sBety komentáře u knih
Měla jsem velké očekávání, ale někde uprostřed šlo z knihy cítit, že to strašne moc chce být beletrie, ale je to spíš self help literatura. Nicméně začátek a konec dobrý. Oceňuji taky filozofické vsuvky.
Otázka není, na co se díváš, ale co vidíš.
Čtyři příběhy o lidech, kteří v kavárně jménem Funiculi Funicula navštívili svoji minulost. První příběh souvisí s druhým, druhý s třetím a tak podobně. Hlavní postavy vám tak s přibývajícími detaily postupně přirostou k srdci. Příběhy ubíhají v zenově poklidném tempu, protože víte, že přítomnost se stejně nezmění. Katarze však nastává na konci každé časti. Vždycky je totiž přece možné změnit něco ve Vás samotných, ne?
Knihu jsem si vyhlédla z lásky k Itálii a italské kultuře. V tomto bodě bylo mé očekávání splněno. Bohužel ale asi nejsem cílovka, tedy žena ve středním věku a stejně jako předvídatelné pointy mě kniha jako celek zas až tak nezaujala.
Mé 3 dny s pacifickou hřebenovkou. Dlouho mě knížka tak nechytla a ubíhající dny a míle jsem musela doslova hltat. Kniha je psaná stylem jedna kapitola = jeden den. Čekala jsem, že se tam objeví něco jako "Den 35593. Dnes se nestalo nic." Opak je pravdou. Žerete příhody Lucie, fandíte ji, sere vás, co zrovna sere ji, a milujete, co miluje ona. Lidi, sixpacky, šutry ve tvaru srdce a výhledy se západem sluncem.
Zajímavé bylo číst příběhy o umělcích ( Marina Abramovičova, Thester Gates, Michelangelo) a jejich osudech. Nejvíc mě bavilo číst komentáře týkající se barevných příloh. Člověk se dozví nejednu zajímavost.
Vyprávění z pohledu 12 leté dívky se autorovi daří s lehkostí tak, že se ani nenamanete a už vás má v hrsti a servíruje vám jeden zneklidňující výjev za druhým. Naposled mě svým popisem toho, co vše se může dít v rodině za zavřenými dveřmi, šokoval Zola v Zabijákovi. Na rozdíl od alkoholu, je však Akvárium sondou do rodiných traumat chudé americké třídy.
Prvních 10 kapitol se potácíte v nejistotě hlavní hrdinky, pak se to ale zajímavě rozjede a kniha je velmi čtivá. Pocity pacientů se přenesou do terapeuta a pocity terapeuta se přenesou do Vás.
Doporučuji číst doslov překladatelky Moc bezvýznamnosti. Dal bezvýznamnosti trochu více smyslu. Nemůžu říct, že by kniha byla špatná, ale pokud ji minete, o moc nepříjdete.
Po Autismu a chardonay jsem si dala Autismus a mapy. Výborné, úzkostné, dojemné. Na jedné straně je nekonečný řev a absence klidných nocí a na druhé jsou mapy (které jako geograf taky miluju) a slzičky dojetí během rodinného sportovního odpoledne. Extra hvězda pro mámu za srdce a nervy ze zlata.
Ps: Přemýšlím, jak by knihu ohodnotil sám Matěj.
Mě se líbila velmi, stejně jako mapka na předsádce a krásné ilustrace. Ladislav přestal chlastat a ukazuje nám krásy ČR. O většině jsem nevěděla a je skvělé, že narozdíl od Gruzie či Číny, se na ně můžu zajet podívat. Zároveň autor krásně vykreslil mile praštěného až dadaistického ducha češství. Čtení knihy ve mě vyvolává touhu mít Ladislava za kamaráda a jít zažít nějaké to dobrodružství taky:)
Musím říct, že se mi kniha vizuelně moc líbila. Dojem moc fajn. Čtení se mi líbilo o něco měně, ale třeba kapitola o severním pólu byla skvělá. Tereza Ramba je vtipný člověk. Přišlo mi, že se knihou loučí se svým mladým životem dobrodružky a připravuje se na příchod mateřství.
Skvělá dvojka hipíků žije sen mnohých z nás o životě na cestách.
Haha, tak jsem se těm printscreennům smála a smála až jsem se sama rozešla. Přes videohovor...hmm
Jsem moc ráda, že paní Devátá stále píše a miluji ilustrace na obálkách od Ivy Hüttnerové. Několikrát jsem se u knížky nahlas uchichtla.
Výborná knížka přečtená jedním dechem. Dostala jsem se k ní díky rozhovoru autora pro DVTV, který mě na nějakou dobu docela ovlivnil.
Přeji panu Formánkovi hodně sil s bojem proti malému černému draku!
Dostala mě moc. Krásně vykreslené postavy, kdy s nimi dokážeš soucítit tak moc, že si si přebereš i jejich psychycké poruchy.
Představte si, že vám zbývá jen pár dnů života... co se změní?
Poslechnuto jako audio kniha.
Kniha koupena jako vánoční dárek otci (záminka abych si ji mohla sama přečíst). Princ Ládik mě několikrát nahlas rozesmál. Má moc hezký pohled na život.
Největší zajímavostí této knihy bezesporu je možnost číst ji dvakrát "poprvé". Příběh je klasická Hartlovina, kdy se děje jedna šílenější věc za druhou a nakonec se partnerské vztahy vypořádají jaksi do kříže.
Začátek byl velmi slibný, temný a děsivý, ale pak to začalo trochu stagnovat. A pak jsem uhádla, kdo je vrah, ještě než to bylo objasněno. Tak nevím, jestli já jsem tak fikaná anebo kniha tak jednoduchá. :D Rozhodne ji doporučuji dál.