SalomeH komentáře u knih
Kdyby se kniha jmenovala "Základy zdravé výživy a rady pro hubnutí", dostala by vyšší hodnocení, protože to mnohem přesněji popisuje, co nabízí. Ale taky bych si ji nepřečetla, protože jsem doufala v detailnější rozbor, například reakce organismu na různé druhy potravin během dne apod. Že mám jíst hodně zeleniny, to vím ze základní školy, na to nepotřebuju číst knihu.
Na to, jak je to útlá knížečka, mi ke konci přišla už strašně zdlouhavá. A ufňukaná.
Hopsa hejsa do Brandejsa,
mám dědečka s chalupou.
Dupali tam v noci ježci,
ale už tam nedupou.
Jedna hvězda za celkový námět, druhá za doktorku Cableovou, která byla podle mě suverénně nejlíp napsanou postavou, a poslední za to, že si s Tally může každý zahrávat jako kočka s myší a nikdo, kdo má aspoň trochu bramborové kaše v hlavě, z ní nepadá na zadek.
Žádná hvězda za napínavost děje nebo tak něco, nad čímž by se dobrodružná knížka mohla trochu stydět.
U mnoha YA knížek mi strašně vadí, že je hlavní hrdinka prezentována jako strašně chytrá, zatímco vyvádí naprosté pitomosti a čtenář se nemůže ubránit dojmu, že má švába na mozku. Tady pracujeme s premisou, že toho švába na mozku opravdu má, což je neuvěřitelným způsobem utěšující. A samozřejmě velké plus za to, že "zlouni", kteří mají být ukrutně vypočítaví a ovládají celou společnost, s ní krásně orají a vláčejí, aniž by se nějak zvlášť zdržovali její úžasností.
Bohužel to ale oproti prvnímu dílu ztratilo to kouzlo novoty a není to zase taková jízda.
Ó, to bylo zase jednou napínavé! Jenom škoda toho otřesného překladu.
Dokud to bylo o poušti, tak to bylo velmi zajímavé vyprávění. Potom jako by to už místy psal někdo jiný. Jak se dostal k SNP a k tomu, že sovětský člověk vystoupá do kopce rychleji než místní, tak jsem knížku málem odložila. Ale dobře že jsem to neudělala. Až na těchhle pár vět, kde má člověk tendenci kontrolovat rok vydání, byla knížka poutavě napsaná. Je třeba nezapomínat.
Zpočátku to vypadalo jako další z nekonečné řady dystopií, kde celý svět čeká na puberťačku, aby ho zachránila. A ejhle, ono ne. Epilog to sice trošku zazdil, ale závěr knihy se mi moc líbil.
Když pomine první okouzlení světem, tak se člověk dostane k tomu, že to zase nedává až tak moc smysl. Pokud máme organizaci, která funguje a obsahuje lovce nebezpečných individuí, tak je asi nesmysl snažit se problém vyřešit vlasními mizernými silami a ještě navíc předpokládat, že je každý takový pitomec, aby do toho šel sólo. Ale tohle je chronická nemoc mnoha YA knížek...
Odvaha a akce vyžadující celé muže a záchranu v posledním okamžiku. Biggles opět navléká uniformu, i když v tomto případě by se dalo říci, že zcela omylem, a pouští se do špionážního dobrodružství, v němž si ani sám není jistý, na čí straně vlastně stojí.
Nakonec jsem se rozhodla, že knížku nebudu dočítat až do konce. Ne, že by popis toho, jaké hyeny se z lidí stávají v extrémních podmínkách byl nějak zvlášť špatný, ale prostě to bylo nudné.
Spousta rozkošně cynických hlášek, ale spojovací příběh vlastně nebyl ani příběh a hlášky se mi moc rychle omrzely.
Výborně jsem se bavila, zejména při popisu toho, co se mladé dámy ve škole učily. Umět někoho podříznout, aniž by si přitom člověk pomačkal šaty, je nepochybně velmi užitečná dovednost :) A steampunk jede!
Hvězdička dolů je za logiku děje. Zejména za motivaci, podle níž si hlavní hrdinka vybrala stranu, ke které se přidá. O jedné nezvolené netuší ani, jak se jmenuje, druhá se vyznačuje tím, že podniká nájezdy, při nichž velmi důsledně nikomu neubližuje, a ta zvolená se pozná podle toho, že je jí kolem hlavní hrdinky sice nejvíc, ale zato jí zarputile odmítá poskytnout o sobě jakékoliv informace (a její spojenci se snaží být co nejvíce zlomyslní). Takže hurá, těmhle budeme věřit.
Nicméně tohle stranou, knížka byla zábavná, a jakmile se mi dostane do ruky další díl, pustím se do něj.
Knížka mě hned na začátku chytila a zajímalo mě rozvíjení příběhu. Až potom ke konci jsem měla pocit, že se všechno příliš rychle uťalo. Až moc příběhově, že vlastně nikde nezůstaly žádné volné nitky, o kterých bych mohla přemýšlet nebo pochybovat; dá se položit prst na místo, kde se ukončily jednotlivé dějové epizody.
Ale i tak mě knížka během čtení otevřela úvahám, které by mě ani nenapadly, za což jsem velmi ráda.
Když jsem si knížku půjčila v knihovně, tak jsem už dávno zapomněla, proč jsem si ji napsala do seznamu na přečtení. Na to, že jsem od ní vlastně vůbec nic nečekala, mě mile překvapila.
No nevím, nějak si nedovedu představit, proč James nemohl toho dělníka dělat i někde jinde, ale to jen tak velmi na okraj.
Bylo to rychle přečtené a velmi, velmi předvídatelné. Život na maloměstě je poněkud klaustrofobický.
Jediné, co mě mrzí, je, že jsem tu fantomem upravenou operetu nikdy neviděla kompletně nastudovanou :) Výborně jsem se při čtení bavila.