Sali88 komentáře u knih

Kniha popisuje průběh experimentu, občas se vrací do minulosti, objevuje se tu lehká romantická linka. Je kraťoučká, ale četla jsem ji poměrně dlouho. Nedokázala jsem se do knihy pořádně začíst, po každých pár stránkách jsem odbíhala k jiným činnostem. Řekla bych, že nenadchne ani neurazí. Takové průměrné čtení.

24.02.2025

Kate pracuje jako PR manažerka a snaží se o povýšení. Místo, které očekávala, získá její přítel, který jen využil její nápady. Kate dostane šanci ukázat, co v ní je, když se objeví potenciální nový zákazník Lars Wilden. Larsova myšlenka je převést do Anglie dánský způsob života a myšlení Hygge. Kate má za úkol sehnat několik novinářů na několikadenní pracovní výlet do Kodaně. Mezi nimi se samozřejmě objeví i jeden, který je součástí romantické linky v knize.

Kavárna v Kodani je stejně jako ostatní knihy od Julie Caplin romantickou oddechovkou. Představení života v Dánsku a zmínky o různých dobrotách vás přimějí k tomu, že máte při čtení chuť do Dánska také vyrazit a udělat si tour po Kodaňských kavárnách. A všechno ochutnat. A užít si jen tak pár dní úplné pohody. Pro Kate a ostatní je ukázkou dánské pohody Eva, Larsova matka, vlastníci kavárnu. Milující, empatická, starostlivá žena.

Kavárna v Kodani je oddechovka, ale ukazuje také, jak nemusí být vše tak, jak se zdá. I člověk, který vypadá naprosto šťastný, může být ve skutečnosti plný starostí. Že lidé mohou ukazovat ostatním jen masku, aby se chránili, aby okolí nezjistilo, jaký je jejích život ve skutečnosti. Zároveň také to, že někdy stačí jen o tom, co nás trápí, začít mluvit, začít to řešit a může být lépe.

Kavárnu v Kodani jsem četla podruhé a i podruhé ji mohu doporučit.

Už je to 11 let, co mladá žena Kate zmizela. Její manžel a dcera nikdy nezjistili, co se stalo. Až teď, po takové době, se Kate objevuje, vypadá vyděšeně a má miminko, jehož otec je neznámý. Kde celých 11 let byla?

Lucinda Berry umí psát stylem, který vás nutí hltat stránku za stránkou. Střídají se kapitoly z minulosti, ve kterých zjišťujeme, jaký byl Katein život před zmizením i během něj a kapitoly ze součastnosti. Minulost se postupně přibližuje, až se závěrem obě časové linie propojí.

Obsahuje spoiler: Zásadním tématem knihy je prostředí sekty, to, jakým způsobem mohou sekty fungovat, jak jejich členové umí lidmi manipulovat a přetahovat je na svoji stranu. A to je něco, co vážně nemám ráda. Nikdo nemá právo nutit ostatním svoje myšlenky a názory. Manipulovat a používat jakékoli prostředky, aby dosáhli svého. Vyhrožovat, vydírat, ponižovat, aby přetvořili myšlení druhého na své. A toho je v knize požehnaně.

Několik kapitol před koncem jsem začala mít teorii, která se mi potvrdila, ale jen částečně. A takové thrillery mám ráda. Když rozuzlení částečně odhadnu, ale zároveň mě i něčím překvapí, šokuje. Posílám doporučení dál.

Ve chvíli, kdy je Reese na rande, ze kterého by nejraději utekla, potká Chase. Částečně ji od rande zachrání, částečně ji to zkomplikuje. Reese na něj od té doby samozřejmě nemůže přestat myslet. A to ještě neví, že brzy bude Chase potkávat častěji.

V Šéfovi nečekejte erotiku na každé stránce, najdete ji tu, ale není to jen o tom. Co mě bavilo, byly Chaseovi narážky a časté dvojsmysly(v práci to je náš denní chléb a i když narážky a dvojsmysly hodně lidí spíš pohoršujou, já je mám ráda. Samozřejmě záleží na tom, s kým se bavím), těch v knize málo není. Reese i Chase mají za sebou těžkou minulost, oba si ji stále nesou sebou.

Za mě příjemná oddechovka, která má i nějaký ten příběh, jestli reálný nebo ne, to už můžete posoudit sami. Každopádně pokud čtete rádi knihy takového typu, můžu doporučit.

Člověk by si mohl říct, co bude na tom, jak nějaká herečka vypráví o svých sedmi manželech. ale tahle kniha má hodně. Nejen že je neskutečně čtivá, nutí vás číst pořád dál, jak kdybyste četli napínavý thriller a chtěli odhalit vraha, protože zkrátka potřebujete vědět, co bude dál. Potřebujete vědět vše o životě Evelyn. Chcete znát její rozhodnutí, co ji k nim vedlo, jaký byl její život doopravdy. Chcete znát pravdu.

Evelyn je fiktivní postava, přesto vás to nutí brát ji jako ženu, která skutečně žila.

Evelyn vypráví svůj příběh novinářce Monique. Vypráví o svém dětství, mládí, o tom, co musela udělat pro to, aby se z ničeho vypracovala na pozici tak známé osobnosti. Pokud člověk něco chce, musí si za tím jít. Ukazuje světlé i stinné stránky hereckého života, co člověk musí skrývat i jak skandál může někoho posunout ještě výš nebo naopak stáhnout dolů.

V závěru čtení mě čekal šok, který jsem absolutně nečekala. Evelyn mě dokonce dvakrát rozbrečela, tak silné čtení to místy bylo. Nemůžu jinak, než knihu doporučit.

Ramón Fonseca, otec muže odsouzeného za vraždu své ženy, vyhrožuje, že právě to udělá. Věří, že jeho syn je nevinný a požaduje znovuotevření případu. Pokud policie nedopadne skutečného vraha a syna nepropustí, budou umírat lidé. Tři lidé, které Ramón viní ze synova zatčení.

Otcova oběť je první knihou ze série o inspektorce s OCD, Indiře Ramos. Pomalejší první díl by mohl otevírat zajímavější a napínavější pokračování série.

Pokud někdo kvůli spravedlnosti spáchá zločin, je to ještě spravedlnost?

Přibližně s polovinou knihy jsem poněkud bojovala. Nedokázala jsem se začíst, pletla si jména, postrádala jsem napětí, které by měl dobrý thriller mít. Napětí, na které jsem celou dobu čekala, přišlo téměř na poslední chvíli. Blíže ke konci přibývalo zvratů, a rozuzlení bylo šokující a překvapivé.

Autor se zaměřuje na přiblížení minulosti postav, díky čemuž může čtenář lépe pochopit jejich chování. Ze začátku popisy životních osudů jen zpomalovaly už tak táhlý děj, nakonec jsem však byla ráda, že byly součástí příběhu.

Otcova oběť je protkaná i lehkou romantickou linkou, která by mi v příběhu nescházela a mít bych ji v knize nemusela

Dalšímu dílu dám ještě šanci.

Objetí mravenečníka jsem měla rozečtené poměrně dlouho. Bylo to především proto, že jsem četla během období, kdy jsem se ke čtení prakticky nedostala, ale také proto, že první polovina knihy mě příliš nepohltila.

Ellen Vargasová přijíždí pracovně do Rio de Janeira, ve kterém žije také její otec, známý geolog. Po příjezdu do města zjišťuje, že otec byl unesen a její pobyt zde nebude zdaleka takový, jaký si představovala. S pomocí dvou nových přátel rozjíždí po otci pátrání, za každou cenu chce sveho otce najít a zachránit.

Ellen se zaplétá do hry plné politikaření, boje o moc a peníze, ve které nemůže vědět, komu věřit.

Zásadní roli hraje v knize ropa, první zmínka mě proto přivedla na myšlenku, že Objetí mravenečníka by mohlo odkazovat na situaci v našem reálném světě.

Martin Vitický sepsal knihu plnou politického pletichaření, z části thriller, z části detektivku, ve které ti, kteří by měli být na té správné straně, mohou být ti největší zločinci, kteří se nebojí odstranit z cest každého, kdo nehraje podle jejich pravidel.
Přibližně v polovině začínal děj nabírat na obrátkách, díky čemuž mě kniha pohltila více než na začátku. Měla jsem několik teorií, které mi byly postupně vyvráceny nebo potvrzovány. Od začátku čtení až do konce jsem se poněkud ztrácela v některých postavách, měly hodně podobná jména a chvílemi mi některé části připadaly příliš popisné. Závěr otevírá námět na další knihu.
Celkově bych Objetí mravenečníka hodnotila trochu lepším průměrem.

Autorka knihy Znamenitá mrtvola představuje svět, ve kterém zvířata přenáší smrtelný virus a je zakázáno je chovat i jíst. Náhradou za zvířecí maso je to lidské. Lidé jsou chování na potravu.

Už když jsem o knize slyšela poprvé, věděla jsem, že si ji chci přečíst. Čekala jsem knihu, která mě dostane, šokuje, pohltí natolik, že nebudu moct přestat číst. A to se nestalo.

Výběr tématu je na jedničku, zpracování za mě trochu pokulhává. Abych vysvětlila, jak to myslím. Svět je popsán bravurně a představa, že bychom v takovém světě žili, šokující je. Některé popisy jsou hodně šílené, zvrhlé, nechutné. Jen mi tu chybělo něco, co by mě pohltilo natolik, abych potřebovala číst dál. Na popisy toho, na co vše a jakým způsobem se lidé chovají, jak se zpracovávají a podobně, jsem si v průběhu čtení zvykla a čekala na nějakou pořádnou zápletku, děj. Samozřejmě nějaký děj kniha má, ale mě to zkrátka nestačilo. Co mě šokovalo byl úplný závěr. Který mohl být předvídatelný, ale nic takového jsem nečekala.

Znamenitá mrtvola může vést k zamyšlení nad tím, jak se lidé chovají ke zvířatům nebo jak se lidé nechávají ovlivnit tím, co jim řeknou ostatní, co někde slyší. Myšlenku kniha určitě má, ale hodnotím průměrně, má očekávání nesplnila.

4 23.07.2024

Mrazivé léto je jednou z knih, u kterých se rozhoduju až po přečtení, jestli si je nechám nebo ne
Vybrala jsem si ji, protože jsem měla chuť na thriller. Až při čtení jsem zjistila, že thriller je to spíš pro děti.

Parta patnáctiletých dětí, především Lyra, které před lety zemřela sestra, se snaží vypátrat, kdo zavraždil jejich spolužačku. Být dítě, asi bych knihu hltala a byla napjatá, v mém věku to byla fajn oddechovka s odhadnutelnou zápletkou. Proto hodnotím průměrně a knihu pošlu dál.

09.05.2024

Thriller inspirovaný případy sériových vrahů? To si musím přečíst. Přesně taková byla moje první myšlenka, když jsem Kopíráka zaregistrovala poprvé. Od dětství jsem byla zažraná do všech možných kriminálek, true crime je moje závislost, vždycky jsem se zajímala o zločiny, vrahy a jiné. Přesně, jak napsala @sberatelka.knih ve své recenzi, i mě zajímá, co se jim honí v hlavě, jak přemýšlí, proč vraždí. Mají k tomu důvod nebo je prostě jen fascinuje, když sledují, jak z někoho vyprchává život?

Během posledních let se v Anglii objevilo několik případů brutálních vražd, které nemají zdánlivě nic společného. Opak je ale pravdou a ukazuje se, že pachatelem je sériový vrah, kopírující zločiny známých sériových vrahů.

Člověk, který se inspiruje vraždami sériových vrahů a snaží se být ještě "lepší" než oni, je za mě skvělý a originální námět na thriller. Škoda jen, že autorka celý potenciál poněkud zazdila.

Asi jsem už příliš otrkaná tou hromadou případů, o kterých jsem slyšela nebo četla, že mi Kopírák nepřišel tolik šokující a drsný, jak asi působit měl. Chybělo mi napětí, které u thrillerů očekávám. Pachatele mi pomohly odhalit dvě určitě věty a v mém odhadu jsem se nemýlila. Jedna věc překvapivá byla, to ano, a poslední desítky stran jsem otáčela stránku za stránkou, ale jen proto, že jsem byla zvědavá, jestli je můj odhad správný a byl.

Mám pocit, že celý příběh je poněkud odbytý, a kdyby autorka uchopila celé téma jinak a zločiny sériových vrahů skutečně "povýšila na vyšší úroveň", stál by Kopírák za přečtení mnohem víc a nebyl by tak moc okopírovaný.

Knihu musím hodnotit průměrně. Pokud nejste blázni do true crime tak moc, jako já, může pro vás být kniha šokující a plná nového. Jestli ale už nějaké ty zkušenosti s tímhle vším máte nebo máte hodně načteno, co se thrillerů týče, nemějte příliš velká očekávání.
.

3 09.04.2023

Malin žije s manželem a dvěma syny na ostrově Visingsö ve Švédsku. Píše úspěšný blog a na první pohled by se mohlo zdát, že její život je dokonalý. V životě Malin ale všechno tak dokonalé není. Především její minulost skrývá něco, na co by raději zapomněla. Malin u sebe ubytuje Elmu, ženu, která je nucena neustále utíkat a ukrývat se před svým tyranským manželem. Malin chápe, jaké to je mít strach a proto Elmě pomůže.

Pro tebe všechno zpracovává důležité téma domácího násilí, páchaného na ženách, manipulování jimi a ovládání jejich partnery. Ukazuje, jak kvůli lásce, strachu o sebe nebo o děti a vydírání, zůstávají ženy týrané ve vztahu, ze kterého nenachází východisko.

Na jednu stranu jsem chápala, proč se Malin snažila vést blog cestou dokonalosti. Nejen kvůli čtenářům, ale především proto, že špatného už si zažila dost a o to lepší si přála mít současný život. Snažila se ukázat dokonalost nejen ostatním, ale především sama sobě. Až do doby, než se jí minulost začala znovu připomínat.

V knize se opět střídá současnost s minulostí obou žen. Obě ženy jsou spojené tím, že jejich minulost je bude navždy pronásledovat, obě se s tím snaží svým způsobem bojovat. Malinin život se točí hodně kolem blogu a kniha je plná plánování příspěvků, focení a dalších věcí s blogem spojených. Při blogování je Malin ve svém živlu, jsou ale věci, ve kterých je bezradná.

Poslední věta první kapitoly naznačuje, že kniha bude hodně drsná a rozhodně ne pro citlivější čtenáře. Nečekejte ale popisy týrání na každé straně, jsou tam, ale kniha je drsná především tou představou, že pro mnoho lidí jsou takové situace na denním pořádku a celé roky je prožívají stále dokola, aniž by si toho někdo všimnul nebo se o to zajímal.

Pro tebe všechno je možná trochu zdlouhavější kniha, ale za přečtení stojí. Důležitá témata, jako je tohle, stojí za to číst. Někomu to může i pomoci.

3 25.03.2023

Marissa Mayer vytvořila svět plný lidí, kyborgů a androidů, novodobé technologie, ale také smrtelné nákazy, ohrožující populaci. Cinder je kyborg, což je pro ni nevýhodou i výhodou zároveň. Jako mechanička se setkává s princem Nového Pekingu, a protože jsme v rettelingu na Popelku, asi nebude velkým spoilerem, když prozradím, že porouchaný android není to jediné, co prince a Cinder spojí. Ale pokud si pod tím představuje a žili šťastně až do smrti, možná budete překvapeni.

Zmínit předvídatelnost děje je na místě, přesto však mi předem odhalené zvraty a zápletky čtení nezkazily. Autorka píše natolik poutavě, že i když víte, jak se bude příběh vyvíjet, přesto vás to nutí číst pořád dál. Nemohla jsem přestat číst a otáčela stránku za stránkou, jak moc čtivá tahle kniha byla. I přesto, že je Cinder retellingem na pohádku, všechno v knize pohádkové není a nejen nákaza s celým příběhem zamotává. Možná nejsem autorčina cílová skupina, ale čtení jsem si neskutečně užila a už teď jsem zvědavá a natěšená, co přinesou další díly.

5 01.02.2023

Dračí město je příběhem osmnáctileté Jany, která je proti své vůli proměněna v ještěra. A spolu s ní a dalšími postavami poznáváme, jak ještěří svět funguje. Ještěři mi, hlavně ze začátku, připadali jako upíři s křídly a ocasy. Námět mohl být dobrý, jen kdyby byl jinak zpracovaný.

Hlavní hrdinka, která se neustále bojí toho, že ji někdo znásilní, že každý, kdo ji bude chtít zabít, ji přece nejdřív musí znásilnit a zároveň sama neustále myslí na sex. Nejdřív je strašně rozhozená z toho, jak se bude muset skrývat a co chudák její rodina, ale téměř lusknutím prstu je přestává řešit. Jste v nebezpečí? Odjeďte a pak už mě nezajímáte. Místo toho, aby občas přemýšlela, by se do všeho vrhla po hlavě, protože je přece tak úžasná, že všechno sama zvládne a její intuice funguje na 100%.

Mezi popisy světa ještěrů přišel sem tam nějaký zvrat, který mě ale absolutně nedokázal vtáhnout a cokoli by v jiné knize mohlo být šokující a zajímavé, mi v případě Dračího města bylo úplně jedno. Nezáleželo mi na postavách, nedokázala jsem se do nich vcítit. Stále jsem čekala jen na poznámky ze štafety a na to, kdy už kniha skončí. Tak moc jsem se při čtení nudila. Do druhého dílu se rozhodně pouštět nebudu.

2 29.01.2023

Květnatý styl psaní asi nebude sedět každému, ale co se mě týče, čtení jsem si užívala, bavila mě nápaditá přirovnání, k Zakharově zpovědi mi vše dokonale sedělo.

Na hraně temnoty se nesoustředí na samotný příběh, ale především na to, co se děje uvnitř Zakharovy hlavy. Kvůli jeho dětství je naplněn nenávistí vůči lidem a vůči dotekům. Nenávidí každého koho potká, nesnáší lidi celkově. Neustále ho pronásledují myšlenky, jak někomu co nejvíce ublížit, tak moc život ublížil jemu. Dopředu ho žene myšlenka na to, jak získá věc, po které touží.

Zakharova osoba je vykreslena skvěle, barvitě, při čtení z knihy doslova sálá nenávist a všechny ty pocity, které cítí. Atmosféra je přesně tak temná, jako jeho myšlenky. Myšlenky a pocity, které nejsou ničím překvapivým, vezmeme-li v úvahu, co prožil.

Na hraně temnoty je kraťoučká kniha a myslím, že víc stran nepotřebuje. Postupem času na mě začalo být myšlenek o Zakharově nenávisti příliš, chvíli jsem měla pocit, že celá kniha má být jen o tom, jak nenávidí. Samozřejmě, je to zásadní, tak se zkrátka cítil, ale stávalo se, že když jsem měla pocit, že konečně začne víc příběh, skočilo vše opět k myšlenkám na nenávist.

Plné hodnocení dát nemůžu, ale myslím si, že kniha a především její autoři mají potenciál a sama jsem zvědavá, jak bude Zakharův příběh pokračovat. Do dalšího dílu se určitě pustím.

24.01.2023

Domek v Irsku je přesně tím typem knihy, při jejímž čtení máte chuť být součástí příběhu. Od prvních stran je téměř jasné, jak se bude vyvíjet, ale u romantiky jako je tato to lze předpokládat. Od prvního dne na farmě jsem měla chuť se sbalit a odjet někam za vařením, stejně jako hlavní hrdinka. O udržitelnější stravování se snažím už několik let, ale pořád nejsem na takové úrovni, na jaké bych chtěla být. Domek v Irsku společně s pořadem MasterChef(o kterém je v knize také zmínka), mě namotivovaly snažit se ještě o něco víc. Při čtení jsem měla chuť jít hned zkoušet nové recepty (a kdybych zrovna neležela doma s covidem, hned bych se pustila do vaření i pečení) a jsem odhodlaná ještě víc se zdokonalovat v přípravě jídla i ve znalostech o něm.

Samotné prostředí farmy v Irsku dokonale dokreslovalo romantickou atmosféru a lákalo mě si alespoň na nějaký čas vyzkoušet, jaké to je, když si suroviny využívané při vaření sami vypěstujete, popřípadě vychováte.

Kromě romantiky a vaření tu najdete i zápletku navíc, která je zpestřením celého příběhu. Domek v Irsku je příjemně kouzelnou romantickou oddechovkou, při které se budete usmívat a budete si připadat, jako byste byly na farmě spolu s Hannah. Předvídatelná, ale nemám ji co vytknout. Tuhle knihu mužů jedině doporučit. Především pokud milujete jídlo tak moc jako já.

6 24.01.2023

Z první kapitoly jsem měla pocit, že tohle bude taková úniková hra z ostrova. O něco později přišel Ztraceni vibe.
Dvě sestry, Lori a Erin, si naplánují společnou dovolenou. Před odletem se pohádají a do letadla nastoupí jen jedna z nich. Do letadla, které zmizí neznámo kam. O dva roky později se Erin stále snaží zjistit, co se její sestře stalo, letadlo se nikdy nenašlo. Ale co když je tu ještě šance?

Příběh prolíná dvě dějové linky, vyprávění z pohledu Lori, proč letadlo zmizelo a současnost, kterou vidíme z pohledu Erin.

Autorka postupně poodhaluje střípky z toho, co ke zmizení letadla vedlo. Odkrývá tajemství sester i cestujících v letadle. Krátké kapitoly napínají čtenáře, co se stane dál.

Trosečníkům se nedá upřít čtivost ani napětí, při čtení vás zajímá, co de doopravdy stalo, jak vše bylo. Komu můžete věřit a kdo něco skrývá. Čtení jsem si užila, ale doufala jsem v něco víc. Ve více šokující odhalení, možná více tajemna. Nejsem z knihy zklamaná, ale ani nadšená.

Námět psychiatrické léčebny mě zaujal natolik, že jsem si byla téměř jistá, že Pacient je ta pravá kniha pro mě a nemýlila jsem se. Už téměř od začátku jsem měla jednu teorii za druhou a ty se během čtení měnily a přibývaly stále nové. Po každé mé domněnce přišlo něco, co můj názor změnilo, autor si se mnou hrál své vlastní psychohry a já nevěděla, co je pravda a co ne. Při čtení jsem měla pocit, jako bych poslouchala díl z @opravdovezlociny a proto jsem byla schopná uvěřit i částem, které by se někomu mohly zdát už překombinované.

V jednu chvíli jsem si byla téměř jistá, že jsem odhalila rozuzlení, protože s něčím takovým už jsem se setkala. Autor mě však vyvedl z omylu a všechno bylo nakonec úplně jinak. Sebastian Fitzek si se čtenářem hraje tak, že nakonec sami nevíte, čemu věřit. Od Pacienta jsem se nemohla odtrhnout, potřebovala jsem vědět, co bude dál a knihu jsem přečetla za dva dny. Možná by se tu daly najít nějaké nedostatky, osobně však nemám v knize co vytknout. Líbilo se mi, že se autor nezaměřil jen na připad Maxe, ale měla jsem možnost poznat i příběhy a minulost dalších postav.

Nakonec musím zmínit originální poděkování, které je sepsané ve formě dalšího krátkého příběhu. Za mě velké doporučení.

4 03.11.2022

Hrob mé sestry střídá události z minulosti spolu se současností. Postupně odhaluje průběh vyšetřování po Sářině zmizení a ukazuje na nové důkazy v současnosti. Příběh plyne poklidným, avšak vůbec ne nudným tempem. Podrobně popisuje soudní proces a průběh vyšetřování. Díky krátkým kapitolám rychle ubíhá. Občas jsem se trochu ztrácela v postavách, nebylo by špatné si je vypsat s poznámkami, kdo je kdo.

Tracy je odhodlaná, vytrvalá žena, která chce za každou cenu dostát svému rozhodnutí odhalit, co se skutečně její sestře stalo.

Objevuje se zde i lehká romantická linka, která ale nijak nenarušuje samotný děj.

Po poklidném rozjezdu a středu knihy jsem posledních přibližně osmdesát stran doslova hltala. Zvrat střídal zvrat a nemohla jsem přestat číst. Se zápletkou a celkovým rozuzlením jsem spokojená, neměla jsem tušení, že vyšetřování vyústí v něco takového.

Pokud máte rádi poklidné detektivní thrillery, ve kterých přijde zvrat, když už to nečekáte a odhaluje zvraty až do konce, můžu vám Hrob mé sestry doporučit.

4 02.11.2022

Do čtení téhle knihy jsem šla s tím, že nebude dobrá, nic jsem od ní nečekala a proto mě nemohla zklamat. Je to jedna z těch knih z mého období hromadného nakupování levných knih a doma už ji mám skutečně dlouho.

Kniha vás zavede do městečka Cryer's Cross, kde se ztratí jedna ze studentek. Nikdo neví, co se s ní stalo. Po nějaké době se Niko, kamarád Kendall, která ve městě žije, začne chovat podivně. Následně se v knize stanou ještě další dvě zásadnější věci, které vám prozradí anotace(sahá dál než za polovinu knihy), na konci rozuzlení a to je všechno. Autorka se snažila zapojit problém OCD, což se v tomhle případě zrovna nepovedlo, a vyzní to v podstatě jako by vám někdo řekl, že lidé s OCD jsou ti, kteří si pořád myjí ruce. Kendall tu řeší něco jiného, ale vyzní to v podstatě stejně, v podstatě nic o OCD vám to neřekne.

Nápad kniha špatný nemá, jen kdyby zpracování bylo úplně jiné. Nemám nic, co bych vám na téhle knize doporučila, ale jsem ráda, že jsem přečetla další knihu z hromady:rozhodnu se, jestli si ji nechám, až si ji přečtu.

Chtěla bych vám tu sepsat hromadu důvodů, proč dát Zelené míli šanci. Ať už knize nebo filmu, ale pro mě navždy asi bude mít větší význam právě film. Ale ať už se snažím jak chci(a není to první den, kdy se snažím dát dohromady tuhle recenzi), nevím, jak vyjádřit všechno to, co tenhle příběh má a co vám dá. I přesto, kolikrát už jsem se s ním setkala. Je to příběh naděje v zoufalství a zoufalství v naději. Plný emocí, prezentující odlišnosti lidské povahy. Ukázka toho, jak lidé, kteří by měli být na té správné straně mohou být zlí a jak ti, kteří se zdají být těmi nejhoršími, mohou být ve skutečnosti úplně jiní. V Zelené míli se setkáte se smrtí, vinou, trestem, nespravedlností, ale i jakousi nadějí. Ke konci nikdy nedokážu udržet slzy, pokaždé mě to dostane a v tu chvíli ničí to, že takováhle nespravedlnost může být tak reálná.

Možná vám tenhle příspěvek něco dá, možná ne. Ale budu ráda, pokud dáte Zelené míli šanci.