saez komentáře u knih
Přečtena u kávy za hodinu. Krátké, ale krásné zamyšlení nad skutečnými hodnotami. Backman no...jsem to zase vořvala.
Kniha je dlouhá, má několik dějových linek, které na konci nebyly úplně dořešeny, i přesto mě četba bavila. Jsem zvědavá, zda bude další případ. Vlastně se mi i docela líbí rozvíjející příběh Cormorana a Robin (zřejmě dávná slabost pro červenou knihovnu). Znáte ten pocit, kdybyste nejradši autora přivázali k židli aby jen psal a psal?
To zase byla jízda. Hunter jako neprůstřelnej Janek se svým bystrým mozkem, Garcia a všichni technici mu zdatně sekunduje... Já si to užila.
Mrzí mě však autorova ztráta a těší mě, že navzdory osudu píši dál a samozřejmě skvěle. Těším se na další případy.
Tak to bylo zase seversky drsný. Čekala jsem všechno, ale vlastně to nakonec chápu. Krev není voda. Jen jsem si tak říkala, že by bylo lepší, kdyby do auta nasedli všichni a vyjeli ke Kozí zatáčce.
Také jste se zamysleli nad tím, jak jste si představovali svůj budoucí život na střední škole a kde jste reálně teď? A jaký z toho máte pocit? :-)
Dobře se to četlo, děj mě bavil a narážky na Prvoka, Šampóna, Karla a Tečku byly osvěžující.
Moje drahá prázdninová Josefína. Ne, fakt nepotřebuju velkej příběh, dramatické zvraty a dech beroucí situace. Stačí mi praštěná Pepina, její lapálie a lovestory s Tvrdíkem. Bez nich není dovča kompletní.
PS: První díl jsem podstrčila matce, aby mi v těch vedrech nelezla moc ven a nějak se zabavila. Ukradla mi všechny. :-)
Hartl je vypravěč příběhů. Těch se šťastným koncem i těch méně šťastných. Kniha zdánlivě o ničem a přece o něčem. Každý si vybere to své.
Dobré, překvapivě velmi dobré. Prokládala jsem tím předvánoční shon a fakt se divím, že jsem nespálila jediný řízek :-D
Pořídila jsem knihu mamce, protože má ráda příběhy a obě se nám líbila. Připomněly jsme si realitu, ve které jsme žily a jak pokroucená byla.
To bylo jako...vrátit se domů.
Tolik emocí najednou. Půlku knihy jsem prakticky prořvala, protože...ále přečtěte si to sami!
Původního Drákulu od Brama Stokera jsem četla jako puberťačka a moc se mi líbila. Čítávala jsem po večerech u rozsvícené lampy a moji praštění kamarádi mi pod oknem unisono vyli, protože věděli co čtu :-) I tenhle Dracul se mi líbil, a nemusel mi nikdo kvílet pod oknem, aby mě mrazilo v zádech.
Ještě to ve mě doznívá a rezonuje...I když jsem věděla, co ty roky přinesou, stejně se na popisovanou hrůzu nejde připravit. Bylo to vlastně smutné čtení, ale smutně krásné.
Tohle byl starý dobrý Kepler. Užila jsem si každou stránku. Napětí až do konce. A závěr? Vypadá to na další případ, kterého už se nemohu dočkat.
Mám ráda fantasy a tenhle příběh byl vstupem do dalšího zajímavého světa, kde stálo za to pobýt a rozhlédnout se. Další díl už na mě čeká.
Tuhle knížku mi můj tatínek předčítal před spaním jako pohádky. A v koupelně při holení zpíval svým krásným sytým hlasem árie vodníka, nebo Kecala a kupodivu se při tom nikdy neřízl :-) Dveře do světa opery mi tak nenásilně otevřel dokořán.
Je to typická "Šabachovina", místy se zachechtáte k slzám, místy vás to donutí přemýšlet a na konci máte takovou divnou pachuť v ústech, jako byste ještě nedojedli, řádně nevychutnali sousto a na talíři už nic nezbývá. Přesto se k autorovi pokorně vrátíte a žadoníte o přídavek.
Milá kniha o stárnutí a stáří. Citlivě podané a krásně zpracované.
Abych se přiznala, trochu mě ta labilní káča s megavýčitkami svědomí pěkně štvala. A když už začala být konečně zajímavá (ačkoli za to mohla "náhoda" s mobilem), tak byl najednou zbytečně rychlý konec. Předchozí autorčina kniha byla lepší. Toto neurazilo, nenadchlo.
Autorka umí zaujmout, autorka umí psát, autorka ví co psát a jak to vyjádřit. Autorka se stává mou oblíbenkyní, protože mi každou knihou skýtá nevšední čtenářský zážitek.