Sarah01 komentáře u knih
Velice zajímavá knížka, která vybočuje z typického žánru autorky. Pokud je to psáno opravdu podle skutečných událostí, tak je to neuvěřitelné a smekám, že se toho ti lidé opravdu odvážili. Válečnou tematiku mám ráda, ale pravda, o událostech v Polsku se toho člověk příliš nedoví. Rozhodně je to knížka, která má i dnes co říct, doporučuji.
Krásná knížka, četla jsem ji v 17ti, ale až teď jsem si ji pořídila do vlastní knihovny.
Obvyklá červená knihovna, jako všechny romány od této autorky, postavy bez vývoje, bez zápletky, nic překvapivého.
Tak upravení některých posloupností v rámci zachování plynulosti příběhu by mi ani tak nevadilo, ale ty překlepy, které netuším, jestli má na svědomí tiskárna nebo autorka, se opravdu přehlédnout nedají. Rod Wetlinů nikdy neexistoval, byli to Wettinové a pokud se Přemysl Otakar I. oženil s Konstancií Uherskou v roce 1099, určitě se jim nenarodil syn Václav v roce 1205 :-) Byla by to docela pěkná červená knihovna, nebýt toho, že už jsem od autorky přečetla všechny předcházející knížky a neustálé opakování slovních spojení jako třeba "zrnka prachu tančila v paprscích slunce" nebo "políbil lem roucha jejího" nebo "přitiskl si ruku na srdce ve dvorném gestu" ve mně vzbuzují už jen salvy smíchu. Takže fakt jen jedna hvězdička. A raději se vrátím k Vaňkové :-)
První knížka v poslední době, od které jsem se nemohla odtrhnout, dokud jsem ji nepřečetla. Překvapilo mě, že autorka má naprosto skvělou slovní zásobu, samozřejmě svoje dělá také velice bujná fantazie, ale co jsem naposled četla od českých autorů, byla hrůza...opakování některých větných spojení, až to člověka nudí. Můžu opravdu všem jen doporučit, příběh má spád a přesto, že občas člověka napadne, jestli je to ve skutečnosti možné, nakonec si řekne, proč ne, cesty života jsou křivolaké :-)
Četla jsem delší dobu ve velmi těžkém osobním období, ale přestože jsem zrovna v tuto dobu byla na lékaře velmi opravdu velmi nazlobená, hodnotím velice kladně. I s odstupem času, nebo možná právě proto.
Opět jsem nadšená a moc lituju toho, že další si už nepřečteme.
Řekla bych, že tato knížečka pro děti moc není, aspoň těm dnešním by moc přístupná svým jazykem i tématem nebyla. Mně se některé povídky líbily, byly trefné, některým jsem moc nerozuměla a nechápala jsem ani, jakou souvislost s danou květinou téma povídky vlastně mělo. Nejvíce mně, kromě Mateřídoušky, asi utkvěla v paměti povídka Ženich a Nevěsta. :-)
Tato útlá knížka mi dala překvapivě hodně zabrat. Přestože cestopisy mám ráda, tak zrovna toto nebyl můj šálek kávy. Rádoby vtipné situace mi vtipné vůbec nepřišly, název je hodně zavádějící, o Berberech vlastně knížka vůbec není. Zkrátka neoslovilo mě to.
Knížku jsem dostala do balíčku ke štěňátku, které mám ze stejné chovatelské stanice, jako je Enzo. Nádherné fotky i povídání. A jak prohlásil manžel: Už nemusím nic psát, protože tady v té knížce už všechno je.
Další případ porodní báby Bridget Hodgsonové, celý příběh už se mně zdá trochu přehnaný. Jak už tady někdo níže uvedl, je to takové překombinované... porodní bába, Sherlock a navíc James Bond, to už je fakt trochu moc.
Zajímavé zpracování počátku kralování Jana Lucemburského v Čechách, dalo by se říct skoro až detektivní. Autor si dal určitě velkou práci s pátráním po pachatelích vraždy posledního Přemyslovce Václava III. a musím říct, že tato verze je mi dost blízká. Určitě doporučuji k přečtení, hlavně těm, které tato záhada zajímá.
Velmi oceňuji snahu autorky přiblížit čtenářům činnost odbojového hnutí v Itálii za 2.světové války, také mě zaujala hudební linka příběhu, uvedené skladby jsem si musela přehrát, hlavně Bachovu sonátu pro violoncello. Milostný příběh mě ale příliš nezaujal, hlavně ten příliš sentimentální konec.
Tahle knížka mi přijde od paní Petrusové nejslabší, taková červená knihovna a hlavní hrdinka mi zrovna k srdci nepřirostla. Docela mi vadily ty její zbytečné úvahy, které měly vytvořit asi jakousi omáčku k tomu sladkému příběhu. Bavettovi byli daleko lepší.
Zajímavá kniha. Sice nejsem nějaký fanoušek malířského umění a o norském malíři Edvardu Munchovi jsem skutečně nevěděla vůbec nic, ale je vidět, že autorka si opravdu dala práci a s příběhem si pěkně pohrála.
Krásné zakončení příběhu o podrychtáři od Černého koně. Tahle "pentalogie" fakt stojí za to. A jsem moc zvědavá na to, copak dalšího nám pan Hrdlička chystá.
Pro mě zajímavý příběh, hlavně tím, že vedlejší hrdinka mi byla povahově velmi blízká. Jinak mě spíš zaujal popisem života na začátku minulého století, než hlavní zápletkou, která byla celkem předvídatelná.
A ještě dodám k překladu - slovní zásoba velká, popisy krajiny krásně podněcující představivost, ale shoda podmětu s přísudkem a to skloňování rozvitých přívlastků! Hrozné.
Co dodat, konec dobrý, všechno dobré. Klidně si dokážu představit ještě další díl.
Historické nepřesnosti jsem nezaznamenala, vévodskou korunku lombardský vládce opravdu získal v roce 1395, to odpovídá, také rok prvního únosu Václava IV. do Horních Rakous. Je samozřejmě jasné, že platnéř Lukáš je fiktivní postava, knížka je beletrie.
Další kniha od Stanislava Motla, kterou jsem nemohla odložit, dokud jsem ji nepřečetla. Ano, možná má zvláštní způsob interpretace, který známe z reportáží na Nově, ale tohleto téma je aspoň pro mě nadčasové, ať si říká kdo chce co chce. Neměli bychom zapomínat, i když od spousty lidí dnes slyším, že je to minulost a měli bychom to nechat být. Nejde tak ani o potrestání těch zločinců, jsou to lidi nad hrobem, ale o to morální odsouzení - byli to ti a ti a jsou za ty zločiny zodpovědní. Ale bohužel nestane se ani to, vždycky je někdo potřeboval. Nikdy jsem nevěřila konspiračním teoriím, teď už si myslím, že na všem něco bude.
Přesto bychom zapomínat neměli.....slova jedné přeživší, která občas lituje, že do odboje šli, protože rodina už se nikdy nesešla a bolest stále zůstává, ale dělali to pro budoucí generace, pro nás, mi zůstanou v paměti napořád.