saez komentáře u knih
Sladká detektivka. Vezmeš si to na sluníčko, přečteš to v souhrnu za dva dny, protože čtivé to je, za den to zapomeneš a můžeš číst další. Za mě to přesně splňuje představu letního čtení.
Četla jsem zrovna něco těžkého, tak jsem musela proložit něčím lehkým. Knížka splnila očekávání, bylo to trochu napínavé i trochu sladké a rozhodně relaxační.
Kdyby to nebyla pravda, byla by to vtipná dystopie. Autorce se povedlo nahlédnout do světa, kam se většina lidí nedostane a co víc, povedlo se jí i nadzdvihnout onu líbivou oponu pro turisty a poodhalit realitu skutečného života. Právě o to je její svědectví cennější.
Jen by mě tedy zajímalo - co je to za hru, přivazovat cikády ke stromů? Vygooglit se to nedá :-)
Knížka, kterou v pohodě přečteš za den a ještě při ní v pauzách ledacos uděláš. Napadá mě jen pár slov: "milé, slušné, přemýšlivé, inteligentní, vtipné" jako Marek Eben sám. Často jsem s ním souhlasila, občas se dojala, občas rozesmála... Gumovrat mě zcela rozsekal, příště si při něm budu zpívat :-)
Původního Drákulu od Brama Stokera jsem četla jako puberťačka a moc se mi líbila. Čítávala jsem po večerech u rozsvícené lampy a moji praštění kamarádi mi pod oknem unisono vyli, protože věděli co čtu :-) I tenhle Dracul se mi líbil, a nemusel mi nikdo kvílet pod oknem, aby mě mrazilo v zádech.
Tak jsem letos o dovolené přečetla asi po šesté (za dva dny). U toho se tak pěkně odpočívá na sluníčku až si člověk spálí ... :-) Holky (kluky z pochopitelných důvodů neoslovuji), chcete něco nenáročného, vcelku vtipného, trochu sladkého a odpočinkového? Sáhněte po Deveraux. Ale pozor na čtení na slunci :-)
Tak se nám Pepina pěkně vyrojila na prázdniny a já si to s ní zase krásně užila. Pepina (Tvrdík, Stehlík a spol.) je prostě moje dovolenková jistota, kterou mi podstrčí můj drahý muž, protože ví, že kdo si čte, ten nezlobí :-)
Málokdy mám při čtení trvalý pocit intenzivního smutku a tísně (napsala bych depresi, ale to znevažuji diagnózu). Autorce se povedlo vykreslit svět, jaký už nikdo nechce zažít. Četlo se dobře, leč nesnadno.
U toho se tak pěkně odpočívá. Odhlédnu-li od jistých nejasností a dějových kotrmelců, je to přesně to, co jsem chtěla potřebovala.
Tak jsem zase po večerech zobala povídky pana Svěráka. Laskavost dýchá z každé stránky. Nejvíc mě ale rozsekala povídka Noční obloha. Báseň zase tak moc ne.
Pohlazení po duši, které si kouskujete, protože kniha povídek se najednou "sežrat" nedá. Vyjídáte ji postupně, jako bonboniéru a chutná vám sladce, hořce, překvapí náplní...zobněte si taky, neupejpejte se :-)
Docela mě mrzí, že jsem celou sérii nečetla pěkně najednou. Odstup od prvních dvou knih byl znát a bohužel trochu uškodil. Přesto byl závěr trilogie zajímavý, bavila jsem se a knihu si užila. Klidně bych snesla ještě o malinko protaženější konec. Takto si budu domýšlet, co se mi zamane.
Asi bych si od Rollinse měla dát pauzu. V tomhle díle jsem si musela načíst o čem to vlastně čtu, abych lépe pochopila. Na zajímavém tématu ani akčnosti to však knize neubírá.
Na mě to bylo hustý, k tomuhle vědnímu oboru jsem čuchla jenom hodně z dálky a tak jsem se občas ztratila abych se o pár stránek zpět zase našla. Ale nelituju. Líbily se mi nové postavy, vlastně se mi líbil i konec ala Schrödigerova kočka. A mám všeobecně ráda hepáče :-)
Měním pořadí oblíbenců. Na první místo se zařazuje Kain, Kowallskimu to asi vadit nebude. Zajímavé rozuzlení s Bratrstvem, i když kdo ví, zda to byla poslední kapka v jeho osudu. Linka se Seichen je také zajímavá. Dočkáme se i zde rozvití příběhu?
Tohle míchání historie a fikce bylo hodně zajímavé. Hrdinové nezklamali a zachránili svět, je mi však líto ceny, kterou zaplatil Gray. Kowallski pořád zůstává mým oblíbencem.
Na knihách od Rollinse mě baví, že se vždycky dozvím něco nového. Pěkně namíchaná pravda a fikce s akční zápletkou. Ze všech hrdinů však začínám mít nejraději Kowalského :-)
Tak něčím mě autor potěšil a překvapil. Pořád jsou všichni děsní supermani, ale člověk je má proto rád. Mým favoritem je ovšem Kowalski, nejlidštější postava ze všech :-)
Neprůstřelní Janci se mění na nesmrtelné Janky. Monka jsem autorovi málem neodpustila, ale protože se zdá, že je to právě jeden z nesmrtelných Janků, tak budu číst dál.
Ten autor, ten to s náma zase koulel...Vůbec jsem se od toho nemohla urvat. Jeho náměty jsou veskrze originální, postavené na faktech i fikcích.