sBety komentáře u knih
Stejně jako předchozí díl to bylo extrémně čtivé. Lila, ta zlá, černá, hubená, geniální zůstává uprostřed chaosu Neapole a Elena, hodná, blondýnka bez vlastního názoru zato s obrovskou sebekontrolou se z ní definitivně odstřihne. Obě zkouší po svém vyhrabat se z bídy a násilí své čtvrti a odpoutat se od patriarchátu, ovšem Itálie 70. let jim to zadarmo nedá.
Návrat k detektivkám Rowlinové asi po 7 letech. Ona prostě píše skvěle. Kniha je hodně košatá, ale když vydržíte, budete odměněni zajímavým finále.
První knížka, kterou jsem četla na čtečce.
Adina pozorování mě bavila ale zároveň se kniha táhla a přiznám se že novinové zprávy ze Šumperska jsem rovnou přeskakovala.
Téma synchronicit se mnou velmi rezonuje a přivádí mě zpět do doby, kdy se mi dělo nějak moc náhod najednou a já na chvíli uvěřila, že je za tím něco víc..
"Nakonec zázraky se dějí jenom tehdy, pokud o nich nepochybujeme."
Děj se odehrává během jednoho horkého letního týdne, což z něj činí skvělé letní čtení. Každá z kamárádek má "něco" a vzájemně si vlastně i trochu závidí, nakonec se ale vždy vzájemně podpoří. Hezká message:)
Ps: Nejvíc mě bavil první příběh.
Můžete dostat člověka z gheta, ale ne gheto z člověka. Chudoba a patriarchát tě bude pronasledovat všude. Ale i tak musí čtenář holkám po celou dobu fandit, zatímco visí Eleně doslova na rtech. Přečteno jedním vrzem.
Posloucháno jako audio kniha na čro. Řecký charakter a emoce smíšené se smutkem poválečného československa. Místy ovšem chaotické a místy opakující se.
Kniha napsaná stand up komikem, kterého jsem měla možnost vidět naživo v rámci festivalu severské kuktury. Jenže to, co je vtipné live na 15 minut, nefunguje když se to roztáhne na 335 stran knihy. Autor např často pracuje s repeticí, což může působit značně vtipně, ale taky značně únavně. Abych to teda jen nehejtovala, tak musím říct, že mi autorovo uvažování vlastně přišlo dost zajímavé a pomohlo mi to pochopit ty, kteří radši sedí v kavárně než honí kilometry . A taky jsem se u ní několikrát hlasitě zasmála.
Všechny knihy o architektuře, které jsem četla mají stejný problém... málo vizuálna. To prostě nejde, když autor chrlí jedno toponymum za druhým. Člověk pak má chuť víc googlit než číst. O to víc bylo fajn, když tu věc, kterou zrovna autor popisuje, můžeme najít na fotce, ideálně hned vedle textu. V návaznosti na to mě lehce namíchlo, že qr kód odkazující na mapu míst je v knize umístěm jako ta úplně poslední věc..
Teď na pozitivní notu: moc mě baví pohled jakým se A. Gebrian dívá na městské prostředí. Považuji ho za extrémně inspirativní. Líbily se mi popisy všedních okamžiků a prožitků s jeho malým synem, z kterého čiší jak hezký mají spolu vztah.
Doporučuji všem, kterým se při pomyšlení na Mateřství udělá lehce zle od žaludku. Kniha je napsaná jinak, než jak byste předpokládali, vyhýbá se klišé a přivede Vás do specifického světa autorčiných myšlenkových pochodů.
Na konci knihy prožívá autorka katarzi, ve kterou jsem já, jako čtenář, doufala také. Bohužel mi tam Něco chybí. ( ...což teda asi říká víc něco o mě, než o knize)
"A co budu dělat se vším tím časem? Čas ale není cosi, s čím něco děláš - čas něco dělá s tebou."
Neříkám, že to byla špatná kniha. Byla dokonce i vtipná, jak je avizováno na obalu.. ale nedalo se do ní pořadně začíst a hrdinové knihy mi prostě nebyli sympatičtí.. úmorně dlouho trvalo, než se hlavní postavy potkaly, pak to bylo chvilku fajn a pak to zase sklouzlo ke třem hvězdám.
Inspirativní ženy! Zejména ty, které se rozhodli měnit svět okolo sebe až v pozdějším věku. Dává mi to naději, že nikdy není pozdě otočit svůj život.
Trochu mi ale vadilo, že některé příběhy byly velmi krátké a brány moc hopem.
Koukala na mě v knihovně Jezerka a než jsem vyjela nahoru na Pankrác 188, tak už jsem ji měla přečtenou.
Historky o 2x ukradené Kasičce a popelnici ktera se valí z kopce dolů na PRE ve mě bude žít ještě dlouho. Jen škoda, že nevíme jak to dopadlo v Adamovský. Mám podezdření, že mi nějaký punkáč vytrhl 83. kapitolu, která by poskytla uspokojivější konec.
PS: Nápad: nebylo by boží kdyby Nuselskej punk nastudovali jako hru v divadle Jezerka/Na Fidlovačce??
Toxický vztah nebo opravdová láska? Lehkost bytí nebo hluboký smutek? Vše je ambivalentní.Více než, kdo je Samuel je dozvíme, kdo jsou jeho blízcí. Skrz vzpomínky na Samuela se pomalu vykresluje, ne Samuel, ale jejich vypravěči. Od začátku víme, jak příběh dopadne, ale o to víc mě konec zasáhl.
+1 hvězdička za zápletku okolo brože se sovou.
První tři kapitoly mě hodně bavily a okamžitě ně kniha vtáhla. Škoda, že pak trochu ztratila dech..
Uff. Přečteno za den. Komiksům moc nerozumím naposledy jsem četla Rychlé Šípy, ale tohle mě bavilo. Zanechalo to ve mě rozporuplné pocity a ještě nějakou dobu, to v mé hlavě bude pobývat. Krásné ilustrace zimního Tromsa vs. hnus, který se na vás lepí, jako jednotlé dílky příběhu.
Mám naposlouchaných x hodin rozhovorů s Honzou Vojtkem, což způsobilo, že při čtení knihy slyším v hlavě jeho hlas ("..a proč to říkám?" "Partner/partnerka - to je jedno na koho jste" ) :))
Knížka je zpracovaná dobře. Nejvíc ve mně rezonovaly kapitoly Nevěra (když chybí inspirativnost) a Tolerance (kompromis za kompromis nefunguje, a taky když už jsi na to či ono partnerovi kývl, tak nevymrčuj.)
Em & Dex. Dex & Em. Knížku jsem našla v knihobudce a četla ji v angličtině, takže mi to trvalo déle a mám pocit, jakobych s nimi prožila opravdu těch 20 let. Zajímavý koncept, dostat vždy jen každoroční jednodenní náhled do jejich životů. Po dočtení posledních kapitol brečím, budou mi chybět.
Je to knížka pro děti, pro dospělé? Nevím, ale na první pohled mě uchvátil její styl ilustrací a doopravdy ve mně vzbudila zájem o architekturu
Skvělá knížka, kterou můžu doporučit dál. Monika je borec. Bohužel se nemůžu vyhnout porovnání s holkou s bucket listem, kterou jsem četla půl roku zpětně. Na rozdíl od její knížky, byl PCT brán trošku hopem, četla se však stejně snadně.
Jakub Kalfař chtěl napsat knihu o osamnění člověka a o své rodné zemi se sentimentem, kterého by neemigrant nebyl schopný. To se mu myslím jako vypravěči povedlo dobře. Nejdřív se mi do knihy nechtělo, ale jak začnete číst, tak hltáte a hltáte dokud nejste na konci a řeknete si "tyvole co to bylo?" A tenhle pocit, na knížkách miluji.