sabina3898
komentáře u knih

Kotleta jak má být. Kapitána Bouchače nelze nemilovat a nedržet mu palce. A Aga? Nejlepší ještěrka ve vesmíru. Bez debat.


Joona je po HH můj nejoblíbenější polda a já jeho příběhy čtu s nadšením a nekriticky si je užívám. Saga jako jeho sparingpartner se mu naprosto vyrovná a já jim fandím a fandut budu, ať budou příběhy a případy jakkoliv neuvěřitelný. Jen na toho Jurka, už by se mohli vybodnout.


Pane jo, tohle bylo tak strašně cute a boží, že se mi z toho až kroutily palce u nohou. Tom je sympaťák každým coulem a jeho náhled na všechno, co prožil, je osvěžující. Kniha se čte sama a já se zároveň těšila i bála, že jí každou chvíli dočtu. Jo a jsem potterhead takže cílovka. Už jsem psala, že je to boží?


Harry Hole, buď ho člověk nenávidí nebo miluje. Já patřím k těm druhým. Knihu jsem přečetla jedním dechem, jak stránky přibývaly a napětí se stupňovalo nebyla jsem schopná se odtrhnout. Nechápu jak to Nesbo dělá, ale zase mně překvapil. Chci další, hned. Mám žízeň.


Oddělení Q jsou moji oblíbenci, mám ráda všechny a baví mě jak fungující tým to je. Příběh byl zajímavý, skvěle se četl, jen ten případ samotný už nebyl úplně k uvěření. Ake vlastně to až tak nevadilo. Dostala jsem skvěle vygradovaný příběh s mými oblíbenými postavami a já byla spokojená.


To byla jízda. Už dlouho se mi nestalo, aby mi bylo líto, že jsem dočetla knihu. Strike a Robin mi přirostli k srdci od prvního dílu a mě jejich nový případ bavil stejně jako předchozí. Zdařilé prokládání pátrání s jejich osobním životem mě přišlo fajn a nijak nebránilo tempu vyprávění. Ráda bych, aby JKR udržela vztah Strikea a Robin na hranici nevyřčeného, protože to dává jejich dvojici ten správný rozměr. Takové dvojice mě baví nejvíc. Když se nakonec dvojice stanou partnery ztrácí to příchuť vzrušení i zábavy. Ať si je klidně spojí dohromady na závěr posledního dílu, ale do té doby bych si je přála takhle. Nový člen týmu Barclay by mohl do agentury zapadnout na stálo, vypadá sympatický... Od poloviny knihy jsem měla tušení, kdo je vrah, aby mi závěr knihy ukázal, že jsem vedla jak ta jedle. No a do toho kulisy mého oblíbeného Londýna... Bylo to super čtení.


Zdá se, že každá kniha od vydavatelství conqueer bude má oblíbená. Příběh Linuse, jenž se z rigidního úředníka stane milovaný a milující "táta" a partner je okouzlující, zábavný a roztomilý. Emoce tryskají, jak na běžícím pásu, já se střídavě dojímala a smála a najednou byl konec. Krásný.


Dlouho jsem si chtěla tuto knihu přečíst. V knihovně rodičů byla, ale ve slovenštině a na to jsem si netroufla. Teď jsem se k ní vrátila díky čtenářské výzvě.
Kniha je neuvěřitelně propracovaná, dýchá z ní minulost a čtenář má pocit, jako by opravdu prožil celý život se Sinuhetem. Úplně rozumím, proč je kniha tak oblíbená.
Nicméně, já s ní trochu bojovala. Četla jsem jí poměrně dlouho a to mě trápilo, ale odmítla jsem se vzdát. Do vyprávění o dětství jsem se nemohla začíst, však samotný Sinuhet tvrdil, že vzpomínky na dětství baví jen toho kdo na ně vzpomíná. Ale s přibývajícím věkem Sinuheta bylo čtení zábavnější a jeho cestování mě bavilo nejvíce. Sinuhet mi nijak k srdci nepřirostl a ani žádná jiná postava, vlastně až na Kaptaha.
Každopádně jsem ráda, že jsem si tenhle životopis jednoho neobyčejného Egypťana mohla přečíst.


Tak tohle bylo překvapení. Nečekala jsem nic a dostala naprosto uhrančivou směsici feminismu a fantasy plnou ženské odvahy, nezdolnosti a sesterské sounáležitosti. Všechny tři sestry se mi dřív nebo později zadřely pod kůži a já neměla jinou možnost než jim z celého srdce fandit. A nejen jim, celému sesterstvu. A to že je to jeden příběh v samostatný knize, žádná série, byla jen třešnička na tomhle zábavném dortu.


Mám ráda detektivní série obecně, takže mě DD nemohl minout a toto byla má 12 dánovka. A musím říct, že tahle se četla úplně sama. Pro Krauze mám slabost a spolu s Hanzelem vytvořili dvojici, která byla zábavná a klapalo jim to stejně jako s původními parťáky. Titulní příběh měl grády a na jeho konci mě mrazilo, jak snadné by to asi ve skutečnosti mohlo být. A Chosého příběh byl příjemné doplnění. Za mě jedna z něj dánovek.


A je to tady, věděla jsem, že to přijde ještě než jsem se začetla. Jsem naprosto a neodmyslitelně zamilovaná do Bright Falls. Delila a Claire jsou mým nej knižním párem nadále, protože byly první, ale Astrid a Jordan? Ty bláho. To bylo prostě zase boží. Už teď se nemůžu dočkat příběhu Iris.


Tak na této knize byla fajn jen obálka, ta je fakt pěkná, ale samotná kniha? Velký špatný. Rádoby chytrý thriller, který je ale jen divný, nedotažený a k uzoufání nudný. Tohle už fakt nikdy.


Vzpomínky a "fejsbůkovej" deník člověka, který se nenechá zahnat do kouta ani stářím ani volbami a už vůbec ne starým bramborovým salátem. Pohodová a vtipná jednohubka, která mi dává naději, že stárnout se dá elegantně, s nadhledem a optimismem.


Carl a Asad jsou mí oblíbenci. Dvojice, která se sžila do týmu, který na sebe slyší. Těšila jsem se na mrazivý detektivní příběh, ale dostala jsem spíš variaci na knihu Já, poutník. A překvapivě se to nečetlo vůbec špatně. Asadovi jsem fandila jako málokomu před ním. A Carl jako o...? Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu.


Moje první kniha Jiřího Hájíčka a určitě ne poslední. Trochu jsem se bála, že mě příběh z vesnického prostředí nebude bavit, ale opak byl pravdou. Celou knihu jsem přečetla velmi rychle, nebyla zde místa, která by mě nebavila.


Mám ráda pohádky a i ty, co jdou trochu postavené na hlavu nebo zmodernizované. Proto jsem neměla problém pustit se po hlavě do dobrodružství s Alex a Connerem, prožívat s nimi jejich dobrodružství a snít o pohádkovém světě. Probudilo se ve mně mé dětské já, které vždycky chtělo prožít pohádkové dobrodružství. Které dítě by se nechtělo propadnout do pohádky. Já bych chtěla. Moc.


Enzo se mi líbí. Není tak ufňukaný jako hrdina ostrovní trilogie nebo hrdina z Ostrova Entry. A není to žádný superhrdina, který vše zvládne na první dobrou. Mám ráda víno a tady že ho bylo. Jen ten motiv pro vraždu nemusel být tak těžkopádný. Ale jinak, těším se na další díl.


Nejdřív jsem viděla film a až pak jsem četla knihu. Syrový příběh neskutečně chytré ženy, kterou zničil Alzheimer, ten zmařený život ve mně nechal tak depresivní pocit, že jsem nemohla knihu několik dní vyhnat z hlavy.


Nic jsem neočekávala o to víc jsem byla příběhem okouzlena. Nechala jsem se unášet životy protagonistů a cítila se jako jedna z nich.


I když na romanťárny moc nejsem, Delilu jsem přečetla jedním dechem. Jednoduchý příběh, který měl jasný průběh a ještě jasnější cíl. A to bylo přesně ono. Postavy jsem si zamilovala všechny (až na Kena samozřejmě). Žádný velký drama, od toho tu jsou jiné knihy. Chci další. Fakt sem s tím conqueer.
