Sixtinka144 komentáře u knih
Na tuto knihu jsem se nesmírně těšila, od Colleen jsem četla téměř vše, co u nás vyšlo, a tak bylo jasné, že se ani novince nevyhnu. O to víc jsem se tešila, protože moje nejoblíbenější kniha od autorky je jednoznačně Námi to končí. Dala jsem si rereding již zmiňovaného prvního dílu a musím konstatovat, že to byla trochu chyba. Neberte mě špatně, obě knihy jsem si neskutečně užila, ale autorka zde používá stejné deníkové úseky jako v prvním díle a říkám si, že kdybych tento druhý díl četla samotný, užila bych si ho více. Ale i tak to bylo skvělé počtení, přečetla jsem ji za dva dny a užívala si každou stránku. Pokud jste četli Námi to končí, je tato kniha skoro nutností. Za mě ano a doporučuji.
Vzhledem k tomu, že jsem od autorky četla už všechny knihy, které u nás v češtině vyšly, musela jsem se pustit i do její nejnovější knihy "Námi to začíná". Knihu "Námi to končí" jsem četla před více než čtyřmi lety, tudíž jsem si ji nutně potřebovala oživit. Těšila jsem se, protože i za ty roky stále řadím "Námi to končí" jako jednu z nejlepších knih, jakou jsem četla, což už něco znamená, protože jsem přečetla už stovky knih. Jsem moc ráda, že jsem nebyla vůbec zklamaná a bylo to stejně skvělé, jako jsem si to pamatovala. MILUJU ty zápisky z deníku, celý ten příběh to posouvá na úplně jiný level. Kniha je neskutečně čtivá a i když pojednává o opravdu závažném tématu, stejně jsem si ji v rámci možností užívala. A i jak jsem brečela poprvé, když jsem ji četla, jsem teď brečela i podruhé, protože druhá polovina knihy je jedna velká emocionální bomba. Jak už jsem psala, je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, určitě nejoblíbenější od autorky, takže určitě doporučuji.
Konec roku byl pro mě dosti hektický, a tak jsem se rozhodla, že si dám rereading lehké oddechovky, jako je právě Všem klukům, které jsem milovala. Knihu jsem naposledy četla v roce 2019 a od té doby jsem samozřejmě spoustu věcí z knihy zapomněla, takže jsem byla občas stejně překvapená, jako kdybych knihu četla úplně poprvé. Lara Jean a Peter Kavinsky jsou moje oblíbené knižní postavy, a je hrozně roztomilé znovu číst tento "nevinný" příběh plný lásky a starostí. Je to prostě kniha, u které ce budete nejspíše celou dobu culit. Kapitoly jsou kraťoučké, takže máte knihu přečtenou téměř okamžitě. Celá trilogie je skvělá oddechovka a mohu ji jen doporučit.
Jedna z posledních knih, kterou jsem od autorky ještě nečetla byla právě Možná jednou. Už na začátku jsem byla plně ponořena do příběhu, protože hudební tématiku mám v knihách moc ráda. Co jsem taky ocenila je to, že autorka nikdy nepíše "dokonalé postavy" tzn. něco se stane, ale naše hlavní hrdinka za to nemůže, protože to vlastně nebyla její vina atd. Nemám ráda černobílé postavy, naopak oceňuji, když je postava po celou dobu šedá a my si můžeme vybrat, jestli ji máme rádi i přesto všechno, co udělala/prožila. Zase se zde řeší těžká témata, jak je u knih od Colleen zvykem. Co mně už se osobně tolik nelíbilo byl konec knihy, který začal být dost přeslazený a né tolik uvěřitelný, jako zbytek příběhu. Trošku mi to zkazilo wauu z knihy, ale přesto jsem si ji velmi užila a určitě patří k těm lepším knihám, které jsem kdy četla.
Ach, jak já tuto autorku zbožňuji. Všechny knihy, které jsem od ní četla, mají nějaký přesah, který se mi vryje do paměti. Píše opravdu silné příběhy, a tento není výjimkou. Hlavní hrdinové se vídají jen jednou za rok, to je opravdu originální námět na knihu. Extrémně mě bavilo, jak je kniha rozdělena do šesti částí, a každý rok můžeme pozorovat, jak se hlavní hrdinové posouvají. A i když je to lehce nerealistické, líbí se mi, že se autorka držela u země a neudělala z toho klasickou, bláznivou romanci. Co se týká konce, vůbec jsem ho nečekala. Říkala jsem si, že tady autorka nenasadila žádné "drsné" téma, jako ve většině svých knih, ale zmílila jsem se. Není ani jedna věc, kterou bych příběhu mohla vytknout, a už se těším na další autorčiny knihy, které na mě čekají. Rozhodně doporučuji.
Tahle série je krásná. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala, protože stála za to. Kniha je akční a plná zvratů, které jsem nečekala. Postavy se zase někam posunuly, takže kniha nabrala jiný spád a atmosféru, než předešlý díl. Musím se přiznat, že ten mě bavil o trochu více, ale i tak jsem si Rozetmění užila. Už jsem si dokonce zvykla na poznámky pod čarou, i když je stejně nikdy nebudu preferovat. Co se týče zakončení, čekala jsem něco trochu více wau, taky proto, že autor byl skoro celou sérii docela drsný a nevybíravý, takže jsem tak trochu očekávala, že konec bude plný krveprolití, a že z toho spadnu na zadek, což se nestalo, ale i tak to byl fajn příběh. Určitě mohu všechny tři knihy doporučit a od autora si přečtu i jiné knihy.
Konečně jsem si našla čas a pustila se do této skvělé a tajemné série od Kristoffa. Je to moje první autorova kniha a už jsem naprosto nadšená. Celý příběh má nádhernou, temnou atmosféru. která mě nutila číst dál a dál. Postavy jsou napsané opravdu čtivě, a spoustu z nich jsem si po pár stránkách zamilovala. Líbí se mi, že je zde hodně akce a vlastně pořád se něco děje. Co už se mi tolik nelíbilo jsou poznámky pod čarou, které jsou jistě velmi originální a setkala jsem se s nimi asi jen dvakrát ve fantasy knihách, ale pro mě je to spíše rušivý element. Možná je to tím, že jsem na ty poznámky zvyklá z vysoké, která mi je znechutila :D. Jinak jsem ale spokojená, dosáhlo to laťky, kterou jsem očekávala a těším se, až si přečtu další dva díly.
Vzhledem k tomu, že autorku naprosto miluju, jsem se po přečtení většiny nových knih rozhodla pustit i do těch starších. Její kniha Bez naděje se mi moc líbila, i kdyz je to opravdu silný příběh, ketrý rozhodně není pro slabé povahy. Co se týče této knihy, Život jedna báseň, byla jsem trochu překvapená, že pro mě nedosáhla takových emocí, jako její předešlé knihy, ale stejně jsem si příběh neskutečně užila. Je opravdu hezky vidět, kam se za ty roky autorka dokázala posunout, a jak jsou její knihy lepší a lepší. Příběhu musím strhnout jednu hvězdu, a to z toho důvodu, že nemám moc ráda romantiku mezi učitelem a žákem. Taky je kniha opravdu krátká, a tak jsem si nestihla pořádně vypěstovat pouto s hlavními hrdiny. Ale i přesto jsem si knihu velmi užila, a i kdyz se neřadí mezi mé top knihy od této autorky, stejně ji mohu doporučit.
Moje první přečtená kniha tohoto roku, a nemohla jsem udělat lépe. Colleen je jedna z mých nejoblíbenějších autorek vůbec, a každá její kniha, je nečím jedinečná a velmi čtivá. Tato nejnovější není žádná výjimka. Postavy jsem velmi dobře napsané, hlavní hrdinku jsem si oblíbila okamžitě. Bavilo mě to nové prostědí, ta přirozená, nevinná láska. Jak to autorka umí, i tady nám odpálí hned několik bomb, které jsem ani nečekala. A i když příběh pojednává s vážně těžkými tématy, stejně jsem si ho moc užila. Knihu jsem měla přečtenou během pár dnů, protože jsem se nemohla dočkat, jak to nakonec dopadne. Jsem ráda, že si autorka stále drží svou kvalitu, a její nové knihy nejsou vůbec repetitivní. Za mě určitě doporučuji.
Další krásný díl za mnou. Hned na začátek musím přiznat, že jsem byla lehce zklamaná, protože se nám zde skoro neobjevuje Zelený dům a lidi okolo něj, což je podle mého velká škoda, vedlejší postavy mě zajímají skoro stejně, jako samotná Anna. Jinak zde máme opět jiné prostředí, které je ale moc hezky popsané, je to velmi oddechové čtění. Novinkou jsou zde dopisy Gilbertovi, které to zase trošku ozvláštnily, i když jsem si přála, aby už konečně byli spolu. Užila jsem si to, sice to je zatím ze všech čtyř knih nejslabší díl, ale přesto za to stojí, a já se vrhám na pátý dál.
Tak tohle jsem od knihy, co má tak nádhernou obálku opravdu nečekala. Knihu jsem četla v rámci knižní štafety, a kdybych nebyla "nucená" příběh číst, nejspíš bych ho nikdy nedočetla. Ne vážně, kdo si tohle přečetl a řekl, že je to dobrý nápad? Kniha má cca 300 stran, z toho se 2/3 neustále opakují. A to nepřeháním, věta : A jak ses měl? Jak se ti daří? tam je milionkrát a stejné scénáře, které se odehrávají pořád dokola. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, naopak jsem byla akorát naštvaná na chování obou hlavních hrdinů. Dokonce aspirují na nejhorší knižní postavy, jaké jsem kdy četla, a to je co říct. O to více jsem byla zděšená, když jsem zjistila, že kniha má být autobiografie. Nerada to říkám, protože české autory ráda podporuji, ale talent na psaní autorka bohužel nemá. Takže jedinou emoci, co u mě tento skvost vyvolal je naštvanost, protože jsem mohla svůj čas využít lépe. Opravdu nedoporučuji nikomu.
Já mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu než všichni ostatní. Teda se stejným námětem, o kterém všichni mluvili, akorát v hůře napsané verzi. Knihu jsem četla měsíc a musela jsem ji prokládat jinými, protože bych se jinak nikam neposunula. Nemohla jsem se začíst, postavy mě vůbec nezaujaly a nezajímaly. Nevěřila jsem jim žádné emoce, vždyť ta kniha má přes 400 stran a z toho tak 3/4 jsou dokola ty stejné scény co už byli hned na začátku. Určitě bych spoustu zbytečných scén osekala. Já věřím, že kdyby mi bylo dvanáct, a ještě jsem žádnou pořádnou romanci nečetla, tak by se mi to možná i líbilo, ale proboha, vždyť tady jsem si málem tou knihou mlátila o hlavu, jak některé scénky a hlavně chování dvou hlavních hrdinů bylo stupidní. Taky je zde hrozně moc klišé, které mi někdy nevadí, ale tady toho na mě bylo moc. Knihu jsem si koupila v boxu, takže mám doma všechny díly, a proto se do dalších pokračování nejspíš pustím, a budu doufat, že se autorka někam posunula.
Od autorky jsem četla i její předešlé dvě knihy, a i proto jsem váhala, jestli si tuto mám přečíst. Dívka ve vlaku se mi moc líbila, je to jeden z prvních thrillerů, co jsem četla, a i možná proto, jsem z knihy byla nadšená. Ale její druhá kniha, Do vody je přesný opak. Celé to bylo zmatečné a nedávalo to smysl. Nakonec jsem se ale odhodlala a do třetí knihy jsem se pustila. Ze začátku jsem byla mile překvapena, kniha se čte opravdu skvěle, přečetla jsem ji na jeden zátah. Postavy byly také fajn, orientovala jsem se kdo je kdo. Taky musím pochválit mapu, protože jsem na ni nikde než ve fantasy knihách nenarazila, a tady byla. No teď k těm negativům. Četla jsem dál a dál, a nějak okolo strany 200 (což jsou dvě třetiny knihy) jsem si uvědomila, že kniha nepůsobí jako thriller ani jako detektivka. Vůbec to nemá takovou tu tajemnou atmosféru, která k tomu podle mého patří. Celou tu dobu mě absolutně nezajímalo, kdo koho zabil a proč, a to se mi zatím nikdy nestalo. Když přišel závěr, neříkala jsem si "Waau, to je tak dobře vymyšlené, tento vrah by mě nikdy nenapadl!". Reálně jsem si řekla jen, hm. Jediné, co se mi líbilo byl nápad ukradeného příběhu a celkové vyřešení, které se vám dostane až na konci, ale jen na jedné straně, takže ani to jsem si moc neužila. Knihu hodnotím průměrně, vlastně ani sama nevím proč.
Věděla jsem, že od knihy nemám mít takové očekávání, protože jsem na ni viděla jen špatné recenze, ale stejně jsem se chtěla sama přesvěčit. Začátek knihy byl vážně dobrý, až jsem si říkala, co se těm všem lidem sakra nelíbilo. Autorka píše svižně, příběh je poměrně tenoučký, takže stránky utíkají rychle. Hlavní hrdinka byla takový střed, nemilovala jsem ji, ale ani jsem ji nenesnášela. Zajímalo mě, jak se to bude celé vyvíjet, a tak jsem četla dál. No tak nějak ve 2/3 knihy se to celé zlomilo. Musela jsem si dát pauzu od čtení, protože jsem nevěřila svým očím. Takhle uspěchanou zápletku jsem snad ještě neviděla, navíc vztahy mezi všemi postavami lítali nahoru a dolů, a ani jednomu z těch vztahů, ať už šlo o kamarádský či partnerský nebo mateřský, jsem nevěřila. Autorka to nesmyslně překombinovala, a nemohla jsem pochopit, jak mohla toto dílo napsat ta samá osoba, jako mou milovanou Selekci. Dávám tři hvězdy, protože více jak polovina knihy byla celkem v pořádku a užívala jsem si ji, ale kvůli konci musím souhlasit s věčinovým názorem, že tento příběh je opravdu propadák.
Sice stále nechápu jak, ale tenhle díl je ještě lepší než ten předchozí. Celý ten svět, který autorka vymyslela je úžasný, proto jsem ráda, že se rozhodla napsat i další knihy z Griša světa než jen samotnou trilogii Griša. Šest vran jsem četla se zatajeným dechem, u Prohnilého města jsem ani nedýchala. Knihu jsem nemohla odložit, protože mě zajímalo, jak to celé skončí. Inej, stejně tak jako v Šesti vranách, je moje nejoblíbenější postava, i když tady jsem si oblíbila i nové postavy. Všechno to má skvělou atmosféru, která to pozvedá na daleí úroveň. Teď už chápu, proč je u některých jedinců Bardugo nejoblíbenější spisovatelka. Za mě je sice stále královna fantasy Maas, ale na můj seznam oblíbenců se Leigh vyšplhala okamžitě. Mohu vám s čistým svědomím doporučit jak trilogii Griša, tak dualogii Šest vran, která je ještě lepší. Tyto knihy opravdu stojí za to, a už se těším, až se pustím do Zjizveného krále.
Na tuto superhrdinskou sérii jsem se chystala už dlouho, a konečně jsem se k tomu dostala. Měla jsem od knihy opravdu velká očekávání, slyšela jsem na ni ze všech stran chválu, a tak jsem lehce zklamaná. Svět je vymyšlený opravdu skvěle, všechno tam dává smysl a rychle se do dění dostanete. Autorka píše velmi poutavě, ale občas tam byly kapitoly, které byly lehce slabší, a příběh by se bez nich rozhodně obešel. Byly to především Adrianovy pasáže. Ale Anarchisty jsem si zase užívala naplno a bavil mě jejich příběh. Už se těším na další díly, a opravdu doufám, že série bude jen eskalovat.
Další moje oblíbená série je u konce, a já pořád nevím, co si o tom mám myslet. Třetí díl byl hrozně dobrý, každá stránka mě bavila a těšila jsem se, co autorka vymyslí v posledním díle, zároveň jsem se ale bála, protože rozjela spousty nových dějových linek a říkala jsem si, jak to všechno chce v posledním díle vyřešit. Bohužel, tohle byl autorčin kámen úrazu. Kniha je ze začátku pomalejší, popisují se zde dost nepodstatné věci, ale když se jde ke konci na věc, najednou je všechno hrozně rychle vyřešené. Dokonce i důležité smrti, které se zde odehrají jsou popsané jedním řádkem. Kniha je dost čtivá, pořád je tady ten kouzelný svět, který mám ráda, ale musím přiznat, že jsem trošku zklamaná. Čekala jsem velkolepější zakončení série, ale i tak ji mohu doporučit.
Tohle prostě bylo úplně boží! Navždycky se mi líbilo hodně, přečetla jsem ho za jeden den a pak jsem se furt musela usmívat, ale tohle? Asi jsem si to měla stopovat, protože jsem ji přečetla určitě v nějakém novém rekordním čase. Nevím, jak to autorka dělá, ale za mě jedno velký skvělý. Dost oceňuju ty chaty mezi jednotlivými postavami, protože to knize dodává ještě lepší nádech. Hlášky z flmů a knížek jsou už u Oly zvykem, a i tady jsem je ocenila. Dost jsem se nasmála, culila, k tomu všemu jsem si pouštěla písničky a znova jsem viděla Všem klukům, abych si připomněla, že Chris Carter není hezčí než Peter Kavinsky. Tohle je prostě tak roztomilá knížka! Jasný, jsou tady klišé, u kterých jsem si říkala, jestli to není moc, ale co! Ava je prostě super hlavní hrdinka, se kterou jsem neskutečně cítila. Za mě je Miluju tě Já vím, ještě lepší, než Navždycky a teším se, na další příběh z tohohle středoškolského prostředí. A ta obálka je nádherná!
Tahle kniha pojednává o tak závažném tématu, že jsem každou stránku četla se zatajeným dechem. Celý příběh má naprosto dokonale vykreslenou atmosféru, ze které jsem měla dokonce i husinu. Knihu jsem měla přečtenou během dvou dnů, protože jsem se od tak dokonale vykreslené dějové linky nemohla odtrhnout. Hlavní hrdinka to měla příšerně těžké, a ať udělala co udělala, vždycky to bylo špatně. Občas jsem byla až překvpanená, jak se k ní její nejbližší zachovali, i po tom, co policie prokázala její nevinnu na celém případu. Bála jsem se konce knihy, ale jsem s ním naprosto spokojená. Takhle kniha v sobě skrývá neskutečně moc hezkých a pravdivých myšlenek. Za poslední dobu je tohle fakt dokonalá kniha, kterou vám mohu jedině doporučit.
O knize jsem si nic nezjišťovala, takže jsem byla lehce v šoku, když jsem zjistila, že je hlavní hrdinka robot. Toto téma nevyhledávám, nejsem fanda IT, nikdy mi to s technikou nešlo a tak tomu moc nerozumím. Bála jsem se, že se mi kvůli tomu kniha nebude líbit, ale tady je to tak dobře popsané, že jsem knihu zhltla během jednoho dne a úplně jsem zírala, jak moc dobrý příběh to je. Autor píše vážně návykově a vy se snažíte odhalit, co se asi stalo. Tady mi přijde, že to není až tak těžké vydedukovat hned na začátku, ale stejně mě to bavilo. Ten konec to buhužel dost pokazil, byl hrozně uspěchaný a méně promyšlený, než zbytek knihy, takže za to strhávám jednu hvězdu. Knihu mohu doporučit a pokud nemáte rádi v knihách IT vymoženosti jako já, opravdu se této knize nemusíte vyhýbat.