simona8126 komentáře u knih
Inu... Oslovily mě krásné obálky všech tří dílů, které u nás vyšly. A protože jsem měla možnost zakoupit si knížky v Levných knihách, nemusím asi moc litovat. Za plnou cenu by to nestálo. Zřejmě už jsem přece jen příliš stará pro takové knihy (ačkoli ne, to nebude ono). Zkrátka mi celý příběh připadal chvílemi přitažený za vlasy, některé věci byly řešené podivným a neuspokojivým způsobem, postavy jednaly nevěrohodně a zbytečně se roztahovala a oddalovala řešení, která byla od počátku nasnadě. Nevím, jak moc by takové záležitosti řešily děti, nejspíš by je oslnila hlavně kouzla a spousta zajímavých bytostí. Popis kouzelného světa i všelijakých potvůrek se mi líbil, takže dávám smířlivě tři hvězdičky, ale že by to navnadilo pro další čtení, to snad ani ne (ale když už jsem si knížky pořídila všechny naráz, možná se k nim někdy vrátím...).
(SPOILER) Kvůli vcelku vysokému hodnocení, které mě upřímně překvapilo, mám pocit, že jsem četla jinou knihu než většina lidí tady. Je to jistě pohodová a nenáročná romance, to můžu odsouhlasit. Ale do této knihy jsem šla v naději, že bude vtipná a zábavná, alespoň tu a tam. Bohužel byla jen směšná v nejhorším slova smyslu. Hlavní hrdinka se mi zprotivila hned na prvních stránkách svou nesmírnou arogancí a tvrzením, že její práce je mnohem zajímavější než cokoli, co máme ve svých nudných životech my, obyčejní lidé. Od té chvíle jsem jí přestala fandit, a pokud si hlavní hrdinku takhle znechutíte už na začátku, logicky se vám do dalšího čtení jejího příběhu moc nechce. Navíc jsem jí nedokázala věřit ani nos mezi očima.
Neustále o sobě prohlašuje, jak je profesionální, zkušená, prakticky nejlepší ve svém oboru a neskonale žádaná (navzdory tomu, že zároveň zmínila, jak je těžké se v tom samém oboru uplatnit a prosadit, takže si dle mého protiřečila). Přitom se nechá vyděsit každou neškodnou krávou, co jde okolo. Není schopná si zmapovat terén, ve kterém má pracovat, nezjistí si důležité informace o svém příštím působišti, takže se pak málem utopí v řece, která je široko daleko proslulá nebezpečnými proudy. Obklopí Jackův dům kamerami a týmem údajných profíků, přesto si tam jeho stalkerka chodí, jak se jí zamane. Asi proto, že všichni řeší víc aférky na pracovišti než práci samotnou, včetně Hanny.
Zkrátka, tahle Hanna mi byla neskonale nepříjemná a přála jsem jí jen to nejhorší. Její láska k Jackovi se zjeví naprosto odnikud po několika vcelku běžných společně strávených chvílích, na nichž jsem neviděla nic zajímavého ani zásadního, takže ani to jsem jí nevěřila. Nechápala jsem, jak k tomu došlo. Jack sám je sympaťák, ovšem docela nevýrazný. Navíc se úplně hloupě a bezdůvodně směje všemu, co Hanna dělá, i když ona objektivně nedělá vůbec nic. Z nějakého důvodu je ale náramně vtipná, akorát že já si toho opět nevšimla. Jack dostává méně prostoru než Robby, který se po celý příběh chová úplně nepochopitelně. Tahle postava, stejně jako nejlepší kamarádka Hanny, působí vyloženě hloupě, nesmyslně, jako ostatně celý příběh v mých očích. K dočtení posledních 70 stran se snažím dokopat už týden, což o kvalitách knihy vypovídá asi dost. Obdržela jsem ji v rámci spolupráce s Albatrosmedia, za což děkuji, ačkoli to pro mě byl bohužel velký krok vedle.
(SPOILER) Musím se hodně přemáhat, abych to dočetla. Do konce mi zbývá ještě asi třicet stran a je to pro mě už jen čiré utrpení. Pozor na případné SPOILERY…
Obsidián jsem poprvé objevila v aplikaci Chapters a pokládala ho za vtipnou paranormální romanci. Ano, první díl takový skutečně byl a líbil se mi. Ve dvojce to ještě celkem šlo, ale pak přišel ten závěr s Adamem a… od té doby se všechno takříkajíc pokašlalo. Z příběhu, který byl jakousi neoriginální kombinací Stmívání a Hostitele, se rázem stal paskvil přibírající navíc ještě Hunger Games a Divergenci… A teď před koncem Origin to připomíná snad i Den nezávislosti.
Pokud jste sérii začali číst v touze po něčem humorném a ironickém, milém, romantickém a hlavně odpočinkovém, nepokračujte. Teď už je to jenom naprosto nepromyšlená akce střídaná bohatými dávkami deprese, nelogických zvratů a náááramně sexy scén s Daemonem. Aneb poté, co vás unese tajná organizace a vaše maminka doma pláče, protože neví, co s vámi je, je vůbec nejlepší vyrazit do Las Vegas a spontánně se vzít, protože se přece tááák strašně milujete. A pak to ještě oslavte sexem. Kdo by se vzrušoval nad nevhodnými okolnostmi. Upřímně, scény se sexem jsem otráveně přeskakovala a protáčela nad tou nebeskou láskou oči. Vůbec jsem jí nevěřila. (Daemonův přístup: Kat je prostě úžasná, tak moc ji miluji, zaslouží si celý svět a já bych ho pro ni klidně celý vypálil... Můj přístup: Proboha proč? Co udělala tak úžasného, kromě toho, že způsobila smrt mé oblíbené postavy a pak se nechala zajmout?)
Ale co je ještě horší než ustavičné doteky, spalující polibky a nepřetržití motýli v Katině břiše (asi jste si všimli, ale od jisté chvíle nemám Kat ráda a s každým dílem je mi víc a víc protivná), je fakt, že teď už se tady jenom umírá. Postavy padají jako jepice, jako bychom zabloudili pro změnu do Hry o trůny, takže za mě ne. Až moc deprese a frustrujících úmrtí, když jsem vlastně chtěla jen něco, u čeho si oddechnu a pobavím se. NE! Nechci další úmrtí jen pro wow efekt a poslední díl si přečtu jen proto, že jsem byla blbá a koupila si celou sérii najednou.
Velké zklamání, bohužel… Tahle kniha má jen velmi jednoduchý a chabý příběh, co by se dal shrnout do jediné kapitoly, jinak ale sestává hlavně ze samých sexuálních scén. Je jich tu tolik, že kdyby je člověk všechny přeskakoval, dospěl by ke konci během chvilky. Nejsou tu žádné napínavé zvraty, žádné akční scény ani pořádná romantika, jen živočišný sex dominantního vola s otravnou ženskou, která nemá žádnou sebeúctu. Jednání postav mi bylo po většinu času nepříjemné a celý ten nápad se zmizením a opětovným nalákáním žárlivé snoubenky byl jednoduše pitomý. Tady jsem šlápla hodně vedle.
(SPOILER) Vážně jsem věřila, že se mi Studie kouzel bude líbit... Druhý díl téhle zvláštní fantasy série začal velice slibně a byl opravdu čtivý. Skutečně jsem se snažila obhajovat ho na všech frontách a před každým, koho z různých důvodů zklamala už Studie jedu. Ale… až do samotného konce mi nadšení při nejlepší vůli nevydrželo. Bylo tam příliš mnoho věcí, které mi vadily, např. Valekova podřadná role a minimální výskyt (to samé platí pro Ariho, Janka a velitele, takže vlastně pro všechny mé oblíbence z první knihy), dále příchod neskutečně otravného, nepříjemného (nebojím se říct až odporného) bratra Leifa, pak také přítomnost mladého Cahila – chvíli milého a přátelského, chvíli vzteklého jako rozmazlené dítě, chvíli krvežíznivého –, až jsem si říkala, jestli ve skutečnosti není z trojčat a nestřídají se s ním na scéně nějací bratři. Pak tu byla neohrožená Jelena, dokonalost sama, mistryně všech kouzel, moudrá a vždy odpouštějící, která (ač bez jakýchkoli magických znalostí a dostatečných zkušeností) dokázala porazit všechno a všechny lusknutím prstu, zatímco čtyři mistři mágové jen zmateně a bezmocně postávali stranou… Pokud náhodou Jelena nestačila na něco sama, nebyl problém přivolat si myslí poskoka Valeka, aby vše bleskově vyřešil za ni. Skoro to vypadá, že ho autorka využívala jako "boha ze stroje" (deus ex machina, chápete). A to není ani zdaleka vše, co mi na téhle knize vadilo (ehm, ehm, překlepy…). Přitom měla tak úžasný rozběh! Jaká škoda… Ale protože tu mám i nějaké své oblíbence a sympaťáky (vedle Janka a Ariho např. Kiki, Daxe a další), budu v sérii pokračovat a doufat, že se to celé nějak zlepší... Pokud tedy CooBoo vůbec další díly vydá.
(SPOILER) Mimochodem, ví prosím někdo, kam se poděl Bas? Lou mu vrátila vzpomínky, že ano, takže pak už ji poznal, načež ale Reidova balisarda zajela do stromu (tu scénu jsem naprosto nepochopila, co to kruci bylo za divný strom?) a Bas prostě najednou zmizel taky. Nejdřív tam byl, dokonce to vypadalo, že se o Lou strachuje, a bum, zničehonic je fuč. Něco mi ušlo? Protože pokud ho autorka prostě jen tak vynechala a nepovažovala za důležité nám sdělit, co se s ním dál stalo, tak... je to další mínus.
Tady platí, že kniha by se neměla posuzovat podle obalu. Obálka je nádherná, ale obsah nestojí za moc. Hlavní zápletka je neoriginální, jednoduchá a nepříliš zajímavá. Celou dobu je to vlastně téměř o ničem, akorát na posledních cca 60 stranách se dočkáme řady zvratů, podaných ovšem poněkud uspěchaně, neuspokojivě. Postavy jsou ploché (někdy procházejí nevysvětlitelnou změnou charakteru), milostná linka urychlená a nevěrohodná, závěr vyloženě zarážející a chuť do pokračování prakticky nulová.
Selekci jsem nečetla. Mám ji doma, ale nejdřív se musím vzpamatovat z tohohle, než dám autorce další šanci. :-/
Originální příběh o nevyzpytatelném ostrově plném kouzel, kde svědomitý Bouřňák uchovává významné okamžiky a počasí v neobyčejných svíčkách. Zapalte knot a pusťte se s jedenáctiletým Fionnem do dobrodružství, v němž o zajímavé nápady a dramatické momenty není nouze.
Možná bych tuto knihu ocenila více jako dítě, když jsem četla třeba Heidi, ale teď – po spoustě čtivějších, napínavějších a nápaditějších knížek pro mládež – mě až tak nenadchla. Nápad měla zajímavý, okouzlila mě ilustracemi a poklidnou atmosférou, ale přece jen mi tam chybělo něco opravdu napínavého, co by udrželo mou pozornost.
Trvalo mi neskutečně dlouho, než jsem knížku dočetla – navzdory tomu, že není příliš dlouhá a jednotlivé povídky by se za normálních okolností četly svižně. Styl psaní je příjemný a příběhy často napínavé. Musela jsem je ale prokládat jinými knížkami, které jsem potřebovala zrecenzovat. Po každé z nich bylo těžší a těžší se k Nix vrátit a navázat tam, kde jsem skončila. Téměř před koncem jsem si uvědomila, že jsem dokonce zaměnila dvě postavy s podobnými jmény. Z toho plyne, že přerušovat četbu na tak dlouho se rozhodně nevyplácí a že radost z ní poněkud vyprchá. Dala bych sbírce 3 a půl hvězdičky, ale to hodnocení neumožňuje.
Koukám, že zase budu za cynického mrzouta. Ilustrace v knize jsou nádherné, jemné, uklidňující a příjemné na pohled, o tom není pochyb. Ale ten příběh? Jestli se tedy tomu vůbec dá říkat příběh. Pár podivných vět ztracených v moři a po obloze. Jistě, celé to byl sen malého chlapce, a ten nemusí dávat smysl, ale jako čtenářka jsem čekala něco víc. Něco mnohem zajímavějšího. Jen jsem to tak prolistovala a během chvilky bylo po knize. Příště radši sáhnu po Malém princi nebo po něčem, co má alespoň myšlenku…
Občas milé a vcelku úsměvné čtení, rozhodně ale ne tak vtipné, abych se popadala za břicho. Zdrojem humoru tu byly spíše trapné situace, které mně osobně zase až tak veselé nepřipadaly. Některé povídky končily šťastně, ale měla jsem pocit, že převažují ty smutné a tragické. Nelíbil se mi podrobný popis některých opravdu nepříjemných a nechutných zákroků. Tato knížka není něco, co bych si po čase ráda přečetla znovu. Spíše sáhnu po Herriotovi.
Kletba vítězů mě nadchla, Zrada vítězů mě zklamala. Doufejme, že Polibek vítězů vrátí vlak na správné koleje…
Mám-li být zcela upřímná, po skvělé Mé lady Jane jsem si od toho slibovala více. Příběh jako takový by mohl být zajímavý a vtipný, ale hrozně mi vadilo, jak do něj neustále vstupovaly autorky s neutuchající potřebou něco objasňovat nebo na něco upozorňovat. To mi kazilo požitek stejně jako (kdovíproč přítomné) narážky na Harryho Pottera, Pána prstenů apod. Jsou knížky, u kterých mi zmínky jiných děl nevadí, ale tady mi to přišlo vyloženě jako zoufalá snaha čtenáře rozesmát. Nejvíce se mi na knize líbil vztah Charlotte Brontëové a Alexandera Blackwooda + ještě duch dívky Heleny. Mohla bych se dlouze rozepisovat o dalších věcech přitažených za vlasy nebo o zbytečně dokonalém konci, ale… co z toho. Prostě to mohlo být lepší.
Podnětná kniha nahlížející na postavu vodníka ze všech možných úhlů a přinášející spoustu působivých informací. Počítá však se základními znalostmi české literatury 19. století. Čtenář by měl mít přehled o dílech Boženy Němcové, Josefa Kajetána Tyla a dalších (i méně známých) autorů. Knížku bych proto doporučila spíše jako zajímavé doplňkové čtení při studiu.
Ach jo… originální, napínavý a čtivý příběh s inteligentními a sympatickými hrdiny, kterým člověk dokáže držet palce. Stránky budete obracet jednu za druhou se zatajeným dechem a těšit se na třetí díl – jenomže ten nevyjde! Protože tahle série má prostě nízké prodeje, lidi ji nekupují, a tak se ani my nadšení nedočkáme pokračování. Každý tu píše, jak je to super, jak se těší na další knihu… Šiřte své kladné názory mezi známými, pokud se vám Poušť v plamenech líbí. Sdílejte recenze, přitáhněte k té sérii pozornost. Fakt si to zaslouží. :-( :-) A my taky. :-/ Nestačí jen chodit do knihovny, musí se kupovat!
Obrovské zklamání! Anotace slibovala příběh lásky na pozadí dramatické válečné doby, atraktivní prostředí cirkusu a zároveň tragický osud zamilované cikánky a člena Hitlerjugend. Zní to neodolatelně, ale co jsme dostali? Naprosto nevěrohodně a uspěchaně podanou instalásku, založenou na JEDINÉM několikaminutovém setkání, a přesto hlubokou jako propast a nekonečnou jako nebe. To určitě… Zvlášť když je vám čtrnáct! Válečné události mi připadaly skoro až nepodstatné vedle líčení oné zcela výjimečné a neopakovatelné lásky. :-/ Nechápu, že si tahle kniha vydobyla na Goodreads tak vysoké hodnocení! Ode mě ho tedy rozhodně nedostane, i když se to u knih s podobně významnými tématy zřejmě automaticky očekává. Nevyhovoval mi ani styl vyprávění! Začínáme v současnosti, kde k nám Lili promlouvá snad ze záhrobí? Dále se přesouváme k Maxovým kapitolám ze současnosti, které jsou vyprávěny v er-formě. Celý následující příběh je pak podán tak, jako by ho Max po letech zapisoval, ale přitom jej dále vypráví střídavě on a Lili (v ich-formě). Jak by mohl zapisovat tak detailně něco, co prožívala Lili a při čem on osobně nebyl? Je to velmi matoucí. Navíc části Maxe ze současnosti, vkládané do knihy v průběhu celého příběhu, jsou rádoby dojemné a nesmírně nudné. Teprve po nějakých 200 stranách se KONEČNĚ začne dít něco opravdu dramatičtějšího, ovšem předvídatelného, takže se lepší čtenářský zážitek (alespoň u mě) stejně nedostavil. Přečtěte si raději starý dobrý příběh Romeo, Julie a tma. A jestli chcete zažít pěknou atmosféru kouzelného cirkusu, sáhněte po skutečně nápadité a zajímavé knize Noční cirkus.
No… příběh byl jednoduchý, vcelku zábavný, plný zajímavých novotvarů, četl se rychle. Ovšem také tu vystupovali dospěláci stejně dětinští jako jejich potomci a po celou dobu mě provázel nesnesitelný pocit frustrace, který prožívala hlavní hrdinka, naprosto nepochopená téměř celým svým okolím. Věřím, že mladším čtenářům (10–11 let) se bude líbit pro mě nepředstavitelný čarodějův zámek se všemi svými pokrmovými místnostmi (hamburgerovým pokojem, marmeládovým pokojem atd.). Autorka má nesporně bohatou fantazii a dobře udělala, když do knížky vložila sympatického mluvícího kocoura a svérázného strýčka de Vepřihlavu. Nemohu se ovšem přenést přes určité nechutnosti, jako je rochnění v gulášové zahradě plné zombíků nebo plácání se v pudingovém bazénu, jeho pojídání a olizování se. Také je tu chlapec, který když něco sní, vyzvrací to v podobě ptáka. Ehm… Něčím takovým si mě prostě nezískáte.
Čekala jsem od toho víc. Ilustrace byly pěkné, líbilo se mi propojení černobílých s těmi barevnými, ale občas mi připadalo, že jdou za sebou jaksi zmateně. Jako by se mi z knížky vytrácely některé obrázky. Musela jsem couvat o pár stránek zpátky, abych se ujistila, že jsem něco nepřeskočila. Takže to leckdy nedávalo moc smysl a příběh sám mi připadal příliš krátký, tím pádem i slabý. Nápad hezký, jen tomu něco chybělo.
Popravdě nejsem nijak zvlášť nadšená. Film se mi moc líbil a myslela jsem, že když si přečtu knížku, dočkám se fantasy příběhu pro děti a mládež, plného kouzel a zajímavých nadpřirozených bytostí. Kouzla a bytosti tam sice jsou, ale taky dost drsných scén plných násilí, krve a smrti. Medvědího kyrysníka jsem si ve filmu oblíbila, v knížce mi ale přišel jaksi odtažitý. Celkově se mě to už tolik nedotklo, spíš jsem místy byla zmatená. Nelogické jednání a chování některých postav tomu nepomáhalo.