Ruzaaa komentáře u knih
Opět skvělá kniha, kterou jsem si moc užila, i když mi tento díl přišel opravdu nejdepresivnější a smutný. Autorka odvedla opravdu úžasnou práci.
Skvělá kniha, ke které se budu vracet velmi často. Obsahuje kompletní drezurni i parkurovy výcvik koně a jezdce.
Tuto knížku jsem koupila pár let zpět někde ve výprodeji a dostala se k ní až teď díky Čtenářské výzvě. Moc jsem neočekávala a o to víc jsem překvapená. Velmi dobře a čtivě napsaný příběh s originálním tématem. Oceňuji i popisné pasáže, které čtenáře přímo zanesou na místo příběhu.
Tak tenhle román byl fakt pohlazení. Strašně milý příběh, krásně se četl a člověk si postavy hned oblíbil.
Neuvěřitelně zajímavé rozhovory s předními českými lékaři z různých medicínských oborů. U každého lze najít zajímavosti z jejich oboru, osobního života, stáží a historie.
Nádherná knížka, tady rčení Nesuď knihu podle obalu neplatí. Je totiž úchvatná i uvnitř - jak příběhem, tak i krásnými ilustracemi.
Děj je jednodušší s odkazem na příběhy severské mytologie.
Jedna z nejlepších knih o jezdectví. Opravdu doporučuji všem, co to s jezdectvím myslí vážně s chtějí se vzdělávat.
Hodně zajímavé téma knihy, první půlka mě strašně bavila a byla jsem zvědavá, jak to autoři pojmou a jak to všechno skončí. Druhá polovina mě už tolik bohužel nebavila, i když byla relativně plná akce, ale celkem pro mě neuvěřitelné vyústění daných situací. Proto dávám 3* (i když jsem počítala dopředu s tím, že se jedná o Young adult).
Jakákoliv kniha z rukou otce a dcery Klimke je sázka na jistotu, kvalitní rady a tipy pro výcvik úspěšného partnerství jezdce a koně.
Naprosto skvělá kniha, doporučuji všema deseti nejen pro jezdce mladých koní.
Kniha obecně o drezurních cvicích od Z až po T. Cviky jsou řazeny podle abecedy, což mi nepřišlo moc šikovné, spíš bych ocenila řazení dle stupně obtížnosti. Popis cviků a jak je provést je velmi obecný, najdete v něm i nějaké rady, když nastanou problémy s daným cvikem, trenéra však tato kniha nenahradí.
Přiznám se, že Tulák Rover byl na mě až moc dlouhý a utahaný, ale naprosto jsem obdivovala spojitosti s mytologií, to jsem si velmi užila. Ráda se ke knize vrátím, až budu mít starší děti.
Tahle kniha by neměla chybět v knihovně (a mysli) každého koňáka. Celkem jednoduše podaná věda o mozku a komparace lidského a koňského mozku prokládaná zážitky z praxe. Kniha mi přijde skvělá hlavně i proto, že se snaží vysvětlit lidem, že koně nedělají nic naschvál, nic na nás neplánují a ani nemají lidské vlastnosti.
Tuhle knihu bych nejen doporučila, ale přímo vnutila do každé stáje, aby si ji lidi přečetli a hlavně ji porozuměli a vzali za svou. Kniha jež se snaží vrátit jezdecký sport tam, kde má být a to jest ke spokojenému a zdravému koni.
Mně osobně kniha velmi dala a zároveň utvrdila v mých názorech nejen na výcvik koní a jezdců, ale i na chování a předvádění koní na závodech v současné době. Máme nyní období, kdy jezdectví stojí na svém vrcholu díky financím, nadšencům, líbivosti a pozlátku, ale zároveň reálně strašlivě upadá kvůli spěchu a honbě za uspokojením ega jezdců, ekonomické stránce věci a snaze zaujmout. A díky tomu všemu trpí ti, co si trpět nezaslouží - koně.
Třetí díl mi přišel ještě lepší než druhý. Možná i proto, že dává prostor i méně známým sportovcům ale s velmi zajímavými příběhy. A co si odnáším ze čtení Bez frází? Že ve sportu nejde nic obcházet a flákat, protože pak to nikam nedotahnete. A že být profesionálním sportovcem není jen to pozlátko, co všichni vidíme na první pohled.
Tuhle knihu mám už nějakou dobu doma a vůbec mě to k ní netáhlo. Jaká chyba! Jedna z nejlepších knížek, co jsem četla. A to nejen z tematiky 2. sv. války. Je opravdu vidět, že si autor dal záležet a na knize pracoval dlouhá léta, sbíral střípky a dával je do souvislostí. Hodně se mi líbil styl vyprávění, do Pina jsem se opravdu vžila. Příběh je dost smutný a hluboký, u mě to bylo i tím, že jsem byla před dvěma lety na víkendu v Miláně a tak jsem spoustu míst navštívila.
Knihu opravdu doporučuji, skvělá volba.
Když jsem začala číst, trochu jsem se bála jazyka, kterým je kniha psaná. Ale obávala jsem se zbytečně, naopak to tak krásně příběh podtrhlo. První část knihy byla boží, připadala jsem si jako v pohádce Princezna ze mlejna. Příběh byl pro mě velmi čtivý a zajímavý, jistou předvídatelnost děje jsem přešla s tím, že to k tomu tak nějak patří. Chvílemi jsem nechápala Evičku v jejím chování a nesouhlasila s ní. Ale jen takhle asi dokázala Jozu porazit.
Film znám skoro nazpaměť, jsem totiž milovník koní a tak jsem ho sledovala už jako malá holka. Knihu měla babička v knihovně, ale nějak mě stále nelákalo si ji přečíst, až letošní výzva mě vybídla a nebyla jsem zklamaná. Dobře čtivý příběh mě bavil, dokonce jsem si při cestě na západ Ameriky hledala na mapě, kudy přesně jeli a zjistila jsem, že asi musím navštívit Montanu :-) Jako člověk znalý koní musím pochválit autora, že se v pasážích ohledně koní snad ani jednou nesekl. Love story ale byla určitě tou hlavní linkou, ne koňský příběh. Tomu se ke konci nedávalo tolik prostoru a bylo to takové šup šup. Konec je opravdu hodně rozdílný oproti filmu a musím říct, že se autorovi nepovedl.
Jojo Moyes mě baví, když chci oddechovou literaturu, v tom mě nikdy nezklame. Příběh je krásně napsaný, rychle se odvíjí, má velmi zajímavou zápletku. Vzhledem k tomu, že jsem nejdříve viděla film, tak jsem věděla, jak to dopadne (což mi bylo skoro líto, že jsem nebyla překvapená). Myslím, že tato kniha je bestsellerem naprosto oprávněně.
Šla jsem do toho s tím, že to bude určitě hrozný, co musí lidi v KLDR zažívat. A výsledek? Je to ještě horší, než jsem si dokázala představit. Řeknete si, že je nemožné, aby vás někdo neustále hlídal, co jíte, co pijete, s kým žijete a jak, nalinkovaný život do poslední minuty... No a možné to je a nejšílenější na tom všem je to, že se to odehrává v 21. století.
Pouhých sedm příběhů lidí z různých sociálních skupin vám poodkryje to, jak se v dnešní (mnohými hanlivě nazývané době přetechnizované, až moc demokratické apod.) žije. Doporučuji přečíst opravdu všem lidem a zejména těm, kteří jsou starších ročníků a pomalu zapomínají, jaké to bylo za komunismu žít (někteří by to dle svých slov rádi vrátili, protože nemuseli řešit problémy...).
Svoboda je to nejcennější co máme, na to nesmíme zapomenout.