Safienka komentáře u knih

Říká se, že nejlíp se píše o tom, co znáte. Tak to je i u díla Taylor Stevensové - mladé autorky, která si prožila dětství v sektě a procestovala kus světa.
Neviňátko – druhý díl série s lovkyní informací. Vanessa Michael Munreová, mladá dívka, která se přibližuje svým myšlením, charakterem a vlastnostmi známé Lisbeth Salanderové, vizáží a zkušenostmi hrdince zvané Tomb Raider, ostrými noži a krveprolitím Tarantinovu filmu Kill Bill.
Příběh, který se svým tématem pohybuje na hranici čtenářské únosnostim a reálnosti. Ti, kteří již četli první díl, nejsou tolik překvapeni jako ti, pro které je toto dílo prvotinou. Některé pasáže jsem si ani nedokázala představit a spíše mi to připomínalo film Matrix, než pravděpodobnou a uskutečnitelnou věc. Dílo je zařazeno mezi napínavé thrillery, přesto bych toho napětí očekávala více. Příběh je propracován na základě moderních a technických vymožeností. Máme možnost nahlédnout nejen do emocí několika hrdinů, ale též se dozvědět i něco o sektě Vyvolených. Tím vším je propleten soukromý život Michael, který je pravděpodobně tím nejzajímavějším.
Hlavní hrdinka je, jak už jsem výše zmínila, mladá žena, která bojuje se svými nočními můrami. Ocitáme se tak občas v bláznivém ději nočních běsů, které jsou útrapou a nebezpečím nejen pro ni samotnou, ale i pro její okolí.
Po několika stránkách, kdy se spolu s hlavní hrdinkou potácíme od spánku k bloumání a vraždění, je nám představen hlavní úkol a stěžejní bod celého příběhu. Do řádků vplouvá nová postava – Logan. Přítel, který pátrá po své unesené dceři Hannah. Dívka, jež byla odcizena svým rodičům a nyní žije uprostřed šílených lidí, kteří svůj život zasvěcují Prorokovi a dělají vše pro „Boží lásku“. K ucelení všech hlavních postav je nám poté představen žoldák, sympatický a rozvážný Bradford Miles, vznětlivý Gideon a sympatická Heidi. Všichni zmínění by měli vytvářet celé akci ochranná křídla, přesto i v nich je pár trhlin.
Přestože Michael může působit jako křehká dívka, za pěknou skořápkou je ale nemilosrdný bojovník, který se umí ohánět nejen svým rychlým a svižným, energii nabitým tělem, ale i ostrými noži. Spolu s Bradfordem se pouštějí do operace, která probíhá v Buenos Aires. Mají za úkol sledovat všechny sekty, v kterých by se dívka mohla pohybovat. Nic neponechávají náhodě, a tak je možná nakonec překvapí, kam autorka děj posune. Abych vše neprozradila, ponechávám to na čtenářově zvědavosti, zdali se do knihy pustit či nikoliv.
Co se týče čtivosti, tak necelých 350 stran četlo velice svižně. Autorka zapojovala několik úhlů pohledů, střídala noční můry s reálným životem a celkově se snažila o akčnost. Možná bych uvítala více střetových bodů, které dokáží zadržet dech, přesto se mi kniha líbila a hodnotím ji kladně.

1 05.05.2013

Musím přiznat, že jsem z této knihy mírně zklamaná. Znám několik čtenářů, kteří mají Patricii Cornwellovou zařazenou mezi oblíbené autory, ale u mě toho po přečtení Mrtvé beze jména nedostála. Ač se jedná o dílo z jedné série, tudíž tam je možná návaznost, tak svou čtivostí a formou ji hodnotím hůře.
Děj celé knihy je zasazen do období vánočních svátků. Ústřední postavou je soudní patoložka Kay Scarpettová, kterou můžeme znát, jak už jsem psala výše, z předchozích dílů. Přestože je autorka vyhlášená svými kriminálními thrillery, které jsou zaměřeny hlavně na forenzní vyšetřovací metody, tak v tomto díle si jich tolik neužijeme. Hlavním tématem je pronásledování sériového psychologicky narušeného vraha – Gaulta. Tudíž se pohybujeme spíše v terénu a zabýváme se složitými vyšetřovacími technikami, které mi maličko motaly hlavu.
V díle je čtenářům dopřáno hned několik vražd. Hlavní vyšetřování se odráží od brutální smrti ženy bez identity, která je nalezena nahá, brutálně zavražděná v Central Parku v New Yorku. K vraždě je přizvána i Kay Scarpettová - soudní patoložka, která nám dopřává spoustu informací, kterých by si běžný vyšetřovatel pravděpodobně nevšiml. Díky těmto podrobnostem je vyšetřování, ale i celkové pojetí příběhu zajímavější.
Autorka nás seznamujeme i s dalšími postavami, kterými jsou hlavně vyšetřovatelé a policisté. Pro někoho opět známé z předchozích dílů. Kromě honu na vraha, který je s vysokou pravděpodobností závislý na drogách, máme možnost sledovat podprahové psychologické momenty, které otvírají možnosti připuštění narušení osobnosti vraha a následnou ještě větší posedlost vraždit všechny okolo. Newyorské podzemní dráhy skrývají mnohá nebezpečí. Ač to tak ze začátku nevypadá, tak se situace stává čím dál více osobní a je do ní zapleteno čím dál tím více osob. Nikdo v tuto chvíli nezná slitování.
Za co bych knize strhla body bylo to, že jsem byla neustále mírně zamotaná do odborných termínů a názvů, které mi ubírali na čtivosti a celkovém dojmu. Ikdyž se mi dílo podařilo přečíst v celkem krátké době, tak jsem z ní měla mlžný a chaotický dojem. Strhujících, dechberoucích scén tam bylo pouze po málu. Alespoň, že závěrečná scéna byla napínavá a dodávala nám do krve tu trochu adrenalinu.

1 28.01.2013

Druhý díl s upírkou Tinou Salo. Tentokrát víc akčnější, zamotanější a dle mého lepší. Tina je stále stejná, skoro nespí, začíná se živit z našinců a práce má nad hlavu. Musí vyřešit několik úmrtí vlkodlaků, kteří se prohánějí na motorkách a jsou pravděpodobně zastiženi kletbou staré čarodějky. Krom toho, že se tímto stěžejním problémem proplétá i poznávání Tininýho nemilosrdného otce, poznáváme upírčiny nově nabité schopnosti. Do změti postav už jsem se dostala a stíhám si uvědomovat kdo je kdo. Takže velké plus. Možná z prvního dílu zajímavý Kay, německý zabiják je v tomto díle takový zženštilý, což mě mrzí. Na kobylku se ale dostáváme o to víc dlakům a jejich pospolitosti. Celkově jsem byla knihou pohlcena a nevyvracím to, že se k ní někdy zase vrátím.

1 18.01.2013

Tento druh knih mám ráda. Nenásilně v nich je vysvětleno, jak bychom s dětmi mohli zacházet. Že to jsou vlastně zcela samostatní tvorové, schopni samostatně uvažovat a pouze našimi předsudky je ženeme někam, kam oni vlastně ani nechtějí jít.
Možná se někomu toto dílo bude zdát až přehnané, neosloví ho nebo se proti němu budou bouřit. Všechno je možné. Mě samotnou oslovilo a určitě si z něj něco odnesu, co do výchovy svého dítěte zapojím.
Věřím, že kniha je věnována nejen těhotným ženám, ale zároveň i těm, kteří o dítěti zatím pouze přemýšlí a nebo naopak těm, kteří už nějaké vychovaly a či právě vychovávají.
Nikdy není pozdě začít.

1 17.01.2013

Kniha, která mě mile překvapila. Už na začátku je patrné, že půjde o pohodové čtení, které v nás může zanechat spoustu otázek.
Anotace slibuje příběh ženy, konkrétně Emmy Tupperové, která se na žádost umírající matky vydává na výpravu do Afriky. Ikdyž má slibně rozběhnutou kariéru, kolem sebe spoustu přátel a ke spokojenosti ji takříkajíc nic nechybí, tak všechno odkládá a vydává se za novým dobrodružstvím.
Catherine McKenzieová, autorka prozatím tří románů, z nichž se právě Zapomenutá dočkala českého překladu, nám dává jasně najevo už od začátku, že umí psát. Věřím, že stejně jako tento román jsou i ostatní tak čtivé, pohodové a září z nich ten správný duch příběhů, který Vás pohltí a nepustí.
Vždy je dobré psát o tom, co je Vám nejbližší a čemu rozumíte. Tak to je i s touto autorkou a s tímto dílem. Máme se tak možnost seznámit s Emmou, která pracuje jako právnička známé firmy. Bohužel poté, co se v cizí zemi zdrží díky zemětřesení místo měsíce půl roku, tak zjišťuje, že ve svém původním světě, kde si byla jistá vším, neexistuje. Je považována za pohřešovanou a následně za mrtvou. Z této situace se odvíjí celý příběh a udává mu ten správný směr.
S hlavní hrdinkou prožíváme životní zhroucení, kdy je připravena o celý svůj majetek, byt, přítele a práci. V této chvíli začíná nový život nejen Emmě. Ráda by se opět vrátila do starých kolejí, ale hryže ji to druhé Já, které touží po něčem novém, lepším. Díky právnickému případu, kde se ukazuje, že autorka svému oboru holduje a rozumí, se celá situace obrací a dostavuje se konečně to uvědomění. Stejně jako Emma můžeme zjistit, že ti praví přátelé nás i v těch nejhorších situacích neopouštějí a stojí vždy při nás.
Příběh, který nám předkládá nic netušící možnosti nového začátku, nového pojetí života. Jedná se stále o to samé, ale situace je přesto jiná a díky pouhým několika málo okolnostem můžeme zjistit, že i ta nejlepší práce, i ten nejskvělejší přítel pro nás nemusí být tím pravým. Stejně jako nám, tak i Emmě začíná docházet, kdo je v jejím světě na správném místě. Je nám dopřán příběh, který je krásný a místy i úsměvný. Autorce se podařilo do děje zasadit nejen špetku humoru, ale i tu správnou romantiku, bez které by to v tomto případě nebylo to pravé. Ikdyž hned na začátku nám je jasné, jak to celé dopadne, tak díky vypravěčskému umu se musíme nedočkavě sunout dál, abychom se přeci jen ujistili, že jsme to celé předpověděli správně.
Styl psaní je, jak už jsem psala výše, velice čtivý. Žádné složité obraty, které by nás mohly zmást. Autorka prolíná přítomnost s minulostí téměř v každé kapitole. Děj utváří pomocí vzpomínek, vnitřních monologů a úderných dialogů, které dávají příběhu tu správnou rychlost. Není čas se nad ničím pozastavovat, je čas číst. Až na konci celé knihy Vám může dojít, jak skvělé dílo jste právě přečetli a co Vám všechno dalo.
Román Zapomenutá bych zařadila mezi společenské romány, které jsou věnovány spíše ženám. Dokáže je správně namotivovat, vyladit úsměv na tváři i se zamyslet. Shrnutě řečeno skvělé dílo, které stojí za to! Víc takových :-)

1 17.01.2013

Přišla vhod, nakopla mě k akci a určitě zanechala spoustu nápadů a vylepšení do svého ne tolik organizovaného života.

31.12.2023

Bože, jak já se nachechtala! :o) Už se těším, až s knihou budu pracovat ve škole s dětmi. Skvělé zpracování trávící soustavy. Ou jééé!

24.01.2021

Tak já si z toho na zadek zase tolik nesedla... Nějak mě už ty problémy s fae nebaví. Radši bych víc něco o členech smečky. Tak snad se dočkám příště.

09.08.2020

Přes poněkud hustý začátek a několik nejasností, jakože i přes bitky a krveprolití byli vlastně jak bez poskvrnky, to bylo fajn. Zhruba od 100.strany to svižně odsýpalo a nechtělo se mi od knihy odvracet. Jsem zvědavá na druhý díl.

29.05.2020

Jako hezký to bylo. Určitě se mi to četlo líp jak Černooká, ale že bych si z toho sedla na zadek, to ne. Tleskám za lesbické téma, o kterém jsem zatím moc nečetla. Jinak slza nebyla, tak asi nejsem úplně cílovka :)

16.01.2020

Pořád mě baví, že Jodi přijde s tématem, o kterém se díky jejím příběhům tolik dozvíme. Ač jsem se asi v polovině knihy zasekla, protože jsem hůř louskala její nový styl vyprávění, tak když jsem tomu dala čas, druhou půlku jsem vlastně úplně zhltla. Těším se, co bude tématem její další knihy:) už aby to bylo :)

29.11.2019

Konečně jsem dočetla a ač se mi to líbilo, tak mám několik výtek. Začátek jsem se vlastně nemohla dočkat, kdy konečně bude obrat a začne se něco dít. Pak se mi lehce míchalo to, kdo to vlastně je (což je má chyba, měla jsem si znovu přečíst předchozí díly), ale budiž. Pak to byla jedna velká členitá bitva, která byla možná až moc dlouhá? Několikrát mi i ukápla slza. Každopádně se těším, co dalšího autorka napíše. Její světy jsou moc fajn!

20.10.2019

To jsem přesně potřebovala! Takhle něco napínavého a čtivého! V něčem mi to připomíná Kroniky pozůstalých. Jsem zvědavá na další díl.

Druhý díl se mi líbil možná tak o píď víc...ale stejně...jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout za tu skořápku těla a viděla i duši autisty. Jednoduché otázky a celkem krátké odpovědi na pár stránkách udělá docela dost s vaším uvědoměním a možná i porozuměním :)

04.03.2019

Pořídila jsem do školy na hodinu čtení kvůli ilustraci. Krásná jednoduchá pohádka.

16.01.2019

Mám ráda tento vymodelovaný svět. Na mě možná až moc zamotaných a až moc zásadních život beroucích situací z minulosti. Ale i tak jsem si to užila. Skupina Divých se mi líbila.

11.11.2018

Asi jsem po té vší chvále čekala větší bum. Bylo to hezké, ale nějak mi tomu něco chybělo.. abych dala plný počet bodů. Každopádně příjemná romantická oddychovka.

15.09.2018

Román, který mi dodal zase trochu informací a povědomí o tom, jak a proč se nosila šněrovačka. V té době nebylo rádio, nebyla televize ani internet. Proto se drbalo, klepalo a pomlouvalo. O málo dostupných informacích o ženském a mužském těle. Což mě naprosto fascinuje, ale chápu, že se lidé neměli kde dozvědět proč to tak je, proč malé miminko nenosí porodní bába. Kniha byla čtivější až od druhé poloviny, ale i tak jsem ráda, že mi přišla do rukou.

03.08.2018

Četla jsem již po několikáté a opět jsem si to užila, I když mi to přišlo až moc o štěstí drhnoucí. Přesto jsem si to užila. Mělo to spád díky několika honičkám, promyšleným tahům a jedné nevěřící ženské.

15.06.2018

Ale tak to nemuselo už být. Druhý díl byl pěkně zakončený a toto bylo takové zbytečné romantické nad. Autorka tam vyřešila pár věcí, ale vlastně nijak extra, jako by se nedělo. A vše bylo v takové jedné "postelové" lince.

12.06.2018