Sireen
komentáře u knih

Tohle byl fakt nejhorší díl, oproti předchozím dvou, kde jsou skvěle vystavěné osobnosti a vykreslené jejich vnitřní prožívání, bylo tohle jenom o válce a zmatečných a nudných politických plánech mezi dvory. Do toho se ukazuje, že Feyre má každou nadpřirozenou schopnost, na jakou pomyslíte, takže jakýkoliv problém se vyřeší nějakou novou schopností, kterou Feyre vytáhne z kapsy... Jedním slovem: plochost, jak v ději, tak v postavách, těžko jsem se tím prokousávala a nemohla se do toho vžít. Jako kdyby to psal někdo jiný než ostatní díly.


Tak tenhle díl byl dost nemastný a neslaný. Oproti ostatním, které jsem si nesmírně užila, byl tento neohrabaný, těžko uvěřitelný a hlavně - na skoro 700 stránkách není nic než rozebírání politiky mezi dvory, jako fakt.


Forma, jakou je kniha napsaná, značně pokulhává za dějem, nejedná se ale o nic hrozného, pouze se připravte na trochu povrchnější podání (hrdinka ječí a objímá se s kamarádkou kdykoliv se naskytne šance, všichni pořád ječí a neurochirurg je strašně sexy v lékařském plášti) zásadní je tu ale příběh, který je opravdu výborný a otevírá jedno z témat, o kterých se stále mluví zoufale málo.
Velice oceňuji, že děj ani postavy nejsou černobílé a že mají svůj vlastní vývoj v průběhu příběhu, což ho celý dělá autentickým, citlivým a osvětlujícím danou problematiku s velkým pochopením ke všem zúčastněným.


Pro mě příliš vyčerpávající vědeckými fakty a poznatky, jinak po všech stránkách vděčná a užitečná kniha.


Velmi dobrá česká kniha, příběh propracovaný do detailů zasazený do neobyklého a originálního prostředí, výborně vykonstruovaný od začátku až do konce, skvělý jazyk, nemám jedinou výtku. Určitě sáhnu po dalších knihách této autorky.


Naprosto nemám slov, tahle kniha bude navždy v mém srdci. Jednoduché, prosté, silné, život. Není to jen příběh, není to jen vzpomínání na život.


Tak já prostě nevím, naštěstí se to četlo docela samo, ale nějak mi ani jedna z hlavních postav nesedla, vůbec jsem z toho necítila emoce, bylo to celé tak zvláštně osekané...dialogy mi přišly už úplně stupidní a nevkusné. Čekala jsem asi mnohem více hloubky a zamýšlení se nad životem a láskou a přátelstvím...


Strašně krásná a čistá věc. Jednoduchá a přitom tak hluboká.


Zajímavý nápad, bohužel na mě až příliš zdlouhavé a místy kvalitativně nevyvážené čtení.


Určitě zajímavé, ale stopu nezanechala. Očekávala jsem asi více. Líbilo by se mi mít možnost víc "prožít" ono období bohyň a ne se jen zpětně ze součanosti ohlížet za osudy.


Rozhodně to není kniha o "vztazích v rodině" a určitě není "předvídatelná" a "prolistovatelná". Kniha totiž primárně není o příběhu (který je ale bezesporu skvěle vystavěný a procítěný do nejmenších detailů), je o věcech, které jsou skryté mezi řádky, o pocitech, o přírodě, o lásce. Nádherný styl psaní, poetický jazyk plný metafor, pro mě hodně silný konec. Knížku jsem si užívala v podstatě bez očekávání, nechávala ji plynout tak, jak byla, a neskutečně jsem si to užila. Srub a lesy okolo, stejně jako pro Punzel, jakkoli to byl těžký a opuštěný život, se pro mě staly domovem. V Nekonečných dnech prostě nic není černobílé, realita není viditelná na první pohled... Jedna z mých srdcových velmi silných knih....
-- možná trochu spoiler --
kdyby někdo chtěl filozofovat nad Reubenem a nad tím, jak to s ním bylo, jsem tu!


Tentokrát mi ani ten styl psaní nesedl, nemastné, neslané, Doerr asi přeze všechnu zvědavost nakonec není nic pro mě. Neoslovil, nedočetla jsem ani s největší snahou.


Z nějakého důvodu mi kniha nesedla. Ačkoli byla napsaná krásně a dlouhé příběhy jsou to poslední, co by mi vadilo, tempo bylo tak neskutečně dlouhé, líné a celou dobu se v knize v podstatě vůbec nic nedělo...nevnímala jsem žádný vývoj v postavách, v emocích, v pocitech ani v ději. Možná se to jen netrefilo do nějakého mého životního období, ale musela jsem se do čtení poměrně přemáhat. Těšila jsem se a koukala po knize už dlouho, ale jsem zklamaná :)


Neskutečná kniha, velmi zajímavě napsaná, jemná, vztahová, o všech zraněních a o lásce. Vlastně obyčejný příběh, podávaný opravdu neobyčejně s filosofickými vhledy a pozastaveními. Jsem moc ráda, že jsem se ke Kunderovi nakonec také dostala.


Krásný příběh, neskutečně dobře napsaný. Vůbec nevadí, že se nejedná o příběh podle skutečnosti, uvěříte mu každé slovo. Je jemný, blízký a plyne jako voda. Vzrušení nečekejte, ale přesto se nudit nebudete, najdete domov.


Uf, Amélie je úplně skvělá spisovatelka, Životopis hladu nebo Strach a chvění - obojí mě neskutečně nadchlo. Ale Kyselina, to bylo něco jiného. Příběh velmi zvláštní a zajímavý ale... Jako kdyby to vůbec nepsala Amélie. Chápu, že styl psaní je možná záměr, ale mně osobně vůbec nesedl, a to je i překladatelka stejná. Bohužel trochu zklamání.
