konec odhadla už průběhu, ale i přesto to byl poměrně intenzivní zážitek. Taky mi vadily určité narážky na Ai, vzhledem k tomu, že měla pouhých 16 let. Některé pasáže byly fakt divné, ale na druhou stranu by se dalo argumentovat, že to je prostě krutá realita.

Tahle manga v pozitivním slova smyslu nakopla mou dlouholetou žánrovou pauzu, a já jsem po přečtení moc ráda, že jsem jí dala šanci. I když jsem se na začátku trochu zděsila nad tím, co to vůbec čtu, v průběhu jsem názor změnila a na konci jsem se dokonce neubránila slzám. Je to dokonalý mix roztomilosti, humoru a vážnějších témat. A kdo ví? Možná, že dojde i na nějakou tu "sherlockovskou" práci ;)...

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s CREW, kterým tímto děkuji.

1 25.04.2024

Upřímně se přiznám, že se s naučnou literaturou setkávám primárně při psaní různých seminárních prací a přípravě prezentací na vysoké. Občas se však přistihnu, že při vší té záplavě fantasy, romantiky, detektivek a hororů mé srdce zatouží po něčem, co mě přinutí hluboce se zamyslet. A přesně tohle kniha dokázala.

Dílo Trauma a disociace mě zaujalo nejen zajímavou obálkou, ale především anotací, která slibuje dostupnost a relevantnost informací pro každého: odborníka i laika. Obecně jsou oba pojmy v České republice ne příliš známé a spousta lidí vlastně ani neví, co si pod nimi představit. Jelikož je kniha poměrně netradiční, rozhodla jsem se ve stejném duchu pojmout i tuto recenzi. Níže se tedy dozvíte největší klady a zápory, které dílo dle mého názoru vystihují.

Nejprve ke kladům. Tato kniha:
+ nabízí základní terminologii a definice traumatu a disociace v poměrně srozumitelném jazyce,
+ obecně vymezuje poruchy vznikající z traumatu jako například posttraumatickou disociaci, PTSP, chronickou depersonalizaci, derealizaci či u nás poměrně neznámou DID,
+ je skvělým průvodcem nejen pro lidi trpící některou z disociačních poruch, vyplývajících z traumatu, ale také obsahuje citlivé rady pro jejich blízkou rodinu či přátele,
+ obsahuje spoustu zajímavých studií, odkazů na výzkumy, modely či webové stránky, zabývající se traumatem a disociací,
+ vysvětluje vznik, průběh a vyrovnávání se s traumatickou situací,
+ dbá na důležitost terapeutické práce u lidí s disociačními poruchami,
+ poukazuje na situaci nejen v zahraničí, ale i v České republice.

A na závěr několik malých záporů. Tato kniha:
- je občas náročně napsaná, i přesto, že se snaží o srozumitelné vysvětlení terminologie,
- obsahuje málo osobních příběhů a celkově situací z praxe,
- není pro každého; jelikož se jedná o naučnou literaturu, kterou spousta lidí nevyhledává a nemá rádo.

Podtrženo a sečteno, autorka i přes obtížnost tématu píše čtivě a srozumitelně. Občas se sice stane, že si člověk musí některou pasáž přečíst dvakrát, protože ať chceme nebo ne, definice někdy dokážou pořádně potrápit. Jak jsem zmínila v negativech, trochu mě mrzelo, že se v knize nevyskytovalo více osobních příběhů dotýkajících se traumatu a celkově disociačních poruch. Pár zmínek se našlo a právě kvůli nim bych ocenila, kdyby jich bylo v knize podstatně víc. Tyhle pasáže byly nesmírně zajímavé a velice lidským způsobem přibližovaly jinak náročnou tematiku.

Narovinu upozorňuji, že je to místy těžké a bolavé čtení, při kterém mě upřímně mrazilo víc, než při kdejakém hororu. Protože jsem věděla, že to není fikce. Tohle je bohužel realita.

1 21.04.2024

Miluju, když je v komiksech dobře vykreslený pohyb. A tenhle svazek to dokázal na jedničku. Ano, ilustrace jsou statické, ale autoři jim vdechnuli takový ráz, až by jeden věřil, že se skoro hýbou. Bitvy jsou plné strhující akce, drtivých přívalových vln, které vám vycucnou veškerý vzduch z plic a nechybí ani neoblomná Liga spravedlnosti, jež musí opět spojit síly v záchraně světa. Kromě samotného Aquamana se v příběhu můžete těšit třeba na Supermana, Wonder Woman, Hawkmana a samozřejmě nebude chybět ani můj oblíbený Batman a spousta dalších superhrdinů!

Oceňuju prostředí oceánu, se kterým se osobně v komiksech příliš často nesetkávám, ale které zároveň skvěle vyzdvihuje krásu kresby. Tmavě modré až černé odstíny v kontrastu se všemi zářivými barvami, kterými hraje mořský život, byly opravdu dechberoucí. Líbil se mi i lehce ekologický podtón. Lidé se tu pohybují v poměrně šedé zóně – ničí moře, vypouští do něj látky, které podvodní život tráví a zabíjí. A pak se není čemu divit, že toho Atlanťani mají tak akorát dost.

Za jedinou "výtku" považuju kupodivu obálku. Nechápejte mě špatně, je fakt hezká. Ale na druhou stranu zároveň i zavádějící, vzhledem k tomu, že se vzhled komiksového Aquamana dosti liší od filmové verze, ve které vystupuje Jason Momoa.

Přiznám se, že jsem od přírody zarytý Marvel fanoušek. Avšak DC světem neopovrhuju, a tento vstup v podobě Aquamana byl dozajista skvělou příležitostí k vybudování náklonnosti a možná i "přehodnocení stran" :)...

Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s @crew_komiks kterým tímto děkuji.

1 30.01.2024

Sakra, tohle mě mrzí, ale bylo to fakt špatný. Přiznám se, že mě nalákala nádherná obálka. Ale tam to bohužel s pozitivy končí.

Hned první stránka mě přímo praštila pěstí do očí. Krkolomná, divná a primitivní větná skladba je něco, co doprovází celou knihu. V závěsu se táhnou pravopisné a gramatické chyby, prapodivná stylistika a rozdělení kapitol. Vztahy mezi postavami jsou více než nesmyslné. Všichni si hned rozumí a během dvou vteřin jsou přátele na život a na smrt. U dialogů jsem měla pocit, jako by mezi sebou mluvili AI roboti.

Ve světě je world building na bodě mrazu a možná spíš i pod. Proč je hlavní záporák nejsilnější mág? Jak ovládá magii? Jak se dokáže teleportovat z jiného světa? No a vysvětlení? Černá magie. Ale co to sakra znamená?! Celkově mi vadilo, že jsou čtenáři informace o světě prostě předhazovány bez jakéhokoli vysvětlení. Tyhle potvory žijou tady a zrodili se z tohohle. Tento rod nemá rád tenhle a tak dále. Všichni jsou přehnaně naivní. Třešničkou na dortu byl očarovaný toulec šípů. Ale jak je možné, že nikdy nedojdou? Odpovědí jedné z postav je: „Tomu se říká magie.“ Bez komentáře. Za mě osobně je úplně jedno, jestli jde o young adult nebo oddechové fantasy. Magický systém je jeden z nejdůležitějších prvků tohoto žánru a v této knize je naprosto nelogický.

Jediné pozitivum, které jsem dokázala najít, je popis bitev, který se mi většinou opravdu líbil. Autor umí barvitě popisovat boj a strategii. Jde vidět, že se vyzná ve zbraních a v tom, jak fungují. To musím ocenit! Škoda jen, že se ve stejném duchu nenese i zbytek knihy. Příběh je prostě příliš šablonovitý. Neděje se nic a zároveň všechno. Během 3 dní se zrodí nejsilnější armáda světa, během dalších 3 je poražena. Hurá, vyhráli jsme! Ale ne, musíme opět vyrazit na výpravu, následuje konec světa číslo dvě. Hrdinům (jestli je tak lze nazvat) vždycky všechno projde. Zrodí se konflikt a nebezpečí? Nevadí, o pár řádků níž je vše vyřešeno, a většinou to má na svědomí bezchybný Gronny, jehož dokonalost mi fakt lezla krkem. A takhle to pokračuje po celou knihu.

Bohužel musím knihu zařadit mezi jednu z těch horších, co jsem četla, což mě opravdu upřímně mrzí. Zvlášť když vím, že se jedná o začínajícího českého autora. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych četla roleplay někoho, kdo vyrostl na Tolkienovi, Martinovi a Sapkowském, a jednoho dne si řekl: „Jaké by to asi bylo, kdybych se sám ocitl ve fantasy světě?!“. Jenže tam to s podobností zmiňovaných mistrů končí. Takhle kniha měla zůstat v šuplíku.

Knize dávám jednu hvězdičku za snahu a dobře napsané bojové scény, protože mi přijde zbytečné označit cokoliv jako "odpad". A navíc by to ani nebylo fér vůči autorovi, který si přeci jen s psaním nějakou tu práci dal. Ale upřímně řečeno, naprosto objektivně říkám, že z hlediska pravopisu, gramatiky, stylistiky, děje, postav i fungování světa prostě kniha není dobře napsaná. A těch několik pětihvězdičkových hodnocení si dle mého zaslouží přinejmenším povytažení obočí.

1 27.01.2024

Tato knížka dokáže už na první pohled zaujmout svou nádhernou obálkou, která je zdobená krásnými zlatými detaily. A stejně pohádková je i uvnitř. Text je protkaný barvitým jazykem, který najdeme nejen u popisů, ale i u samotných postav a vykreslení jejich emocí. Krásné je i samotné grafické zpracování knihy, které skrývá osobité ilustrace, úchvatnou mapku a taktéž slovníček pojmů, který mi několikrát přišel vhod. Slovanský folklór ani tentokrát nezklamal. V této knize si pro nás autorka oproti Chaloupce připravila hned několik bájí, mýtů, pohádek a příběhů, které společně s tím Jančiným sledujeme. A kdo ví, možná, že se tu mihne i chaloupka na muřích nožkách..

Jančin příběh je sice místy trošku melancholickým, ale zároveň milým počtením, dokonale se hodící do zimní atmosféry, které vás dozajista zahřeje u srdce. A třeba ve vás, stejně jako ve mně, probudí dávno zapomenutou jiskřičku z dětství.

(více recenzí na mém bookstagramu: @rozaaalie_)

1 14.12.2023

Komiksový počin Démon z lesů se soustředí na krutou minulost budoucího velitele Druhé armády. V jednoduchém příběhu se setkáváme s tematikou osamění, nepochopení a zrady. Na samotném ději vlastně není nic moc zvláštního, vyprávění je velmi přímočaré a prosté. Avšak díky kresbě, která příběh doprovází, určitě stojí za to si knihu přečíst. Z ilustrací je cítit chlad i žár barvy navíc korespondují se scénami a situacemi, což dohromady vytváří skvělý čtenářský i umělecký zážitek.

Tento kousek by určitě neměl chybět v knihovničce žádného fanouška ze světa Grishaverse ani milovníkům atmosférických fantasy komiksů. Protože tyhle barvy v sobě skrývají tajuplnou moc a schopnost dotknout se samotného jádra vaší duše.

(bookstagram: @rozaaalie_)

1 28.07.2023

Na rovinu vás upozorňuju, že v této knize žádnou akci a zvraty nenajdete. Což samo o sobě zní dost zvláštně, protože o čem tedy dílo je, když se v příběhu skoro nic neděje? Myslím, že primárně o emocích.

Troufám si říct, že každý kdo si v životě prošel ztrátou se v knížce najde a příběh Julie a Sama ho dokáže zasáhnout, ať už ve větší či menší míře. Obzvlášť pokud právě zápasíte s něčím podobným jako naše hlavní hrdinka, pak asi skončíte podobně, jako já. Utopíte se v záplavě kapesníčků a přání stát se aspoň na okamžik Julií, a to jen proto, abyste se mohli ještě jedinkrát tomu vašemu člověku dovolat. Po dlouhé době mi taky byla hlavní postava sympatická a téměř ve všem jsem s ní soucítila. Dokázala jsem se vžít do jejího smutku, hněvu, ale i způsobu truchlení, na který její okolí neustále naráželo. Krásně (jestli se to tak dá nazvat) to totiž poukazovalo na fakt, že se ztrátou se každý vyrovnává jinak. A to je naprosto v pořádku.

Tahle kniha je pro mě skoro až synonymem k pěti fázím smutku. A pokud jste se v některé z nich někdy nacházeli nebo právě nacházíte, promluví k vám příběh tak intenzivně a hlasitě, že po přečtení nebudete schopni vnímat zvuky okolního světa.

(bookstagram: @rozaaalie_)

1 14.07.2023

Myslím, že můj počet hvězdiček sám o sobě dobře prozrazuje, co si o knize myslím, a můj názor potvrzuje také velká spousta negativních recenzí níže. Proto jsem se rozhodla jít na to jinak. Všichni už asi tušíme, co je „na knize špatně“, co se tolik nepovedlo a co se spoustě lidem nelíbilo. Ale já i přes poměrně nízké hodnocení našla také spoustu věcí, které byly skvělé a o ty bych se s Vámi ráda podělila. Co se mi tedy na Navždycky líbilo?

1. Autorčin styl psaní – Přesto, že se jedná o prvotinu, je dle mého napsaná dobře. Snad bych si troufla říct až skvěle. Po technické stránce je text zvládnutý na jedničku. Krásně to odsýpá, občas jsem se i zasmála a to ani nejsem pro tyhle vtípky cílovka.
2. Postavy – Osobně zrovna Mei není mým šálkem kávy, ale dokážu pochopit, jak by se v ní holky okolo 12-14 let našly. A protože čtenáře Navždycky tipuju do podobného věkového rozmezí, je to naprosto v pořádku. Navíc Travis je fakt roztomilý, o Liamovi nemluvě. Možná by nebylo na škodu dočíst se o tomhle „golden triu“ více informací do hloubky, ale na Feel-Good romantiku? Dostačující.
3. Pop-kulturní hlášky – Za mě moc milá věc. Asi nejlepší na celé knize. A docela originální, moc často se totiž nestává, že by postavy z knih přímo narážely na média kolem nás. Za mě skvělý způsob jak se odlišit od ostatních autorů. Hodně to k Ole sedí.
4. Nenáročné čtení – Pokud hledáte jednoduchý romantický příběh, u kterého budete moct jak se říká vypnout, pak je tato kniha skvělou volbou. Jak už jste se mohli dočíst z bodu 1., text je psaný opravdu čtivě, takže vám zabere asi okolo jednoho odpoledne s horkým šálkem kafe nebo čaje. Jednohubka jak se patří.

Tak a je to. Nerada to říkám, ale na podobný knihy už jsem asi stará . A právě fakt, že nejsem cílovka, hraje podle mě dost velkou roli v mém finálním hodnocení. Jsem ale přesvědčená o tom, že moje 13leté já by tuhle knížku zbožňovalo. Od Oly zatím nic dalšího momentálně číst neplánuju. Ale v budoucnu? Určitě. Ráda bych se totiž podívala, kam se za těch pár let psaní posunula.

1 04.01.2023

A mně se vám to líbilo. A líbilo se mi to fakt hodně! :D

Dílo mě bleskově zaháčkovalo už samotnou anotací, která mě donutila nostalgicky zavzpomínat na dětská léta a mou dlouholetou lásku k sérii Husí kůži od R. L. Stinea, krále prapodivného, ale božího žánru: dětského hororu.

V téhle útlé knížečce najdeme 3 krátké, hororově laděné povídky, které se liší obsahem, ale spojují je právě pocity neutuchajícího strachu, paranoie a mrazení v zádech.

Jeden z příběhů je inspirován stejnojmennou hrou, která letos vyšla. Měla jsem tedy obavy, že děj bude nudný a otřepaný, avšak opak byl pravdou. Každá povídka měla něco do sebe, a přestože byly po dějové stránce spíše jednoduššího a předvídatelnějšího rázu, i tak jsem se neubránila husí kůži.

Oba autoři skvěle spolupracovali a nepochybně mají dar pro vyprávění. Kratší věty navozovaly to správné napětí, a čím víc člověk četl, tím víc v něm rostl pocit, jako by se sám propadal do nekonečně hluboké propasti, ze které není úniku.

Za jedinou výtku považuju snad jen místy nerealistickou mluvu a uvažování našich dětských/teen hrdinů, kteří na můj vkus přemýšleli moc dospěle. Dál už však nemám k negativům co říct, protože tohle bylo fakt skvělé!

Do jámy je dokonalá hororová jednohubka, vhodná na deštivé či mrazivé zimní večery. Nejlíp si ji vychutnáte s šálkem horké čokolády, zachumlaní pod peřinou. Jen bych si po dočtení raději zkontrolovala prostory pod postelí. Člověk totiž nikdy neví, na co může v temnotě narazit... ;)
- - -
Recenze vznikla pro Magazín Dobré knihy
Více knižního obsahu najdete na mém instagramu @rozaaalie_

Tenhle v pořadí již osmý příběh začínáme s Geraltem netradičně na moři, ze kterého však velmi tradičně na palubu lodě ve vteřině vyskáče banda slizkých monster. Není taky žádným překvapením, že je během pár stránek Bílý vlk podveden, ošizen a dobit, kým jiným, než svým vlastním druhem. Prostě starý dobrý zaklínač, tak, jak ho známe.

Originalitu příběhu úplně posoudit nedokážu, vzhledem k tomu, že jsem původní knižní sérii ještě celou nedočetla. Avšak kresba a barvy jsou stejně jako v předešlých dílech fenomenální. Přestože se umělci s každým svazkem liší, i tentokrát osobitý styl malířky Nataliji Rerekinové zaujal. Co však tolik nezaujalo byl samotný děj :/.

Musím se přiznat, že oproti předchozímu dílu to tady pokulhávalo. Balada o dvou vlcích možná trošku vybočovala ze zajetých zaklínačských kolejí, ale zároveň byla neotřelá a napínavá. U Divokých zvířat jsem si sice užívala hezký a atmosférický artstyle, ale vadila mi krátkost a místy až absence textu.

Divoká zvířata nabízí poměrně tradiční, Sapkowskiho typicky morálně šedý svět, který se točí především okolo lidské ješitnosti, násilnictví, falše, hlouposti a dalších negativních vlastností, které nás nutí popřemýšlet nad tím, na čí straně bychom vlastně měli stát. Což je sama o sobě zajímavá myšlenka, avšak v zaklínačském světě natolik otřepaná, že mě to nutí svazek zařadit spíše mezi průměrnější kousky. Hodnotím 3,5.
---
Knihu jsem obdržela ve spolupráci pro Magazín Dobré knihy.

13.11.2024

Příběh začínáme s mladičkou Sophie, kterou obávaná čarodějnice z Pustiny kvůli urážce přemění ve starou bábu. Do cesty se jí však k její nevoli připlete další čaroděj. Dokáže se s jeho pomocí vymanit ze sužujícího kouzla ;)..?

Jestli něco kniha dokázala na jedničku, pak je to vykreslení postav, jejich jedinečných povah a vzájemných vztahů. Přiznám se, že arogantní a sobecký Howl mě oproti Miyazakiho verzi docela štval, stejně jako mírně otravná Sophie.

Čím déle jsem ale četla, tím víc se mi všichni dostávali pod kůži. Asi právě kvůli svým nedostatkům, které je dělaly... Lidštějšími. Ach, jak moc jsem si tenhle svět zamilovala :).

Kniha má s filmem mnohé společné, ale zároveň se ve spoustě liší. Je to upřímně dost zvláštní čtení, atmosférou i stylem mi to hodně připomínalo třeba Koralínu nebo Alenku v říši divů a celkově to má prostě takový... Carrollovský nádech? Jak stylem vyprávění, tak filozofováním, možná trochu i tematikou. Pokud jste četli Alenku, přesně pochopíte, co tím myslím. Pokud ne... No, budete se asi muset sami přesvědčit.

Přiznávám, že tenhle příběh není pro každého. Je kapku zmatený, místy šílený, ale v mých očích zároveň naprosto jedinečný! Má to neskutečně nostalgickou atmosféru, která ve mně probudila dávno ztracenou dětskou dušičku. Milé, poučné, vtipné a totálně kouzelné čtení.

A proto knihu doporučuju všem, kteří touží alespoň na chvíli zapomenout na svět a rádi by se vrátili do bezstarostných dětských let. S Howlem, putujícím zámkem a jeho zvláštními obyvateli zažijete nejedno dobrodružství, na které zaručeně nezapomenete!
- - -
Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém instagramu @rozaaalie_

25.10.2024

Stejně jako v předešlém svazku, i tady se mi moc líbila rozdílná povaha protagonistů – prostě oheň a voda jak se patří. Ruby se nehodlá vzdát snu stát se idolem, zatímco Aquovým cílem je sestru před veškerou falší chránit a především pomstít matku.

V příběhu se samozřejmě objeví i několik dalších známých tváří. Ústřední roli hraje například Kana Arima, díky které máme možnost nakouknout do problematiky spojené s dětskými herci a vyhořením, což mě jen utvrdilo v tom, že životy celebrit nejsou zdaleka tak sluníčkové, jak si možná zpovzdálí představujeme.

I v tomto díle autor naprosto exceluje v protikladech. Úsměvný humor, středoškolské pletky a nevinné sny – propletené pavučinou lží, manipulace, šikany a odvrácené tváře slávy. A jestli tuhle šílenou kombinaci něco dokáže vybalancovat, pak je to právě série [Moje hvězda].

Abych jen nechválila, celkově byl druhý díl pomalejší a míň akční. Konec jedničky navnadil se zápletkou detektivního pátrání, kterého tu bohužel bylo pramálo. Na druhou stranu vyobrazení školního prostředí bylo fajn a líbily se mi i vztahy mezi postavami, a zejména mezi dvojčaty. Konec není tak šokující, jako v prvním díle, ale dostatečně zajímavý, aby navnadil na další svazek, který mimochodem vychází už letos v říjnu :)!
- - -
Knihu jsem obdržela ve spolupráci s Magazínem Dobré knihy.

14.09.2024

Ústřední postavou tohoto příběhu je právě Bůh lsti a falše, kterého před třemi lety Marvel obdařil vlastním seriálem. A tahle kniha je v podstatě takovým psaným převyprávěním první řady.

V knize se střídá několik pohledů, což byla oproti seriálu příjemná změna, kterou jsem fakt ocenila. Celkově vzato byly kapitoly krátké a hezky odsýpaly, ale... Tady přichází docela velké ALE, a s ním i věc, která mě na knize štvala asi nejvíc: styl vyprávění. Způsob, jakým je tahle kniha napsaná mě občas fakt vytáčel doběla. Věty byly krátké, příliš přímočaré a takové... Holé? Což by nevadilo v momentech, kdy se třeba odehrává něco akčního, ale takhle to občas působilo trochu hloupě.

Kromě krátkých vět jsem zaznamenala i časté opakování slov a různé další podivné rozhodnutí co se skladby vět týče, kvůli kterým to občas trochu drhlo. No a překlad taky nebyl žádná sláva.

Když se ale vrátím k samotnému příběhu, ten byl jednoduše řečeno B-O-Ž-Í! A bodejť by ne, když měl k dispozici seriálovou předlohu, která je v mých očích naprosto dokonalá! Nejvíc mě bavily dialogy, kterých tu bylo požehnaně. Slovní přestřelky mezi Lokim a Mobiusem byly stejně vtipné, jako v hrané verzi a taky jsem tu našla spoustu pasáží, které s mými emocemi vážně zamávaly.

Podtrženo sečteno: kromě stylistiky a překladu se jedná o fajn příběh, který mile ráda doporučím všem zarytým i novým fanouškům Marvel univerza!
- - -
Knihu jsem obdržela ve spolupráci s Humbook blogery, kterým tímto děkuji :)

09.09.2024

Tuhle knihu jsem přečetla takřka v křeči a občas mi bylo až fyzicky zle z toho, když jsem si uvědomovala, že podobné životy nejsou jen na papíře. Že jsou na světě stovky tisíce lidí – respektive dětí a dospívajících, pro které je tohle bohužel smutná realita. Rozbitý domov, nedostatek jídla, rodiče závislí na alkoholu a absurdita toho, že život okolo jde dál.

Konec byl v podstatě hořkosladký, stejně jako celý zbytek příběhu, a zanechal ve mně takový zvláštní neklid. Na jednu stranu jsem za něj byla ráda, ale možná jsem čekala trošku... Víc? Ale na druhou stranu, takový je asi život. Nedokonalý a někdy bolestivý – ale se špetkou naděje dokáže s člověkem udělat divy.

Když jsem se dostala k recenzím, absolutně jsem nepochopila, jestli jsem četla tu stejnou knihu, jak lidi co hodnotili 2 hvězdičkami. Je to příběh nabitý surovými emocemi, které se člověku vpijí do žil stejně tak jako pomyslný grafit do papíru. Jasně, není to dílo s žádnými extrémní zvraty, co by čtenáře šokovaly, ale to podle mě ani nebyl záměr.

Tahle kniha je prostě o realitě životů některých z nás. Bolestivé realitě, o které je nutné mluvit a kterou bychom neměli zametat pod koberec jen proto, že se nám nehodí. Určitě to bylo velmi emotivní čtení, po kterém v budoucnu opět ráda sáhnu.

31.08.2024

Tohle čtení jsem si ze začátku náramně užívala! Sedl mi styl vyprávění, hlavní hrdinka i budování okolního světa. Příběh hezky odsýpal a zároveň s každou stránkou houstlo i podivné znepokojení, ze kterého běhal mráz po zádech. Oproti filmové předloze je v knize taky několik různých úhlů pohledu, díky kterým máme možnost nakouknout do hlavy i vedlejším postavám a pochopit tak jejich záměr a mentalitu. Což byl fakt skvělý detail!

Avšak někde v polovině má bublina nadšení praskla. Začala jsem vnímat nedostatky, které k mé nevoli zatlačovaly do kouta předchozí pozitiva. Příběh byl najednou příliš uspěchaný a stejně jako hlavní hrdinka se točil v nekonečných kruzích. A co se konce týče? Ten to svou absurditou bohužel totálně zazdil.

V celkovém důsledku je Mladá dáma taková fajn oddechovka pro mladistvé. Předpokládám, že kdybych knihu četla ve svých „nácti“, asi bych si ji užila o krapet víc. A možná by mě tak nevytočila naivita a předvídatelnost, která z ní nakonec vzešla. Tak či tak, pokud toužíte po nenáročné fantastice, věřím, že vás Mladá dáma nezklame. :D
- - -
Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s magazínem Dobré knihy.

26.08.2024