Sireen komentáře u knih
Prostě moje srdcovka.... Neskutečně mě mrzí, že třetí díl u nás nebude...
Tak tenhle díl byl dost nemastný a neslaný. Oproti ostatním, které jsem si nesmírně užila, byl tento neohrabaný, těžko uvěřitelný a hlavně - na skoro 700 stránkách není nic než rozebírání politiky mezi dvory, jako fakt.
Rozhodně to není kniha o "vztazích v rodině" a určitě není "předvídatelná" a "prolistovatelná". Kniha totiž primárně není o příběhu (který je ale bezesporu skvěle vystavěný a procítěný do nejmenších detailů), je o věcech, které jsou skryté mezi řádky, o pocitech, o přírodě, o lásce. Nádherný styl psaní, poetický jazyk plný metafor, pro mě hodně silný konec. Knížku jsem si užívala v podstatě bez očekávání, nechávala ji plynout tak, jak byla, a neskutečně jsem si to užila. Srub a lesy okolo, stejně jako pro Punzel, jakkoli to byl těžký a opuštěný život, se pro mě staly domovem. V Nekonečných dnech prostě nic není černobílé, realita není viditelná na první pohled... Jedna z mých srdcových velmi silných knih....
-- možná trochu spoiler --
kdyby někdo chtěl filozofovat nad Reubenem a nad tím, jak to s ním bylo, jsem tu!
Uf, Amélie je úplně skvělá spisovatelka, Životopis hladu nebo Strach a chvění - obojí mě neskutečně nadchlo. Ale Kyselina, to bylo něco jiného. Příběh velmi zvláštní a zajímavý ale... Jako kdyby to vůbec nepsala Amélie. Chápu, že styl psaní je možná záměr, ale mně osobně vůbec nesedl, a to je i překladatelka stejná. Bohužel trochu zklamání.
Tak já nevím. Gaiman asi prostě není můj styl, ačkoli filmovou Coraline zbožňuji.
Po Carrii moje první Kingovka. Prvních padesát stran bylo vcelku nudných a já knihu prve odložila s tím, že to holt není nic pro mě. Po čase jsem se k ní vrátila, protože nebylo co jiného číst a naprosto mě to dostalo. Geraldova hra je fakt geniální, hrůzná a nechutná. King naprosto bravurně ovládá čtenáře, pohrává si s jeho myslí zároveň s myslí hlavní postavy, překrucuje realitu a transformuje čas. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Škoda toho konce, který podle mě vůbec neměl být a celé se to mělo ukončit více méně v tom nejlepším.
Nejsem úplně na YA, tak možná proto jen čtyři hvězdičky. Megan byla super a celý to bylo hrozně fajn, němá hlavní hrdinka, tak jak by to nebylo zajímavý. Je to i moc hezky napsané a knihu jsem zhltla doslova během dvou nebo tří dní. Ale celou dobu je tam taková... strašně zajímavá zápletka, která vás pořád napíná a napíná a na konci zjistíte, že to až tak úžasný nebylo, to, za čím jste se celou tu dobu tak zvědavě hnali. Mohlo by to být delší a propracovanější. Ale i tak palec nahoru, protože kniha ve mně stopu zanechala a nevadilo by mi číst ji znovu.
Oproti Květům opravdu o dost slabší díl, bohužel. První půlka byla ještě fajn, změnilo se prostředí a čtenář byl zvědavý, ale pak to nějak pozbylo toho cíle, který čtenář vyhlíží a pokračovala jsem jen tak ze setrvačnosti, zvědavosti, jak se to tedy vyvrbí.
Cathy mám moc ráda a spíš než, že dělala nepochopitelné věci, mi celý tento díl přišel podivný, nereálný a nepochopitelný. Měla jsem pocit, že autorce dochází dech.
více v recenzi zde: http://rina-books.blogspot.cz/2016/06/recenze-listky-ve-vetru-virginia-andrews.html#more
Kdybych mohla dát tři a půl hvězdy, tak dám, bohužel to nejde. Může se to zdát jako málo, jako hodnocení špatné knížky, ale nenechte se zmást. Stejně tak se nenechte zmást podtitulkem Erotická zpověď, protože nic takového to rozhodně není. Detailní a přímé popisy sexu a hrátek se sice vyskytují, ale nijak zvlášť, a určitě nejsou hlavním tématem.
Knížka je trochu zmatečná, to přiznávám, a Pan S. byl svým způsobem lepší. Příběhovější. Jasnější. Alice je knížka hlavně filozofická, psychologická a velmi hloubavá, někdy až tak moc, že by člověk nejraději přeskočil pár odstavců nebo i stran, ale já jakožto milovník češtiny jsem si velmi vychutnávala styl psaní autorky a jedinečné metafory a trefná přirovnání. Příběh je především o hledání se, ztrácení se a hledání směru v životě. Myšlenky bych rozdělila hlavně na hloubání nad vztahy rodinnými a partnerskými. Mladá zmatená Alice žije po rozvodu rodičů sama ve velkém bytě se dvěma sestrami a má pletky s o dost starším Emanuelem- tak bych shrnula děj. Ale jak jsem řekla, děje tam mnoho není a spíše je to knížka filozofická. V první polovině se autorka snaží nalákat čtenáře na sex téměř na každé druhé stránce, ale brzy se to zlepší. Konec je trochu nedotažený, ale autorce to odpustím, vvzhledem k (opravdovému) zaměření knihy. Alice se mi nečetla lehko, protože lehká ani není a člověk u ní musí přemýšlet, ale včera v noci jsem dočetla a nelituji toho, přestože bych se k ní asi už nevrátila.
Ani nevím, jak bych začala. Knížka nemastná neslaná, celé se to pohybovalo tak nějak jen po povrchu, vůbec to nešlo do hloubky. Osobně si spíš užívám styl vyprávění autora a příběh je pro mě až druhořadý. Tady je příběh docela fajn, ke konci jste třeba trochu zvědaví, ale tím to skončí. Žádné šokující odhalení. Charaktery a postavy takové prkenné a prvoplánové, dialogy nereálné. Sem tam se tam blýsklo něco zajímavého, hlubší věta, odstavec, ale celkově zklamání. Těžko uvěřit, že tato autorka po skvělém Krásném zlu napsala něco tak hloupoučkého a skoro bych řekla až laciného, jako je toto. Možné je také to, že to povorala překladatelka, obě knihy překládal někdo jiný- každopádně kniha je teď taková, jaká je. Asi bych ji nedoporučila.
Skvělá kniha, moc pěkně napsaná, velice hluboká, autorka má můj obrovský obdiv. Poměrně nevšední příběh, pohled na pedofilii z jiné strany, člověka donutí na chvíli se zastavit a zamyslet. Rozšířila mi obzory v mnoha směrech a za to jsem velmi vděčná. Víc takových knih.
"Je to i v Bibli. Lotova žena se ohlédla a proměnila se v solný sloup. Ohlédnout se znamená sůl. Ohlédnout se znamená slzy. Ohlížet se za minulostí znamená smrt."