rozvera komentáře u knih
Zajímavý námět o umírajícím starci a jeho schovance, která mu na pokračování při návštěvách předčítá z jeho deníku, zahrnujícího hlavně vztah s celoživotní láskou. Toto retrospektivní čtení mi připadalo zdlouhavé, bezobsažné a pokazilo mi dojem z celkového pojetí knihy. Dějová osa je situována do nedaleké budoucnosti a i když si dovedu představit převratné novinky v technickém pokroku, tak ten popisovaný pokrok v nemocnici z pohledu budoucích cca dvaceti let mi připadá spíše jako sci-fi.
Bohužel jsem četla nejprve pokračování příběhu, celý mne zaujal svým námětem, i když jsem si první část musela domyslet. Nedovedu posoudit, jak se člověk zachová po tak tragické události, kdy naráz ztratí dvě nejmilovanější osoby a nemá ani zázemí zbytku rodiny. První část již shánět nebudu. Vlastní zpracování náměru se mi chvílemi zdálo poněkud plytké, přesto nelituji, že jsem knížku přečetla.
Knížku nemohu hodnotit jinak, než jako výborné vyprávění s patřičnou dávkou laskavého humoru. V některých situacích jsem se našla a mohla i zavzpomínat. Nadchla mne řada pěkných snímků i vtipných kresbiček. Prostě nádhera.
Příběh je zaplněn spoustou postav, z nichž nejméně polovina jsou hudebníci, členové komorního orchestru. Za protagonisty lze považovat dvě postavy, a to kontroverzní , nadanou sólistku na housle a posléze dirigentku Abigail a vynikajícího klavíristu Marcuse. V průběhu let jsem přečetla všechny předchozí díly románové ságy a tato kniha mne zaujala tím, že popisuje fungování orchestru a vnitřní vztahy jednotlivých osob. Celkem z knihy vyplývá jedno pravidlo, že v hudbě jsou v rovnováze tři skutečnosti: skladatel, hudební nástroj a ten, kdo nástroj mistrovsky ovládá.
Obdoba pohádkové Popelky, ale pro jinou generaci než jsem já. Příběh je čtivý, dobře napsaný, ale pro mne příliš pohádkový.
Tímto dílem se završuje příběh o Ingrid, která těsně po skončení druhé světové války putuje pěšky s batohem na zádech a nemluvnětem v náručí Norskem. Sleduje cestu, kterou se asi ubíral ruský válečný zajatec, o němž je psáno ve druhém dílu trilogie. Alexandr, který musel odejít z ostrova před německou razií se vydal na dlouhou cestu přes Norsko do rodné země. Ingrid sleduje jeho stopy a vyptává se lidí, kteří se s ním mohli potkat.
Autor odhaluje chování lidí ve vypjatých situacích, poukazuje na jejich statečnost, bázlivost i zrádcovství, tak jak se to v lidském společenství běžně vyskytuje.
V závěru knihy se Ingrid vrací na svůj ostrov, moudřejší o zážitky a obohacená o dobrá setkání.
Žádný strhující děj, ale příjemné čtení, dobře vykreslené postavy. Nelituji času, který jsem u knížky strávila.
Kniha mne upoutala svou obálkou s obrázkem usměvavé "bábušky" a neprohloupila jsem, když jsem si ji přinesla domů. Pobavila, poučila a nadchla mne mnohými ilustracemi. Už během čtení jsem hledala v mapách místa, která autor navštívil, bylo to další plus.
Půvabné povídky, navodily spolu s vůní jehličí trochu nostalgickou a přece milou atmosféru předvánočního času.
Úsměvná knížka, plná laskavého humoru a mírné satiry.Oddechové čtení.
Velmi čtivá knížka o jedné selské rodině z moravské vesnice z nedávné doby, já jsem si však připomněla své dětství, prožité v české vesnici před mnoha roky, ale podobnost je naprostá.
Nejsem velký fanda detektivek, ale tato mne zaujala neobvyklou dvojicí vyšetřovatelů, takže jsem ji s chutí přečetla.
Knížka mne zaujala od první stránky. Dost věcí jsem se dověděla o historii v prvních letech dvacátého století. Autor sbíral poznatky v kronikách obecních i farních, od zápisků, které se dochovaly o vojácích v první světové válce, o zákulisních jednáních státníků a jejich úlohách při vzniku republiky. Čerpal i ze zdrojů, uvedených v závěru knihy a jistě i z řady dalších pramenů. Názory na činnost čelných představitelů první republiky a na některé okolnosti jejího vzniku se s postupem času mění tak, jaká je zrovna politická situace, ale nic to nemění na základních historických faktech. Po přečtení poslední stránky jsem si musela povzdechnout s K.H. Borovským:" Tak to chodí na tom světě každičkej den jinak, dneska tě maj za svatýho, zejtra budeš sviňák."
Všechny tři příběhy jsou výborně napsané, u dvou manželských je k zamyšlení, zda jsou protagonistky příběhů tak poddajné, že teprve po vyhrocených situacích se dokáží vzpamatovat ze svého ponížení a z psychologických sítí se osvobodit. Třetí povídka je nejmrazivější, tím, jak "šmejdi"dokáží využít bez skrupulí největší lidskou obavu a to o zdraví dítěte.
V pokračování románu Ostrov se stává hlavní postavou Ingrid, dospělá, silná a energická žena, která sama prožívá strastiplné dny druhé světové války na svém ostrově. Syrový a velice silný příběh.
Několik drobných kouzelných pohádkových příběhů, situovaných do Krkonoš, které beru do ruky vždy o vánočním odpoledni, aby se dětem zkrátilo čekání na dárky a také aby se seznámily s nářečím, které už pomalu mizí spolu s pamětníky.
Zajímavý příběh o žívotě rodiny norského rybáře, která žije osaměle na jednom z nesčetných norských ostrovů. Děj je zasazen do první třetiny dvacátého století, členové rodiny včetně dětí od nejútlejšího věku se rvou s přírodou o přežití a zajištění životních potřeb, prožívají společně drobná vítězství i tragedie, se kterými se musejí vyrovnat.
Autobiografická kniha z mládí autora, která se nečte zrovna snadno, zvláště první částí jsem se musela prokousat. FSF sám sebe popisuje jako egocentrika a v tom duchu se nese celá kniha. On situace a vše, co chce čtenáři sdělit , jen nepopisuje, ale široce, až básnicky košatě opisuje a tento styl se projevuje i v ostatních jeho knihách, které jsem četla.
Zajímavá kniha z prostředí americké zbohatlické společnosti burziánů, bankéřů a mafiánů různého druhu. Román je zasazen do období poslední třetiny devatenáctého století, až po dobu druhé světové války.Ústřední postavou příběhu je stará dáma, která v této společnosti strávila život a jeho průběh ožívá v jejích vzpomínkách. Autor jejím prostřednictvím vyslovuje svůj kritický názor na život a praktiky této společnosti, který však má stálou platnost.
Skvěle napsaná alegorie , platná nejen pro dějinné období, pro které byla psána, ale její platnost je stálá, stále bude asi aktuální ,že cituji:" Všichni lidé jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější."