schmell komentáře u knih
Tak je to za mnou.
Relikvie smrti určitě není dokonalá kniha. První půlka, a především ta část, kdy táboří na různých místech, nic moc se neděje a děj se nikam neposouvá, by chtěla zkrátit. Ve druhé polovině se naštěstí tempo zrychlí a závěr s bitvou o Bradavice pomalý rozjezd vynahradí.
Knížka jako závěr série funguje dobře a epilog po 19 letech příběh hezky doplňuje. Teď už si ale rád přečtu něco jiného.
Princ dvojí krve je lepší než předchozí díl. Harry už není tak otravný. Super taky byly náhledy do Voldemortovi minulosti. Trochu mi zde ale chyběla nějaká ústřední zápletka, jako byla v předchozích dílech (kámen mudrců, tajemná komnata, turnaj tří kouzelníků, atd.). Celkově to na mě působilo spíš jako příprava na závěrečný díl.
(SPOILER) Chtěl jsem si přečíst něco kratšího a tak jsem sáhl po Pěšky na Aldebaran. Dopředu jsem si o tom nic moc nezjišťoval a autora jsem zatím neznal, ale Planeta9 mě zatím nikdy nezklamala, tak jsem dlouho neváhal.
Garyho procházení artefaktem mě docela bavilo. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale jak postupně potkává další návštěvníky/obyvatele artefaktu objevuje rozdílná prostředí a další návštěvníky artefaktu, tak s to jen zlepšuje. Procházení jednotlivých místností mi trochu připomnělo Piranesi.
Garyho putování se střídá s linkou o objevení artefaktu a následné výpravě k němu. Součástí výpravy je i náš již známý Gary a tak se dozvídáme něco z jeho minulosti a jak se dostal ke svému nynějšímu strádání. Obě linky se nakonec propojí a tak se dozvíme, jak to celé dopadne.
Přál jsem Garymu, aby našel to co hledá. Jak se ale děj blíží ke konci, tak začíná být jasné, že všechno asi nedopadne úplně růžově. Závěr byl dost jiný než jsem čekal a nechal mě trochu s pocitem rozčarování. Kniha je krátká a většinu doby jsem se bavil. Celkově tedy Aldebaran hodnotím spíše pozitivně a Tchaikovskému dám určitě ještě šanci.
(SPOILER) Kniha mě chytla hned od začátku. Je teda potřeba říct, že z počátku to bylo trochu zmatené, protože kniha nesnaží nic moc vysvětlovat. Souvislosti se ale postupně odkrývají a tak všechno nakonec docela dává smysl.
Všechny postavy jsou zajímavé a Carolyn, Steva i Erwina jsem si velmi rychle oblíbil. A neměl bych zapomenout ani na Nagu :)
Děj je poutavý a místy i docela napínavý. Od knihy jsem se nemohl pořádně odtrhnout, jak mě zajímalo, co bude dál.
Ke konci, když už jsme v knihovně, je to trochu slabší. Hlavní konflikt je v tu chvíli už vlastně vyřešený a tempo knihy trochu zpomalí. To je ale jenom malá část knihy. Celkový závěr, kdy se mimo jiné vrací další z mých oblíbených postav, to ale zase zachraňuje. A epilog připravuje půdu pro případné pokračování, které pokud vyjde, si taky rád přečtu.
Voldemort je zpátky a s ním začíná přituhovat. Ministerstvo kouzel ale jeho návrat popírá a proto do Bradavic nasadí na místo profesorky proti černé magii jednoho z nejhorších lidí, které jsem kdy v nějaké knize viděl. Profesorku Umbridgeovou.
Fénixův řád je nejdelší kniha o Harrym Potterovi. Ve vydání, které jsem četl, má skoro 800 stran. Taková délka zde ale ničemu nevadí. Harry a ostatní se zde mnohem víc dostanou i mimo školu a díky tomu se dozvídáme více o fungování kouzelnického světa, jako například Ministerstvo kouzel nebo Nemocnice svatého Munga.
Co už bylo horší, byla změna Harryho charakteru oproti předchozím dílům. Na každého se hned naštve a začne křičet víceméně bez důvodu. Sice se to asi dá vysvětlit pubertou a jeho spojením s Voldemortem (které bude působit silněji, teď když se mu vrátila síla), ale i tak to po několikáté začalo být otravné. Pak taky Brumbálovo vysvětlení, proč Harrymu neřekl o věštbě dřív a proč Harry musí žít u Dursleyových, působilo dojmem, že to Rowlingová dřív neřešila a vymyslela si to až pro tenhle díl. I když nevím, jestli by to v páté knize série šlo popsat nějak lépe.
Super pokračování. Ve Svědectví pokračuje příběh postav z Příběhu služebnice a dozvídáme se i jejich konečné osudy. Objevují se zde i zajímavé nové postavy. Rozšiřují se zde informace o samotném vzniku Gileádu a celkový pohled na jeho fungování. A také jak na Gileád nahlížejí v ostatních zemích (především v Kanadě).
Jsem rád, že jsem měl možnost číst Příběh služebnice a Svědectví krátce po sobě. Nezávidím lidem, kteří museli na pokračování čekat 34 let
(SPOILER) Válka s termiťany byla úspěšně vybojována a děti z Bitevní školy se vrátili na Zemi.
Na začátku knihy se dozvídáme jak se děti a zapojují se do běžného života. Fazolek u svojí nově objevené rodiny a Petra u své skutečné rodiny. Po letech odloučení ale zjišťuje není nic jako dřív. Téma je to zajímavé, určitě by mohlo být prozkoumáno více do hloubky, že by klidně vydalo na celou knihu. Je tedy škoda, že je mu věnována pouze malá část knihy a rychle se mění v souboj myslí (a zemí/armád) jedněch z nejchytřejších mozků na Zemi.
Fazolek se snaží zachránit život kamarádky a při tom se spojí síly s Enderovým bratrem. Při tom také můžeme sledovat Petrův nástup k moci a zvolení do úřadu Hegemona.
První kniha z Enderova univerza, kde jsme již kompletně bez Endera. Kniha je ale opět napsána velmi poutavě a postavy jsou napsané dostatečně zajímavě, takže myslím, že na kvalitě to nijak neubírá. A je super, že se dozvídáme, co se dělo na Zemi po tom, co ji Ender opustil.
V knize se objevují tři hrdinky, jejichž příběhy se vzájemně prolínají. Všechny byly zajímavě podané. Až na několik méně záživných pasáží zhruba uprostřed knihy, jsem se při čtení nenudil. Celkově mi V zajetí zimy přišlo lehce slabší než Ve stínu hvozdu, ale i tak to bylo super. Pokud Novik napíše další knížku inspirovanou slovanskou mytologií, tak si ji určitě rád přečtu.