Shanib komentáře u knih
Po všech těch thrillerech a románech, které jsem s poslední době četla, jsem měla chuť na něco opravdu odpočinkového. Našla jsem přesně to, co jsem potřebovala a kniha splnila veškerá má očekávání. Seznámení se s hlavními postavami ještě před plavbou bylo zajímavé a samotné prostředí plavby atraktivní. Vraha jsem tušila už od začátku, ale pak jsem byla tak na pochybách, že jsem od myšlenky upustila. Nakonec se však ukázalo, že jsem měla pravdu. Líbilo se mi, jak jsem byla stále na vážkách a snažila se udržet krok s Poirotem. Uznávám ale, že množství postav a jmen mi místy taky dělalo trošku problém.
Jak už jsem řekla u předchozích dílů - miluju Luca Callanacha :) Ovšem opravdu nechápu, co vidí na Avě, protože už to byl druhý díl, kdy se chovala jako sebestředná nána, a tak jsem si posledních pár stránek přečetla s velkým zadostiučiněním a doufám, že Luc bude alespoň chvíli spokojený a bude se dívat dopředu. Jednu hvězdičku dávám dolů za to, že vlastně všichni vyšetřovali všechno a při závěrečném vygradování se "přeskakovalo" mezi případy jako o závod.
Během prvních 100 stránek jsem si říkala, jestli si někdo nedělá srandu a jak tohle může být ten slavný thriller Den pro šakala, který se stal klasikou? Přišlo mi, jako bych četla jakýsi mišmaš, který připomínal satiru. Navíc ta přehršel jmen, leckdy zbytečných, které jsem si nedokázala zapamatovat. Ale vydržela jsem a jsem za to ráda. Už hodně dlouho jsme nečetla něco tak puntičkářsky propracovaného a smekám. Přistihla jsem se, že vlastně Šakalovi fandím, ale jelikož žádná z postav nebyla příliš citově vykreslená, tak mě konec nechal chladnou a jen jsem se pousmála nad dokonalým závěrem.
Pro mě to byl nejsvižnější ze všech dílů. Narozdíl od těch předchozích jsem se ihned začetla a byla jsem napjatá od začátku do konce. Nic tam nebylo navíc a jedna akce střídala druhou. Zápletka zajímavá a skvěle promyšlená. Marc je čím dál větší sympaťák a s Lucy se jako vždy skvěle doplňují. Líbí se mi, jak ji svojí osobností dokáže ovlivňovat k více lidskému přístupu. Akorát si myslím, že by už bylo na místě, aby si konečně začali tykat :D
Jsem víc než zvědavá, co dalšího na hlavní hrdiny a skupinu Rubicon čeká. Obávám se, že Marca opět čekají perné časy. Doufám, že se brzy dočkáme překladu.
Ze série Lacey Flint jsem byla nadšená, a tak jsem od této knihy měla vysoké očekávání, které se nakonec bohužel nenaplnilo. Do čtení jsem se kolikrát musela nutit a už dlouho se mi nestalo, že by mi kniha zabrala tolik času. Hodně jsem se nudila, přišlo mi, že děj nebyl příliš vygradovaný a když už se konečně mohlo něco dít, tak to bylo rychle ukončeno. Závěr přišel zničeho nic, až to vypadalo, jako by si autorka řekla, že už je kniha moc dlouhá a potřebuje to teď hned na dvaceti stránkách ukončit...stejně tak to mohla ukončit o sto stránek dříve a nic by se nestalo.
První díl naprosto zbožňuju a už jsem ho přečetla dvakrát. Nemám mu vůbec co vytknout. Na příběh Alexandera jsem se moc těšila, protože měl velký potenciál. Ten ale nakonec nebyl vůbec využit. Z rebela se stal nudný týpek a k Isobel jsem si vůbec nedokázala najít cestu. Občas mi byla až nesympatická. To jestli spolu skončí nebo ne mi bylo jedno. Příběh byl často překombinovaný a občas jsem si říkala, proč to tam proboha ta spisovatelka dává? Div že se tam neřešily všechny možné problémy světa.
Já nevím, asi mám úplně jiný vkus, ale mě to taaaak děsně nebavilo. Hlavní hrdinka mi byla silně nesympatická a vůbec jsem se nemohla začíst. Ač to dělám velmi nerada, tak jsem své pokusy nakonec vzdala a knihu nadobro odložila. Dala jsem jí babičce a ta mi řekla, že ji dočetla spíše s jakési "povinnosti".
Co se mi na knize líbilo nejvíc? Ten malý ústřižek ze života Grace a Jonathana. U toho jsem se rozplývala a byla jsem zároveň zklamaná, že nám toho autorka nedala víc. Jinak se děj neuvěřitelně táhl a já si místy už přála mít knížku přečtenou, abych se mohla posunout dál.
Očekávala jsem trochu víc. Sophia a Matteo mě ani zdaleka nebavili tolik jako Grace s Jonathanem. Obzvlášť Sophia byla nemastná neslaná. Narozdíl od původních dvou dílů si tento už znovu nepřečtu.
Hlavní hrdinové mi chyběli, a tak bylo hezké se k nim alespoň na chvilku vrátit. Nicméně zápletka mohla být o trochu lepší a bylo to takové letem světem.
Kniha splnila veškerá očekávání. Je to román pro ženy, takže je jasné, že tu a tam nějaký "realistický" aspekt ulítne. Moc ráda bych si přečetla o životě Grace o Jonathana po narození jejich dcery, ale hold to budu muset oželet. Volné italské pokračování mě k mému velkému zklamání už tolik nechytlo, a to jsem se na něj tak těšila.
Knihu jsem četla již podruhé, což mluví samo za sebe. Hlavní hrdiny jsem si velmi oblíbila a i příběh mě zaujal, takže když jsem se chtěla vrátit k nějakému oddechovému titulu, u kterého se budu usmívat, výběr byl jasný.
Už z popisu je jasné, že se nebude jednat o nic nového, přeci jen jde pouze o jiný úhel pohledu. Místy mě Hudsonovo vyprávění bavilo více než to Alaynino, ale přišlo mi to takové letem světem. Ono jinak by se asi všechny tři předchozí díly nevměstnaly do jednoho, ale kdybych pár dní před čtením akorát neskončila se třetím dílem, měla bych problém se do této knihy začíst, protože by mi spousta souvislostí unikala, respektive nepamatovala bych si je. Co se mi líbilo nejvíce byl určitě epilog, o který jsme byli předtím ochuzeni.
Čtyři hvězdičky z nějakého vnitřního neznámého popudu. Z Alayny jsem místy opravdu šílela. Na její žárlivé výlevy jsem byla zvyklá z předešlých dílů a "tolerovala" jsem je, ale tentokrát se překonala a já si říkala, jaká je to hysterka. Bylo to pořád o tom samém.
Alayna plakala Hudsonovi na rameno, že měl románek s touhle a pak zase s tamtou, přitom ji nedával jakýkoliv důvod k tomu, aby ho podezřívala z nevěry nebo že ji nemiluje. Měl s ní svatou trpělivost. Jestli to byl jen následek její psychické nemoci, kdo ví, ale na mě toho bylo občas moc.
Sexuální scény jsem už začala také přeskakovat. Nebyli ničím novým a po předchozích dílech mě omrzely.
Jsem zvědavá na knihu o Celii a Edwardovi (Slay), která je zatím jen v angličtině, ale asi se do ní pustím. Myslím, že číst o takové potvoře a jejím romantickém příběhu bude stát za to.
Hudson a Alayna se snaží pracovat na svém vztahu s větší otevřeností a důvěrou. Alayna je bohužel opravdu neuvěřitelně naivní, co se týče Celie, až jsem nad tím doslova kroutila hlavou. Hudson mě zase začínal pomalu iritovat tím, jak si Alayinu postavil na piedestal.
Knížku jsem četla už podruhé. Měla jsem chuť na nějakou romantiku a vzpomněla jsem si právě na tuto trilogii, která se mi tehdy líbila....a líbí se mi furt. Příběh je svým způsobem originální i není. Hlavní hrdinové mají skvělou chemii, ačkoliv mi pak trochu vadilo, jak Hudson vyměkl. Psychické nemoci Alayny a Hudsona a jejich boj s nimi je nevšední. Hudsonova rodina se svými problémy to celé ještě zpestřovala a záporná postava Celie byla skvělá, protože byla dokonale zákeřná a mazaná.
Pomalejší rozjezd, ale pak to nabralo grády. Mark je sympaťák, který se v prvním díle otrkával a všechno bylo hlavně o štěstí. To hrálo velkou roli i tady, ale bylo znát, že už je otrkanější a jistější ve svých schopnostech. Nicméně autor z něj neudělal žádného neprůstřelného super hrdinu, ale člověka, který prochází jistým vývojem a dělá i chyby. Sekunduje mu opět Lucy, se kterou tvoří sehranou dvojku a je tu i zbytek týmu Rubikonu. Líbily se mi i neotřelé lokality, do kterých byl děj zasazen a zvraty v podobě "skořápek" mě bavily.
Jedna z mých nejoblíbenějších od L. J. Shen! Oba hrdinové mi přirostli k srdci a jejich společné scény jsem si užívala. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a těším se, s čím dalším autorka přijde.
U minulého dílu jsem dala pět hvězdiček, protože je to prostě geniální Chris Carter...ačkoliv ve skutečnosti to v porovnání s předchozími knihami tak dobré nebylo. Tentokrát ale ty čtyři bohužel už dám. Je to pořád skvělé, děj je napínavý, myšlenkové pochody Huntera dech beroucí a Lucienovi činy zvrácené. Jenže - ve 3/4 knihy byl Hunter takový nemastný neslaný. Vyjadřoval se minimálně a nečíst předchozí díly, tak bych řekla, že je to nedůležitá vedlejší postava. Pak ale přišel zvrat a posledních 80 stránek se rozjelo nevídaným tempem, Robert Hunter jako ho znám byl zpátky a já hltala stránku za stránkou.
Viciouse jsem od vydání v originále četla snad 3x a asi se vrhnu i na českou verzi, abych si ho vychutnala ještě víc. Je to neotřelý (anti)hrdina, který se za své chování rozhodně nikomu neomlouvá. Je to bad boy v tom pravém smyslu slova. Emilia mu ale nezůstává nic dlužná a není to žádná dáma v nesnázích. Chemii mezi nimi zbožňuju, oba dohromady prostě dávají smysl. Závěr knihy bez chybičky a L. J. Shen tímto moc děkuju za jednu z mých nejoblíbenějších romantických knížek!