Samuel Tailor komentáře u knih
Po přečtení knihy jsem usoudil, že ani já bych takovou diplomku nepřijal. V každém z jednotlivých bloků se objevovali staré myšlenky a nové zajímavé náhledy na ně. Nakonec se ale ukázalo, že plán spojit několikero humanitních oborových přístupů pod hlavičku ekonomie, byl až příliš ambiciózní. Některé části se nepodařilo spojit s hlavní myšlenkou knihy (tento pocit jsem měl zejména u těch neekonomických), a tak nakonec v knize působí jako vata pro naplnění minimálního požadavku na délku díla. I přesto, že se ne všechno podařilo, považuji toto dílo za velice dobré, neboť není mnoho lidí, kteří by si takové pokusy vůbec mohly dovolit.
Naprosto rozumím čtenářům, kteří knihu nedočetli nebo jim přišla nudná. Ono totiž patlat se v osobní krizi jako hlavní hrdinka, vlastně je málokdy něco zábavného. Linda je zajištěná, úspěšná, trochu arogantní a tak nějak jí pálí dobré bydlo. Snaží se přijít na to, proč není šťastná, i když má život jak ze žurnálu. Jde od stěny ke stěně, ale ne dopředu. Od extrému k extrému. V tomto ohledu Coelho vykreslil situaci hlavní hrdinky dobře. Dal čtenářovi ochutnat jaké to asi je. Sice tím obětoval čtenářský zážitek, ale za tu odvahu mu ode mě patří dík. V jiném díle jsem toto ještě neokusil.
Děj je vskutku plytký, a tak kniha dává prostor k vyjádření myšlenek ztracené a osamělé Lindy, a to není vždy lehké skousnout. Občas se myšlenky opakují a točí se kruhu jako samotná postava.
Moc se mi líbila část s večírkem a následnou večeří hlavních postav. V této části kniha gradovala a bylo drsné sledovat, jak Linda ztrácí hlavu ve zdánlivě běžné situaci.
I přesto, že je to Murakami, dávám nakonec jen dvě hvězdy. Zatímco v jiných se HM podařilo z obyčejného hrdiny vykřesat zázračně skvělé kousky, zde jsem byl zklamán, jak se neotřelý milostný příběh obyčejného Hadžima pomalinku linul k předem jasnému konci s navíc až příliš neznámou milenkou, která mi příběh neokořenila, ale naopak přidala na dojmu fasádovitosti celého příběhu.
Super knížka boříci stereotypy o tom, jaké (ne)jsou prostitutky. Když falešně sténají pod svými zákazníky, přeci neznamená, že nemají sny a hluboké myšlenkové pochody... Jen ten konec jako by přilítnul zadním vchodem z Hollywoodu...
Oproti ostatním Bachovo knihám působí Toulky s Puff jako strohé vyprávění. Kdo čeká lehkou moudrost, která přirozeně vychází z dějů a postav předchozích titulů, bude zklamán. Snaha vkládat životní ponaučení na konce kapitol, ze kterých vlastně nevychází, působí spíš nepřirozeně.
I přesto jsou Toulky s Puff čtivou knihou. Krátké kapitoly se výborně hodí na rychké počteníčko při čekání na schůzku i kratší úseky cestou MHD. Na své si také přijdou milovníci létání, svobodné lidské vůle a dechberoucích horizontů.
Některé události v životě jsou nevyhnutelné, pokud nechceme jen přešlapovat na místě. Opět skvěle napsané.
Skvělá kniha. Líbilo se mi, jak Bach propojoval současné prožitky s se svou vlastní minulostí, kterou představovala postava Dickieho. Bohužel mi přijde, že pro její pochopení musí mít člověk Bacha už "načteného" a znát, jak uvažuje, jinak hrozí, že čtenář vůbec nebude vědět, o čem je zrovna řeč. Proto ****
Osobní zpověď Libuše Barkové zabývající se zejména jejím působením v mediálních kauzách, ve kterých figurovala. Je přirozené, že se Barková obhajuje, ale oponentura k ní v této knize výrazně chybí, i když se nabízela v podobě tazatele, který Barkovou pobízí k vyprávění. Proto v konečném důsledku působí velmi jednostranně, i přesto, že Libušiny postřehy jsou přínosem.
Kdo by čekal, že po vcelku vlažném a "klasickém" začátku, nabere příběh takový scénář? Adairův styl je vážně chytlavý a na to, jak je kniha krátká, jsou v ní skloubeny skvělé popisy, spád i typicky francouzský epický konec.
"Dívat se na sebe do zrcadla je vulgární. Zrcadlo je od toho, abych v něm pozorovala druhé."