saez komentáře u knih
Čekala jsem pokračování té slaďárny, ale asi trochu jiné. Měla jsem problém se začíst, měla jsem problém s v podstatě opakujícím se dějem. Konec vybízí k přečtení dalšího dílu. Udělám to, ale jen proto, že jsem zvyklá dočítat a nemám ráda neukončené příběhy.
Námět byl bezesporu vynikající, ovšem místy se to vleklo, místo to kulhalo a na konci jsem musela přemýšlet, abych pochopila, co autorka zamýšlela. Nicméně jsem knihu zhltla za tři dny, což dokazuje, její kvality :-)
Po Zuzanách jsem nerozhodně pomrkávala delší dobu, až mi je nadělil Ježíšek (děkuju Ježíšku:-)) a nespletl se. Kniha mě bavila, děj měl spád, moment překvapení i zajímavé rozuzlení.
Tahle kniha mě hodně bavila. Nechci nic prozrazovat, snad jen, že i se mnou si autor hrál jako kočka s myší :-)
Asi už jsem trochu zmlsaná, čekala jsem více. Když se to začalo zajímavě rozjíždět, byl konec. Mělo to nápad, docela solidní hlavní postavu, pár světlých momentů, ale taky nedotaženost, nepropracovanost a šroubovanou řeč. Časté zvolání "Oh" mě ubíjelo.
Zlo a násilí od útlého dětství deformuje jedince. Zajímavá kniha.
Už jsem si zvykla, že to není Larsson a pořád je pro mě milé potkat se se starými přáteli.
Dojem mi příšerně kazil ten, kdo dělal korekturu knihy. Vynechaná slova, překlepy, pravopisné chyby a korunu tomu nasadilo zcela nové slovo "uhodovat". O pomlázce tam přitom nepadlo ani slovo.
Miluju letní dovolené a nenáročná čtení k tomu. Přesně tohle kniha splňuje.
Autorka píše výtečně, čtivě a vtipně, ale v této knize jakoby slevila z nastavené laťky.
V půlce knihy, jsem si říkala, že si jí budu muset přečíst ještě jednou odzadu, abych pochopila. A pak, najednou... v poslední kapitole se to všechno brilantně spojilo dohromady. Zajímavý zážitek.
Brala jsem Prospera, Nelu a Alastora s sebou na cestu vlakem a moc jsme si to s nimi užila. Ač nejsem cílovka a první díl se ke mě dostal náhodou, bylo to čtivé a klidně bych s nimi cestovala dál. Možná otisk pacičky a šmouha na zrcadle věstí další díl?
Za mě vcelku úspěšná trilogie. Navštívila jsem Lovce stínů, oblíbila si nové postavy, potkala staré známé. Rozčilovala se při čtení nad opět mizernou korekturou a dojímala se, a ve výsledku jsem si to užila.
Přečetla jsem první díl, tak jsem musela i druhý. Objevil se starý známý Magnus a to mě potěšilo.
Nepotěšila mě opět příšerná korektura.