Simouš
komentáře u knih
Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
Svěrákovy knížky jsou pro mě nečím, co se podobá pohlazení dědečka. Milé, nezaměnitelné a lákavé. A vždycky stojí za to!
Brusinky
Barbara Nesvadbová
Autorka objevila slovo "bizarní" a chce, aby to všichni věděli! Možná proto vytvořila spisek, který by tomuto označení odpovídal.
Údolí včel
Vladimír Körner
V celé knize jsem nenašla jediné nadbytečné slovo. Vše dokonale ladí a dotváří středověce syrově mrazivé pozadí několika zpackaných životů.
Zvrhlý král
Rina Kent
Do čtení této knížky jsem se pustila, protože mi byla doporučená. Očekávala jsem erotický román, takže moje hodnocení opravdu není projevem pohoršení. Celou dobu jsem ale vlastně nedokázala pochopit, co by koho mohlo na tomto příběhu zaujmout. Šikana? Vyhrožování? Manipulace? Sexuální násilí? Jeho bagatelizace? Je sexuální násilí v pohodě, když si hrdinka v průběhu uvědomí, že sice byla vystrašená, ale její podbřišek jí říká, že by chtěla víc? Kontroverznost knížky rozhodně nespočívá v popisech sexuálních scén (navzdory některým komentářům tady si myslím, že sex byl víceméně vanilkový, žádné BDSM praktiky se tam nevyskytují, vrcholem je, když ji hlavní hrdina chytí pod krkem). Co je rozčilující, je psychické násilí, nátlak, manipulace a jejich hodnocení ze strany hrdinky. A jako vrchol všeho se z příběhu v závěru stává mexická telenovela, aby bylo o čem psát v dalším díle.
Svolení
Vanessa Springora
Tohle je velmi znepokojivé čtení... Celý příběh je vyprávěn útržkovitě, odosobněně a téměř faktograficky, což podtrhuje devastující dopad popisovaných autorčiných zážitků. Zároveň může poskytovat odpověď na věčné dotazy typu "proč ce ozvaly až teď" a "proč to nenahlásily dřív". Je zde totiž krásně vidět, jak se člověk nejprve potřebuje vyrovnat sám se sebou a svojí rolí v příběhu vlastního života.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Chvilku jsem bojovala s pokušením dát knížce o jednu hvězdičku méně, protože mě občas přepadne pocit, že pětihvězdičkové hodnocení by si měly odnášet knížky, které jsou nějakým způsobem převratné, závažné, inovátorské, ... Pak jsem si ale uvědomila, že jsem tuhle knížku brala do ruky s tím, že přesně vím, jaký příběh čekám. Název bezezbytku prozrazuje, kam celý děj směřuje. A mě i přesto, že jsem nemusela být napnutá, jak to celé dopadne, bavilo číst každou jednu stránku a opravdu jsem se bavila. Pět hvězdiček dávám proto, že knížka je výborná ve svém žánru. A za to, že po prvním setkání se Zapatou vím, že tuhle autorku prostě chci číst znovu.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Neskutečně dojemné a přitom nepatetické čtení. Málokdy se něco takového povede. Říkala jsem si, že autor musí být blázen - přece nečeká, že mě bude zajímat další vývoj událostí, když už vím kdy kdo jak umře. A já to stejně hltala a ješte doufala, že Smrt kecá, že bomby nebudou, Židi nepůjdou a knížka o válce bude mít happy end.
Máslem dolů
Petr Šabach
Milé, svižné, vtipné, i když vlastně naprosto o ničem.
Musím se přiznat, že jsem zatím nepřišla na chuť Hrabalovu pábení, ale Šabachův způsob lidového vyprávění mě neskutečně baví. Ohromně mi sedí, že se nebojí používat vulgarismy, protože pokaždé perfektně sednou. Úžasná je i audioknížka v podání Tomáše Hanáka a Petra Šabacha, na konci které jsem se utvrdila v tom, že by mě bavilo i Šabachovo říhnutí.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Po příběhu jsem sáhla proto, že mě upřímně zaujala obálka i anotace. Víc jsem si předem nezjišťovala, takže jsem očekávala, že dostanu příběh typu "na instagramu vypadají perfektně, ale ten magor ji doma mlátí". (My bad.) Ale sakra, na té knížce je tolik věcí špatně. Spoustu věcí pominu, protože si myslím, že celkem srozumitelně to shrnula Metla o pár postů níž. Vytáčely mě momenty typu "on je sice totální psychopat, ale po roce totálního teroru se na mě usmál a já jsem si zase užívala to, jak milý a bezchybný byl prvních pár měsíců". Navíc jsem příběh poslouchala jako audioknihu a celý projev je tak neuvěřitelně ukňouraný, že z hlavní hrdinky dělá o polovinu větší blbku, než jak vyznívá pouze z obsahu děje. Třetí hvězdu dávám za George Clooneyho a za to, že i když jsem takový konec tušila už v polovině příběhu, přece jsem to doposlouchala.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Erika mě místy rozčilovala tak, že jsem chtěla dát čtyři hvězdičky. Ale to, že mě štve, jak je hlavni hrdinka od prvního dílu zaseknutá v osobním životě na stejném výchozím bodu, je vlastně jediné, co knížce můžu vytknout. Ocenila jsem, že Eriku autor popostrčil alespoň v pracovním životě a detektivní zápletka byla skvělá! Možná mě dokonce z dosavadních příběhů Eriky Fosterové bavila nejvíc.
Pižďuchové
Václav Havel
Kdo čeká, že Havel napíše pohádku pro děti bez absurdního politického podtextu, je hlupák. A to říkám se vší úctou a mírumilovností, které jsem schopna. Je do očí bující, že text je určený dospělým. Z dětí může potěšit jedině ty úplně nejmenší, které může oslovit prosté opakování slov (nic víc jim to ale nedá), nebo dospívající puberťáky, kteří se zajímají o společenské a politické dění.
Podle mě je knížka naprosto geniální a smutně nadčasová. Rádoby pohádkovými příběhy o nepříliš sympatických pižďuších Havel ukazuje na negativní politické a prospěchářské praktiky. Pokud máte rádi jeho dramata, budete jeho "pohádky" milovat. Pokud vám nesedí hry, nechte Pižďuchy ležet, protože vás budou iritovat. Hlavně proboha nečekejte, že vám ty prapodivné postavičky sehrají pohádkový příběh.
Všechny barvy duhy
* antologie
Sbírka je kvalitativně ohromně nevyrovnaná. Pocit zklamání si odnáším z povídek autorů, na které jsem se těšila, mile překvapili tvůrci mně dosud neznámí. Osobně nejvýše hodnotím Jak jsem šla na záchod, Pecka jak z broskve a Pozdní léto, sobota odpoledne (ještě snad Tajemství umírají osamělá), protože zanechaly dojem a pamatuju si, o čem byly. Zbytek mi po dočtení mírně splývá.
Velkým plusem je grafické zpracování knížky. Ilustrace Myokard jsou nádherné, obálka skvělá a medailonky autorů se taky moc povedly (navíc mezi nimi bylo osvěžující, ze se Radek Blažek ve svém popisku svévolně dopustil vtipu :) ).
Matylda
Roald Dahl
Roald Dahl je srdcovka. Při čtení Matyldy ale přišla chvíle, když už toho schematismu bylo najednou moc a ohromně mi vadilo znovu číst o tom, jak je veškeré zlo ztělesněné slečnou Kruťákovou, která měla "býčí šíji, široká ramena, silné ruce, šlachovitá zápěstí a silné nohy" a "nikdy nebyla žádná krasavice". Na druhé straně ztělesněním všeho kladného je slečna Dobrotová, které "nemohlo být víc než dvacet tři nebo dvacet čtyři let. Měla krásný oválný obličej jako madona, modré oči a světle hnědé vlasy. Byla obdařena štíhlou a křehkou postavou a člověk měl pocit, že když upadne, rozbije se na tisíc kousků jako porcelánová figurka." Prostě tahle rovnice nepohledý člověk = zlo se musí jednou omrzet.
Nedonutí mě to ale srazit víc než jednu hvězdičku, protože je to prostě pořád Dahl.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Tu knížku jsem četla skoro půl roku. Ne proto, že by byla špatná. To proto, že je tak dobrá. A že mi z toho všeho bylo ohromně smutno. Po celém století už se dá popsat slušných pár postřehů, které ukazují na nepoučitelnost a malost národa. A to měl Tabery ještě snahu zakončit to pozitivně. Strašně smutný dárek k výročí republiky.
Ovšem
Karel Kovy Kovář (p)
V první řadě považuju za nutné zmínit, že nejsem cílovkou této knížky. Což mi trošku usnadňuje označit ji za úplnou blbost. Dvě hvězdičky dávám za to, že se v ní vyskytuje několik pěkných (i když celkem otřepaných) myšlenek a že je taková autorsky autentická, což ale zároveň znamená, že působí, jako by byla psaná na první dobrou a neprošla žádným revizním čtením. V žádném připadě se tu nesnažím hodnotit inteligenci, schopnosti nebo další tvorbu autora. Ale myšlenka memoárů psaných ve dvaceti je prostě ptákovina jako zvon.
Když Duben přichází
Jaroslav Foglar
Netradičně tradiční foglarovka. Vzhledem k období, ve kterém byla psána, jsem schopná Foglarovi odpustit i to, že se v průběhu knihy zvládnul několikrát pochválit za to, že tato kniha je jediná, která píše o "chlapcích, jací opravdu jsou". (A musím přiznat, že je to prozatím asi jediná mnou přečtená kniha pro mládež, v níž se čestní hoši pohoršují nad mravní zkažeností spolužáků majícich zálibu v nemravných obrázcích. :) )
Babišovo Palermo I
Jaroslav Kmenta
Přestože Kmentu jako novináře uznávám, mám tentokrát výhrady k formě. Zachycení komplexnosti problému je bezesporu náročné, ale v rámci jednotlivých částí se autor často vracel k podobným příkladům, několikrát se objevila obdobná vyjádření,... Celkově to působilo trochu zmateně, přestože informační hodnota knihy je nesporná.
Lovec králíků
Lars Kepler
Lovec králíků rozhodně není kniha zásadního významu, která změní váš pohled na svět. Navíc mě od poloviny příběhu začalo rozčilovat, jak často je používáno sousloví "záchvatový vrah". Přesto si myslím, že v rámci svého žánru je výborně zpracovaná. Napínavá, akční, nepředvídatelná. Skvělé je i audioknižní zpracování, především díky hlasu Pavla Rímského.
Chlapec na dřevěné bedně
Leon Leyson
Celý dojem z autentického vyprávění silného příběhu bohužel kazí příšerný jazykový projev a spousta stylistyckých neobratností. Pokud si ale díky té knížce mají všichni uvědomit, že člověk dokáže vydržet téměř všechno a že pomáhat je normální (resp. že nepomáhat normální není), pak nemohlo být vydáno nic lepšího.
Pád andělů
Susan Ee
Klasická předvídatelná oddechovka. Nic víc, nic míň. Pro druhý díl si zajdu. Oddechovat člověk prostě potřebuje. :)
