sBety
komentáře u knih

Čtyři příběhy o lidech, kteří v kavárně jménem Funiculi Funicula navštívili svoji minulost. První příběh souvisí s druhým, druhý s třetím a tak podobně. Hlavní postavy vám tak s přibývajícími detaily postupně přirostou k srdci. Příběhy ubíhají v zenově poklidném tempu, protože víte, že přítomnost se stejně nezmění. Katarze však nastává na konci každé časti. Vždycky je totiž přece možné změnit něco ve Vás samotných, ne?


Na dlouhých knihách je blbý to, že si uprostřed už nepamatujete, co přesně kdo zmínil na začátku. Odbočky mě bavily, protože i když nevedly k vrahovi, je uspokojující rozplétat lži. Kniha by mohla být poloviční, kdyby každá situace nebyla popisována z pohledu obou dvou detektivů. Takhle mám pocit, že jsem s nimi ten rok (14 měsíců) vážne prožila. .. a to je vlastně fajn:)


Měla jsem velké očekávání, ale někde uprostřed šlo z knihy cítit, že to strašne moc chce být beletrie, ale je to spíš self help literatura. Nicméně začátek a konec dobrý. Oceňuji taky filozofické vsuvky.
Otázka není, na co se díváš, ale co vidíš.


Návrat k detektivkám Rowlinové asi po 7 letech. Ona prostě píše skvěle. Kniha je hodně košatá, ale když vydržíte, budete odměněni zajímavým finále.
První knížka, kterou jsem četla na čtečce.


Miluju ten příběh, začla sem ho číst asi v 9 letech a postupně na něm vyrůstala.


Děj se odehrává během jednoho horkého letního týdne, což z něj činí skvělé letní čtení. Každá z kamárádek má "něco" a vzájemně si vlastně i trochu závidí, nakonec se ale vždy vzájemně podpoří. Hezká message:)
Ps: Nejvíc mě bavil první příběh.


Jakub Kalfař chtěl napsat knihu o osamnění člověka a o své rodné zemi se sentimentem, kterého by neemigrant nebyl schopný. To se mu myslím jako vypravěči povedlo dobře. Nejdřív se mi do knihy nechtělo, ale jak začnete číst, tak hltáte a hltáte dokud nejste na konci a řeknete si "tyvole co to bylo?" A tenhle pocit, na knížkách miluji.


Tohle léto jsem přečetla všechny Bridget a bylo to skvělé. Nejtlustší díl jsem stihla za nejkratší dobu. Boží počtení, výborný humor namíchaný se smutkem, dětmi, twitterem, kolouškem a vším tím co dělá Bridget tak šílenou a zábavnou. Pro mě to rozhodně zklamání nebylo a čekám další díl z domova důchodců, kjucinál!:-)


Manuál pro diktátory. Doufejme, že utopický román. Tak dokonale popsané, že mi bylo při čtení úzko. Ale PROČ?


"Jmenuji se Suzanne Collins, napsala jsem jednu výbornou a jednu dobrou knížku. Takže co teď? Aha, už vím, nechám všechny vychcípat a z těch co přežili udělám chodící trosky! " Šmarjá ženská! začalo to dobře a ke konci mě u knihy držela jen její neuvěřitelná čtivost.


Adina pozorování mě bavila ale zároveň se kniha táhla a přiznám se že novinové zprávy ze Šumperska jsem rovnou přeskakovala.
Téma synchronicit se mnou velmi rezonuje a přivádí mě zpět do doby, kdy se mi dělo nějak moc náhod najednou a já na chvíli uvěřila, že je za tím něco víc..
"Nakonec zázraky se dějí jenom tehdy, pokud o nich nepochybujeme."


Největší zajímavostí této knihy bezesporu je možnost číst ji dvakrát "poprvé". Příběh je klasická Hartlovina, kdy se děje jedna šílenější věc za druhou a nakonec se partnerské vztahy vypořádají jaksi do kříže.


Nejvíc se mi líbil začátek, když se Willové ještě neznali a mně nedošlo, že v každé kapitole se mluví o někom jiném.
Na knize ocenuji hlavně humor.
Myslela jsem, že je gay
ale možná ne
tak mám třeba ještě šanci
že mě přeřízne


Rozhodla jsem si ji přečíst po zhlédnutí rozhovoru s autorkou v DVTV. Kniha by si určitě zasloužila pomalé a přemýšlivé čtení, namísto hltání příběhů jeden po druhém, jak jsem to udělala já. Odnesla jsem si z ní 2 věci: 1. ne všichni lidé, kteří věří, jsou hodní. 2. Kolísání ve víře je normální a ač by mě to nenapadlo, týká se kněžích stejně jako normálních lidí.


Saturnin mně dostal, parádně naservírované hlášky! např: "přinesl jsem ty červy":D


Koukala na mě v knihovně Jezerka a než jsem vyjela nahoru na Pankrác 188, tak už jsem ji měla přečtenou.
Historky o 2x ukradené Kasičce a popelnici ktera se valí z kopce dolů na PRE ve mě bude žít ještě dlouho. Jen škoda, že nevíme jak to dopadlo v Adamovský. Mám podezdření, že mi nějaký punkáč vytrhl 83. kapitolu, která by poskytla uspokojivější konec.
PS: Nápad: nebylo by boží kdyby Nuselskej punk nastudovali jako hru v divadle Jezerka/Na Fidlovačce??


Em & Dex. Dex & Em. Knížku jsem našla v knihobudce a četla ji v angličtině, takže mi to trvalo déle a mám pocit, jakobych s nimi prožila opravdu těch 20 let. Zajímavý koncept, dostat vždy jen každoroční jednodenní náhled do jejich životů. Po dočtení posledních kapitol brečím, budou mi chybět.


Skvělá knížka, kterou můžu doporučit dál. Monika je borec. Bohužel se nemůžu vyhnout porovnání s holkou s bucket listem, kterou jsem četla půl roku zpětně. Na rozdíl od její knížky, byl PCT brán trošku hopem, četla se však stejně snadně.


Mě se líbila velmi, stejně jako mapka na předsádce a krásné ilustrace. Ladislav přestal chlastat a ukazuje nám krásy ČR. O většině jsem nevěděla a je skvělé, že narozdíl od Gruzie či Číny, se na ně můžu zajet podívat. Zároveň autor krásně vykreslil mile praštěného až dadaistického ducha češství. Čtení knihy ve mě vyvolává touhu mít Ladislava za kamaráda a jít zažít nějaké to dobrodružství taky:)
