Rup komentáře u knih
Romatická sci-fi o tom, že člověk patří k lidem a roboti k robotům, ať jsou jakkoli dokonalí. Ale nedá mi to, a musím srovnávat se Stepfordskými paničkami, a nevychází mi to příznivě. Dílko je však napsáno s humorem i nadhledem, a děj ubíhá celkem svižně.
Věty typu: "Ženy se o něho vždy zajímaly víc, než tušil, ale on si to většinou vůbec neuvědomoval.", nebo "George se vydal na sever za obchodem s osadníky u kanadské hranice. Věděl, že tam hrozí větší nebezpečí, ale nevadilo mu to.", mě přímo fascinují. A takovými perlami se dotyčné dílko jen hemží. Je to hrozná slátanina. Nemohu doporučit ani svým úhlavním nepřátelům.
Chybí jen Svatá inkvizice a mohla to být docela dobrá středověká romance. Ovšem v době, kdy celebrity cíleně vyhledávají kdejaký skandál, jen aby se na ně nezapomnělo, je to neslučitelné se životem. Tedy tím skutečným. Jinak řemeslně výborně odvedená práce a překlad rovněž.
Až na to, že nevím co je to kolektivní drama - vždy jsem žil v domnění, že dílo napsal Karel Čapek sám (kromě slova robot, jež navrhnul jeho bratr Josef). Jinak jsem přesvědčen, že dokonalost nepotřebuje komentáře.
Rozhodně se rozsahem ani formou nejedná o povídku, jak je v některých anotacích zmíněno. Zcela určitě je to román, i když nikterak rozsáhlý. Zadruhé není v žádné anotaci zmíněna hlavní linie, a to "krize dospívání" - obdobné téma jako u Šrámkova Měsíce nad řekou. A zatřetí si laskavě račte povšimnout, že ačkoli má román silně sociální a solidární náboj, nemůže za onu politováníhodnou událost, při níž se děj odehrává, žádný zlotřilý kapitalista, což se například o většině soudobých amerických thrillerech říci nedá. Bohužel se dílo ani zdaleka nevyrovná jiné Čapkově tvorbě a proto ono hodnocení.
V anotaci je napsáno, že pravda zůstává skryta. Myslím, že to není tak úplně pravda. Každý z nás by si mohl doplnit vlastní "pravdivý" příběh dle svých zkušeností, přání a tužeb. U Čapka je obdivuhodné, že dokáže jakoby žít více plnohodnotných životů.
Mnohem lepší, než "Žít ze dne na den". Musím přiznat autorce znalost tužeb a přání žen, ovšem se skutečným jednáním už je to poněkud horší, a v některých momentech zcela mimo realitu. Rozhodně romantické, ale stěží uvěřitelné. Dokáži si například představit slzy na tváři muže prošlého válkou (prostě proto, že má "nervy v kýblu"), ale stěží si dovedu představit hraný, avšak realistický pláč bezcitného obchodníka na který mu všichni skočí. A jak je u této autorky obvyklé, rozuzlení příběhu je zřejmé nejpozději po první třetině. A poslední výtka, tentokrát k překladu. Obávám se, že by překladatelka neprošla pátou třídou. Kupříkladu "zamrzlý jezero" (pro toho, kdo to neví, tak zamrzlé (stř. rod). Podobným výrazivem se to v knize jen hemží a nutno podotknout, že v dialozích hovoří v podstatě stejně služka z Bronxu jako vzdělanec z Oxfordu (to nemyslím zeměpisně).
I když tato kniha není a priory určena pro nás muže - převádím je do čtečky mé paní, opravuji chyby a tudíž to musím číst -, nezdržím se komentáře. Bohužel mi svým stylem kniha silně připomíná americký návod (na cokoli). Neustálé omílání jedné a téže myšlenky, a to zjevně ne pro literární účinek, ale prvoplánově pro naplnění počtu řádek. Mohla by to být docela slušná povídka, ovšem takto...?
To neustálé opakování - to je IDEOLOGIE. Sem to patří víc, než kamkoli jinam.
Můj kamrád tu dobu zažil - sloužil dokonce ve stejné jednotce s p. Švandrlíkem (Kefalínem) - a mnohokrát nám vyprávěl příběhy z vojny. A musím říct, že pan Švandrlík si nic nevymyslel, spíš leccos ještě vynechal (např. úmyslný požár ubytovny kvůli propitým botám). Výtečně napsané. Kdo chce, ten tam najde i tu černou stránku oné šílené doby.
Napsáno s vtipem a lehkostí, bohužel, pro mě spíše taková lepší červená knihovna.
Krystalicky čistý humor. Nic víc, nic míň. Mám-li splín, propadám-li se rychlostí expresu do pekla, zatáhnu za některou ze záchranných brzd. Toto je jedna z nich.
Bradbury je prostě PAN SPISOVATEL. Nemám co bych dodal.
I kydž se nejedná o stěžejní autorovo dílo, je příběh podán svižně a s vtipem. Popisné scény neodmyslitelně k romantismu patří a nemohou být tudíž považovány za závadu, ale spíš za charakteristiku díla. Připočtu-li výborný překlad, mám pouze jedinou výtku - Červený a černý je prostě lepší.
Ač nejsem žena (převádím některé knihy do čtečky mé paní a vládkyně), musím říct, že Fieldingovou mohou číst i muži. Možná to na první pohled tak nevypadá, ale celá kniha je o tyranii žen. Pro mě i sondou do jejich duše a přes svůj věk jsem se zas něco nového o nich dověděl. Výborně napsané, má to děj i spád. Mohu doporučit všem.
Bohužel jsem zklamán. Ani ne tak kvůli obsahu, pan Sedláček má nepochybně enormní znalosti a neotřelé postoje, jako kvůli formě. Ty tisíce poznámek pod čarou by vydaly na samostatnou knihu, ale spíše by jim slušelo stát se součástí běžného textu, neboť jím bezpochyby jsou. Plynulosti by to určitě prospělo. I když s některými jeho závěry se neztotožňuji, vždy budu hájit jeho právo je svobodně vyjadřovat (tuším Voltaire).
Velmi špatný thriller (rodokaps) se strašlivým překladem.
Skvělý přehled historických postav našich dějin s výbornými ilustracemi (obrazy). Ovšem kdyby to bylo o prezidentech, asi bych to nečetl :-)
Opět, jako u prvního díla, se jedná především o sondu do společnosti současné Indie. Pokud někdo hledá thriller plný mrtvol, honiček, apod., tak ať tuto knihu ani neotvírá, byla by to ztráta času jak pro čtenáře, tak pro autora.
Jestli to někdo nepochopil, tak kniha není o milionářské soutěži, ale o současné Indii zhuštěné do několika stránek a podané na zlatém podnosu. Podle mého není co vytknout. Skvělé.