senbja
komentáře u knih

Před lety bych asi byla nadšená, teď už jsem spíše zmlsaná. Četlo se to dobře, ale očekávala jsem víc. Moje chyba.


Prožívala jsem to drama s Nicol a závěr jsem vnímala jako docela depresivní. Už dlouho jsem žádnou knihu nepřečetla tak rychle. Bavila mě.


Pro mě příliš techniky a málo života. Zvědavost mě popoháněla k dalšímu dílu.


Při čtení mě hnala zvědavost, jak tohle všechno skončí. Přečetla jsem jedním dechem a nebyla jsem zklamaná.


První díl mě trochu zklamal, ale navnadil. Ve druhém, se aspoň něco dělo, i když to sci-fi spíše skomíralo někde v koutku. Přesto jsem byla vtažena do děje. Jsem ráda, že se mi podařilo na tuto tetralogii narazit a nechápu, jak mi mohla dlouhá léta unikat.


Přečetla jsem na potřetí celou. Čtivost stejná, ale asi jsem dorostla k většímu pochopení. Autor nepatří k mým favoritům, nicméně zvláštní vhled do problému mu nelze upřít.


Od chvíle, kdy jsem se začala čtyřmi dohodami řídit, se mi žije líp. Protože je to už dost dlouho, co jsem knihu četla, mohu potvrdit, že to není náhoda.
Jaroslav Dušek jim ve svém divadelním představení dodal ještě další rozměr. Alespoň pro mě.

Knížka mě pobavila, splnila moje očekávání. Trochu slabší byl výběr perliček se soudních síní, ale to bylo docela vyváženo zajímavými pointami povídek i pohádek. Doporučuji, ale nemyslím si, že je to čtení pro každého.

I tato kniha patří k těm, které mě nezklamaly. Každý, kdo si myslí, že nemá žádné přátele, může nejmíň tohoto najít sám v sobě. Jen se musí snažit pochopit, a to moc lidí na této planetě nedělá. Přesto jsem s takovým přítelem na ní ráda, protože nevěřím, ale vím.


Nikdy jsem nevnímala pojem bůh jako nějakou bytost, proto bylo pro mě těžké jen si představit, že bych nějakého mohla přijmout. Byl pro mě vždycky vesmírnou inteligencí a jako takovou ji i přijímám.


Proudila z ní voda i na můj mlýn, který mele pomalu, ale bezpodmínečně. Všechny Walschovy knihy jsou pro mě pramenem živé vody, které se nemohu nabažit.


Proč bych čekala na něco, co nosím v sobě a čeho jsem součástí? Přesto se mi kniha moc líbila, protože potvrdila mé představy o tom, jaký by měl být Bůh, ve kterého bych byla schopna věřit.


Občas mě při čtení mrazilo, když jsem četla vlastní myšlenky, které nosím v hlavě, ale nikdy jsem je nikam nesepsala. Velmi inspirativní čtení, ale jen pro silné povahy, které jen tak něco nevyvede z míry. Hodně kacířská ...


Autorův světonázor je i mým názorem, proto ho mohu beze zbytku přijmout, i když ne všechny změny, které musím podstoupit, jsou mi milé.


V této knize se mi líbilo i to, s čím ještě nejsem schopná souhlasit, ale pracuji na tom.


Další z řady Walschových knih, které mě velmi oslovily. Při jejich čtení jsem vždy měla pocit, že dostávám odpovědi na své vlastní otázky. S většinou těch odpovědí jsem souhlasila, protože vyjadřovaly a vyjadřují mé niterné pocity a zapadají do mého vnímání světa, ve kterém žiji a který mě obklopuje.


Už dávno nepatřím do kategorie mladá, možná právě proto mohu knížku mladým vřele doporučit. Škoda, že jsem si v mládí nic takového přečíst nemohla. Ušetřilo by mi to spoustu zbytečných starostí. Ale už vím, že lépe pozdě, než nikdy.


Většinou si půjčím v knihovně knížku, která mi první padne do oka a tak trochu se mi vnutí. Tentokrát to byla tato. Zřejmě potřebuji přijít na jiné myšlenky v době, kdy světu vládne strach z koronaviru. Podle obsahu je to mix myšlenek o sexu od slavných Čechů, povídek, perliček ze soudních síní a pohádek na dobrou noc, které jsou v uvedeném pořadí součástí 11. oddílů. Přečetla jsem první a zatím si myslím, že to bude dobré počtení. Na konci pak je Přídavek na rozloučenou ve formě devíti stránek kreslených vtipů a veršovaných glos. Ty jsem si samozřejmě prohlédla jako první. Na úplném konci je autorova Zajímavá myšlenka na závěr. Docela se těším, že přijdu na jiné myšlenky.

Už jsem ji kdysi jednou zkoušela přečíst, a i když ji už jako tajnou nevnímám, protože o ní leccos vím z vlastní zkušenosti a celé řady jiných knih od jiných autorů, nebyla jsem schopná přečíst ji celou. Patří do okruhu knih, které mám zařazené jako "těžké čtení". Ani ne tak pro obsah jako pro způsob, jakým jsou psány. Obsahu bych nevytkla nic, jen ta čtivost byla pro mě i podruhé horší.


Do jisté míry mohu odsouhlasit, co bylo napsáno přede mnou. I když nejsem žádným jeho skalním fandou, líbilo se mi, jak zpíval. Po jeho odchodu jsem žasla, kolik lidí mu přišlo vzdát hold a rozloučit se s ním. Možná stejně jako jeho písně mě zajímaly jeho názory. Knížka je plná fotografií, jsou tam texty jeho písní, které doplňují životopisné skutečnosti. Zajímavé je i to, že se celý život úspěšně vyhýbal bulváru, ale knížky o něm psali novináři bulvárního Blesku.
