Shanib
komentáře u knih
Její konec
Shari Lapena
Pro mě zatím asi nejslabší knížka od Shari Lapeny. Pořád to bylo zajímavé a byla jsem zvědavá, kam se to vyvine, ale čekala jsem na takové to "páni, cože?!". Když to nepřišlo během knížky, říkala jsem si, že se to třeba stane až na samotném konci jako u předchozích příběhů. Jenže ono nic. Cítím se trochu ochuzená, protože jsem se na nějaký ten pořádný zvrat těšila. Navíc na myšlenkových pochodech Patricka a Stephanie mi něco nesedělo, jako by sama autorka trochu tápala.
Hra s ohněm
L. J. Shen
Krásný jako vždy. L.J. Shen není jen tak nadarmo mojí nejoblíbenější spisovatelkou. Vydání jejích knížek v originále si měsíce dopředu píšu do kalendáře. Se Hrou s ohněm tomu nebylo jinak.
Už je to nějaký ten pátek, co jsem knihu četla, ale vím, že jsem ji přečetla rychlostí blesku (bohužel). Přemýšlím, jak bych víc rozepsala své dojmy ze čtení, ale stejně bych používala samá kladná superlativa, takže to zkrátím: Knížku si určitě přečtěte.
Letenka z džungle
Sandra Brown
První knížka, kterou jsem od Sandry Brown četla a neměla kriminální zápletku. Bylo to prostě prodírání džunglí, které vlastně proběhlo letem světem. Ani jednou jsem se o hlavní hrdiny nebála a žádné velké odhalení tajemství, jak tomu obvykle u S.B. bývá, se taky nekonalo. Váhala jsem nad třemi hvězdičkami, ale čtvrtou jsem nakonec dala za to, že konečně došlo na to, že hlavní hrdinové spolu byli pořád v kontaktu (nedostatečnou interakci mezi nimi jsem autorce v minulosti vytýkala).
Když to tedy shrnu, je to knížka, která nejede po zajetých kolejích svých předchůdců...a vlastně proč ne. Má 256 stránek, takže se nedá očekávat žádné veledílo, ale je to ta správná oddechovka. Mimochodem obálka se moc povedla.
Bílý žár
Sandra Brown
Příběh byl dobrý a bavil mě. Kdo mi ale kazil celkový dojem byla Sayre, která mi byla nesympatická. Občas mi přišla jak malé dítě, které kope kolem sebe. Až na konci se vzpamatovala. Beck byl zato skvělý a ten zvrat na konci byl nejlepší. Vůbec jsem to netušila.
Závist
Sandra Brown
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu číst Sandru Brown a její příběhy mě budou bavit, asi bych se zasmála a řekla, že je to spíš pro moji babičku. Jenže tohle už je čtvrtá knížka, kterou jsem přečetla a od které jsem měla potíže se odtrhnout.
Hlavní hrdina to opět neměl v životě vůbec lehké, ale statečně se postavil nepřízni osudu a rozhodl se bojovat. Zápletka originální, až jsem si říkala, kam na ně chodí, a ústřední dvojice sympatická. Akorát škoda, že neměli více prostoru pro vzájemnou interakci. To je jediné mínus, které u knih S.B. opakovaně shledávám.
Rozmazlená princezna
L. J. Shen
(SPOILER) Cokoliv co L. J. Shen napíše je pecka. Sérii Hříšníci: Nová generace mám přečtenou už celou v originále. Je skvělá, jak jinak, ale série o jejich rodičích se mi líbila víc, protože jsou mi věkově blíž. Když k tomu přičtu autorky třetí sérii Boston Belles (btw. těšte se, pokud přeloží knížku The Villain, takový druhý Vicous či Wolfe Keaton), tak to tuhle posouvá až na třetí místo.
Nicméně jak jsem již psala, pravděpodobně za to může věk hlavních hrdinů. Tohle období už mám za sebou a teď už úplně nedokážu pochopit tak mladé postavy, které se v happy endu zasnoubí nebo vezmou či jejich problémy. Vývoj postav jinak skvěle vygradovaný a romantická zápletka zajímavá tak, že knihu nechcete odložit a máte nutkání přečíst ji na jeden zátah.
Francouzské hedvábí
Sandra Brown
Další skvělá a originální knížka od Sandry Brown. Cassidiho jsem si hned zamilovala. Jedné postavy mi bylo moc líto, ale její konec v příběhu dával smysl. Moc se mi líbilo prostředí, ve kterém se všechno odehrávalo. Jenom epilog by se mi líbil delší.
Skandál
Sandra Brown
Po první třetině jsem chtěla knížku odložit. Hlavní hrdiny potkalo tolik tragédií, že jsem se bála, jestli je vůbec nějaký dobrý konec možný. Vydržela jsem ale, zamáčkla slzu a ono to bylo super. Jen mě mrzí, že jsme si nemohli příliš počíst o sbližování Jade a Dillona a bylo to spíš hodně zběžný. Vrhám se hned na další knížku od autorky.
Stín
James Swallow
Další kniha s mým oblíbeným sympatickým hrdinou mi udělala opět radost. Marc neuvěřitelně "vyrostl" od prvního dílu, zároveň z něj však není žádný super hrdina s příliš velkým sebevědomím. Oproti minulém dílu mi přišlo, že to má pomalejší tempo, ale i tak mě to bavilo. Líbí se mi, že autor nesklouzl k nějaké romantické lince a drží se žánru.
Už teď vyhlížím pátý díl!
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Pro mě to byla první hororová knížka a moc se mi líbila. Je skoro neuvěřitelné, jak poutavé to po celou dobu bylo, když vezmu v potaz, že 70% knížky tam byla vlastně jen jedna postava. Adrienne se mi líbila a obdivovala jsem ji za její chladnou hlavu ve chvílích, kdy jsem se já sama bála.
Drzý kravaťák
Vi Keeland
Knížku jsem kdysi četla v chorvatštině a nebyla špatná. Občas jsem se i nahlas zasmála. Některé hlášky byly totiž opravdu geniální. Co mě trochu mrzelo byla ta rychlá změna osobnosti hlavního hrdiny. Počet stránek tak akorát na lenivý víkend s nenáročnou milou četbou.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Má třetí kniha od autorky a bohužel musím říct, že zatím nejhorší. Poslední tři kapitoly stály opravdu za to a nestačila jsem se divit (ačkoliv to Bridgetino malé závěrečné překvápko jsem tak trochu očekávala). Bohužel se ale většina knihy táhla hlemýždím tempem a bylo to hlavně o tom, jak se na sebe Tom s Karen podezíravě dívají a o úvahách nad tím, zda si důvěřovat nebo ne. Za mě tentokrát nuda.
Něco jako láska
Julie James
První třetina knihy mě bavila a čtení jsem si užívala. Pak to ale šlo hodně dolů a když jsem se blížila ke konci, přistihla jsem se, že už to chci dočíst, a tak jsem nasadila rychlejší tempo (popisné pasáže jsem přeskakovala), abych se mohla vrhnout na něco jiného. Je to škoda, protože potenciál příjemné oddechovky, při které se usmíváte, to mělo.
Poslední hodina
Jeffery Deaver
Všeho moc škodí aneb méně je někdy více. Ze začátku mě příběh bavil, ale jakmile začaly složité popisky, které jsem dříve u Deavera měla ráda, tak teď už jsem z nich byla otrávená. Co mi však nejvíc vadilo by to, jak Deaver z Italů...a prakticky z koholiv kdo není Američan...dělal úplný idioty sto let za opicema. To už jsem nedala a knihu nedočetla.
Abarat
Clive Barker
Tuhle knížku jsem četla kdysi dávno a vzpomněla jsem si na ni díky čtenářské výzvě. Vzpomínám si, že nejvíc mě na ní upoutala právě neuvěřitelně kreativní ilustrace, která mě bavila pomalu víc než samotný děj.
Napsáno krví
Chris Carter
Tak jsem se konečně dočkala pokračování mé nejoblíbenější thrillerové série. Trochu jsem se bála, jestli knihu Chris Carter dopíše, vzhledem k tomu, co ho bohužel potkalo. Ač jsem zastáncem toho, že série by měly mít omezený počet knih a nebýt nekonečným "seriálem", tak mám stále pocit, že Robert Hunter nám má co říct a hlavně bych chtěla vidět v jeho životě trochu toho trvalého štěstí, když Tracy vzala do zaječích.
Jinak příběh jako vždy brilantně vygradovaný a čtivý. Napětí mistrně dávkované a závěrečné kdo z koho jsem takto podané opravdu nečekala. Vraždy a jak k nim docházelo mi připomínalo knihu Dokonalá kořist od Helen Fields a samotný vrah byl jako vystřižený z Brutální Nikity. I tak ale Chris Carter od druhé poloviny knihy válí.
Jeden z nás
Shari Lapena
Tahle autorka detektivek mě opravdu baví. Občas si chci odpočinout od knížek, kde jsem emocionálně "zafixovaná" na jednu postavu, nemluvě o nekonečných thrillerových sériích, které mě sice ze začátku baví, ale po 13 dílech by to už by opravdu chtělo nějaký závěr. Shari Lapena dává všem postavám stejný prostor, takže nikdo není vyloženě oblíbenec. Zajímá vás samotná zápletka a pídíte se, kdo může být vrahem. Já jsem začala mít určitě podezření v druhé polovině knížky, pak jsem si to zase rozmyslela, abych zjistila, že ono tomu skutečně tak bylo. Za mě naplnila veškerá očekávání.
Tučné úterý
Sandra Brown
To nebylo vůbec špatné. Na knihu jsem narazila díky čtenářské výzvě a jsem za to ráda, protože si jsem jistá, že tohle zdaleka nebyla poslední knížka, kterou jsem od této autorky četla. Nebyl to sice žádný zázrak, ale bavilo mě to, protože příběh obsahoval všechno, co mám ráda - krimi zápletku, romantiku a happy end.
Její třešničky
Penelope Bloom
(SPOILER) Pro mě byl Jeho banán lepší. Tady mi přišlo, že příběh až příliš brzy ztrácí šťávu. S Williamem byla legrace, ale vydrželi byste být s někým, kdo nikdy nemluví vážně? Hailey nebyla špatná, ale zas tak moc mě taky nedostala. Nejlepší byl hod koláčem. Co musím zkritizovat je překlad, protože si myslím, že jeho vinou se místy v jednom odstavci často opakují ta stejná slova (obzvlášť jsem z toho kvetla u té části s maškarním).
A dále si neodpustím jednu citaci: "...dopustila jsem, abys mě emocionálně vysával několik dlouhých let. Byla jsem uvězněná v čase, který jsme spolu strávili, a pak zklamaná z toho, jak se nakonec věci vyvinuly. Dopustila jsem, abys mi zabránil poznat další příležitosti, zkoušet nové věc. Byl jsi jako balvan na mém krku, jako kotva na mém kotníku. A myslím, že sobě jsi způsobil totéž..." To jako vážně? Kdo takhle mluví? Takovýchto podobných pasáží tam bylo víc a působilo to hrozně nepřirozeně.
Jako milá oddechovka dobrý, ale žádný super příběh.
Jeho banán
Penelope Bloom
Po velké reklamní masáži jsem neodolala a musela jsem zjistit, co na té knížce je. Čekala jsem něco ve stylu Alice Clayton a myslím, že se to docela povedlo, ale něco tomu zkrátka chybělo. Příběh byl poměrně jednotvárný, ničím moc nepřekvapil a žádné velké drama se nekonalo. Bruce a Nataša byli velcí sympaťáci, obzvláště on byl naprosto skvělý, přesto bych jejich charaktery ještě trošku dotáhla. Slovní přestřelky byly krásně úsměvné, ale slzy smíchu mi netekly. Knížku jsem přesto ihned přelouskala, protože byla super čtivá a milá, takže se pustím do Jejích třešínek.
