Šárka5875 komentáře u knih
V této knize také autorka vyhradila více prostoru Beatě a pronikáme tak do jejího pracovního i soukromého života. V tom druhém se jí moc nedaří a Beata si postupem času teprve uvědomuje, že nejen prací živ je člověk, ale že si musí udělat také čas na rodinu. Při práci na Evině knize totiž neviděla, neslyšela, nevnímala. A ne všichni tu její sebestřednost a zápal pro věc dokážou vždy pochopit a tolerovat. V knize se střídají kapitoly ze současnosti s kapitolami z minulých let, převážně z dětství a dospívání Ester. Dozvídáme se tak, co stojí za její nenávistí k matce, která přerostla až do, troufnu si tvrdit, duševní choroby. A proč má tak veliký strach z vydání knihy. Existuje něco, co o Ester věděla pouze matka a její přítel, a možná to prozradila Beatě. Toto podezření nedá Ester spát. Kniha prostě vyjít nesmí. Měla jsem trochu strach z toho, že pokračování Panenky už nebude tak dobré, jako Panenka sama. Dost často se totiž stává, že pokračování nedosahují kvalit první knihy. Obávala jsem se však zbytečně. I s Vinou nám autorka předložila kvalitně zpracované dílo, které rozhodně za Panenkou nepokulhává, ale naprosto se jí vyrovná. Doporučuji všem milovníkům psychologických příběhů. Já jsem si čtení užila a věřím, že si knihy stejně užijete i vy. Docela mě mrzí, že jsem se musela s Beatou rozloučit. Klidně bych v jejím příběhu pokračovala dál.
Musím říct, že zatím u žádné knihy jsem neměla takovou chuť na víno, jako u Pohárů touhy. Vinařské prostředí mě vážně bavilo a docela mi sedla i hlavní hrdinka. Líbil se mi její zápal pro věc a určitá tvrdohlavost. Také moravské nářečí mi přišlo milé, mám ho ráda. Ovšem prvoplánová erotika v knize mě naopak nebavila vůbec a rádoby mystická linka se zjevováním ducha Violina dědečka také ne. Mám ráda duchařinu, ale opravdovou duchařinu, ne v tomto podání. Autorka píše čtivě, o tom žádná, ale já nejsem asi ta správná cílovka pro podobnou četbu. Příběh byl místy i dost napínavý, což se mi líbilo, ale přesto mi přišlo, že ho všude přítomné erotické sálání přebilo. Nic proti sexu a erotice samozřejmě nemám, ale v literární podobě mi sedne opravdu výjimečně. Většinou pro mě vyzní jako parodie. Knihu můžu doporučit všem, kdo si naopak v podobné, lehce erotické četbě libují, mají chuť i na trošku napětí a hlavně milují Moravu a dobré víno.
Kdysi je útlá kniha, ovšem s velmi silným příběhem. Felixe jsem si okamžitě zamilovala. Jeho dětská naivita, nevinnost, bezprostřednost, víra v dobro a v neposlední řadě bezbřehá fantazie mě naprosto dostala. Bohužel se Felix v době, kdy opustí bezpečí sirotčince, setkává s tvrdou realitou 2. světové války, s nenávistí vůči Židům. Nechápe to a je z toho hodně smutný. Nejvíc touží po setkání s rodiči, nechce si připouštět reálnou myšlenku, že by už nemuseli být živí.
Příběh, přestože je zasazen do velmi těžkého období, byl díky Felixovi pro mě jakýmsi pohlazením. Těžko se to popisuje. Musíte si knihu přečíst a určitě pochopíte, jak to myslím. Příběh je plný dětské dobroty a lásky.
Postava Felixe je skvěle propracovaná. Příběh je vyprávěn právě z pohledu chlapce v 1. osobě. Stanete se tak na několik hodin dítětem, které věří v dobro a laskavost.
Knihu vřele doporučuji. Pokud budete mít možnost si ji přečíst, neváhejte. Ochudili byste se o skvělý, literární zážitek. Já se k ní rozhodně nejednou vrátím.
Vdovu bych snad ani neřadila mezi klasické thrillery. Nečekejte drastické scény, krev, ale v podstatě poklidný děj, ze kterého vás však bude místy hodně mrazit. Autorka velmi dobře vykreslila charaktery hlavních postav a jejich myšlenkové pochody.
Kniha se mi četla velmi dobře. Byla jsem napnutá až do samotného konce. Jen se autorce v mém případě nepovedlo mě úplně pohltit. Na to, o jak závažné téma se v příběhu jedná, mě děj nechal poměrně chladnou. Ale to je čistě můj subjektivní pocit.
Se zatajeným dechem je druhá knížka od Tamary McKinley, kterou jsem četla. Musím říct, že v tomto případě mě děj pořádně chytil až ve své druhé polovině. Nehledě na to mě opět okouzlily autorčiny popisy australské buše, která v sobě skrývá nejen přírodní nádhery, ale také nebezpečné nástrahy. Romantika je nám servírována v rozumných dávkách, takže se nejedná o nějaký přeslazený příběh. Naopak nás autorka v určitých pasážích udržuje v příjemném napětí. Nahlédnete do života nejen Becky, ale i dalších obyvatel Morgan´s Reach po druhé světové válce. Přestože v nás obálky Tamařiných knih mohou evokovat sladké románky, nebojte se do nich jít. Dostanete romantiku ve správné dávce, přenesete se do nádherného prostředí divoké Austrálie, dozvíte se, jak žijí lidé mimo civilizaci a bojují s nástrahami přírody, a nakonec i milovníci lehkého napětí si přijdou na své.
Knihu určitě můžu doporučit všem čtenářům, kteří si chtějí při četbě odpočinout a nahlédnout do exotického prostředí australské buše.
Po hodně dlouhé době se mi do ruky dostala dětská knížka a jsem z ní nadšená. Kniha už na první pohled vypadá překrásně. Obálka je opravdu nádherná, vymazlená. V knize najdete spoustu krásných ilustrací v černobílém provedení, pouze je v minimální míře zakomponovaná červená barva. Samozřejmě že mně se kniha četla velice lehce, ale určitě se lehce bude číst i malým čtenářům. Na stránkách není mnoho textu a některé stránky jsou pouze ilustrované. Děj plyne svižně. A co se mi hodně líbí, že z příběhu si čtenáři odnesou také nejedno ponaučení. Třeba jako že krást se nemá :) A nejen to.
Knihu určitě doporučuji jak dětským čtenářům, tak klidně i dospělým. Je to nádherný tip na vánoční dárek. Doporučený věk malého čtenáře je uváděno osm let.
Kniha Otty Weisse je opravdu originálně pojatý příběh z období holokaustu.Zpočátku jsem měla strach, zda mě příběh takto napsaný bude bavit. Ale moje obavy byly zbytečné. Knihu jsem přečetla během pár hodin a šlo opravdu o velmi zajímavé čtení. Období 2. světové války mě zajímá, takže jsem moc ráda, že jsem se k tomuto příběhu dostala.
Knihu můžu určitě doporučit. Nemusíte se obávat, že by byla nějak silně nábožensky směrovaná, vůbec ne. Pouze je vypravěčem Bůh, ale jinak prožíváme klasické situace z židovského ghetta. Kniha je velmi pěkně graficky zpracovaná a doplněna o ilustrace Ottovy dcery Helgy. V zadní části knihy najdeme seznam pojmů, které se ve vězeňském slangu v Terezíně používaly. Což je hodně dobře, protože jinak bych spoustě slov úplně nerozuměla a musela bych si je vyhledávat na internetu. V knize najdeme také několik rodinných fotografií a ukázku strojopisu originálního textu.
Matčiny dary určitě můžu doporučit všem čtenářům, kteří mají chuť na lehce poetický, možná malinko depresivní příběh bez jakýchkoliv zvratů. Já jsem čekala malinko něco jiného a proto mě kniha až tak neoslovila.
Knihu Naokiho Higašidy rozhodně doporučuji k přečtení nejen těm, kteří pečují o autisty nebo se s nimi v blízkém okolí stýkají. Pro ně by to snad měla být povinná četba. Ale doporučuji ji všem, kdo chtějí třeba jen do tohoto „jiného“ světa nahlédnout. Autisté nechtějí žít v ústraní, touží po společnosti stejně jako my.
Myslím, že většina z nás „obyčejných“ lidí neměla ani ponětí, co autisté cítí, jakým způsobem vnímají svět kolem sebe, co je stresuje, co jim naopak dělá neuvěřitelnou radost, proč se někdy zdánlivě bezdůvodně smějí, anebo naopak upadají do zoufalého pláče. Těžko se tato kniha popisuje. Musíte si ji přečíst a potom budete vědět, o čem mluvím. Dozvíte se opravdu spoustu podrobností, které vám pomůžou chování lidí s autismem pochopit.
Musím říct, že tímto příběhem mě autorka docela šokovala, ale ne ve špatném slova smyslu. Vzala si na paškál opravdu ožehavé téma a rozhodně se s ním nemazlila a nepředložila nám ho v rukavičkách. Naopak. Vůbec se nebála zabíhat do podrobností.
Kniha se mi četla hodně dobře a určitě doporučuji. Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.
S knížkou jsem to měla trošku jako na houpačce. Zpočátku jsem se nemohla pořádně začíst. Další, asi největší část příběhu, jsem si čtení užívala. A konec... No ten dle mého názoru autor docela zabil. Nevím, ale ten konec mě prostě otrávil, nemám ráda podobné zakončení knih a jsem z něj dost rozladěná. Proto jsem nakonec dala knížce takové tři lepší hvězdičky, přestože jsem byla rozhodnutá pro čtyři.
Knihu vám ale určitě doporučuji k přečtení. Je to zvláštní příběh, který má něco do sebe.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj
Na můj vkus se v knize odehrává hodně osudů najednou, přijde mi to překombinované. Žádná z hlavních postav mi nepřirostla k srdci, nebyla mi nijak zvlášť sympatická. Nicméně se kniha četla dobře, nenudila mě. Určitě ji můžu k přečtení doporučit, ale asi spíše těm čtenářům, kteří ještě nemají autorku tolik načtenou nebo nejsou zmlsaní opravdu nervy drásajícími thrillery. Tato kniha je mezi thrillery také řazena, ale já bych ji spíš zařadila mezi napínavé romány či dramata. Ale zase naopak, kdo není zvyklý na drsnější čtení, rozhodně mu v této knize bude autorka připadat drsná dost.
Dříve patřila Joy Fieldingová mezi mé nejoblíbenější autory, ale buď jsem jí už přesycená a nebo jsem objevila lepší. Myslím, že si dám zase nějakou delší pauzu, než vezmu od autorky další knihu.
Recenze v záložkách - Můj knižní ráj
Skvěle napsaný příběh z období holocaustu. Autorka má můj obdiv. Knihu jsem slupla za dva večery a myslím, že ještě hodně dlouho ji budu mít v hlavě. Rozhodně doporučuji. Recenze v záložkách - Můj knižní ráj.
Moje první kniha od autorky a rozhodně zabodovala. Podařený duchařský námět, chvílemi mě opravdu mrazilo. Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.
Výborná česká krimi s prvky thrilleru a zároveň okořeněná vtipem. Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.
Moje první kniha od autorky a musím říct, že určitě nebude poslední. Čtivý román ze života dvou naprosto rozdílných sester. Moc příjemné čtení. Více v recenzi v záložkách - Můj knižní ráj.
Zajímavý thriller s neotřelou hlavní hrdinkou, téměř šedesátiletou agentkou ve výslužbě. Myslím, že díky této postavě si kniha získá sympatie čtenářů a milovníků napínavého žánru. Více v mé recenzi zde na databázi.
Velice čtivě napsaná kniha. Kdo má rád psychologické knihy, rozebírání myšlenkových pochodů, určitě si přijde na své. Milovníci krváků můžou být trochu zklamáni. Doporučuji k přečtení, věřím, že vás zaujme.
Druhá knížka, kterou jsem četla od autorky a opět výborná. Chevy Stevens umí tak perfektně vykreslit postavy, jejich chování, cítění, fyzické i psychické prožitky, že se do hl. hrdinek člověk bez problémů vžije a o tom to je. Neumím si představit něco podobného prožít a potom se zařadit zpět do normálního života. Navíc, když se Annie dozví, kdo za tím odporným činem stál. Opravdu vynikající psycho.
Tak nevím. První setkání s autorkou a jsem na rozpacích. Už na začátku jsem si říkala, že to asi nebude můj šálek kávy. Ale s postupným vývojem děje jsem se začala docela bavit a říkala jsem si, jo, je to celkem fajn, vtipné. Ale to bleskové zakončení příběhu, přesně, jak je tady psáno v jednom komentu níže, nejdřív je děj popisován téměř den po dni a potom na několika málo stránkách se odehraje obrovský časový úsek v několika větách. Proto jsem dala o hvězdičku méně, než jsem měla původně v plánu.