Saxofonista
komentáře u knih
Žraloci
Jens Bjørneboe
Knihu jsem si koupil ve svém "skandinávském období", přestože působila hodně brakovitým dojmem (stačí se podívat na přebal), protože jsem tehdy prostě četl všechno skandinávské, co se dalo sehnat. A byl jsem příjemně překvapen, že byla ve skutečnosti úplně jiná. A o úplně jiných žralocích. Nekorektně řečeno, jestliže někdo nepochopil, proč se to jmenuje Žraloci, asi nemá cenu, aby četl knihy.
Zakuti v oceli
Miroslav Žamboch
Ze stylistického hlediska je to děs běs, ale příběh má spád a neškobrtá, takže jsem byl v nemocnici po operaci spokojen, takové uvolňující čtení, u kterého se neusíná, jsem potřeboval.
Duha gravitace
Thomas Pynchon
Kdybych to měl přirovnat ke sportu, byl by to asi rogaining. Ty hodiny, kdy už ani vlastně nevím, kam běžím a jak jsem se vlastně vůbec dostal sem. A co bude dál. A nebyl jsem už tady? Nebo tady teprve budu? Včetně toho, jak si někde v půlce říkám "Proč já jsem sem kurva vůbec lez?" Takže za to poslední a pár pornografických pasáží za hranou nakonec srážím jednu hvězdu.
Prašina: Kompletní trilogie
Vojtěch Matocha
Ono je to asi na 3 hvězdy, ale jednu jsem schválně strhnul jako trest za to, že tím mizerným vystavěním děje (kdy napětí vytváří neustálým zakopáváním těch děcek) autor dost zabil výborné nápady (koncept Prašiny, merkurit, člověkorobot). Mohlo to být výborné dílo, nebýt autorovy ... čeho vlastně? Nešikovnosti? Lenosti?
Patologie
Josef Zámečník
Ty komentáře z 1LF jsou fakt bizár. Nejlepší je kritika spočívající v tom, že zkoušející nezkouší podle učebnice nebo že podle ní nejsou otázky. Jako mi přijde, že to asi není chyba učebnice, ale těch zkoušejících na dané fakultě, ale to jistým typům nedocvakne. Atd. Korunu pak nasazuje Cubilin - vypracované otázky, haha.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Jako Beatles dobrý. Ale tak nějak v nich tohle nevidím. Možná kvůli tomu že nejsem Japonec. Takže mi to celé tak nějak nesedí. Jako obecně u Marakamiho to podle mě vnější a neodpovídající užívání západních symbolů.
Sága rodu Reissových
Hana Whitton (p)
Tohle bylo velké zklamání. Zpětně vzato jsem si knihu koupil omylem, protože jsem očekával spíše historickou studii, případně i skutečnou historickou ságu pojednávající o této rodině. Bohužel jsem ignoroval kýčovitý obal a neobtěžoval jsem se zjistit si nějaké informace o autorce, takže jsem nemohl tušit, že si ve skutečnosti (naštěstí jen jako e-book) kupuji povrchní ženský román z červené knihovny, který má s rodem Reissových společná jen jména, která autorka z neznámých důvodů použila. O rodu Reissových se v knize člověk nedozví nic, co by se nedozvěděl na wikipedii. A to je hodně málo. Místo toho, aby se autorka pokusila aspoň nějaké další historické informace získat (třeba tak, že by i na té wikipedii zjistila, že pravděpodobně dosud nějací potomci žijí a někteří dokonce mají s historií leccos společného), tak rozvinula vlastní verzi této rodiny založenou na fabulaci typickou pro červenou knihovnu (autorka "ví", co si postavy v soukromí říkají, dokonce i to, co si myslí, atd.). Jak poznamenal už někdo přede mnou, nejedná se ani o ságu, protože vlastně autorku zajímají jen ty 3 sestry, a to zejména z pohledu dnešního feminismu. Takže například ani neví, že součástí této ságy jsou třeba i Špačci od K. V. Raise.
Chápu, že někomu se to může líbit, ale o rodu Reissových to ve skutečnosti vůbec není. Odpad nedávám ze dvou důvodů: jednak to prostě nedělám, jednak kvůli tomu, že přece jen autorka jednu pozitivní věc udělala - i když mizerným způsobem, přece jen několika lidem sdělila, že tato rodina existovala a v určité době měla nezanedbatelný význam.
Večerníčky pro Cassia
Bohumil Hrabal
Tahle kniha nikdy neměla vyjít. A už vůbec ji jako audioknihu neměl namluvit Kaiser. To říkám jako někdo, kdo má oba dva rád. Ale Hrabal už byl za zenitem. A Kaiser asi taky. Připadá mi, že si nevšiml, že nečte Švejka, ale Hrabala. To si ani jeden z nich nezasloužil.
Třicet dva hodin mezi psem a vlkem
Jan Tichý
(SPOILER) Ještě mám v paměti probíhající (možná nejen) mediální boje mezi autorem a p. Doškářem, v nichž jsem stál spíše na straně autorově (mimo jiné i kvůli osobnosti protistrany).
Důvod, proč jsem dal jen 3 hvězdičky, je jednoduchý: poslední dobou začínám být alergický na tuto formu. Myslím, že takové téma vyžaduje literaturu faktu. Ne historický román, v tomto případě tedy vzhledem k rozsahu spíš historickou novelu. Protože pak se stává toto:
"Mezi zastřelenými ve skutečnosti nebyla sedmadvacetiletá Heide, pokladní z kina, a také osmnáctiletý gradista Petr je fiktivní postava" (autorův doslov)
Proč, kurva? Proč je nutný tu realitu měnit? Udělat jednou z hlavních postav někoho, kdo buď vůbec neexistoval, nebo existoval, ale ve skutečnosti zastřelen nebyl? A ještě musela spát s neexistující postavou - s Čechem Petrem. Co je to teď sakra za zvyk, že ve (skoro) každé knize musí někdo někoho milovat nebo aspoň s někým píchat, nejlépe opakovaně? Nejde o to, že by mě to pohoršovalo, jde o to, že mě to zdržuje. Je to kniha o něčem jiném a tahle vata je tam úplně zbytečná a jen odvádí od tématu. A ještě k tomu se ani nestala ...
Jakub a jeho pán
Milan Kundera
Moje chyba, že jsem se do toho pouštěl, když vím, že prostě Kunderu nemám rád, už od Žertu. Ale jak mám ve svém okolí nějaké ty kunderofily, tak to kvůli nim vždycky zkouším znova a znova. Ale prostě to nejde. Irituje mě to jeho věčné předstírání hloubky v jeho plochých a povrchních dílech. Tady to ještě posílil tou předmluvou, ve které se dovolává ratia ... to by sakra musel psát něco jiného, o něčem jiném a jinak.
Takže dvě hvězdy: jednu za pár vtipů, druhou za krátkost, díky které se to dalo vydržet.
Exodus I (Ex 1-15) - Jak jsem zatočil s Egyptem
Petr Sláma
Tato kniha mě zde zaujala jak tématem, tak 100% hodnocením. I klikl jsem na detail hodnocení a zjistil, že jde o jediné pětihvězdičkové hodnocení - samotným autorem knihy....
Není Vám to blbý? Víte, že to působí kontraproduktivně?
Kouzelným pomezím Lužických hor
Luboš Y. Koláček
Zcela zásadním prvkem tohoto druhu publikace je rejstřík (kurvaužtaky!). Takže za to hvězda dolů.
A když už autor s oblibou cituje starého Patočkova průvodce, tak by si mohl ověřit, nakolik jsou konkrétní informace dosud platné, krucifix. Např. řadit Jezevčí vrch mezi vrchy s pěknými rozhledy je kravina, protože je už zalesněný, takže z něj žádný výhled prakticky není. Navíc už nahoře udělali národní přírodní rezervaci, takže se tam vlastně už ani nesmí (a značka už tam dávno nevede). Takže další hvězda dolů.
Jinak samozřejmě velké díky za knihu o (spolu s Českým Švýcarskem) nejkrásnějším regionu ČR. A co ČR? Celého světa!
Akorát by to chtělo víc se věnovat faktům, ediční práci a stylistice (aby věty měly hlavu a patu), než nějaké tajemné magii. Takže další hvězda dolů.
Já vím, že je to jen průvodce. Ale právě proto není třeba zbytečně exhibovat.
Velké partnerství: Bůh, věda a hledání smyslu
Jonathan Sacks
Brilantní. Snad jen jedna věc: trochu komprese by neškodilo, občas se autor opakuje, čímž místy ztrácí čtenářovu pozornost.
Americká idyla
Philip Roth
Na tuhle knihu jsem se těšil, ale ...
Jak to napsat? No, paralelně s touhle knihou jsem četl "Náboženství a svoboda" a "Velké partnerství" od Jonathana Sackse. A přestože by se zdálo, že by to mělo být naopak, tak větší potěšení jsem měl z toho Sackse a od Rotha jsem přebíhal k Sacksovi. Asi mi na Rothově zpracování té "americké tragédie" vadilo, že připomínalo člověka, který šlápne do hovna a místo aby z něj vystoupil, tak v něm ještě přešlapuje. Chápu, že to je tou inspirací klasickými díly o "americké tragédii", ale já na to asi dnes už nejsem naladěný.
V rajské zahradě trpkých plodů
Monika Zgustová
Já tak trochu nevím, proč je v anotacích knihy tak zdůrazňováno, že je založena na autorčiných rozpravách s Hrabalem, resp. na tom, že "čtyři roky se Zgustová s Hrabalem setkávala a naslouchala jeho vyprávění", když většina obsahu této jeho knihy je celkem známa z jeho vlastního díla (hlavně z trilogie Městečko u vody a z trilogie Svatby v domě).
Na šábes se nevraždí
Petr Eidler
Eidler by měl při psaní občas požádat o konzultaci lékaře, občas mu tam něco trochu ujede.
V žabím pyžamu
Tom Robbins
Příběh byl zase vynikající, takže nakonec srážím jen jednu hvězdu (i když původně jsem chtěl dvě) za ten nechutný experiment. Použití "du formy" je nešťastné samo o sobě, navíc (v mém případě) když jde o ženský rod - mezi těch málo věcí, kterými jsem si ve svém životě kurva jistý, je moje pohlaví, gender a orientace (i když mám vlasy na ramena), takže mi dost vadí, když mě autor oslovuje jako ženu. A navíc zrovna takovou ultrapindu - není to pinda jen proto, že je to burzovní makléřka (což je v mých očích povolání natolik ohavné, že se mu odporností vyrovná jen právník), ale i kvůli všemu ostatnímu, co si myslí a dělá. No a to použití přítomného, případně i pseudobudoucího času, který také vyjadřuje spíše přítomnost, též trochu dřelo, experiment neexperiment.