Simi komentáře u knih

‪Tak to já nemám vyhraněný negativní názor, jako většina čtenářů níže. Také jsem po knize hmátla v rámci výzvy, ale neměla jsem od, pro mne neznámého autora, žádná očekávání předem. Anotace není úplně dobře napsaná a navozuje trochu jinou atmosféru, než autor podle mne zamýšlel. Možná i proto tolik překvapených čtenářů. Francouzské věty měly být pod čarou přeloženy. Mladý a životem dost nezkušený desátník wermachtu (šedá uniforma) je nasazen v Paříži díky své perfektní znalosti francouzštiny, prostě mluví jako rodilý mluvčí. Pak je vyžádán gestapem (ti v černém s lebkami), pro tlumočení. Byl mladinký a zajímavý, takže si ho šéf gestapa vytipoval. S krutostmi, kterých byl svědkem, se chlapec vypořádal po svém. Převlékal se za Francouze a skoro mu to vycházelo. Jenže Frantíci jsou podezřívaví a Němci nejsou slepí. Jeho život se stal plný obav, aby nebyl na jedné nebo druhé straně poznán. Do Francouzky Chantal se zakoukal ještě v “šedém”. Jejich vztah je velmi komplikovaný, především z její strany plný nedůvěry. Samozřejmě se vše musí provalit a po bombovém útoku odboje se náš hrdina ocitá v cele gestapa a do výslechové místnosti vchází druhou stranou, než dříve. Z mého pohledu se autorovi povedla hluboká sonda do mysli a pocitů hrdiny. Moc se mi zalíbilo, jak důvody přeměn popisuje autor v knize, cit.: “Moje proměna v pana Antoina nebyla hrdinská, nebyl jsem smělý hazardér, který svým lidem vypálí rybník. Jenom zbabělec, co se neodváží otevřeně se postavit proti”. Příběh zmučeného snílka a idealisty desátníka Rotha/Antoina končí na D-Day, kdy se vydává na svou další cestu. Stylově podobné Remarqueovi, Hemingwayovi a Hasselovi. Davám 5 hvězd a doporučuji číst knihu v jednom tahu a oprostit se od očekávání a “šémat” (jak roztomile používají Cimrmanologové). ‬

3 13.06.2019

Moc povedený průvodce po oblastech Francie proslulých výjimečnými kulinářskými zážitky. Nechybí, jak jinak, ani dobré víno nebo jiné proslulé nápoje. Prostě další cizozemec okouzlený francouzskou cuisine. Pozítří se chystám do Pais de la Loire, a chutě mám nyní vyladěné na výborné burgundské a nějakou tu mňamku.

1 10.06.2019

Jak mohla (tato knížka) tak brzy skončit!!! Nejspíš proto, že byla potřená nějakým speciálním lepidlem, jelikož sotva jsem ji otevřela, nemohla jsem se odlepit a četla jsem a četla a najednou tu byl KONEC. A navíc, jak tak koukám, ta knížka byla zjevně nakažlivá, neboť já (však se znám) srším vtipem, jak se nepamatuji. Prostě, až budete mít splín, jako jsem měla včera já, tak si otevřete tuto knihu dopisů. Dokáže Vás přenést do Britska 1946 a vzpomínkami hlavních hrdinů i do doby válečné. Objevíte Normanské ostrovy (ke své hanbě konstatuji, že jsem netušila o jejich existenci) a především jejich obyvatele, ktěří jednou, okolnostmi přinuceni, založili čtenářský kroužek. Recept na koláč z bramborových slupek je v knize také, ale ten zkoušet nebudu. Skvělá kniha, která nejenom pobavila a rozněžnila, ale také přinesla hodně poučení. Nejen o literatuře, ale i o historii, zeměpisu a spoustě dalších věcí. S potěšením knížku odkládám na poličku oblíbených.

15 06.06.2019

Podle mého nejlepší ze čtyř, dosud v ČJ vydaných příbehů o komisaři neapolské mobilní jednotky Ricciardim. Pravda, rozjezd byl trochu pomalejší, ale příběh sám je prostě excelentní. Byly chvíle, kdy jsem při popisu krutých osudů opuštěných a bezmocných z neapolských ulic, pevně objímala vlastní ramena a zatínala vzteky a bezmocí pěsti, protože jsem nemohla obejmout trpící děti a pejsky a napravit ty nepravosti okolo nich. Vidíte, jaké emoce ve mně dokázal autor vyvolat? Tentokrát, jak anotace napovídá, Ricciardi vyšetřuje úmrtí chlapce, které se na první pohled nejeví násilným. Okolo není ani žádný stín stále opakující poslední myšlenky. Ale komisař je přesvědčen, že smrt malého Teteho, nebo její okolnosti, nebyly přirozené. Nutno mu dát za pravdu. Rozuzlení však je více než překvapivé a Ricciardo za něj platí velmi vysokou cenu. A nejenom on, i jeho milovaná Enrika, kterou opouštíme sice šťastnou, ale zárověn zoufalou (přímo cituji). Už aby byl další díl.

5 04.06.2019

Další skvělá detektivka z Neapole. Komisař Ricciardo, který žije se svým prokletím vidět násilně zesnulé a slyšet jejich poslední myšlenky, vyšetřuje smrt krásné vévodkyně, okolo níž bylo příliš mnoho lidí, kteří ji “k smrti” nenáviděli. Jenže kdo je vrahem? Někdy se říká, že krása je prokletí a v této knize tomu tak je. Do Neapole přijíždí další krásná žena, kterou jsme poznali v prvním díle a která nemůže na hluboké a smutné oči komisaře zapomenout. Že Ricciardo vyřeší každý případ, to víme. Jak si poradí se svou láskou a vášní, tak na to si budeme muset počkat.

3 01.06.2019

Moc dobře se čte tento román o původně šumavské rodině skláře Ingnáce Heřmana, který z poloviny objevil a z druhé poloviny odcizil tajemství výroby křišťálu. Usadil se v severočeské oblasti kousek od Kamenice a díky svému tajemství a schopnostem nejen prvotřídního skláře a obchodníka, ale i člověka s řádným “selským” rozumem a dobrými instinkty, zbohatl a stal se uznávaným měšťanem. Ani jeho rodině se nevyhly starosti a problémy, ale v duchu hesla “bylo jak bylo a bude jak bude” nikdo z této rodiny nepadl na dlouho na kolena. Pro mne nejlepší Vondruškova kniha. Možná i proto, že jsem se konečně vyrovnala s jeho populárním stylem jazyka i modely chování, které se na můj vkus příliš podobají současnosti. Moc se těším na další díl.

9 29.05.2019

Skvělá detektivka. I v ní vyplouvají stíny minulosti a o to těžší je vyšetřování. Vedlejším motivem je dospívání pubertáních Gotlanďanů a problémy, se kterými se jak oni, tak rodiče vypořádávají. S Johanem Bergem a jeho Emmou budeme v závěru prožívat další drama a bude to jen tak tak. Za mne nejlepší díl.

2 20.05.2019

Zajímavá zápletka a rozuzlení. Poprvé vyšetřování ala Christie. Všichni uzavřeni na jednom místě a nové informace se dovídáme z rozhovorů podezřelých. Některé komunikace mezi lidmi jsou historicky nepravděpodobné, ale přispívají k malebnosti detektivky. Na pátrání po vrahovi mám už svůj systém. Progoogluji si skutečné, historií doložitelné osobnosti, a zredukuji tak počet podzřelých:-). Mám tyhle detektivky s vyšetřovateli, tolik podobnými soudci Ti a jeho pomocníkům, moc ráda.

3 12.05.2019

Velmi výjimečné dílo obsahující výběr povídek současných finských autorů, které spojuje téma severního Finska. Netušila jsem, že když finsko rozdělíme napříč na dvě zhruba stejné poloviny, tak na severu žije jen asi 3% obyvatel. Většinou již známí, často ocenění autoři, si vybírají různé motivy. Např. náboženství, vztah k přírodě, život na pustině nebo válku. Již během čtení jsem si uvědomila, jak jsem si třeba Laponsko idealizovala. Sámové spokojeně žijíci mimo civilizaci a chovající soby, například. Žadné vysídlené vesnice odkud utekli obyvatelé bez perspektivy, ani hejna komárů nebo laestadiánské ženy, které by měly zemřít při posledním porodu. Ale vůbec se nejedná o sociálně realistické povídky. Jsou vtipné, hluboké, objevné i k zamyšlení. Antologie povídek vznikla v rámci autorského semináře na Filozofické fakultě UK a zřejmě bychom jinak neměli tu možnost se s odlehlými oblastmi Finska a jeho obyvateli seznámit. Moc povedená knížka.

2 10.05.2019

(AUDIONKIHA). A tak jsem se na další díl těšila a nejsem nijak nadšená. Pro mne nevítané uklouznutí k Brownovu Langdonovi. Sice nemám s genealogií žadné zkušenosti, ale tady to spíš bylo o symbolech a honičce s bezpečnostními složkami. Předešlé díly se mi zamlouvaly více. Doufám, že se v pokračování zase vrátí ten starý dobrý JT, jehož brilantní myšlení není nahrazováno nelogickými spekulacemi a kaskadérskými kousky. Hmm, bude příště zase nová Tayte girl?

1 07.05.2019

Další velmi pěkně napsaný přiběh, který se mohl stát. Bez úchylů a psychopatů. Tentokrát tým komisaře Knutase vyšetřuje podivnou vraždu muže, která připomíná popravu. A nebude jediná. Setkáváme se s nám známými kriminalisty a v závěru knihy se dovídáme i ukrývané tajemství Knutasovi zástupkyně Karin. I tým regionálních zpráv bude opět v akci. Mohu napovědět každěmu, kdo drží palce Johanovi a Emmě, že tentokrát nebude nikdo z nich zraněn ani unesen a (PSSSST) těšte se na závěr knihy. Po dočtení cítim příjemné uspokojení, že vše dopadlo nejlépe, jak mohlo. Jen vyšetřování pro Knutase ne tak, jak by mělo. Mám pocit, že jsem na Gotlandu doma a určitě píšu do seznamu svých budoucích cest.

1 07.05.2019

Zajímavý námět z prostředí světa uměleckých galerí, dražebních síní a honby za talenty. Ale chybělo mi to podstatné, nepochopila jsem motiv vraha, prostě to závěrečné propojení, kdyz se najednou zableskne a my víme. Johanův a Emin svět opět postihne rána za ranou a můžeme do budoucna jen doufat. Pro mne zatím nejslabší.

1 07.05.2019

Výborná detektivka. Mystický námět, tězké pátrání v kouzelném ostrovním švédském ráji na Gotlandu.

1 20.04.2019

Čtivé, ale tak nějak splácané. Ještě pár dílů a po stopách středověkého chováni nebude ani stopy. Kde kdo viděl, aby královský prokurátor platil za informace jako investigativní novinář, každému, co si kdo nadiktuje. Ale nápad to byl zajímavý, to zase ano.

1 14.04.2019

Děj se nejdříve dost vlekl. Autorka postupně nabízela postavy, které mohly být vrahy. Tak asi od poloviny knihy mi to došlo. Je to prostě jiná severská detektivka. Autorka přizpůsobila chování lidí nejspíš prostředí, ve kterém se série odehrává. Gotland je klidný a malebný ostrov, kde prostě všechno chodí jinak. Pustím se do třetího dílu. Jak to asi dopadne s paralelním příběhem Emmy a Johana, děsná životní situace.

06.04.2019

Pro mě skvělá detektivka a těším se na další díl. Četla jsem komentáře níže a pokusím se o malé vysvětlení toho, co se mým spolučtenářům nezdálo. Vyšetřování zločinu neprobíhá většinou tak, jak je popisováno v tolika úžasných detektivkách. Pokud kriminalisté nemají spolehlivé stopy, většinou jim pomáhá veřejnost. Na nich je, aby si vybrali z toho, co se dozví, to správné. Představte si klidný dovolenkový ostrov. Málo kriminalistů bez zkušeností s tak ohavnými vraždami. Týmy netvoří Poiroti a ti slutečně dobří nemůžou dělat všechno. Takže delegace někdy nedopadne ve prospěch vyšetřování. A pak ta otřesná nedůvěra civilům, ta je často zaslepuje, že jim marně běží čas. Oceňuji, že autorka podala reálný příběh. A jako obvykle pro mne jedno velké plus pro severskou krimi, není tu ten obvyklý úchylný psychopat a detektivové jsou normální lidé a ne trosky závislé na alkoholu a lécích.

7 20.03.2019

Díky výzvě jsem našla tuto knihu. Úžasný příběh rodiny Goldmanových. Vzestupy, pády, láska, žárlivost, nenávist, bolest .... a spousta dalšího. Ať se u Goldmanových stalo cokoliv, zaujmou hluboké city, které k sobě chovají. Na konci knihy poslední žijící Goldman rod opět spojil, vše bylo odpuštěno a napraveno. Rozhodně doporučuji, nemohla jsem se odtrhnout.

8 16.02.2019

Opět skvělý příběh. Samotná detektivní zápletka, pouze doplňovala stupňujíci boj mezi Gamachem a ostatními ze špiček Sureté, který začal Gamachovým stíháním komisaře Arnauda, kterého postavil před soud. Gamache tenkrát udělal chybu, jak přiznává v tomto díle. Měl šetřit dál a dokázat vinu i těm ostatním z vedení Sureté. Neudělal to a proto se s nimi musí střetnout v záverečném boji. Buď on, nebo oni. Ne ještě v této knize, ale blíží se to. Tento díl jsem delší dobu odkládala. Jelikož jsem kdysi přeskočila nevydané díly a přečetla si díl 9. a 10. ve slovenštině, věděla jsem, že v tomto díle dojde k roztržce mezi Armandem Gamachem a Jean Guy Beauvoirem. Možná i to je důvod, proč autorka díl umístila mimo námi milované Three Pins, snad aby nebylo “znesvěcené”. Samotná detektivní zápletka byla pro mne podružná, dokonce mi bylo líto, že vraha vytrhli z lůna jeho kláštera a odvážejí ke světské spravedlnosti. Poznala jsem však život jednoho z menších klášterních komunit na okraji civilizace, doslova mezi vlky. Toužím zasednou do lavice a prožívat pocity naplněni a uvolnění při poslechu nádherných gregoriánských chorálů.

6 10.02.2019

Jedna kniha lepší, než druhá. Vyprávění zdánlivě plyne a přitom je plničké napětí, citu, ponaučení, překvapení a naděje. Pro mne zatím nejlepši kniha od AM. Tahle autorka mě naučila pohlížet na okolnosti, na které jsem měla vyhraněný názor, také z jiných úhlů pohledu. Anna, Alžběta a Anežka, tři odlišné hlavní hrdinky, jejichž osudy naplnily tuto knihu. A mohu si dovolit prozradit, že na posledních stránkách Vás nebude čekat bolestný konec.

13 14.01.2019

Pohyblivý svátek jsem si poprvé přečetla proto, že se o této knize opakovaně zmínil Jan Šmíd, proslulý milovník Francie a Paříže obzvlášť. Přečetla jsem tento útlý svazek několikrát, ale daleko častěji jsem jen náhodně otevřela a jen tak se začetla. Napoprvé - co na ní ten Šmíd viděl? Po několikáté - čtenářský požitek, přímo slast. Letos, do výzvy, jsem ji rozečetla v Paříži, kdy na rozdíl od Hamingwaye jsem seděla na terásce caffé na Rue de Bussy, kde mě hřály plynové lampy, pléd a irská káva. Myslím, že by se to Tatiemu líbilo. Anotace nevystihuje to pravé z knihy, docela se to však povedlo Josefu Škvoreckému v doslovu. Nečekejte S. Clarka a jeho Merde... Pokud Vás však zaujal film Půlnoc v Paříži, tak pochopíte, kde vzal Woody Allen inspiraci.

3 22.12.2018