Ruxandra komentáře u knih
Po reklamní masáži kolem Coelha jsem se jeho knihám léta cíleně vyhýbala a Alchymistovi především. Na střední škole mi pak spolužačka doslova vnutila Ďábel a slečna Chantal a Veronika se rozhodla zemřít. Přečteno, ale dnes si z knih nepamatuji prakticky nic (dle hvězdičkového hodnocení, zkopírovaného z jiného literárního serveru, to tenkrát tak špatné evidentně nebylo).
A teď po letech Alchymista... Nečekala jsem žádné duševní obohacení, ezoterické vzkříšení nebo cokoli podobného, chtěla jsem spíše pochopit tu oblíbenost, vynášení až do nebes a skoro fanatické doporučování fanoušků Coelha.
Pominu-li základní milý pohádkový příběh Santiagova putování za štěstím (kolikrát šel takhle u nás Honza do světa, s rancem buchet, hledat ten svůj příběh…), je celá kniha slepencem šlechetných a hlubokých myšlenek, pro ty, kteří hledají pro život nějakou „berličku“. Není to vyloženě špatné, ale tyto myšlenky jsou tak obecně známé a byly napsány a řečeny již tolikrát, že běžný člověk už je snad musel slyšet či číst a Alchymista tak nepředkládá nic nového, jen více zafungovala reklama a „obyčejní“ lidé objevili něco „filozofického“.
Zkrátka líbivé a podbízivé, autor ví jak příběh sestavit, ale není to nic jiného, než celkem krátká motivační pohádka, jakých je plno.
Ke stylu psaní - z tohoto ohledu nejde o moc povedenou knihu, jednoduchý sloh, časté opakování slovních spojení. Jak zde již někdo napsal, stylisticky na úrovni slohové práce žáka základní školy.
Shrnuto a podtrženo, toto není nic pro mě.
P.S. Přirovnání k Malému princi mě doslova vyděsilo, nejsem žádný fanatický fanoušek, přečetla jsem MP pouze jednou, ale toto skutečně srovnávat nejde…
P.P.S. Fanoušci a nadšenci neberte prosím můj názor zle, pokud se vám Alchymista líbil a třeba vám i nějak pomohl, jste na tom lépe než já, přečtením jste něco získali a já odešla s prázdnou ;) Tisíc lidí, tisíc chutí.
Nenáročné, oddechové, místy až absurdní, ale milé :)
Film mě uvrhl do neskutečné deprese (konec byl jako facka - Jak jen mohl!) a kniha vrazí nůž do srdce a ještě s ním několikrát otočí. Opravdové, hluboké, bolavé...
Dávám o hvězdičku méně za některé táhnoucí se monology, ve kterých jsem se ztrácela.
Elio... Oliver...
Dočítat knihy z této série je pro mě vždy jako opouštět domov :)
Opět krásné a čtivé.
Výjimečné, dojemné, milé, hluboké, veselé, smutné,... krátké :)
Nic jsem si o knize nezjišťovala, proto mě hned na prvních stránkách překvapilo, že je z českého prostředí (cize znějící pseudonym autora a jména hlavních postav tomu nenasvědčovaly).
Ve srovnání se Simonem Spierem je to asi slabší příběh, ale vzhledem k tomu, že se jedná o knihu z našeho rybníčku a moc se jich tu na toto téma nevyskytuje, hodnotím výše. Milé, čtivé, oddechové, pokud v tom nebudete hledat něco víc, budete spokojeni.
Proč znovu otevírat příběh, který byl tak pěkně zakončen, když nemám zájem sérii dopsat? Tímto mě autorka velmi zklamala... Konec není ani otevřený, je to doslova nedopsaný příběh, jako by si autorka od psaní odběhla a už se k němu nevrátila. Závěr zkrátka předpokládá existenci dalšího pokračování.
Nové osudy známých hrdinů jsem vítala, navázání na děj předchozích knih, doplnění původně nedořešených či nevysvětlených věcí, ale knihu nemůžu hodnotit výše, pokud autorka nemá v úmyslu dopsat další díly této spin-off série Nightshade Legacy.
(SPOILER) Můj text může obsahovat spoilery.
Tuto knihu jsem sháněla pár let, takže mě pochopitelně velmi potěšilo, že nedávno vyšla znovu. To čekání mělo ale bohužel vliv na celkový dojem. Zkrátka jsem měla velká očekávání, která kniha neměla šanci splnit.
Děj je především o vztazích hlavních hrdinů a celkového problému daného světa se dotýká jen okrajově, nedává čtenáři odpovědi na otázky, které musí nutně přicházet. Již od začátku je vše nalinkované, vše je řečeno (až na pár „záhad“, které prakticky žádnými záhadami nejsou, ačkoli se tak tváří) a čtenář čeká nějaké zvraty, které ale nepřichází. Je to tak jak to je, tečka.
Srovnat se se smířeností těch lidí/studentů/dárců s jejich osudem bylo velmi těžké, vlastně se mi to asi ani nepodařilo. Je pro mě stále nepochopitelné, že chodili jako ovce na porážku a nesnažili se nic změnit.
Pokud jde o styl psaní autora, odskakování od jednoho k druhému a vracení se zpět ve stylu „jo a vlastně ještě tohle se tenkrát stalo“, mi příliš nevyhovovalo.
Námět si budu pamatovat, ale vzhledem k tomu, že je podobný filmu „The Island“, který jsem viděla dříve, nejednalo se pro mě o nic originálního.
S Payneovými knihami je to u mě jako na houpačce - když se mi jedna líbí, můžu si být celkem jistá, že další, po které sáhnu, bude slabší odvar. "Z hovna bič" je zrovna ten horší případ. Nemůžu knize upřít velkou dávku humoru, ale hlavního hrdinu jsem si nijak nezamilovala - vychcánek a alkoholik, který se nechce ani moc snažit a život mu to vrací v podobě absurdních věcí, které se mu dějí.
Nemůžu říci, že bych úplně litovala času stráveného nad touto knihou, bavila jsem se, ale rozhodně ve mě nezanechala žádný hlubší dojem a časem nebudu z děje schopná říci naprosto nic ;)
Trochu jsem se bála, zda se v knize dozvím víc, než jsem pochytila z rozhovorů s autorkou, viděných na internetu, ale kniha samozřejmě obsahuje mnohem více informací. Většina knih o KLDR nám ukazuje jen to zlé, z této nesvobodné země, takových jsem přečetla několik, ale i když autorka nic špatného rozhodně nepřikrášlovala, dokázala ukázat, že i v tomto neobvyklém světě se dá najít něco pěkného a že ačkoli je severní Korea poslední dobou prezentována jako hrozba světu, i tady žijí jen obyčejní lidé s jejich každodenními nesnadnými životy.
Na stylu psaní autorky mi úplně nesedlo přeskakování od jednoho k druhému, ocenila bych trochu ucelenější vyprávění, rozhodně se ale jedná o jedinečný náhled do země, kam se jen tak někdo nepodívá a stojí za to knihu přečíst. Doporučuji všem, kdo se o téma KLDR zajímá, ale i těm ostatním, otevřete oči a buďte rádi, že žijete kde žijete ;)
Můj první cestopis a ačkoli vím, že je trochu netradiční, byla jsem nadšená. Autorův smysl pro humor mi celkem sedl a nad mnoha jeho myšlenkami jsem se sama zamyslela. Rozhodně si přečtu i další knihy a doufám, že budou stejně oddychové a inspirativní jako tato :) Všem doporučuji!
Autorka vystavěla příběh na pseudoproblému vztahu mezi nevlastními sourozenci, což mě už od prvního dílu hrozně vytáčí. To lpění hlavních hrdinů na tom, že je na jejich vztahu něco nenormálního, špatného, je skutečně únavné. Jsou snad pokrevně příbuzní? Ne, jsou to dva cizí lidé.
Eden byla, stejně jako v předchozím díle, nesnesitelně otravná. Za dva roky mohla její postava alespoň malinko psychicky vyspět, vždyť jí má být již osmnáct, bohužel se tak nestalo (připisuji nevyspělosti samotné autorky v době psaní těchto knih, pokud je skutečně pravda, že vše napsala již ve čtrnácti letech). O proti tomu u Taylera je alespoň vidět nějaký posun. V podstatě musím říct, že mě dvojka spíše zklamala, čekala jsem že se příběh trochu posune, změní se zápletka, ale spíše kroužíme na tom samém místě jako v jedničce. Snad třetí díl reputaci této sérii napraví, ačkoli čím dál více vnímám to, že jsem na tento žánr již stará :D
Rozhodně jedna z těch top ze série Rizzoli & Isles. Četla jsem a nemohla se odtrhnout, abych už konečně věděla kdo byl vrah, jelikož se mi nechtělo věřit, že by to bylo tak jak je od začátku nastíněno.
Tess nikdy nezklame, její knihy jsou prostě má srdcovka.
Ten závěr... no chtěla jsem kvůli němu snížit hodnocení jak mě naštval, ale bylo by to nespravedlivé. Super oddechové čtení, stejně jako předchozí díly, ačkoli první mi ze všech třech vychází stále nejlépe. Prostě nesmíte příliš přemýšlet nad logičností věcí a nad bezvýhradnou nepřemožitelností hlavních hrdinů :)
Příběh je postaven především na dialogu a tak se nedostanete příliš do hloubky u samotných postav, což mi malinko chybělo, ale i tak se mi kniha líbila a mohu doporučit.
Musela jsem se podívat na jeden literární server abych se ujistila, ale je to přesně jedenáct let co jsem v pubertě objevila autora jménem Ultrainfernal. Připadám si stará... Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že mu povídky na serveru publikované vyšly i knižně. Tenkrát jsem si toto bizarní místo, tuto neobvyklou (ne)zahradu, zamilovala na první počtení a dnes chápu proč. Bylo to jiné, zajímavé, mnohdy šokující a temné. Děkuji za vzpomínku.
Nedoporučuji dětem (ano, i v této sekci jsem viděla umístěné) a slabším povahám. A chtěla bych aby tohle moje dítě četlo? Ne. :D
Přečteno bleskovou rychlostí a ačkoli první díl hodnotím jako výrazně lepší, nedočkavě čekám na třetí. Pokud hledáte rozptýlení a zábavu, ne nic hlubokomyslného a těžkého, tak u Kotlety nemůžete sáhnout vedle.
Knihy o Kedrigernovi jsem kdysi četla na přeskáčku a asi to bylo dobře, jelikož kdybych si jako první přečetla tento první díl, asi bych zbytek série nevyhledala. Připadá mi totiž trochu slabší. Ale jelikož vím jak to bude dál a že se to časem "rozjede", doporučuji sáhnout ihned po dvojce, pokud jste z jedničky na rozpacích, bude líp :)
Ačkoli už dávno nejsem cílová věková skupina, Kedrigernovi příběhy mě stále baví a jsou ideální na relaxační čtení.
Těžko hodnotit. Vlastně všechny knihy na toto téma jsou v podstatě stejné a mají stejnou výpovědní hodnotu a poselství - nedopustit aby se to stalo znovu a nedopustit aby se na to zapomnělo. Ty příběhy jsou v něčem stejné a přece každý jiný. Tento patří mezi ty méně obsáhlé, ale svou výpovědní hodnotu také má.
Pustila jsem se do dvojky hned po prvním dílu, což byla velká chyba. Toho óchání a áchání nad Remyho úžasností a dokonalostí bylo prostě už příliš. Brooke mi tady také lezla hrozně na nervy, jako by to byl někdo úplně jiný než v prvním díle.
A chápu, že je kniha z erotického žánru, ale prakticky žádný děj a sex nebo alespoň mluvení o něm na každé stránce a dokola se opakující věty a fráze... to už se snad musí po chvíli zajídat každému. Odstranit sex, zbude vám asi 30 stránek kde se skutečně něco děje :) Za mě dvojka spíše nic moc, těšila jsem se až jí dočtu abych si mohla vzít jinou knihu.