Ruru komentáře u knih
No, ne nadarmo se Agathě Chtistie přezdívá královna detektivek.
Jeden ostrov, deset lidí. Každý z nich má ve skříni svou formu kostlivce, ať už si jej připouští nebo ne. Měla jsem pár tipů na vraha, ale autorka mi je zabila, takže očividně bych nemohla být detektiv. :D
Četla jsem ji v noci, bála se pod peřinou a dnes budu naprosto nepoužitelná, ale já to musela dočíst!
Ve věci změnění názvu na „Až tam nezbyl žádný,” plně souhlasím s Illiou. Nepochybuji, že autorka tím nechtěla nikoho urazit, pouze se jí to hodilo do příběhu, jenže v téhle prapodivné době každý vidí rasismus všude. Mrzí mě to, ale co já nadělám.
Úžasný. Autorčin styl psaní se čte rychle a je moc fajn. Ellin sarkasmus, vtipnost a odvahu jsem si velmi brzy oblíbila stejně jako samotnou Ellu. Určitě doporučuji.
(SPOILER) No, taky bych moc nestála o to, jmenovat se Krásná. Jinak knížka super, líbil se mi Katčin humor.
Když se Katka vrátila od babičky a viděla tam Veřejnou bezpečnost tak jsem si byla téměř jistá že jde o korbelíky.
(SPOILER) Moc se mi líbil originální nápad s rytectvím známek za 2. světové války. Na takovýhle námět jsem nikde nenarazila a přišel mi velice zajímavý.
Všechno jsem prožívala s hlavními postavami a bylo to naprosto úžasné. Elenu jsem si velice oblíbila stejně jako Kristoffa. Benjamin je přesně ten typ tichého inteligentního kluka - to je taky bezva postava. Katie byla fajn, a opravdu jsem jí nezáviděla občasné rozhovory s tatínkem, kdy úplně na vše zapomněl a začal na ní třeba křičet.
Byla jsem strašně ráda za happyend, protože jsem byla v náladě, kdy by mi smutný konec opravdu radost neudělal.
Doporučuji!
Celou tuhle sérii miluju a velmi ráda se k jednotlivým knihám vracím, když se mi chvíli nechce číst něco nového. :-)
Bohužel, pojem „celá série” se nevztahuje na tuto knihu, z podobných důvodů, o kterých píše StarPopcorn.
(SPOILER) Grandiózní, velkolepé a jedno z nejlepších finále, které jsem, kdy četla. Držela jsem palce střídavě Karrdovi, Maře, Lukovi, Hanovi, Leie… každý si tam našel svůj moment, kdy jsem mu prostě musela fandit. A občas i litovat. Např. na Karrda se šila pěkná imperiální bouda a když Maru chytili na chodbě se slovy „Dobrá, Jade. Hezky pomalu. Je po všem.” tak jsem asi dostala infarkt i mrtvici najednou. Té knížky jsem se nechtěla pustit a četla jsem ji i při chůzi na táboře. Posledních cca 30 stránek mi nezbývalo, než sedět jako na trní, číst s otevřenou pusou a jen valit oči. Na konci do sebe všechno krásně zapadlo, a Maru mám teď ráda víc, než kdykoliv předtím. Jedním z nejlepších momentů byla určitě Thrawnova smrt. Těžko použít slova na mé pocity při té scéně, ale zkusím to. Pomalu jsem při ní nedýchala a jediné, na co jsem myslela, bylo že žádný další Thrawn už nebude… že nebude záležet, jak se ten nebo onen konkrétní člověk bude snažit… a že tenhle úžasný velkoadmirálský záporák vždy byl, je a bude jen jeden…
Bohužel, část s Lukovým klonem mi vyspoileroval bratr (děkuji, fakt), takže to mě nepřekvapilo. Ale stejně jsem si boj s ním užila, a byla jsem ráda, že se ukázaly nějaké Mařiny bojové schopnosti, a že to všechno nezachránil jen Luke.
Co říci závěrem?
Pokud jste fanda Star Wars, řekla bych, že je to skoro vaše povinnost, a kdo nemá rád sequely (vítejte do klubu) můžete to brát jako já, a to sice jako „opravdové" pokračování ep. VI.
Tato série se určitě řadí k mým oblíbeným a všemi deseti vám ji doporučuji.
Přiznám se že jsem si nebyla moc jistá co čekat když to psal pán, ale mé obavy byly zbytečné. Boží kniha!
První jsem viděla zatím nejnovější film, a na jeho popud jsem sáhla po knize. Chtěla jsem vědět, co je v knize jinak apod.
Přečteno za dvě odpoledne, a fakt jsem se nenudila. I když tam zhruba do poloviny není žádná smrt, já jsem si to hrozně užila. Má to spád, je to promyšlené a prostě je to Agatha Christie. Víc netřeba psát.
(SPOILER) Strašně pohodlně a rychle se to četlo.
Thrawn mi v mnoha ohledech připadal mnohem lidštější a citově zranitelnější než Vader - to jak se občas projevoval např. vyvedením z míry nebo zmatením. Taky mě dost dostávalo jeho logické myšlení. (I když já ho naprosto postrádám, takže je otázka, jestli by mě v tomto ohledu nepřekonala i okurka...)
Taky jsem byla napnutá ohledně vysvětlení Mařiny nenávisti vůči Lukovi.
Bylo to úžasné až do konce, takže co zbývá mně?
5*
(Jediné, co mě trochu štvalo byl český překlad X/B - wingů).
(SPOILER) Úžasná kniha.
Prostředí vyrůstání mezi samými bratry bylo dle mého názoru vykresleno velmi dobře a v Charlie jsem tak trochu viděla sama sebe. Taky mám radši mikinu a tepláky než nějaký pomalu průhledný top a skinny džíny (s třpytivým nápisem na zadku. ;)) S Charlie jsem se ztotožňovala a byla mi hodně sympatická.
Doporučuji.
(SPOILER) Krása. Hartleyiny myšlenkové pochody poté, co za ní byli Kyle s Felicity mě úplně štvaly. Ale v tom smyslu, že jsem Hartley tolik přála, aby věděla pravdu a těmihle lžmi (nevím jak to napsat) se nemusela vůbec trápit. Konec knihy mě dojal a jsem ráda, že vztah Elly a Reeda se vyvinul v něco takového. Líbilo se mi jak Easton na Hartley v ničem netlačil a nechával jí prostor se rozhodnout. Hartleyin táta mě hrozně štval a ani se nedivím, že se ho holky bály. Nemohla jsem v této knížce přestat číst a rozhodně doporučuji celou sérii.
Krásná kniha. Miluju ji už proto že máme v Krkonoších chatu. Jinak jsem ráda že (logicky) tam nejsou žádné mobily, televize...... Prostě taková stará doba, do které bych se i ráda vrátila.
(SPOILER) Wow, tohle byla jízda. Bohužel jsem si viníka Daničiny smrti nedopatřením vyspoilerovala (a nemyslete si, že bych se v tu chvíli tou knihou nejradši neumlátila), faktem ale zůstavá, že autorka si s námi dokáže dost pohrát. V jednu chvíli se hledá vrah Ďábelské smečky, v druhé za to může Danika. V jeden moment jsou kristallos spolu s rohem klíčové „postavy”, v moment druhý jsou téměř bezvýznamné vedlejší účinky syntu.
Hlavní postavy mi sedly a okamžitě jsem si je zamilovala. Soucítila jsem s Bryce, ale zároveň i s Huntem. Usmívala jsem se u scén se Syrinxem a Lehabou a u rozhovorů mezi úhlavní dvojicí. Ani jeden za sebou neměl záviděníhodnou minulost, ale dokázali to překonat. Spolu. A pak už najednou nebyli parťáci.
Konec dokonalý, emoce z něj přímo prýštily a přišla spousta překvapení. Každá postava se něčím zapojila, i když na začátku byla třeba úplně bezvýznamná a vám běželo hlavou: „Na co tu vůbec je?” Co miluju na Sarah je to, že co se může zdát jako nepatrná věc na začátku, začne na konci dávat větší smysl, než by mě vůbec kdy napadlo. Rozhodně se nemůžu dočkat dalšího dílu!
(SPOILER) Ok, já se přiznám. Tuhle sérii jsem začala číst v karanténě před rokem a půl, ale tenhle díl jsem z nějakého důvodu (pravděpodobně zatmění v mozku) odložila. A vůbec netuším, proč.
Sarah J. Maas píše skvěle, to je známá věc. Ale nějaké části mě málem dohnaly k pláči. Třeba jak happy jsem byla, když Cassian i Az zachránili Feyre a Luciena před jeho bratry. Jejich shledání je podané tak dobře, že byste mě určitě chtěli vidět, když jsem to četla. :D
Nebo situace, kdy se Feyre s Cassem vydávají do Vězení, ponurá atmosféra, o ty hrdiny se bojím a najednou Cassian řekne Rhysovi: „Koukej se vrátit do Velarisu, kvočno. My to zvládneme.” No prostě skvělý válečník.
A při příjezdu Feyřina otce jsem opravdu skoro nepokrytě brečela.
Charaktery postav jsou tady vykreslené úžasně, a já jsem jsem si absolutně zamilovala každou bytost a ty, které jsem už znala, mám (z většiny) teď ještě raději. A jestli vás ani můj komentář nepřesvědčil, abyste si to přečetli, tak už vám jen tu knížku omlátím o hlavu, a počkám až se vám v ní něco přepne, a vy si uvědomíte, že to chcete číst. (Dobře, tohle možná bylo trošku agresivní.)
(SPOILER) Tak mám takový dojem, že mi nezbývá nic jiného, než se připojit k těm mnoha hvězdičkám pode mnou.
Od začátku do konce to bylo napínavé, nenašla jsem ani jednu stránku, která by byla „vycpávková” a jednoduše tam nepotřebovala být, a posledních cca 40 stran se událo tolik věcí, že jsem to nestíhala pobírat.
Rozhodně bych chtěla zmínit C’baotha. Občas jsem přemýšlela, která jeho verze je opovrhodnější: jestli on nebo jeho klon v Thrawnově trilogii. Jelikož Joruus byl ještě ke všemu šílený, Jorus mi z toho vychází lépe. Ale teda žádná sláva. Chtěla bych pochválit jeho cestu k temné straně Síly, jelikož ta byla opravdu velmi uvěřitelná. Přijde mi, že na C’baotha se přesně hodí Anakinovo rčení z Revenge of the Sith: „I’m not the Jedi I should be. I want more. And I know I shouldn’t.” (Tuším, že to bylo takhle.)
Jeho padawanku jsem si velmi rychle oblíbila, Thrass mi občas šel trochu na nervy, shlédání s Thrawnem po jeho trilogii bylo boží, posádka Bargain Hunteru skvělá (Marisin obdiv vůči Thrawnovi ji ani v nejmenším nezazlívám); zato Loranin bratr mi pil krev hned jak promluvil.
Závěr? Určitě mohu doporučit, nebudete zklamaní.
(SPOILER) Úžasné. I když je fajn, že jsme se konečně dozvěděli, co se stalo mezi Sav a Gideonem, více se mi líbila Eastonova část. Byla jsem zvědavá, co udělala Hartley tak strašného, že ji za to všichni v rodině nenávidí. Ale ten konec! Ten jsem už vůbec nečekala. Ještě, že mám doma hned další díl.
Znovu skvělé. Je fajn, že jsme mohli nahlédnout i do myšlenek Reeda. Z Royalovic kluků mám asi nejoblíbenějšího Eastona. Líbilo se mi, jak Ella vždy setřela Jordan, když měla nějaké rýpavé poznámky. Tak jako ona bych to nezvládla. Faktem ale je, že Vás autorka na konci přiměje hned sáhnout po dalším dílu, protože prostě nevydržíte čekat. Velký palec nahoru.
(SPOILER) Knížka se mi moc líbila. Byla čtivá a chtěla jsem vědět co bude dál.
Ale že to dopadne jak to dopadlo to jsem tak nějak nečekala. Pořád jsem nějak doufala, že Finch na Violet odněkud bafne a bude to v pohodě. Jenom se mi pořád nechtělo věřit že je opravdu mrtvý.
Moc hezká kniha. Líbilo se mi jak každá kapitola začínala dopisem/e-mailem.
(SPOILER) Chvíli mi trvalo než jsem plně vstřebala dojmy z Dědice impéria a mohla se naplno pustit do Temné síly na vzestupu. Ale pak mi stránky (no, stránky, četla jsem to na čtečce) “ubíhaly” pod rukama jako nic. (Kromě přechodu z distanční výuky na prezenční - v tu dobu jsem se trochu sekla - škola, no…) A jediné, co k tomu můžu říct je… wow. Napětí se stupňovalo hned od první stránky; byla jsem zvědavá, jak Leia dopadne u Noghriů, nesnášela jsem Fey’lyu (pravděpodobně jsem to napsala špatně, ale co už) a přála našemu Dream Teamu (pro ty, kteří to nepochopili, to je Luke, Han, Lando a Chewie), ať jim všechno klapne. Thrawn se nezměnil, furt taktický génius, C’baoth se mi ještě více zhnusil (ještě, že se Luke nenechal napálit), Mara pořád všechny dokáže setřít jednou větou, a tak bych mohla pokračovat do aleluja.
Čekám tedy, jak impérium naloží s klony a hlavně, jak si s impériem poradí naši hrdinové.