rozvera komentáře u knih
Zatím podle mého názoru nejlepší zpracování života rakouské císařovny Alžběty, které jsem doposud četla.Kniha je velmi čtivá, řadí se mezi naučné, zaujala mne i popisem historických skutečností.
Velmi zajímavá publikace z oblasti tajných služeb a špionáže od autora, který na toto téma napsal již několik populárně naučných knih, tentokrát svůj zájem zaměřil na ženy , které se v době od 1. světové války až do konce 20. století svým způsobem proslavily v tajných službách západních i východních států. Tyto ženy, nebylo jich zrovna málo, o kterých autor dohledal v dostupných materiálech fakta, pracovaly ve prospěch svých zemí, v některých případech současně i pro strany znepřátelené, podle toho, z jakého důvodu tuto činnost vykonávaly. Některé pracovaly pro svou zemi z přesvědčení, jiné pro hmotný zisk, dobrodružství, případně začaly pracovat z lásky k muži a setrvaly , důvodů bylo více a metody práce při získávání žádoucích informací byly různorodé. Autor činnost výzvědných služeb a jejich případné výsledky popsal v kontextu s dějinnými událostmi, výsledky válečných událostí i politickou situací v dané době. Není to oddychová četba, veškeré události , pokud byly autorem dohledatelné, jsou datovány, ale pro čtenáře je velmi poutavá, jen se musí číst po částech pro velké množství informací.
Pro námět historického románu si spisovatelka, která se věnuje tomuto žánru, vybrala nejmladší dceru Elišky Přemyslovny, o které toho historie pro její krátkou životní dráhu, kromě doby narození, úmrtí, jednoho nepovedeného zasnoubení a jednoho krátkého manželství moc neví a tak si autorka s těmito málo daty mohla mohla stvořit čtivý příběh dle vlastní fantazie.
Bystře, svěže a mile humorně popsal autor své tříměsíční putování s batohem na zádech po provincíích a městech Číny, jezdil veřejnou dopravou, přespával na matracích, kobercích a málokdy v postelích hostitelů. Poznával život normálních lidí, všudypřítomný monitoring a sledování osob i tzv.
"jazyk pod zámkem". Výstižně v závěru podotkl, že jistě po jeho odjezdu po něm zůstala podrobná fotodokumentace jeho pohybu po velmi krásné zemi, s bohatou tisíciletou historií, s překotným průmyslovým rozmachem, ale pro Evropana s těžko pochopitelným způsobem života. Ráda jsem si autorovy poznatky přečetla, ale žít bych v této zemi nechtěla.
V knihovně mne zaujala knížka s pruhovanou obálkou a veselým obrázkem jezevčíka. Dlouhá léta s námi takový "špageťák" žil, s chutí jsem proto po knížce sáhla. Autorka zvolila jednoduchý námět, který ozvláštnila polidštěním dvou čtyřnožců. Protagonistou a zároveň vypravěčem jednoduchého příběhu zvolila jezevčíka. Asi s tímto psím plemenem má bohaté zkušenosti, v jednotlivých situacích popisuje jeho temperament a povahu klauna, tvrdohlavost, potměšilost, neochvějnou oddanost a touhu bránit své lidi . Je to nenáročné oddechové čtení.
Třetí díl ságy se odehrává za doby první republiky, z obou bratrů jsou vyzrálí umělci, hledající své místo jak v umění, tak i v osobním životě a mají už vykrystalizované své postoje v kontextu se situací v mladé republice, která se vyrovnává s důsledky světového válčení i následné světové ekonomické krize.
Biografie bratří Čapků pokračuje dalším dílem, ve kterém oba dospívají, studují v Praze, kam rodina přesídlila z Úpice. Autorka se věnuje nejen dospívání obou protagonistů, ale popisuje i neklidnou a nepřívětivou dobu před 1. světovou válkou i během ní až do jejího konce, kdy celý národ oslavoval vznik československé republiky v naději na lepší časy.
Můj obdiv autorovi za podrobné zmapování života hessenské princezny, vnučky britské královny Viktorie ,přezdívané "evropská babička", od jejího raného dětství, přes život ruské carevny s posledním carem Mikulášem II., až po hrůzný konec celé rodiny v době bolševické revoluce v Rusku. Autor přesně a vyčerpávajícím způsobem přibližuje čtenáři dobu samoděržaví v Rusku na přelomu 19. a 20. století, styl života carské rodiny, osobu silné carevny a slabého panovníka, včetně carevnina oblíbence Rasputina. Styl života šlechty, neúspěchy ve válečném tažení, bouře hladového proletariátu a mnoho dalšího nakonec vyústilo v sled revolučních událostí s vyvražděním carské rodiny a mnoha osob kolem ní. Byla to jedna z mnoha událostí v dějinách, kdy si mocní osobovali a někde dosud osobují právo zabíjet lidi nikoli proto, co udělali, (to by byli postaveni před řádný soud),ale proto, že jejich usmrcení bylo a je potřebné většinou z politických a mocenských důvodů.
Verše křehké jako vinná sklenka, zadumané, snivé a překrásné jako její fotografie.
Verdiho opery mám moc ráda, ale o jeho životě jsem kromě strohých dat nic nevěděla.Autorka příběh jeho života a tvorby vtipně vložila do vyprávění jeho dlouholeté přítelkyně a později manželky, v mládí velmi slavné a opěvované operní pěvkyně, pro kterou byl skladatel po jejím dobrodružném a bouřlivém mládí ,celoživotní láskou.Tak z pera autorky vznikly dva nevšední příběhy plné životních úspěchů i proher této slavné dvojice.
Autorka se v řadě krátkých historických příběhů ze života evropských monarchů, především Habsburků, zaměřila hlavně na jejich soukromé životy, na sňatkové machinace v touze po zisku území, politického kapitálu, mocenských vlivů i pozemských statků. Svateb je v příbězích přehršel, úmrtí také, leč lásky pramálo. leda tak té mimomanželské.Příběhy jsou čtivé, nenudila jsem se u nich .
Autorka si vybrala velmi zajímavý námět s překvapivými dějovými zvraty.Trochu jsem se ztrácela ve školském prostředí, to však bude ne knihou, ale věkovým odstupem od středoškolských let.
Tato kniha byla minimálně tak dobře napsaná jako Bílá vlčice, jejímž je pokračováním. Zajímavější snad je tím, že se převážně věnuje poválečnému chaosu v Evropě, zvl. v Německu a protagonisty je už další, mladá generace s jinými názory na uspořádání světa.
Probírala jsem se v regálu knihovny a upoutala mě obálka , zdálo se mi, že s květy, ale po přečtení si myslím, že ty rostlinky, hnány větrem k obloze a podle mne vyjadřující psychologii příběhu, budou asi lístky. Příběh Evy, jehož tragické vyústění pramenilo v raném dětství z pocitu nelásky od matky, pubertální introvertní dívenky Lou, která obtížně hledá místo a trochu obliby mezi vrstevníky, Caspera, jenž celoživotně trpně snáší despotickou manželku a hledá otupění ve sklence alkoholu. Autorka charaktery postav nijak široce nepopisuje, nechává na čtenáři, aby je dotvořil. Příběh Je velmi čtivý, dějově bohatý a psychologicky laděný , který sice zahrnuje poměrně krátký časový úsek, ale mnoho vypovídá o osobách, pohybujících se na tomto jevišti života.
Dobře čtivá oddechovka,plná děje, ukrátí dlouhou chvíli. Hlubší dojem ve mě nezanechá.
Tento spisovatel nikdy nezklame, pěkný román, zasazený do neklidných dob vlády Jiřího z Poděbrad.
Veselé i vážné historky ze života zvěrolékaře, psané svižně s dobře odměřenou dávkou laskavého suchého humoru. Z každého příběhu je zřejmá velká láska ke všemu živému.
Před lety jsem shlédla časosběrný dokument režisérky paní Třeštíkové o nenapravitelném recidivistovi, zahrnující dvacet let jeho života, převážně stráveného v nápravných zařízeních.Film, oceněný evropskými cenami, se mi velmi líbil a tak jsem si po letech jeho děj připomněla přečtením knížky, která byla na základě získaných dokumentů napsána. Obsahem převážné části jsou autentické datované dopisy, které psal René paní režisérce. Snad ještě lépe, než ve filmu, vyzněla z jeho písemností celá rozporuplná osobnost a v průběhu let pokřivený charakter. Paní režisérka si zaslouží obdiv za neuvěřitelnou trpělivost a toleranci, se kterou k Renému po celá léta přistupovala.
Krásná knížka, škoda jen, že je tak útlá. V těch povídkách je všechno: vyprávění úvahy, meditace i kritické zamyšlení a vše je psáno krásným , výrazově bohatým jazykem. Nejvíce mne okouzlila povídka Pán hor o turistické výpravě na Mont Blanc, která je vyprávěna formou báje a místy, při popisu krajiny a vnitřních prožitků, připomíná báseň v próze.
Zajímavý námět o umírajícím starci a jeho schovance, která mu na pokračování při návštěvách předčítá z jeho deníku, zahrnujícího hlavně vztah s celoživotní láskou. Toto retrospektivní čtení mi připadalo zdlouhavé, bezobsažné a pokazilo mi dojem z celkového pojetí knihy. Dějová osa je situována do nedaleké budoucnosti a i když si dovedu představit převratné novinky v technickém pokroku, tak ten popisovaný pokrok v nemocnici z pohledu budoucích cca dvaceti let mi připadá spíše jako sci-fi.