senora komentáře u knih
Dočteno zhruba do půlky a dále odmítám číst. Celé se to to snaží přes příběh o jakési moralizovaní a moudra, ale do poloviny se k tomu stále jenom chystá. Čte se to moc pěkně, ale tajemný muž, který mění lidem životy, guru nebo promítnutí Boha do postavy? Bohužel, je to jako když natahujete strunu a u mě už praskla.
Knihu jsem si půjčila až teď, když už dávno utichl mediální rozruch, abych si udělala vlastní obrázek. Musím souhlasit, že je to nuda a je to zajímavé jedině dost bulvárním způsobem. Jediné plus je nakonec ta diskuze o tom, zda měla nebo neměla autorka vydávat takovouto knihu. Pro mě tam nebyla ta nadstavba, pro kterou by to mělo cenu publikovat. Popularita a loajálnost Největšího Čecha autorce tak svázala ruce, že z výsledek je uhlazený a nudný.
Nemůžu se zbavit dojmu, že jde o jakousi pomstu za nezájem. A to vůbec neřeším, zda je to fikce nebo skutečnost.
Musím předeslat, že historické knihy nejsou moje parketa a primárně je nevyhledávám, spíše naopak. Oceňuji především pro mě neskonale přijatelnou formou vysvětlená část anglické historie, kde konečně za jmény vidím lidi a proto si je budu pamatovat.
Uznávám, že na českou detektivku je to velice dobré. Žádné rádoby podsvětí, zbohatlíci, prostě normální lidé z masa a kostí, přesto se nemůžu zbavit pocitu konstrukce v pozadí. Krásná rozehrávka, smršť a rychlé dovysvětlení. Ty vraždy jakoby tam byli navíc, všechno vlastně do sebe zaklapne, ale vlastně to není vůbec zajímavé. Zajímavé jsou spíš charaktery a osudy lidí vtažených do příběhu.
Ze začátku se mi to líbilo moc, ale nějak mě to začalo rozčilovat. Na rady ostatních jsem četla sem tam pár stránek. Trochu mi to připomínalo takové ty pseudomoudra, která uvádí a končí episodu v seriálu, kdy vypravěč či vypravěčka glosuje s pokusem o nadhled a sebeironii. A on tam nadhled a sebeironie je, ale mění se do jakési blahosklonnosti a ta mě iritovala.
Jinak kniha je nádherná, o tom žádná.
Tak rozporuplná hodnocení jsou z mého pohledu zapřičiněná hlavně dvojí příčinou. Očekáváním a očekáváním detektivky. Měla jsem tu výhodu, že jsem o knize nic nevěděla. Tedy jasně, že je na přebalu Kniha roku 2015, ale co já vím, to že se prodává ještě nemusí být dobrá a občas ty žebříčky bývají vycucané z prstu.
Bez očekávání se mi dostalo sondy do duše člověka, který má problémy s pitím a já si nemyslím, že je to sonda nereálná. Naopak tohle se může stát každému. Jen si vzpomeňte kolikrát jste chtěli začít přestat kouřit, začít cvičit, kam až jste ten svůj problém nechali dojít, tak jako Rachel.
To jestli je pro někoho závěr překvapivý je třešnička na dortu. Vůbec tohle závodění, že kniha je špatná, protože od poloviny jsem věděl pachatele a ostatní to nevěděli, protože jsou hloupí, to jako vážně? V knihách jde o to vědět první kdo je pachatel?
Rozjelo se to pěkně. Kulinářské hody mě nebavily. Ale Bruno jako Superman a akční finále jak ze SAW to zabilo úplně.
Na malé ploše vykreslí postavu nejen tak, že se mi zdá, že jí léta znám a chápu její pocity, ale navíc nacházím paralely ve vlastním životě.
Já jsem byla nadšená. Myšlenkové pochody jednotlivých postav, jazyk, všechno do sebe zapadalo.
Nudná rozhodně ne, řachanda a drby ze života Lauren Graham také ne. V knize, která nám ukazuje jak funguje svět castingů a začínajících herců a hereček, jsem ani žádné dějové zvraty nečekala. Vlastně je to zábavné, jak o sobě hlavní hrdinka pochybuje, chybuje a s další nadějí znovu začíná a my už víme, že se jí to podařilo, že velkou roli dostala a prosadila se. Ale také je v tom podtext toho, že takových holek jako je Franny je spousty a protože se nikdy neprosadili, jejich příběh nikoho nezajímá, i když je v podstatě stejný jako příběh v knize.
Bavilo mě to moc. Ve své podstatě vrah mohl být kdokoliv z podezřelých a sedělo by to stejně. Líbilo se mi prostředí, vykreslení postav, postupné rozplétání zápletky i nahlédnutí do fungování hudebního světa.
Opravdu, opravdu dobré, ostatní komentáře mají pravdu, ale kdo nepřečte neuvěří. Více takovýchto knih, a to prosím bez přímé řeči :-) (nevídáno). Poezie v próze.
Velké zklamání. O Spinalonze jsem se nedozvěděla nic nového, byla jsem tam, tak jsem si myslela, že zážitek umocním. Postavy jsou ploché černobílé, nemají žádný vývoj. Zdá se, že autorka měla dobrý nápad, přiblížit nám hrůzu těch malomocných lidí a jejich příbuzných na druhé straně, značně nepřesvědčivě. Dočetla jsem s vypětím sil, ale nemohu doporučit. Jako příběh by to nebylo špatné, ale ta šablona z toho hrozně trčela.
Knihu jsem dostala, dočetla, ale nenadchla mě. Jenom ta základní myšlenka o přelidnění je zajímavá. Mám pocit, že jako počítačová hra by to bylo lepší, pak by možná člověka i zajímaly ty památky a vodítka v textech Božské komedie.
Děti to hrozně bavilo, i čtoucí a poslouchající dospělé.
Už dlouho jsem nečetla tak krásnou knihu. Krásná, trefná líčení či přirovnání. Škoda, že už nic jiného od tohoto autora u nás nevyšlo. Je to nostalgie se špetkou tajemství a člověk se do toho ponoří a ani se mu nechce ven.
Výborná kniha, něco mezi reportáží, cestopisem, průvodcem. Přesně charakteristika, která by mě odradila, ale jsem ráda, že jsem se odradit nedala,protože mě to moc bavilo.
Nejoblíbenější kniha mého syna ve dvou letech. Ještě dneska z ní umíme pasáže, krásné obrázky, krásné pohádky a rýmy. Doporučuji všem
Čtu je dětem a ani nevím proč, ale jim se strašně líbí. Čteme je průběžně dokola. Mají oblíbené kapitoly a pořád se k nim vracíme.