sabina5156 komentáře u knih

Kniha je někdy mylně představovaná jako příběh lásky a pomsty. Není ale vůbec o lásce. Hrabě, který dlouhých a krutých 14 let trpěl ve vězení a spíše než fyzicky tak psychicky. Jediná motivace, která jej nutila k přežití byla vroucí krev v žilách z pocitu naléhavé pomsty, křivdy ze zrady a intenzivního přemítání na minulostí. Jen díky nenávisti, která mu dává čerstvý vánek do plic, srdce, které pumpuje jen díky ní a mozek, který spřádá dnem i nocí plány se dostává z vězení - a samozřejmě za pomoci Abbé Faria. Každopádně, kniha je dobrodružná a navzdory velkému rozsahu je velmi čtivá. Doporučuji ji jako vhodnou četbu na letní dovolenou. Zajímavá je její podstata, kdy láska je pouze zástupným problémem pro nenávist, která jednu duši pozřela za živa. Také ústřední postava ženy je poněkud, klasická - nasvědčuje to tomu, že v osudu Edmonda nebude mít příliš závratnou roli - spíše než ona sama Edmonda fascinovala představa lásky k ní.

11 27.12.2022

Bylo mi líto Frankensteinova monstra. Polemizování o vlastní existenci, kdy bylo stvořené bez vyššího cíle. Nemá žádný důvod vidět ve vlastním žití vyšší důvod, než ten, který si uměle vytvořil. Dnes již klasické dílo, které bylo několikrát zfilmováno je kvalitně napsanou knihou, která spíše než aby nám pokládala otázky na vlastní existenci, snaží se hrát na strunu strachu. Ačkoli z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme zavalení filmy s šokující tématikou se nám to zdá úsměvné, v tehdejší době to bylo pokládáno za skutečný zdroj děsu. Ačkoli bylo monstrum vytvořeno i se základní povahovou strukturou jeho motivace nebyly správné, myšlenky monstra jsou ovšem popsány velmi kvalitně a vzniká tak určitý rozpor mezi soucitem vůči Frankensteinově rodině a soucitem k monstru. Samotný strůjce celé situace si nezaslouží byť jedinou hlubokou emoci. Opět se v knize nachází motiv nebezpečné hry na bohy, kdy všechny naše skutky budou náležitě odměněny - a to úplně stejnými pravidly hry.

11 27.12.2022

Příběh o pokrytecké a krátkozraké společnosti, která nad sebou přestala přemýšlet, protože by to bylo příliš nepohodlné. Přichází trest, který se zprvu jeví jako lehký a patřičný, než do děje vstoupí láska. Láska čistá ale plynou z ní komplikace. Je hezké nad příběhem přemýšlet ale úplně stejně jako každá dobová legenda s sebou nese ponaučení a podmět k prozření nad tím, jaký směr v životě je vlastně správný. A já přílišný fanoušek tragických příběhů, kde je hlavním aktérem láska (která postrádá hlubší poznání) nejsem. Takové příběhy mi přijdou stejně povrchní, jako ona láska samotná. Kniha od Dyka má samozřejmě na rtu mnohem více otázek na Krysaře, které považuji za mnohem zajímavější, a kterým bych přikládala větší význam než na jeho otázky "lásky".

11 27.12.2022

Důležitá kniha od neuvěřitelného Aloise Jiráska. Kdo měl tu čest seznámit se s ním blíže tuší, jak geniálním spisovatelem byl. Vrcholem jeho životního díla je "Temno" ale právoplatně je nejznámější a nejčtenější z jeho knih právě tato. Jeho fascinace historií a umění ji přizpůsobit modernímu čtenáři (což tedy pro Temno příliš neplatí) je právě v této knize neuvěřitelné. Historie Českých zemí mě nikdy příliš nezajímala a jediným zdrojem, který z těchto mýtů, fikcí a legend mám pochází právě z tohoto národního pokladu.

11 23.12.2022

Druhý a můj nejméně oblíbený díl. Některé části knihy jsou příliš zdlouhavé. Strach a napětí jsou příliš roztažené, tudíž nepůsobí autenticky. Kniha nám dává odpovědi, které jsme si položili v první části. Pomáhá nám přidělit jednotlivým postavám patřičné vlastnosti a vytvořit si na ně přesnější názor, staví je do situací, ve kterých nejsou schopni jednat chladnokrevně - kniha je i v tomto ohledu velice dobře vymyšlená. Zároveň nám poodhaluje politické uspořádání a historii celé Středozemě. Knize nevyčítám její poněkud nudné části - především pak druhá část. Jediné, co bych vyčítala je právě navození atmosféry, které mi v tomto díle příliš nesedělo. Připadalo mi neucelené a příliš plíživé (k dynamice příběhu se to nehodilo), takže bylo upozaděno.

11 19.12.2022

Moje nejoblíbenější kniha od této autorky. Ještě se nacházíme v období dětských let hlavních postav. Hrad je stále přesně ten, který známe a pamatujeme si jej z předchozí knihy. Představivost pracuje na plné obrátky a vrací se zpět do míst, která už dávno zná. Tajemný a smrtonosný šepot ze stěn a prameny pavouků, které oznamují jakousi nebezpečnou zprávu, která má co nevidět dorazit. Několik nových a zábavných postav vnášejí čerstvý nádech do knihy (Zlatoslav), v knize jsou zábavné ale i napínavé momenty a vše je značně mysteriózní.

11 18.12.2022

Jedna z mála knih, u které si dovolím tvrzení, že film byl emocionálně silnější než kniha. Nemyslím si ale, že to svědčí o menší kvalitě tohoto díla. Četla jsem to týden - déle než Dekameron. Nebylo to jednoduché a musela jsem se na jednotlivé postavy napojit - abych znala důvody jejich jednání. Ve filmu jsou postavy podstatně jednoznačnější (ale proto lidé čtou knihy, že). A tento příběh je obrovsky složitý, rozvíjí se nám několik příběhů a my soucítíme téměř s každým. Já ale Kinga znám, rozumím mu, vím, že zlo v jednotlivých postavách potřebuje vtěsnat ve zlo větší. Zde se mu to podařilo. Kniha je geniální.

11 17.12.2022

Já jsem vždy toužila po díle, které nám zlo nacismu nepředstaví okamžitě v plné síle...ale které skrze vše dobré, co objímá tento svět začne poodhalovat i temný protipól. Čím je světlo silnější, tím je tma temnější. Pavel nenachází pravdu pouze v lásce a nenávisti, která jej obklopuje. Nachází ji i v sobě a to mnohem dřív, než vůbec měl. Kniha je krásná, citlivě psaná a v několika pasážích se zcela odpoutáme od doby, ve které se příběh odehrává. Není to ale jednoduché čtení - nyní to hodnotím jako kompliment. Kniha je schopná navázat vztah čtenáře k hlavním postavám. Emocionálně je velmi dobře vystavěná a veselá také není. Dnes ji doporučuji jako zdroj lidské sounáležitosti, kterou je potřeba trénovat pořád.

11 17.12.2022

"Někdo se u ní směje, někdo u ní bleje - to je prostě úděl dekadentní poezie". A já se směji protože mě to přijde dobré. S jak velkou nadsázkou musel Charles vidět svět, když byl ve své době schopen takové nadsázky. Některé básně jsou lehce znepokojivé a příliš mě netěšily. Jiné jsou ale nadsázkou nad lidské bytí a pocit nějaké vnitřní vyspělosti a civilizovanosti v nás (ačkoli, Charles by se jistě nad touto mojí "povznesenou větou" zasmál).

10 27.12.2022

Velké množství lidí tuto knihu začalo stavět na piedestal poté, co se zde rozšířil jeden nekonkrétní vir, já bych byla velmi nerada aby smysl této knihy zůstal v pozornosti pouze v rámci medicínské podstaty. Myšlenka tohoto díla je jasná. Válka. Možná že nyní, máme mnohem větší příležitost vidět paralely. Člověk ve své podstatě touží zapomenout na své nuzné lidské problémy a máme potřebu stát se čímsi větším, než je běžný život. I z toho důvodu bude velká část našich milých spoluobčanů vzpomínat na "Zlaté komunisty" jelikož společný nepřítel byl jeden a odpovědnost za svůj život nebyla žádná. Válka ale znamená smrt milionů lidí, ekonomickou krizi a strádání, poškození další generace na několik desítek let a deformaci všech výchovných společenských aspektů. Válka nikdy netrvá jen několik let, táhne se napříč několika generacemi než její dosah konečně ustane. Karel Čapek v jednoduchém a krásném příběhu tvořeném na základě běžné hry vytvořil nadčasové dílo, které končí tragicky pro každého, jen si to nikdo neuvědomuje. To tragické prozření hlavních postav, konec té jediné nejdůležitější a jásající a nebetyčně hloupí dav kolem. Koho mi to jen připomíná?

10 26.12.2022

Asi bych mohla začít různými perskými králi, starověkými sektami apod. Začnu asi nejznámější sektou, která se datuje na první století našeho věku, po ukřižování a davovém lynči, který trval ještě krásnou řadu let po znovuzrození a podobně, však to znáte...jsme křižovali dál. Následně ve jménu tohohle náboženství jsme se dobrovolně - až do 16. století zúčastňovali křižáckých výprav, kdy jsme druhé vraždili ve jménu vlastní víry (příhodně se tomu říká Kruciáty: soustředěná a intenzivní snaha (modlitební) o přivedení řady lidí na naši víru). Aby ještě v průběhu těchto krásných, dnes již tradičních výprav začaly nápadité popravy žehem žen, které uměly počítat do 10 nebo byly jen majetné. Španělská inkvizice sama o sobě znamenala také procházku růžovou zahradou, kolonialismus obecně a otroctví je dnes již běžným námětem pro velkolepá díla. Dostáváme se do toho vůbec nezajímavějšího období. Ten, jež byl narozen například v roce 1900 mohl na vlastní kůži ochutnat krásu civilizace (ideálně v Československu, tehdejším Rakousku-Uhersku), kdy v roce 1914 vypukla 1. světová válka...když jsme se začali radovat, ona nám až z Wall street doputovala hospodářská krize, která nám odrovnala už kompletně sousedy a my se vrhli znovu do světové války. Když už si člověk myslel, že je konec, přichází rudý hlavy a jejich monster procesy. A já se vsadím, že úplně každý si každé další století vývoje téhle civilizace myslel, že jsme chytřejší než ti před námi. Že jsme civilizovaní, my přece už nikdy nebudeme zdravit pravicí a s jasným heslem, fandit katovy na popravách apod...Ale ve skutečnosti jsme stále ta stejná společnost, která tohle dopustila a jediné, co nás odděluje od všech, kteří toho byli skutečnou součástí je situace. Nikoli cokoli v nás - ale naše vlastní pohodlí a komfort je přičiněním toho, že se nedíváme na hladovějící děti na ulici a popravené na šibenici. Žijeme vůbec v té nejlepší době z hlediska existenciálních jistot a proto prozatím můžeme tvrdit: Jsme civilizovanější než ti před námi. Ale! "Pán Much" nám říká přesně tohle, nezáleží na situacích, ze kterých vycházíme, záleží na těch, do kterých se dostáváme. Za určitých podmínek v kombinaci s naším psychickým rozpoložením se můžeme dopouštět zvěrstvech, na která bychom nikdy dříve nepomysleli. Nejsme nic víc, než ta nejhorší vlastnost v nás ukrytá. Kniha je geniální psychologický rozbor jedné skupiny, která zrcadlí průřez společností. Nacházíme stereotypy od jejichž základu se odvíjí osobnost většiny lidí. Tato kniha by měla být v povinné četbě. Nejen pro podstatu uměle vytvořeného kolektivu bez osobních vazeb, ale také kvůli chování kolektivu k jedinci a důsledkům, které to může mít.

10 26.12.2022

Smutný, smutný nikoli romantický příběh o nelehkém osudu jedné malé rodiny. Bouřlivé výšiny, jak se říkalo stavení na samotě, v nehostinných podmínkách, kam bylo možné se dostat jen tak, že jsme prošli křovinami a závějemi, několikrát ztratili cestu abychom ji hned vzápětí nalezli, museli jsme se zbavit očekávání a dojmů a překročit patetičnost romantické lásky, která nám je v souvislosti s tímhle dílem předkládána. Až budeme mít celou anabázi odporné cesty na vrchol za sebou, můžeme se bez okolků pustit do odhalování děsivé minulosti Větrné Hůrky. O chlapci, vyvrhelovi, který spíše než za lásku bojoval za to, aby byl brán jako člověk a nikoli jako prašivý pes. Tenhle vnitřní boj se v něm zabydlel natolik, že postupně začal hnít, až vyhnil v neotřesitelný komplex méněcennosti, který dával na odiv každému, kdo se mu chtěl byť jen na metr přiblížit. Kateřina byla jako oheň a její přítomnost spalovala, spalovala i ji, což uzrálo v tragédii, která navždy změnila tuto rodinu. Kniha je krásná, neotřelá, ani nemluvím o úžasném popisu prostředí, kdy venku zuří ošklivá vánice a u krbu sedí jedno děvče, nečte se, jen apaticky sedí a cosi hledá v plamenech. Dům je kámen a dřevo a vše v něm voní prachem a hnilobou...ale komu by to vadilo, když v okně spatří tu nejkrásnější tvář, která hledá klid.

10 26.12.2022

Tak v sobotu ráno bych začala "120 dnů Sodomy" a k večeru bych to možná okořenila "My děti ze stanice ZOO", v neděli bych si pouštěla dokola jen "Gloomy Sunday" a doufala bych, že se dožiji pondělního rána. Takhle si asi představuji smrtící koktejl lidské psychiky a ztráty veškerých ideálů o světě, které jsme si stihli vytvořit. Knihu jsem četla třikrát. Jednou jako někdo, kdo neměl šanci ji pochopit, podruhé jako někdo, kdo ji chápat nechtěl a nyní. Jsem fanoušek popkultury 70. let v Anglii, narazila jsem na seriál popisující vznik skupiny Sex Pistols (doporučuji: Pistol 2021), některé scény mi připomněly právě "My děti ze stanice ZOO", film nemá s knihou příliš společného. V knize jde o potřebu šokovat (ač na základě skutečných událostí), filmu se to příliš nepodařilo. Každopádně, já doufám, že už nikdy znovu nebudu mít potřebu se k tomuto dílu vracet. Jistě, že je tato tématika důležitá. Při správném pochopení ale není nutno se u toho trápit vícekrát.

10 18.12.2022

Kniha, která je důkazem toho, jakým velikánem Hemingway byl. Kniha je velmi obsáhlá a složitá nicméně z každé stránky cítím obrovskou odvahu - udělat si to ještě těžší. Nicméně spisovatel na to má a dokazuje to každou další větou. Já se upřímně přiznám, že jsem knihu četla dlouho, nečetla se mi dobře. Filozofické otázky, které jsou knihou prostoupeny mi nedávaly takový prostor, jaký bych potřebovala - i především kvůli rychlému spádu určitých situací a dynamickým změnách charakterů jednotlivých postav. Kniha je jistě pokladem, který má nesmírně bohatý jazyk, přidanou hodnotu i přesah, který sice neodpovídá na otázky války ale snaží se mluvit o problémech lidství.

10 18.12.2022

Každá postava je specifická a napsaná velmi kvalitně. Jednotlivé příběhy jsou propracované a navazují na sebe. Hlavní parta je sympatická a nelze jim nefandit. Tančící klaun je děsivý využívá každého primitivního strachu k mučení svých obětí. Promyšlená hra kočky s myší. Pennywise je symbolem dospělosti, která bere iluze a ideály. Je symbolem fantazie, která nás pomalu opouští. Přízrakem, který nám poodhaluje hříchy a tajemství dospělých a odmítá nás pustit na tu stejnou cestu. Co se týče druhé části, je to o stupeň lepší a propracovanější. Především pak volba partnerů, zaměstnání sny, které naší partu provázejí celý život a neopouští je ani v dospělosti. Především stojí za zmínku problematický vztah Beverly a jejího otce, což se ukáže jako zásadní pro její budoucí život - respektive pro volbu budoucího partnera. Myslím, že ve druhé části zmizel primárně proto, že ona se vrátila k určitému "vzdoru", který v dětství prokázala a její otec také zmizel, nezemřel ale zmizel z příběhu. Kniha nám nabízí spousty momentů k přemýšlení a hledání různých teorií. Je příjemné nad hlavními hrdiny přemýšlet.

10 18.12.2022

Nikdy jsem si nemyslela, že řeknu něco podobného. Ale jelikož jsem přečetla 38 autorských výtvorů Stephana Kinga - "jak pro tohoto spisovatele typické". Obdivuji ho především pro jeho neuvěřitelné sociologické/psychologické cítění a vzdělání. V mnoha dílech - nejen v "Dlouhém pochodu", dokázal, že se potřebuje vždy identifikovat minimálně s jednou postavou, kterou určuje (ve většině případech za hlavní). Příkladem: Bill v TO, Paul (Misery nechce zemřít)...velké množství dalších (mimo jednotlivých povídek, jsou příběhy rodiny, kde je těžko identifikovatelné, zda se identifikuje jako dítě, či jako rodič), každopádně tím chci říct, že do každého svého díla dává část sebe, což obdivuji a věřím, že pro něho je to součást terapie.
Každopádně! Dostávám se k této knize. I zde vidím značnou identifikaci Stephena s hlavní postavou, téměř jakoby většina výše uvedených měla v minulosti výhru v podobě "Dlouhého pochodu", kniha je procítěná a plná empatie, neuvěřitelně čtivá a smutná. Zároveň se nám snaží dát několik nápověď o převládajícím nacismu v Americe (Hitler vyhrál válku a já posedlost Ameriky nacismem nikdy nepochopím). Nikdo to ale neřeší, ten vyšší cíl v autoritativní době, kdy člověk nerozhoduje o ničem se promítá do dlouhého pochodu. Tam, přirozeným výběrem docházíme ke svobodě nad vlastním životem a nad vlastní smrtí. Příběh začíná energicky, pokračuje energicky a graduje. Je čtivý a zajímavý, vnímající čtenář si bude pokládat otázky, při nichž bude knihu odkládat ALE - opravdu doporučuji. Má nejoblíbenější od Kinga.

10 17.12.2022

(SPOILER) Jedna z knih, o které mluvím vůbec nejčastěji. Evžen, ve vší své samolibosti a pocitu důležitosti, kdy jeho touhy a slabosti vítězí nad jeho morálním přesvědčením. Kdy jeho bezbřehá arogance dovoluje ubližovat druhým s takovou přezíravostí, že by si nezasloužil poznat nic než prázdné souložení bez lásky - do konce života. Oproti tomu, jemná Taťána, která, ač jí rozum i konvence carské ruské společnosti říkají, jak je bláhová a naivní, svého Evžena miluje láskou tak věrnou, že ji nezničí ani žárlivost a ani jeho pohrdání. Ale protože kniha není příběhem pro děti, který má končit prozřením a "štěstím až na věky" končí pouze zabalen vší arogancí Evženovi vlastní. Když se s vyčerpáním z nepřetržitého zklamání z okolního světa (a z jeho prázdnoty) vrací za jedinou ženou, která mu poskytla teplou náruč a pochopení, aby následně zjistil, že Taťána je ta, kdo prozřel. A tak jej nečeká nic jiného, než prázdné souložení bez lásky. A vlastně už ani to ne.

10 16.12.2022

Já myslím, že autor knihy si na počátku vytvořil osnovu, a začal tím, co je faktické a nemá na to ucelený pohled. Jakmile se dostáváme do nitra lidského příběhu, začíná nám autor předkládat ve větší míře vlastní teorie a myšlenky o tom, co formovalo lidstvo do podoby, v jaké jej známe dnes. Některé jeho poznámky či teorie jsou skutečně zajímavé a podnětné k jakékoli diskuzi. Jiné pokulhávají na jeho přílišné zaujatosti nějakým konkrétním tématem. Dostáváme se postupně do komplexnějšího obrazu autora o lidstvu a jeho původu. Kniha nám nabízí pohled na uměle vytvořené iluze, kterých se lidstvo uměle drží, nabízí nám pohled na naše zákony i naší potřebu "věřit". Kniha je místy poněkud nepřehledná, některé vzorce jeho teorií se opakují ale svědčí to spíše o autorově zaujatosti. Každopádně, za realizací podobného počinu stojí jistě neuvěřitelná práce, nejen na knize samotné ale také na ukotvenosti vlastních názorů. Doporučuji minimálně jako zdroj velmi podmětných myšlenek a úvah. Jako jinou alternativu podstaty této knihy doporučuji také film "Pozemšťan".

9 07.01.2023

Ke knize jsem se dostala relativně zajímavým způsobem v pubertálním věku, kdy vzrostl můj zájem o vše, co nespadá do standardních osnov studenstva. Dílo je samo o sobě zajímavé, protože odráží velké množství psychologických efektů patrných na každém z nás. Převážně se otírá o téma ega a jeho uchopení, což autor podává velmi zajímavým způsobem. Mě obecně ale vždy přišlo zbabělé a alibistické nacházet v sobectví omluvu v podobě upřímnosti. Samozřejmě, že podstata člověka není založená na altruismu a bezelstnosti, ba dokonce ani na sounáležitosti bez očekávání, které je ve výsledku projevem sobeckého jednání. Naším úkolem je snaha o to, být lepší - tak prosté to je. V závěru nikdo, ani autor nechce žít ve světě, v němž se lidé přestanou snažit probouzet v sobě to nejlepší. Abych mu nekřivdila - on to ani netvrdí. Ovšem, v jakékoli civilizované společnosti bude skupina těch, kteří budou mít neustálou potřebu být v opozici. Je to psychologický fenomén, který nám dává pocit výjimečnosti. Autor se musí stavět do opozice náboženství, jelikož by se v opačném případě neměl o co opřít. V závěru, kniha nepřichází s novými ani přelomovými myšlenkami, nabízí nám určitý pohled na nás samotné a záleží také pouze na nás, jak s tím naložíme. Dílo je nebezpečné v rukou neukotveného jedince, který hledá odpovědi, nikoli otázky.

9 31.12.2022

Krásná kniha, která nadchne svou originalitou ve vyprávění a zároveň popisem krásného všedního dne bez jakýchkoli "okrajkovaných" vět. Zároveň nám ale v několika příbězích líčí obrovské strádání a strach z každého následujícího dne, hledání dobra a světla a snaha o co nejnormálnější život v době, která byla vše jen ne normální. Některé příběhy budí hřejivý pocit a možná i naději, jiné jsou toho všeho prosty a přichází jen smutek a beznaděj. Kniha se dá přečíst během hodiny, je náročnější emočně nikoli na soustředění či přemýšlení o ději.

9 27.12.2022