sissque komentáře u knih

Psychologické thrillery miluji a tohle byla hra s čtenářem od začátku až do konce!
Výborná kniha.
Nešla přestat číst. Stále mě zajímalo to rozuzlení.
•
Nejvíc mě pravděpodobně bavila první část, první bóje – Ostrov.
Prolínají se zde dvě časové roviny – rok 1949, kdy je hlavní postavou babička Suzanne a listopad roku 1986, vnučka Sandrine.
Tady to bylo místy až hororové.
•
Ve druhé části se už seznamujeme s dalšími dvěma velmi podstatnými osobami – a sice Damienem a Véronique.
Tady už se děj odehrává pouze v roce 1986 a je to takové více "reálnější".
•
Zároveň ta druhá část už nám pomalu odkrývá všechny střípky a my si postupně můžeme domýšlet, jak to s tím útočištěm (či útočišti?) vlastně je.
A ač jsem si to všechno spojovala a zapadalo mi to do sebe, konec mě překvapil a vůbec jsem jej takový nečekala.
•
Jediná taková malá výtka, co mě při čtení rušila a objevovala se od té druhé části, byla fráze "táta na dvě věci".
Ono se to zdá jako maličkost, ale když už se to vyskytuje příliš často…
•
Mám pocit, že jsem doposud nic podobného nečetla.
Měla jsem úplně zamotanou hlavu a to bylo jistě také účelem.
Ač jsem původně chtěla dát hvězdičky čtyři, dávám pět. Minimálně za tu originalitu si to kniha zaslouží.

7 02.10.2021

Poprvé jsem od Carltona Mellicka III. četla Lidožrouty z Lízátkova.
Čekala jsem, že to opět bude úlet – šílené, bizarní, až směšné.
No, Plyšákokalypsa byla něco jiného.
•
Když se nad tím člověk hlouběji zamyslí, dojde mu, že vlastně do světa mluvících a žijících hraček nemáme zase tak daleko.
O to je to děsivější.
•
Mellick III. nás přenáší do postapokalyptické budoucnosti, kde hračky ovládly téměř celý svět a mstí se lidem za jejich chování k nim.
V originále skutečně název holocaust sedí – při čtení pochopíte proč.
•
Zároveň nám postupně odkrývá příběh dívky Julie ve dvou časových rovinách.
Dětství, kdy poznáváme její rodinu a hlavně vztah, který si buduje s plyšovým medvídkem jménem Poro. A přítomnost, kdy sledujeme náročnou přeměnu Julie v plyšovou pandu.
•
Nemůžete od Mellickových knih čekat nic logického, příliš hlubokomyslného.
Já jsem v nich ale našla oddych od stereotypu, odpočinek, uvolnění a změnu.
•
Asi to nebude úplně pro každého.
Věřím, že právě bizár je spíše pro okrajové publikum.
Ale pokud vás to nějakým způsobem láká, zkuste to.

5 29.09.2021

Kdo má rád Marka Ebena, tomu se kniha jistě bude líbit.
Je plná jeho noblesního, kultivovaného projevu, moudrého a laskavého humoru, nad kterým se pousmějete a zároveň, nikdy nikoho nemůže urazit.
•
Mně se celkové zpracování velmi líbilo.
Kniha je ve formě kroužkového deníku, jak sám pan Eben řekl, to kvůli obsahu, který by se vám nelíbil, aby se dal list pohodlně vytrhnout.
No, mně zůstaly všechny. :-)
•
Povídky vás pobaví, některé z nich také donutí se zamyslet a najdete v nich poselství.
Všechny jsou ale psány čtivě, kniha se nedá odložit.
A ta práce s jazykem, s češtinou… To se prostě čte tak krásně!
•
Plánuji si koupit také audioknihu, na delší cesty v autě.
Věřím, že kniha načtená samotným panem Ebenem bude mít ještě větší kouzlo.

18 28.09.2021

Nedávno jsem někde četla, že knihy z nakladatelství Absynt nezapomenete a zůstanou ve Vás.
Naprosto s tím souhlasím.
•
V této nové knize ze série Prokletí reportéři nám polský autor Marek Rabij odhaluje téma textilního průmyslu.
•
Nejprve se dočítáme o tajemstvím opředené katastrofě v továrně Rana Plaza v bangladéšské metropoli Dháka.
Posléze nám autor popisuje podmínky zaměstnanců textilních továren.
Celé dny bez klimatizace, bez kontroly bezpečnosti práce, mnohdy bez pracovní smlouvy, s neplacenými přesčasy, …
Dočítáme se osudy jednotlivých pracovníků, obyvatel, ale i setkání s obchodním zástupcem.
•
Jaký je život v Bangladéši a mají vůbec tamní obyvatelé šanci na lepší život?
Pokud ano, za jakých podmínek?
•
Podtitul knihy "oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí" je více, než výstižný.
Co jsou to takzvané "padělky"? Asi by nad tím zaplakal nejeden majitel luxusního kousku.
•
Všichni víme, že švadleny pracují v katastrofálních podmínkách.
Všichni víme, že v Bangladéši se tře bída s chudobou.
Všichni víme, že marže za každý kousek, který si pořídíme, je nad jeho výrobní cenou.
Jsme ale ochotni učinit změny?
•
Pro spoustu lidí je jistě lepší koupit si tričko u konfekční značky, než u značky lokální, menší, s malým kusovým nákladem, kde je za něj ale suma mnohem větší.
Zato podpoří podnikatele, který pracuje s kvalitním materiálem, podmínky pro švadleny jsou důstojné a za svou práci dostávají náležitě zaplaceno.
Kolik z nás je ochotno si namísto pěti triček koupit jen jedno?
Kolik z nás přemýšlí nad životem ostatních?
•
Přečtěte si, kolik v průměru kusů oblečení musí švadlena v Dháce za den ušít a jaká je její měsíční odměna.
Snad si alespoň každý z nás po dočtení řekne, že momentálně skutečně nepotřebuje nic nového na sebe.
Namísto nového trička si pořiďte tuto knihu - věřte, že to budou mnohem lépe utracené peníze.
A buďme více vděční za všechno, co máme a čeho se nám dostává.

8 27.09.2021

V životě by mě nenapadlo, že sáhnu zrovna po takové knize.
Ale řeknu to zcela upřímně…
Celý život jsem četla pouze detektivky, thrillery, historické příběhy z 2. sv. války – zkrátka, nic pozitivního.
•
Po čase má toho člověk plnou hlavu, neměla jsem už ze čtení radost.
Z každého dalšího příběhu mi bylo smutno.
Potřebovala jsem změnu.
•
A tak jsem najednou začala více a více vycházet ze své komfortní zóny.
Je to moc fajn!
•
Když jsem tak jednou v práci procházela mezi regály, začala na mě tato kniha volat: "Přečti si mě, přečti si mě."
Dělám si srandu.
Ale je to skutečný bizár!
•
Nikdy jsem nic podobného nečetla a tak skvěle mi to padlo.
Částečně bych knihu zařadila klidně do humoru.
Je to až tak bizarní, že mi to přišlo vtipné.
•
Ach, výborná kniha.
Jasně, na pět hvězdiček to rozhodně není.
Ale pokud máte jako já potřebu si odpočinout, přijít na jiné myšlenky, odreagovat se, zasmát se. Směle do toho!

5 18.09.2021

Pro jednou jsem zase vystoupila ze své komfortní zóny a ke čtení jsem si vybrala komiks.
Nebyla bych to já, abych ani v této formě nehledala nějakou přidanou hodnotu.
•
Stoprocentně musím nejprve vyzdvihnout grafickou podobu – ilustrace Štěpánky Jislové, včetně zvolených barev, příběhu přidávaly na atmosféře a kniha tak byla na pohled "líbivá".
•
Dále chci rozhodně zmínit celkové uchopení tématu.
Autor nás provází životem Milady Horákové od narození až po smrt, přesto bez zbytečných informací, dovídáme se pouze to nejpodstatnější.
Velmi se mi líbily také dvoustrany a vsuvky vykreslující dané období.
Na závěr také medailonky a zmínka o ostatních význačných osobnostech, které byly jistým způsobem zapleteny do Miladina života a již zmíněné doby.
•
Bohužel přiznávám, že se spoustou informací jsem se setkala poprvé a nedá mi se nevyjádřit k systému vzdělávání.
Snad už od základní školy se jede stále dokola dějepisecký model, jehož počátek nalézáme kdesi v pravěku a končíme maximálně okrajově u první či druhé světové války, více se totiž probírat nestíhá.
Na střední škole opět ten samý model.
•
V novodobých dějinách, ne příliš vzdálených, přesto velice důležitých, školy stále pokulhávají.
Vždyť osobnosti, jako byla právě Milada Horáková, či významné události, výrazně zformovaly naši budoucnost.
Dnešní děti netuší, co je to protektorát, k datu 17. listopadu je napadne jen zvonění klíči. Exkurzi do Osvětimi vnímají jako výlet na místo, kde zemřela spousta lidí, protože jim k tomu nikdo nic více neřekne. Takhle by se dalo pokračovat dále.
•
Co nám je dnes všechno umožněno, kam až se jako člověk můžeme dostat.
Co všechno již bereme jako samozřejmost, za to někdo dříve musel bojovat.
•
Knihu s celkovým jejím obsahem doporučuji ke čtení nejen mladším generacím.
Určitě mám v plánu přečíst si také další autorovu knihu Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha.

11 18.08.2021

Uf…
•
Asi v polovině jsem knihu odložila a vrátila se k ní až nyní.
Mám z ní smíšené pocity – nelíbila se mi, na druhou stranu jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
•
Téma bylo silné, depresivní, bolestivé.
Bohužel, tohle se děje a míru závažnosti absolutně nechci zpochybňovat a stoprocentně na to nikdy nezapomenu.
•
Rodiče Báry bychom nechtěli nikdo, z pohledu pedagoga vnímám také třídní učitelku jako absolutně nezpůsobilou této práce – řešení situace bylo katastrofální. Báry mi bylo skutečně líto.
•
Nicméně… Jako celek mi kniha přišla spíše zase jako reklamou podpořený průměr.
•
Nebylo to vyloženě špatné – bylo to čtivé, vyvolalo to ve mně emoce (i když jen negativní – deprese, strach, zhnusení, …), ale charaktery hlavních postav mi přišly nedotažené, hned po pár stranách jsem přesně věděla, jak to skončí (nejspíš i proto jsem knihu odložila a záměrně se tomu vyhýbala).
•
A konečně jazyk… Nečetla jsem ostatní knihy autorky, tak nevím, zda takhle píše stále, či to mělo pouze přidat na autenticitě, ale tohle byla hrůza a to se netýká pouze vulgarity – ten "pražský slang" to není nic pro mě.
A aby to někdo nebral jako urážku… Naše "ostravština" je úplně stejně úděsná. Je mi mnohem příjemnější spisovné vyjadřování, jak mluveného tak i psaného slova.

8 02.04.2021

Tak dlouho jsem si říkala, že mi bude chybět Erika, až jsem se k nové sérii s Kate Marshallovou dostala až nyní.
•
Ale stejně jako u předchozích knih, i tady jsem se hned po otevření nemohla odtrhnout a s novými postavami jsem se rychle sžila.
•
Já vím - Bryndzu buď milujete nebo to není váš šálek kávy.
Vždycky se, ač mám autora ráda, snažím být objektivní a hodnotit knihu dle kvality.
Píšu to, myslím, ke každé jeho knize.
•
Ve mně to vyvolalo zájem, emoce, vztah s hlavními postavami... A to je to něco, co v knihách hledám.
Asi jsem četla z toho detektivního pohledu lepší případy (i když tenhle byl skvělý!), ale mě to uspokojilo.
S Kate jsem se těšila na každé setkání s Jakem, pousmála jsem se, když byl Tristan na sebe na konci hrdý - já jsem byla taky. Takže ano, nedá mi to a dneska je to za pět, ale tahle "koule" snad potěší. :-)
•
Mimochodem, líbilo se mi, jak Robert přitvrdil.
Od Dívky v ledu to je obrovský posun. Druhý díl této série si budu ještě chvíli šetřit.

10 29.03.2021

Přiznám se, že druhý díl mi přijde z celé série nejslabší.
•
Není to úplně tím, že by zde nebyl věnován dostatek prostoru Edwardovi, naopak, pozornost věnovaná Jacobovi se mi líbí a z knižní předlohy bych si mnohem radši vybrala jeho.
•
Nevím přesně, čím to je, ale ostatní díly mě bavily mnohem více, jako celek mám ale sérii moc ráda.
•
Je to pro mě taková nostalgie, i když už si na to teď přijdu trochu stará. :-)

5 26.12.2020

(SPOILER) Začnu tentokrát negativním - přiznám se, že jsem ani na konci knihy pořádně nevěděla, kdo ke komu patří (obrovské množství vedlejších postav).
•
Teď to pozitivní...
Sedmilhářky jsou příběhem tří matek, kamarádek - Madeline, Celeste a Jane, která jsou každá jiná a přesto si velice rozumí.
•
Není to úplně typický román pro ženy, do děje je totiž zavlečena vražda, celou dobu ale nevíme ani to, kdo je vrahem, ani kdo obětí.
•
Děj je rozdělen na dvě pomyslné části, které se střídají a doplňují - každodenní život před vraždou na kvízovém večeru a vyšetřování po něm.
•
Bylo zajímavé sledovat, jak kdo kterou situaci viděl svýma očima a jak to chodí i v běžném životě, "překrucování" - přesně takhle vznikají drby. :-)
•
Konec mě překvapil, maličko mi to připomnělo Vraždu v Orient expresu.
Jako celek to hodnotím velmi kladně, určitě si přečtu nějaké další autorčiny knihy a moc doporučuji také seriál!

7 26.09.2020

Takhle...
Je mi jasné, že celá sága Stmívání asi není každého šálek čaje, mužů vůbec ne.
Ale nějak je spjata s mým dospíváním a nyní jsem se pustila do čtení znovu.
•
Stejně jako tehdy před lety vše s postavami prožívám a stále mě to baví a ač vím, co bude dál, nejde mi se od knihy odtrhnout.
•
Tyhle nostalgické chvíle mám ráda, často si pak uvědomím, kolik krásných let jsem již prožila s knihou v ruce, které kousky byly takovým odrazovým můstkem v té mé čtecí mánii. :-)

8 21.09.2020

Musím uznat, že jsem se dlouho nemohla začíst, což ve mně vždycky vyvolá "čtecí krizi" a čtu knihu klidně měsíc.
•
Ale prokousala jsem se až ke konci... A nebylo to špatné.
•
Hlavní hrdinka Anna mi připomínala Rachel z Dívky ve vlaku (samozřejmě především díky alkoholu, následkem čehož jim okolí nevěří).
•
Nic, z čeho bych si vyloženě sedla na zadek, ale ani to nemůžu označit jako ztrátu času.
Občas byl děj předvídatelný, konec ale překvapil.
Na prvotinu je to vlastně docela dobré.
•
A budu se opakovat - ale znova mám pocit, že jsem četla horší knihy s mnohem vyšším hodnocením.

5 05.10.2019

Přiznám se, že z počátku mě trochu odrazovalo nižší hodnocení.
•
Ač byl průběh i konec předvídatelný a nebyl to příběh, který Vás něčím zaujme natolik, že byste na něj později vzpomínali, bylo to příjemné oddychové čtení.
•
Prolínání dvou časových linií se mi u knih vždy moc líbí, rodinná historie taktéž.
•
Na jednu stranu se mi to líbilo, původně jsem čekala, že to bude takové "přeslazené", ale pokud mám hodnotit podle literární kvality, musím být trochu přísnější.

4 12.09.2019

Sharon J. Bolton mě strašně baví.
Mám stejnou "úchylku", jako hlavní postava této série, Lacey – fascinují mě sérioví vrazi.
Zajímá mě jejich psychologie, myšlení, motivy, modus operandi, ...
•
V Londýně začal vraždit novodobý Jack Rozparovač, místy se vracíme do viktoriánské Anglie.
Autorka nás seznamuje s tímto případem, přesto z něj ale dokázala vytvořit další nový příběh, napínavý, čtivý a skvěle promyšlený.
•
Teď už mi chybí přečíst pouze Volavka a pak se stoprocentně zaměřím na nějaké další knihy této spisovatelky, která mě přesvědčila o tom, že umí psát skvělé detektivky, přesně takové, jak je mám ráda.

9 03.09.2019

Obvykle čtu knihu několik dní, nejsem zrovna "rychlo-čtenář".
Aleně Mornštajnové se opět podařilo napsat příběh, od kterého jsem se nemohla odtrhnout a přečetla jsem jej na jeden zátah.
•
Děj jsem prožívala společně s postavami, vcítila se do jejich trápení.
Bylo mi líto jak Bohdany, tak Svatopluka, ale i Běly, a ač zůstal konec otevřený, tu jednu poslední "větu" a situaci jsem si dokázala tak živě představit, až mě to dojalo.
•
Budu se opakovat, ale styl psaní, zvolený jazyk, charaktery postav a autenticitu má PANÍ spisovatelka v malíčku.

20 24.08.2019

Četla jsem již dvě knihy od této autorky, takže na milostné scény jsem byla připravena.
Je to její styl a nepřijde mi, že by to nějak znehodnotilo detektivku jako takovou, ty, přibližně, tři strany se opravdu dají přežít.
Nijak mě to nepohoršilo, jinak ale červenou knihovnu záměrně nevyhledávám.
•
Případ byl zajímavý, měl logické vysvětlení, nebylo zde nic, co by pak nedávalo smysl...
•
Jsem zvědavá na další dva díly, kde se snad dovíme něco více o samotném Danielu Vartanianovi.

2 23.08.2019

Příběhy, kde se vyskytuje nadpřirozeno většinou nečtu, nevyhledávám ani filmy této tématiky.
Ne, že bych na tyhle věci vyloženě nevěřila, ale spíš z nich mám respekt, přirozený strach.
•
Občas jsem tady v komentářích četla, že se nebylo čeho bát.
Takhle... Já se v tom zrovna nevyžívám a tak mi to na to, abych po tmě nečetla (normálně totiž čtu nejvíce v noci) stačilo. :-)
•
Kniha se mi vcelku líbila, nemůžu jí odepřít čtivost, nedalo se od toho odtrhnout.
•
Podání příběhu mi asi na rozdíl od ostatních tolik nevadilo - často se některé fráze opakovaly, ale pokud autor opravdu nic moc neupravoval, v běžném hovoru si taky příliš nekontrolujeme opakování slov.
Takže já jsem to brala tak, jako by to Igor vyprávěl přímo čtenáři.
•
Mimochodem, já jsem jeho příběhu asi tolik nevěřila.
Na záhadná zmizení věřím a na Tribeč bych se nevydala, ale něco už bylo podle mě hodně přitažené za vlasy.
•
K českému překladu se radši nebudu vyjadřovat, to mě děsilo více, než samotný případ.

4 15.08.2019

Detektivky jsou můj oblíbený žánr a už jsem jich četla opravdu hodně, od těch méně zdařilých až po ty skvostné.
•
Tohle byl takový lepší průměr.
Ono to nebylo špatné, ale klidně to mohlo mít čtyři sta stran.
•
Případ byl hodně překombinovaný - možná už i na samotného autora, který to uhrál na nedořešené, konec mi přišel vyloženě "tahaný z paty".
Dalšímu pokračování dám nejspíš šanci, ale ne, že bych ho nutně hned potřebovala.

5 13.08.2019

Konečně jsem se odhodlala začít více číst českou literaturu a tentokrát jsem sáhla po Mlýnu, který je příběhem rodiny Hadrbolcových.
Zejména pak bratrů Františka a Karla, kteří dali slib svému umírajícímu otci, že mlýn vždy a za všech okolností ochrání.
•
Kniha nás provází celým životem postav a jejich nelehkého počínání hlavně v době totalitního režimu.
•
Je znát, že autor píše pro děti, příběh je psán velice jednoduchým jazykem, mnohdy až polopatě.
•
Jediné, co mě při čtení "rušilo", byly názvy kapitol, které nám dopředu prozradily děj a nenastal tak žádný moment překvapení.
Nic to ale nezměnilo na tom, že mě kniha bavila a moc ji doporučuji.

6 04.08.2019

Mě Bryndza prostě baví.
Tentokrát hodně překvapil závěrem, vraha bych vůbec netušila, ač si to v reálném životě nedovedu představit.
•
Mrzí mě, jak dopadli Erika s Petersonem, ale stále někde ve skrytu duše doufám, že se snad dají znovu dohromady.
•
A možná i to je to "něco", co mě k jeho knihám tak táhne.
Všechno prožívám společně s postavami, které jsem si moc oblíbila, není tam snad nikdo, kdo by mi byl vyloženě nesympatický.
•
Nejspíš to bude někdo vnímat jako nadržování autorovi, ale pro mě jde v knihách hlavně o tohle - aby ve mně vyvolaly emoce, ať už radost nebo smutek, překvapení, zlost...
Občas čteme knihu, která je možná literárně zdařilejší, ale emočně plytká. Tohle se mi u Bryndzy nestává.
Už se moc těším na nějaké další díly.

8 27.07.2019