Sariklen
komentáře u knih
Kam jdou lidé s nemocnou duší
Josef Gabriel
Kniha pomocí příběhů reálných lidí s duševním onemocněním přibližuje veřejnosti téma psychiatrických nemocí. Zatím je ve společnosti stále kryje rouška stigmatu a nevědomosti, proto je velice milé, že se s tímto tématem setkáváme, a navíc prostřednictvím těch, kteří jej prožili a prožívají na vlastní kůži - nejen samotných pacientů, ale i jejich nejbližších. V druhé části knihy se nám totiž přibližují i náhledy matek na situace jejich dětí. Co příběh, to originál, žádný není podle šablony. Ani propuk nemoci, ani vyrovnávání se s ní a přístup. Kniha se nesnaží odpovědět na všechny otázky, předává nám možná někdy trochu syrový pohled do lidského nitra. A to je dobře, že se nesnaží o zaobalování nebo chození kolem, ale jde přímo k jádru věci. Ať si to čtenář přebere a zpracuje svým způsobem. Pohledů na věc a zkušeností má na to v knize dost. Přes to všechno jsou jednotlivé příběhy napsány velice stravitelnou a poutavou formou.
Ledový oheň
Chris D'Lacey
Obsahově a dějově zajímavější a napínavější než první díl. Jsem zvědavá, jestli i ten třetí bude pokračovat v rovině gradace :) Fascinuje mě autorova fantazie a celý propojený koncept příběhu, promyšlený do detailu. Jediné, co mi dělalo problém, bylo vyznat se ve všech těch jménem začínajících na G. Nejlepší je mít předchozí díl po ruce a listovat v něm a ujišťovat se o identifikaci jednotlivých postav.
Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly
Adele Faber
Byť se název může zdát zavádějícím a manipulativním, tak opak je pravdou. Kniha představuje mistrně popsané zásady efektivní a zdravé komunikace, zde v konkrétních případech použito s dětmi, osobně si ale myslím, že jsou to metody (a díky nim naučené schopnosti), které můžeme (a měli bychom) využít kdykoli a s kýmkoli. Řekla bych, že je to určitě knížka na koupi, ne jen na půjčení z knihovny. A pokud, tak určitě udělat výpisky :) Kniha se nedá přečíst na jeden zátah, je potřeba informace vstřebat, zpracovat a zažít a poté teprve pokračovat dál. Doporučuji všem, kteří chtějí zlepšit vztahy s druhými lidmi.
Cool Girl!
Lena Valenová
Tak tohle bylo bohužel hodně špatný. Příběh a nápad dejme tomu, myslím, že mohl vyznít mnohem lépe, kdyby mu neuškodilo zpracování. Mohl být mnohem lépe uchopen, takto se to vleklo (z pohledu účasti v soutěži), v zásadě mě to neuchvátilo a nijak jsem se nezačetla. Kapitoly z pohledu hrdinek byly navíc hodně dlouhé a měla jsem problém se poté naladit na jinou slečnu.
Největší problém byl ale styl psaní. Ten skomírající pokus o příběh naprosto zabil a činil ho takřka nečitelným. Většinu tvoří popis, který je navíc napsán dost kostrbatě, nepřirozeně a hlavně je ve většina případů strašně nadbytečný. Kupříkladu: mrkl levým okem, špulila pusu ze strany na stranu, do toho často používané vrtění a zaklánění hlavy, protáčení očí a hemžilo se to napřeženými ukazováky.
Taktéž mě iritovaly protažené samohlásky ve slovech né, ráz; fráze něco lomítko něco případně počítač napsaný jako písí. Užívání výrazů, které by málokterý puberťák i v roce 2016 použil, jako úča, už v porovnání nebylo zas tak hrozné, ovšem na věrohodnosti nepřidávalo. Nadbytek zvolacích vět přispíval k všeobecnému nepříjemnému pocitu. Co mě vyloženě zvedalo ze židle a měla jsem chuť tu knihu zavřít a už nikdy neotevřít, byly opakující se mantry výdech nádech, ráz dva tři, dvá dva tři a slow slow quick quick. Velice iritující. Všimla jsem si i přeskakování z minulého do přítomného času.
Přestože je popis ve většině případech nadbytečný, mnohdy by se více informací hodilo, ale některé situace jsou vyloženě useknuté, nebo do nich vpadne člověk bez kontextu. Nemluvě o romantických scénách, které byly popsány (už zase) bez špetky emocí a citu. Už jen třešničkou na dortu bylo obrácení feminismu vzhůru nohama jako přesvědčení, že ženy jsou lepší než muži nebo že feministka nechce chodit s kluky.
Možná jsem měla na té třicáté stránce přestat se čtením, ale chtěla jsem napsat recenzi a trošku jsem věřila, že se možná začtu. Nestalo se tak. Nutno podotknout, že i přes čtyři stovky stránek a tři hlavní hrdinky jsem si nevytvořila ani k jedné postavě vztah, natož aby mi přirostla k srdci.
Ještě zkusím fiilm, věřím, že by mohl být lepší. Odpadnou nepřirozené zdlouhavé popisy a děj tak bude svižnější a mohla bych tím pádem i víc ocenit samotný příběh.
Co se stane po půlnoci
K.L. Walther
Moc hezky se mi to četlo. Má to správnou gramáž dobrodružství, napětí, romantiky a pevných vztahů. Sice se nejpodstatnější část příběhu odehraje během jedné noci, nikterak to ale neubírá na kvalitě. Většina postav je velice sympatických a i přes tak krátký časový úsek jsem si k nim vytvořila vřelý vztah. Doporučuji k přečtení :)
Nezapomeň na mě
Estelle Laure
Přestože začátek pro mě byl naprosto příšerný — tíživá, neproniknutelná a zmatená atmosféra knížky byla dusivá, tak jsem se přes pár prolistovaných stránek dokopala k začtení. A rozhodně nelituju! Cca od půlky jsem se nemohla odtrhnout a později do sebe vše začalo zapadat a atmosféra v začátku knížky projasňovat. Myslím, že druhé čtení bude zákonitě mnohem lepší. Dávám 4* kvůli začátku, asi by se to dalo pojmout lépe. Ale vesměs moc doporučuji a určitě se ke knížce vrátím. Obsahuje několik velice důležitých, nosných a rezonujících myšlenek, o které by bylo škoda přijít.
Kluk mého srdce
Huntley Fitzpatrick
Nebylo to vůbec špatné, ale první díl mne bavil více a tolik se netáhl. Přesto musím ocenit postavy, jejich vývoj, příběh a zápletky. Autorka hrdinům rozhodně neumetává cestičku :)
Bez lásky
Alice Oseman
(SPOILER) Nemůžu říct, že mě to nebavilo. Ale částmi mi přišlo, že je to až moc rozvláčné. Prezentace LGBTQ+ ba mě bohužel působila moc dramaticky a násilně. Bylo toho zkrátka moc. A replika na konci od Rooney s vyznáním lásky byla hodně přitažená za vlasy, přestože jsem rozhodně zastánkyně hlubokých přátelství a souzním s myšlenkou, že přátelství není méně než partnerský vztah. V zásadě knížka neprezentovala nic, co by se bilo s mými hodnotami, a přesto z ní mám rozpoluplné pocity.
Můj první tanec
Nicola Yoon
Předchozí autorčina knížka Slunce je také hvězda mě vůbec nenadchla a číst jí bylo pro mě celkem utrpení. Jaká úleva a radost, že u této to byl pravý opak! Přečtenou jsem ji měla za dva dny, nešlo se od ní odtrhnout. Moc se mi líbí styl, jakým je napsaná. Je to vtipné, hluboké, přemýšlivé a je tam krásně vidět růst a posun v zásadě všech postav. Příběh má krásnou myšlenku; řeší otázku lásky a jestli stojí za to jí dávat šanci. Otázka, kterou si mnoho z nás aspoň jednou za život položí. Přestože knížka obsahuje fantasy prvek, je zároveň surově realistická, a ten kontrast je skvělej. Přestože jsem četla knížky, které mě vtáhly do příběhu víc, knížky, kde byl příběh i emoce květnatější i knížky, kde jsem se dokázala ztotožnit s postavami, tady vítězí příběh a nosná myšlenka. Od začátku do konce (a ten převážně) 5* a doporučuji!
Jsem holka. Co s tím?
Holly Bourne
Ani závěrečný díl trilogie mě nezklamal. Jak moc jsem se v něm viděla, jak moc jsem se viděla v Lottie. Její vztek byl můj vztek, její rozhořčení moje rozhořčení, její zápal můj zápal, její vášeň moje vášen, její pochyby moje pochyby a její zoufalství moje zoufalství. Pochopí ti, co někdy za něco bojovali. Naprosto famozní příběh. S každou stránkou jsem si říkala: Přesně tak! A co teď s tím? Jak to vyřešit, jak postupovat? Bojujme. Jen si vyberme jak.
V originále ještě vyšlo další pokračování s názvem: ...and a happy new year? Moc se těším, až si ho, byť v angličtině, přečtu a dozvím se, co bylo s hlavními hrdinkami dál :)
To se může stát jen ve filmu
Holly Bourne
Nakonec 4,5* :) Moc se mi líbilo na první pohled klasické zpracování, které ale klasické vůbec nebylo. Vyšvihl to závěr a také linka o realistickém vnímání lásky, to velice oceňuji. Stejně tak problematika rozvodu, rozpadu rodiny, nevěry a osobních bojů. Určitě doporučuji k přečtení.
Slunce je také hvězda
Nicola Yoon
Kniha obsahovala dílčí věci, které samy o sobě byly skvělé: kapitoly s vysvětlením konkrétního pojmu či části historie, pohled na situaci vedlejší postavou... Líbilo se mi, že vše v knížce bylo propojeno s něčím dalším a nakonec se zjistilo, že vše dává smysl. Ale přes to všechno se mi jako celek knížka nelíbila a nečetla se mi dobře. K postavám jsem si nedokázala utvořit pouto a překotně rychlý nástup jejich vztahu pro mě nebyl ani špetku uvěřitelný. Některé věci byly klišovité a tak přeslazené, že je nešlo číst. Mnohé dějové zvraty byly taktéž přitažené za vlasy. Prostředek knihy jsem jen prolistovala a několikrát během čtení jsem váhala, zda knížku úplně neodložit. Snad mi sedne jiná autorčina knížka. K této se již vracet nebudu, nemám z ní dobrý pocit a nebylo v ní nic stěžejního, co by mi z jejího čtení udělalo pozitivní zážitek.
Místa, kde jsem plakala
Holly Bourne
Krásné, silné, paradoxně hřejivé čtení. Přestože se v něm řeší těžké a moc důležité téma, je podané velice čtivou formou a nejsou výjimkou humorné fráze, které mě až nahlas rozesmály. Často jsem se nedokázala odtrhnout a musela číst dál. Oceňuju originální nápad celkového zpracování, kterým se postupně dozvídáme příběh a rozkrýváme emoce a důvody spolu s hlavní hrdinkou. Líbily se mi filozofické úvahy a velký mentální progres, který hrdinka absolvovala. Také kvituju neklišovitý závěr. Určitě se ke knížce ještě vrátím a moc se těším na další knihy autorky.
Moře klidu
Katja Millay
(SPOILER) Jedna hvězdička, a to jen za často velice úderné konce kapitol, které byly jak bouchnutí kladivem ve ztichlé místnosti, za Drewa a za poslední větu. Ale jinak nemohu říct, že bych si čtení nějak zvlášť užívala. V zásadě i ta poslední věta mi teď zpětně přijde dost hořká vzhledem k tomu, jak se Nastya chovala a jak popírala vše pěkné a nechtěla si takřka nic pozitivního dovolit prožít. Jak moc situací bylo přitažených za vlasy. V zásadě vše nosné — Nastya nemluví, ale stejně si takřka hned získává přátele, kterým nevadí, že od ní dost dlouho skoro nedostávají zpětnou vazbu. A to, jak jsou všichni v knize talentovaní a nádherní?
Ale jinak se patrně autorce mistrně povedlo přetvořit postavy do toho, jak se cítila Nastya a jak ji viděli blízcí. Do mrtvol. Táhlo se to, bylo to jak sledovat děj za poškrábaným, špinavým a ztmaveným oknem. Taková atmosféra na mě dýchala. I když došlo k emocím, jako by tam nebyly... Možná mi paradoxně nejvíc hmatatelný přišel Drew. Ale jinak, asi ve snaze vytvořit co nejvíc zlomené a ztracené lidi, se ztratila jejich lidskost, přístupnost. Celý jejich obraz. Jako by byli úplně mrtví. Nesoucítila jsem s nimi, což se mi v knihách neděje. Připomínalo mi to ne moc bublající gejzír, který bohužel i přes mé čekání nevytryskl. Koukat na něj znovu neplánuji, ačkoli nepopírám, že pocity, které z knihy mám, byly zamýšlené. Nastya, a nejen ta, je mrtvá.
A Drew? Stal se opomněným, celý děj pomáhal tvořit a držet zuby nehty pohromadě jako nosný sloup. A v závěru nevíme nic o tom, jak to s ním bylo dál. Jen náznak, ze kterého si můžeme domýšlet. Možná bych uvítala kapitoly i z jeho pohledu a změnilo by to můj náhled na knihu. Ale s tím, jak to je, nemohu hodnotit jinak a jsem zklamaná.
Poslední měsíční dívka
Barbara Davis
(SPOILER) 3,5*/5*. Prvních sto stran jsem se musela nutit do čtení, nemohla jsem se začíst, doufala jsem ovšem, že se to ještě rozjede. V zásadě to bylo hezké a především velice napínavé čtení. Obklopenost rodinnou a přírodní magií příběhu dodávala speciální hřejivost. Líbila se mi linka rodinných vztahů i detektivní zápletky. Co si myslím, že knize uškodilo, byla až moc klišovitá romantická zápletka – někdo 20 let čeká na někoho, koho v zásadě zná jen od vidění, neví, jaký ve skutečnosti je, ale vzdá se všech jiných potenciálních vztahů.
Léto na druhý pokus
Morgan Matson
Jako oddechovku bych tuto knížku nenazvala. Příběh nás nutí přemýšlet, přehodnocovat priority, uvědomovat si důležité a přemýšlet nad svými chybami a nedostatky. Dějová linie s otcem je velice emotivní a emoce v průběhu knihy jen gradují. I ostatní vztahové linie jsou poměrně hluboké a nenechají člověka bez pohnutí. Dala bych pět hvězdiček, ale na mě to bylo ke konci příliš emotivní na to, abych se k ní ještě minimálně v blízké době, a kdo ví, jestli vůbec, vrátila. Přesto doporučuji všem.
Padlý dědic
Erin Watt
Přišlo mi to takové... nijaké. Easton řešil problémy pořád tím stejným způsobem, trochu za vlasy přitažené mi přišla jeho neschopnost od začátku ukončit tu pochybnou věc s Felicity. Vygradovaný závěr mi do líného děje vůbec nepasoval. Navíc mi přišlo, že je Easton jiný než jak byl popisován z pohledu Elly v předchozích dílech.
Marika píše Vincimu
Taťána Březinová
První příběh z pohledu dívky prchající z internátu, kam přišla z dětského domova. Děj každopádně zajímavý, ale jelikož se s podobnými osudy setkávám a problematika dětí z ústavní péče mi není neznámou, nebylo nic z knihy pro mě překvapující nebo šokující. Atmosféra tohoto příběhu mě do děje nevtáhla. Hodnotila bych na 2*. Druhý z pohledu vychovatelky v diagnostickém ústavu. Atmosféra už byla znatelně lepší a dokázala jsem se vžít do pocitů a myšlenek vychovatelky, jakožto i dětí. Samostatně bych ohodnotila 3*. Celkem za knihu 3*.
Léto, kdy jsem zkrásněla
Jenny Han
Musím říct, že nic moc. Plytké, nijaké, vlastně až do pár posledních stránek to jde hodně po povrchu a zabývá se to jen jedním tématem. Děj se moc neposouvá, zvraty skoro žádné... Snad další díly budou lepší.
Náhradní kluk
Kasie West
Nebylo to špatné, naopak to bylo velice milé čtení, ale chyběl tomu rozměr navíc (jako byl třeba u autorčiny knihy Láska a jiné úkoly). Skoro veškerý děj se točil kolem hrdinky a onoho náhradního kluka. Další stejně silná dějová linka tam nebyla. Závěr nebyl nijak překvapující... Ovšem, jednu věc přeci jen ocenit musím - linku, která řešila, abychom víc vyjadřovali to, co si myslíme a co cítíme. A linka se sociálními médii také nebyla špatná. Ovšem žádná z nich nebyla příliš v popředí příběhu. Kvůli těmto dvěma, byť slabším, linkám dávám 4*, bez nich by to bylo na 3*.