Rup komentáře u knih
Byly by to celkem hezké pohádky, ale přílišný náboženský akcent mně, jako ateistovi, vůbec nesedí.
Anotace ke knize je zcela vyčerpávající a není k tomu co dotat. Jazyková úroveň, sloh, styl a přímo průtrž laskavého a inteligentního humoru (chtělo by se říci srandy) jsou excelentní. Vřele doporučuji.
Výborně a čtivě napsané, jak je u této autorky už zvykem. Charakteristiky hlavních postav jsou vcelku dobře podané, ty ostatní jsou spíše do počtu, včetně Mellisy a Jamese - nenapadá mě žádný rozumný důvod proč se v příběhu vyskytují, snad pro zaplnění děje postavami - něco jako komické postavičky v některých mayovkách nebo verneovkách. Gabetka v komentáři níže "neustále podezírala téměř všechny zůčastněné", ovšem nevím z čeho, ani nevím jakých "plno překvapení" se dočkala jasmína :-). Podle mého je to spíše psychologický thriller, než detektivka - viníci jsou známi od počátku, oběti víceméně rovněž - stěžejní je, jak se kdo bude v různých situacích (hlavně v těch vyhraněných) chovat. Ale žádnou hlubokou psychologickou sondu nečekejte. Oddychové čtení, které dokáže zaujmout. Doporučuji.
Opět nezklamal. Ve svém oboru je opravdu špice. Kdo neočekává žádnou hlubokomyslnou literaturu, nebude zklamán. Jako pohádka pro dospělé je to výborné.
Je to "téměř" celé výborné, až na ten "nekonečný" závěr (poslední tři kapitoly mohly být klidně jedna). Ale příběh je skvělým balancováním mezi projevovanou lítostí a účinnou podporou, což bohužel osobně nedovedu.
Sinuhetovo putování už jsem absolvoval několikrát a vždy mě dokáže zcela pohltit. Jako bych se v dusivém žáru pouště ponořil do chladivých vod Nilu - a zcela zapomenu na krokodýly.
Velmi náročné psychologické čtení. I když se se závěry vyplývajícími z příběhů mohu ztotožnit, připadají mi povídky (novely), oproti dramatům, až zbytečně rozvláčné.
Je s podivem, že to vůbec za komančů mohlo vyjít. Příběhy z Bugulmy jsou skvělé a věřím, že Hašek ani nemusel sahat k mystifikaci. U těch ostatních je to tak napůl. Ale doporučuji.
Plně se ztotožňuji s Matonem níže (až na tu diakritiku :-)).
Výborně napsané. Neotřelý námět. Přes svůj sevřený styl psaní dokáže (Ed) skvěle vykreslit charaktery postav. Důvody jejich jednání jsou zcela reálné a uvěřitelné. Doporučuji.
Viděl jsem několik dam, jimž při čtení Steelové stály v očích slzy. Nyní už vím proč. Strašlivé.
Co "zanedbal" autor svým úsporným literárním stylem ve svých "vyprávěnkách", to bohatě dohnal ve svém doslovu pan Svozil. Takto ukecaný doslov jsem vážně už dlouho nečetl. Avšak není účelem těchto řádek posuzovat výkon komentátora, ale autora. A zde nenacházím chybu. Ačkoli jsem většinu povídek četl ve Zlatých úhořích, vždy se mohu ke kterékoli z nich s chutí vrátit. Toto je kniha, která se dá číst donekonečna a od kterékoli stránky. Doporučuji.
Autor nám zde předkládá své srdce na dlani a my se v jednom komentáři níže můžeme dočíst: "četlo se to díky písmu velice dobře a rychle". To je skutečně vyčerpávající hodnocení. Něco podbného říkával můj děda, protože byl "haprus" na oči, ovšem on tím nemyslel dílo ani autora. Hluboce lidské, poetické, krásné. Vřele doporučuji všem.
Nádherně poetická a lidská knížka autobiografických povídek Oty Pavla. Zpověď a vyznání z lásky k přírodě, rodnému kraji, rodině, lidem a životu vůbec. Když si člověk navíc uvědomí, že to byl především sporťák (sportovní redaktor), nezbývá než smeknout.
Vřele doporučuji.
Obdivuhodný způsob, jak podat vyčerpávající informace o polozapomenuté době, aniž by byl vyčerpán čtenář. Literární skvost. Vřele doporučuji.
Opravdu dost obtížné čtení. V podstatě se jedná o soudničku, ovšem s hlubokou sondou do lidské duše, do poměrů panujících na chudém venkově a v neposlední řadě i pohled na staletími prověřenou (ne)vyváženost vztahu mezi majetkem a lidským životem, nepochybně v zájmu zachování rodu. Doporučuji literárním fajnšmekrům.
Nechápu níže uvedené kritiky (ale proti gustu, žádný disputát). Stoletý stařík nepochybně žije především vzpomínkami. Že se starým lidem špatně žije v domově důchodců, o tom není třeba pochybovat - i v těch nejlepších s nimi jednají jako s malými dětmi (samé zákazy, příkazy, ...), jsou vytrženi z kořenů, atd. Nepochybně bych měl tendenci (nevím jestli odvahu) utéct také. To co následuje je jistě nadsázka, nicméně se dovedu do děje snadno vžít, jako by to byla skutečnost. A psychologie postav a jejich jednání je uvěřitelné zcela. Ačkoli jsem spíše introvert a obvykle své pocity nedávám veřejně na odiv (mé indiánské jméno je držka plechová), ke konci knihy jsem se již musel smát nahlas. Vřele doporučuji.
Božena Němcová byla nepochybně velkou vlastenkou se silným sociálním cítěním, a rovněž úspěšnou sběratelkou bájí, pověstí a pohádek. To vše se do tohoto díla nepochybně promítlo. I přes idealizaci a jistou pohádkovost, probleskuje v detailech skutečný život venkovského lidu a místní šlechty. Pohodová a uklidňující četba na dlouhé zimní večery. Doporučuji po přečtení zhlédnutí jakéhokoli soudobého thrilleru.
Místy dost drsné, vlastně je to celé dost drsné, ale má to happy-end. Výtečně napsané, uvěřitelné, výborné. Doporučuji všem. Jen ti chlapi jsou tam až moc hodní.