Slezadav
komentáře u knih
Hardware
Walter Jon Williams
Po přečtení Hardwaru začínám akceptovat realitu, že subžánr kyberpunku nebude patřit mezi mé oblíbené. Je to již několikátá kniha z tohoto rybníčku, která mě úplně neuchvátila. Přesto z nich byla asi nejlepší, nebo minimálně pro mě nejpřístupnější.
V této knize navštívíme neúprosný svět po meteorické válce ovládaný hrstkou korporací, kde každý, kdo nemá implantovaná hejblátka je předem odepsaný. V tomto světě se snaží najít své místo a nezradit své ideály pilot Kovboj a vstupenku k lepšímu životu mimo planetární spodinu se pro sebe a svého bratra snaží zajistit drsňačka Sára. Nečekaný zvrat událostí tyhle dva sžene dohromady a současný řád světa začne dostávat trhliny.
Děj spěchal dopředu vysokým tempem s občas velmi závratnými skoky. Kvůli tomu bylo pro mě obtížnější chápat všechny příčiny a důsledky. Myslím, že by knize prospělo občas zpomalit a trochu rozvést myšlenky a plány jednotlivých protagonistů. Postavy byly vesměs sympatické, uvěřitelné a celkem dobře napsané. Líbila se mi i vize post apo světa ovládaného korporáty sídlícími na orbitě. Dobře byla také vykreslena Černá mysl více rozvedená v povídce Solip:system.
Co mi vadilo asi nejvíc, ale je zřejmě definujícím prvkem tohoto typu literatury, bylo neuvěřitelné množství techno žargonu. Určitě lepší, než jeho absence, ale v některých situacích už to autor s techno kecy opravdu zbytečně přeháněl.
Přemýšlel jsem nad celkovým hodnocením a nakonec jsem se rozhodl zaokrouhlit bahoru na 4* a to zejména díky povedenému konci. Nějakou dobu si dám od kyberpunku pauzu a možná někdy zkusím další, ale k mým oblíbeným žánrům se neřadí.
V odstavném pruhu
Adam Pýcha
Těžké hodnotit takto kraťounkou povídku. Jistá atmosféra byla a napětí nechybělo. Nicméně na tak málo stránkách není prostor prakticky nic rozvinout ani vysvětlit. Povídka funguje spíše jako teaser na knihu Druhá šance, než čistě samostatně.
Tygr moří
Muriel Romana
Až u tohoto posledního dílu jsem si zvyknul na styl, kterým je trilogie psána a přestal mě iritovat. Tygr moří navazuje tam, kde předchozí díl končil a je velmi podobný.
Stále platí, že nejlepší jsou pasáže založené na historických pramenech, které popisují kulturu, architekturu nebo zvyky dané doby a národa. Naopak slabou stránkou zůstávají pasáže z Marcova osobního života a části obsahující zcela smyšlené postavy. Stále mi vadily velké časové skoky, které nastávaly někdy i během jedné věty typu "tam strávili deset měsíců". Další věc, která zaráží je neustálé nepravděpodobné setkávání jednotlivých postav na všelijakých místech (zejména Tao a jeho kamarád). Škoda, že nebyla více prozkoumána linka mocenského boje v říši a misto toho se zbytečně zaměřuje na různé naznaky romantiky nebo přátelství, které jsou ve finále zcela nepodstatné. Je pravda, že čtení poměrně rychle odsýpalo a kniha nemá prakticky žádné hluché pasáže.
Přestože je Tygr moří asi nejlepším dílem série, tak vyšší, než průměrné 3/5 to u mě nedotáhnul. Stejné hodnocení bych udělil i trilogii jako celku. Kniha ani série nejsou špatné, ale nedokázaly zaujmout natolik, abych měl někdy touhu se k nim vracet nebo vyhledávat další díla této autorky.
Manhattan naruby
Peter F. Hamilton
Tohle byla úplně přesná ukázka toho, jak bych si představoval kombinaci sci fi a westernu, kdyby mě to před touhle povídkou někdy napadlo. Přestože vyšetřovatelka Myo je mou oblíbenou postavou ze Ságy Společenství, Manhattan naruby mě nijak neoslovil.
O takto krátké povídky čekám údernost a to, že mě bude bavit od začátku do konce, což tady nepřišlo. Ne, že by byla vyloženě špatná, ale chyběl jí šmrnc. Nemohu ovšem upřít, že finální rozuzlení bylo zajímavé a logické. Dávám 3/5 a tato povídka pro mě ničím nevybočuje z průměru.
Obrana Sokrata
Platón
Moc pěkná řeč, to zase ano. Pokud je tohle skutečně řeč, se kterou Sokrates předstoupil před soud, tak je frajer. Osobně se spíše kloním k názoru, že jde z větší části o Platónovu fikci.
Buď jak buď, obsahuje spoustu zajímavých a nadčasových myšlenek a spousta pěkných úhybných manévrů. Obrana Sokratova má v sobě stále platné nadčasové výroky, které tvoří základní pilíře západní filozofie. Na druhou stranu je z textu cítit i velký díl arogance a spousta nepříliš lichotivých faktů o tehdejší řecké společnosti.
Konec dětství
Arthur Charles Clarke
Slavný Clarkův román Konec dětství u mě bohužel zůstal trošku za očekáváním. Ačkoliv přináší skvělé úvahy a koncepty, forma kterou tak činí byla pro mě velmi nezajímavá, až nudná.
Většina postav, se kterými se tu setkáváme je zobrazena povrchně a k nikomu jsem si nevybudoval zvláštní vztah. Děj tady není téměř žádný, rozvíjí se jen hlavní myšlenky reakce lidí na příchod a následnou "vládu" Suverénů. Některé vhledy byly fajn a poskytnuly látku k přemýšlení, jiné mi připadaly docela mimo a s autorem v představě vývoje lidstva nesouhlasím.
Od Clarka jsem dříve četl Setkání s Rámou, které mě uchvátilo a Vesmírnou odysseu, která mi přišla příliš pomalá a nezáživná, ač hluboká. Konec dětství se více podobá spíše odyssee, což je za mě škoda. Téma jakési ascendence je určitě zajímavé a nebránil bych se dalším spravováním, nicméně z nápadů, které tu Clark prezentuje se určitě dal udělat román zábavnější se stejně hodnotným poselstvím. Dávám průměrné hodnocení, ale na Clarka jsem rozhodně nezanevřel.
Tráva
Anya Martin
Kraťounká hororová jednohubka, která mi nepřipadala nikterak špatná, ale na druhou stranu asi ničím úplně nezaujala. Hlavní hrdinka Sheila byla svým způsobem sympatická až do chvíle, kdy se začaly v příběhu objevovat různě podivné a podle mého zcela zbytečné sexuální scény. V té chvíli mé sympatie ztratila.
Věřím, že by příběhu prospěl trochu pozvolnější přístup. Delší období oné záhadnosti a budování hrůzy. Celé to bylo takové hodně z rychlíku a tolik potřebné napětí mi prostě scházelo. Náměty a inspirace byly dobré, jen by si tenhle příběh zasloužil trochu více péče. Za mě průměrné hodnocení.
Chybný protokol
Martha Wells
Chybný protokol byl pro mě zatím nejzábavnější díl této série. Bylo by chybou hodnotit tuto knihy a vlastně celou sérii jako nějaké vážné sci-fi. Jde především o čistě nenáročné a zábavné čtení. Takový sci fi brak.
Nechyběla hromada akce, soubojů, špionážních zápletek, napětí a zvratů. Bavily mě Robokatovi ironické poznámky i otázky vztahů robotů a lidí (jakkoliv povrchní zde zpracování bylo).
Co mi na hlavní postavě dlouhodobě nesedí je posedlost seriály, která se už opravdu začíná zajídat. A předstírání, že robot na sledování seriálů a čtení knih potřebuje stejně času jako člověk. Nicméně podobné nedokonalosti k braku patří a mě tenhle díl prostě neskutečně bavil.
Pět hvězdiček pro nenáročnou sci-fi akci plnou zvratou. Pokud k Robokatovi budete přistupovat s otevřenou myslí a nečekat žádnou hloubku, tak si ho prostě musíte zamilovat.
Zlatá Grai
Kristina Waagnerová
Na tuhle knihu jsem narazil díky skupině Knižních zavisláků, kde měla velmi pozitivní ohlasy. Popravdě jsem se celkem bál, že půjde čistě o ženskou fantasy říznutou ya prvky. Naštěstí to až tak úplně nebylo, sice hlavní protagonistka je většinu příběhu věkem v této kategorii, ale rozhodně v knize nenajdeme typická ya témata a Zlatá Grai se dá s klidem označit za knihu pro dospělé.
Co mi vadilo byly časové skoky, kdy je odstavec uveden něčím jako "uplynul rok" a občas až příliš dlouhé kapitoly. Další obtěžující věc, kterou jsem naštěstí začal ignorovat je jistá povrchnost prezentované kultury, která stojí pouze na smrtících duelech. Jak neefektivní musí pro jakékoli království být každoročně vyvraždit více než polovinu elitních rekrutů. Poslední věc, kterou zmíním jako negativum je pro mě velmi špatně uchopitelná, chabá a nevysvětlená motivace některých postav a přílišné zaměření na výcvik.
Mezi kladné aspekty rozhodně patří světotvorba, která dokáže čtenáře vtáhnout do světa, kde existují jorrei a sarrei. Jsem zvědavý, jestli se další díly budou odehrávat více právě mezi temnými sarrei. Jorrei, mezi kterými se převážně odehrává tato kniha mi byli svou kulturou i právním řádem vrcholně nesympatičtí. Oceňuji i velmi dobře napsané postavy, které prochází vývojem a většinou jednají uvěřitelně v rámci toho, co je čtenáři předloženo.
Celkově dávám silné 4*. K té poslední u mě ještě trochu chybí, ale potenciál série je velký. Jsem zvědavý, jestli další díly odhalí více ze života sarrei a objasní samotné grai. Nějaké vysvětlení, co znamená doiréh a hlavně proč něco takového existuje byla asi hlavní část skládačky do motivace Isarell, která mi chyběla.
Dotek viatáru
Kristina Waagnerová
Druhý díl je daleko akčnější, než ten první. Pořád se něco děje a prakticky neexistují hluchá místa. Stejně jako ve Zlaté grai se mi i tady velmi líbil autorčin styl, který není ani příliš strohý ani přebujele květnatý, ale prostě tak akorát. Výrazně ubylo detailních popisů jednotlivých soubojů, což je jedině dobře, teď už jsou na únosné úrovni. Přesto je vidět, že autorka je duely nějakým způsobem fascinována, protože drtivá většina akčních scén se odehrává v nějaké aréně. Oceňuji i postavy, které mají svůj daný charakter, ze kterého příliš nevypadávají. Velkou neznámou je zatím linka stínových lidí a tuším, že právě ona bude silně určovat celkový dojem ze série.
Najdou se samozřejmě i věci, ze kterých jsem úplně nadšený nebyl. Zejména příliš soft systém magie, kdy jsem měl párkrát pocit, že se dějí zlomové věci, které čtenář nemohl čekat jen zásluhou tohoto neprůhledného systému, který umí plodit bezmezné množství "bohů ze stroje".
Byly také pasáže, kdy mi chování postav nedávalo příliš logický smysl. A hlavně stále přetrvává dojem, který jsem měl už u prvního dílu a to je jedno velké proč. Tj. naprosto neprůhledná a často příliš povrchně vysvětlená motivace prakticky všech protagonistů.
Snad se v dalších dílech více ponoříme do světa sarrei. Z tónu prvních dvou dílů je jasné, že to mají být ti "zlí", nicméně osobně mi nepřipadají o nic horší, než andělští jorrei, se kterými bych měl asi sympatizovat. Pokud se ukáže, že to byl záměr, tak to bude boží.
Dávám opět 4/5 velmi zdařilé knize, která v rybníku české fantasy jednoznačně vyniká. Jsem zvědavý, jestli se povede naplnit potenciál série a další díl už bude za pět, nebo to zůstane těsně pod vrcholem jan jako skvěle čtivá akční fantasy s několika mouchami.
Otisky Chribdy
Kristina Waagnerová
Třetí díl série mě opět příjemně potěšil. Nemohu říct překvapil, protože od autorky jsem po předchozích dílech žádnou slabotu nečekal. Opět nezklamala a bylo to velmi dobré, ač k dokonalosti stále kousek chybí.
Velmi oceňuji, že se v tomto díle čtenář konečně dostane teochu mezi sarrei. Ti jsou podáváni ve stylu záporáků, ale opravdu jsou v něčem horší, než andělští jorrei ? Ani mi nepřipadá. Líbí se mi vývoj a vnitřní boj Isarell. Líbilo se mi také, že v tomto díle konečně různé tréninky a výcviky prakticky absentují. Povedené je i propojení některých příběhových linií. Velmi pěkně byly podané intriky mezi sarrei i jorrei.
Hlavně machinace a motivace sarrei si myslím mohly být zpracované trošku podrobněji. Sice čtenář dostává informací dost, ale všechny úradky působí celkem povrchně a bez hlubší finesy. Od předchozího dílu stále přetrvává výtka na příliš volný systém magie, který umožňuje až příliš nečekaných zvratů. Stejně tak považuji v určitých situacích chování některých postav za podivně nevysvětlené až nelogické.
Každopádně jde o skvělý díl výborné série, který je výrazně kratší, než první dva, což je teochu škoda. Zasloužil by si určitě víc detailů. Klady jednoznačně převažují nad zápory a celou sérii řadím k vrcholu, co česká fantastika momentálně nabízí. Moc se těším na poslední díl.
Hlad bohů
John Gwynne
Je pro mě těžké po tak skvělém prvním dílu série jako byl Stín bohů dát pokračování cokoliv jiného, než plné hodnocení. Bohužel to je ale případ této knihy, které dávám "jen" 4/5. Nechápejme se špatně, Hlad bohů je skvělý. Nicméně oproti prvnímu dílu jsem našel několik negativ.
Začnu ale tím pozitivním. První krásné překvapení je ihned na začátku knihy, kde je rekapitulace předchozího děje. První díl jsem četl před x měsíci a tohle bylo super užitečné a měli by to dělat všichni autoři, kteří píší série. Hlad bohů pak navazuje přesně tam, kde první díl skončil a nadále sleduje příběhy Orky hnané touhou zachránit syna, Elvy toužící po slávě a bohatsví a Varga, bývalého otroka. Velmi oceňuji dvě nové "hlavní" postavy z jejichž pohledu příběh sledujeme Biora a Gudvara. Jsou skvělé oživení a přináší další pohled na různé události. Často se dočkáme vylíčení stejné scény z různých pohledů, což bylo moc fajn. Líbil se mi vhled do Gudvarových myšlenek.
Důvody proč dávám o jednu méně, než plné jsou např. příliš krátké kapitoly, kdy se POV postavy měnily příliš rychle, než jsem se stačil "zažrat". Některé scény byly podle mého docela zbytečné a celkově postavy, svět ani příběh neposunuly (např. jazykožrouti). Celkově by mi asi nevadilo, kdyby bylo o trošku méně násilných akcí. Ne, že bych je neměl rád nebo byly špatně napsané, ale nemusí mít skoro každá pidibkapitolka bojovou scénu.
Na další díl si určitě počkám, protože jde o výbornou sérii skvělého spusovatele. Přestože dávám teď 4/5 v součtu s prvním dílem je u mě série prozatím stále top.
Ti, co zemřeli
J.R. Erickson
Podle mého o něco slabší, než první díl. Věřím ale, že spousta čtenářů to bude mít naopak. U této knihy mám mírný problém s žánrovým zařazením. Na horor je to slabé jak čaj, žádná hrůza člověka při čtení opravdu nejímá. Na thriller je tam zase málo napětí a prakticky žádná akce. Jde jednoduše o duchařský příběh, který je dle mého mínění přinejlepším průměrný.
Mezi silné stránky bych zařadil samotnou postavu Corrie, "sídlo hrůzy" a jemné propojení s prvním dílem série, které je natolik nenásilné, že knihu lze určitě číst i samostatně.
Negativně hodnotím většinu vedlejší postav, ať už jde o Brook, Fletchera, kteří byli velmi epizodní, nebo Mazura, který se objevil odnikud a dospěl nikam. Občas divné skoky v místě a čase, kdy jsem byl zmatený, kde se daná postava nachází, jak se tam dostala a proč. Nejhorší je ale naprostá neuvěřitelnost celého "života" všech postav. Prakticky nikdo nepracuje, peněz evidentně jako šlupek. Působí to dojmem, jakoby vše bylo podřízeno jen vyprávění onoho duchařského příběhu a na uvěřitelnost všeho okolo se nehraje.
Přesto jsem většinu knihy váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale zakončení mě přesvědčilo, že čtyři si tato kniha nezaslouží. Promrhaný potenciál, kdy se celá záležitost s duchem uzavře na pár stránkách za pomoci postavy, kterou autorka vytáhla z klobouku. Podobně jako v prvním díle i zde je zbytečně přeslazený epilog, který už tak nepříliš dobrý dojem ještě zhoršil. Tahle kniha má své světlé stránky a určitě si své publikum, zejména mezi milovníky strašidelných domů, najde. Pro mě však nabízela příliš málo, aby ji to jasně zařadilo do některého žánru a přestože příběh sám byl celkem dobrý, zpracováním autorka tentokrát nepřesvědčila. Za mě průměrné hodnocení pro zcela průměrnou knihu.
Zloději tváří
A. M. Shine
Ke Zloději tváří jsem se dostal skrze společné čtení, sám bych si tuhle knihu asi nevybral, ale nepůsobila na první dojem úplně zle. O to větší je moje zklamání.
Co mi kazilo zážitek z knihy úplně nejvíc je absolutní stupidita postav, které se rozumově pohybují asi tak na úrovni MŠ a spousta nelogičností, které naprosto bijí do očí. Pokud se vám v zimě při cestě rozbije auto, také se rozhodnete opustit cestu a jít pomoc hledat do přilehlého lesa ? Když v tom lese narazíte na partu divnolidí, kteří vám budou tvrdit, že se během jednoho dne nedá dostat ven, budete jim věřit - přestože jste včera na toto místo během dne evidentně přišli ? A to je jen začátek. Kurník evidentně nikdy nebyl bezpečný, proč se v něm dalo minimálně několik měsíců bezpečně přebývat ? Na záhadném místě nefungují auta ani mobily, přesto tam evidentně mohou fungovat pokročilejší přístroje a bezúdržbové/bezpalivové generátory. Co ventilace apod. ? Opakovaně je řečeno, že cokoliv zůstane venku se ztratí, včetně toho, co je zakopané v zemi. Co ta věc u řeky ? Přestože námět nebyl úplně špatný, tak absolutně nepromyšlené provedení je za mě to, co tuhle knihu absolutně pohřbilo. Dokonce i samotné postavy musím uvést jako negativa. S nikým jsem nesoucítil a bylo mi celkem jedno, jak to dopadne.
Mezi kladné body této knihy mohu zahrnout možná tak fakt, že dějové zvraty, ač byly předvídatelné na míle daleko nebyly zpracované úplně špatně a že kniha pokračuje dál tam, kde jiné horory končí. Škoda, že v závěru se naprosto nelogicky a nekonzistentně se svou dosavadní prezentací zachová antagonista, ještě drsnější konec by téhle knize určitě seděl.
Tahle kniha mi v jistém smyslu připomínala těch několik knih od Darcy Coates, které jsem četl. Plno absolutních nesmyslů, které naprosto bijí do očí. Příběh možná v kostře dobrý, ale detaily absolutně nepromyšlené. Vše je tu jen "na efekt" a při čtení je naprosto nežádoucí o věcech, které se odehrávají přemýšlet. Beru tuhle knihu jako velké zklamání, v hororovém žánru jde podle mého názoru o naprostý konzumní podprůměr.
Beren a Lúthien
J. R. R. Tolkien
Velkolepý příběh o lásce, odvaze a dobrodružství. Je velká škoda, že tento monumentální počin v řeči vázané nedovedl Tolkien do jedné finální a vše obsahující verze. Jako ostatně spoustu jiných věcí, které psal.
Samotný veršovaný příběh je naprosto skvostný a pokud by kniha obsahovala pouze jej s krátkou předmluvou bylo by to asi na plný počet. Dobrodružství, romantika, akce všechno zabalené do krásného a imaginativního balíčku. Bohužel pro běžného čtenáře je tato kniha podobně jako třeba Pád Gondolinu spíše jakýmsi kompilátem různých verzí příběhu napsaného různou formou a doplněného komentáři o tom, jak (a případně proč) se v čase měnil. Pro velkofanoušky Tolkiena nutnost, pro mne to bylo až příliš rušivého balastu.
Touto knihou zřejmě s Tolkienem skončím s tím, že Hobit a Pán prstenů jsou geniální díla. Silmarillion velmi specifická kniha pro úzkou skupinu fanoušků a ostatní knihy sestavené Christopherem Tolkienem spíše seskládané útržky opatřené komentáři. Bohužel tohle asi nedokážu plně docenit.
Hlasování nohama
Peter F. Hamilton
Moc hezká krátká povídka předstírající chaos a rozpad společnosti v případě možnosti odejít do "nového, lepšího světa". Byl jsem nalákán tím, že je to povídka ze světa Společenství. No možná vzdáleně ano, ale je to dost stand alone.
Líbilo se mi, jak do každé z vystupujících postav jsem si přesně dokázal promítnout někoho známého, byly dost archetypální, ale přesné. Závěr velmi povedený. Povídky berad hodnotím, protože jsou na to často příliš krátké. Tady dávám slušné 4/5. Dobrá volba na cestu z práce.
Křižovatka soumraku
Robert Jordan (p)
Zatím podle mého jednoznačně nejslabší kniha Kola času. Jelikož předpokládám, že moc horší to už nebude a všechny následující díly mají razantně lepší hodnocení, věřím v otočení trendu a nastolení vzestupné tendence v dalším díle.
Je to skoro trapné, ale mezi pozitiva Křižovatky soumraku se dají počítat snad jen postavy, které jsou tady již dobře známé a skvělou světotvorbu. Ani ne pozitivem, ale spíše "absentujícím negativem" je fakt, že se autorovi povedlo se vymanit z neustálého tahání copu a upravování sukní. Ne, že by tam podobné věci nebyly, ale už ne v takové míře, aby lezly na nervy.
Záporných věcí se tady dá najít mnoho. Tou nejzásadnější je praktická absence děje. V téhle knize se totiž nestane vůbec nic, co by stálo za řeč. Což je naprosto odstrašující na to, jak je tato kniha dlouhá. Je tu spousta stran popisů nábytku, oblečení, zvyků a naprosto nedůležitých rozhovorů o ničem. Možná štěstí, že Jordan tady nerozehrává příliš nových linek, ale ty slepé odbočky stávajících k rozmrzelosti stačí. Ani vývoj postav tady příliš neprobíhá.
Závěrečné hodnocení je z mojí strany ještě hodně mírné, když dávám 3/5. Přeci jen autor je dobrý vypravěč a série své kouzlo úplně neztrácí. Jen je tady cítit, že se jedná v podstatě o výplňovou knihu. Pokud někdy budu číst sérii znovu, tak tenhle díl s klidem preskočím. Kniha, jejíž děj by se dal shrnout ve dvou kapitolách a je takto dlouhá si víc, než průměr nezaslouží, ale četla se příliš dobře a svět je příliš propracovaný, než abych dal jen 2, přestože jsem o tom tentokrát vážně přemýšlel.
Srdce zimy
James Oliver Rigney, Jr.
V pořadí devátý díl Kola času byl po Cestě nožů spíše zklamáním. Více linií bylo započato, než ukončeno a upřímně mám pocit, že některé části příběhu se táhnou už příliš dlouho.
Za pozitivum považuji stále pokračující stav, kdy ženské nejsou tak nesnesitelné, jako v některých předešlých dílech. Pár postav se také hezky vyprofilovalo a začínám je mít raději, než dřív. Bavila mě i příběhová linka Mata v Ebú Daru.
Na druhé straně stojí jednoznačně ufňukaný Perrin, který svou část příběhu i přes značný prostor prakticky neposunul. Ani Elainina část mě tentokrát nezaujala. Sice konceptuálně není špatná, ale na to, aby fungovala čistě na politické a intrikánské úrovni by asi Caemlyn potřeboval více prostoru.
Závěrečná kapitola byla sice parádní, ale trochu mi vadilo, že přišla úplně z čistého nebe, zatímco vše v Randově části, co tomu předcházelo docela vyšumělo. Ne sice úplně bez následků, ale přeci jen jsem čekal víc a ten konec byl šíleně z rychlíku. Jakoby autor byl z ničeho nic nucen knihu ukončit, tak připsal šmahem závěrečnou kapitolu. To byl asi největší wtf moment celé knihy.
Celkově hodnotím Srdce zimy jako jeden z těch slabších dílů série. Příběh postupuje šnečím tempem, zatímco různé postavy přibývají raketově. Ne fakt, těch postav je zbytečně moc. Pamatovat si všechny Aes Seday i Athan Miere považuji za prakticky nemožné. Také by tenhle díl určitě šel zkrátit. Hodnocení je někde mezi 3-4. Tentokrát se i přes mnoho hluchých částí asi přikloním směrem nahoru, protože byla místa, která mě bavila opravdu hodně a postavy, které jsem si tady skutečně oblíbil.
Pán chaosu
Robert Jordan (p)
Zcela v duchu předchozích knih Kola času se i tady zhruba do půlky knihy nestane prakticky nic. Dochází k manévrování a připravování půdy, ale děj ubíhá tak šnečím tempem, že úplně chápu znechucení některých čtenářů.
Zatímco minule se mi závěr moc libil, tentokrát mám i tady trochu smíšené pocity. Ta správná akce začíná až několik málo kapitol před koncem a zakončení mi připadalo dost uspěchané. Proč, když autor napíše takovouhle bichli udělá závěr z rychlíku na pár stránkách?
Pozitivně hodnotím posun v nepříjemnosti a demenci ženských hrdinek. Ne snad, že by se začaly chovat normálně, ale mám pocit, že to bylo o chlup lepší, než v Ohni z nebes a hlavně tady neměly až tolik prostoru. Vysoce hodnotím také uvěřitelné chování i velmi realisticky popsány vývoj jednotlivých postav. V tomto ohledu má Kolo času už tradičně laťku hodně vysoko.
Pán chaosu je pro mě na slabší 4* a doufám, že další díly budou lepší. Asi nejvíc mi vadila velká roztahanost, spousta naprosto zbytečných scén a časté opakování již řečeného. Tahle kniha mohla mít úplně s přehledem poloviční délku a jako čtenář bych si odnášel stejně.
Po dočtení mi připadá, že mám víc nových otázek, než odpovědí. U spousty linií, které se začaly utvářet v předchozích několika dílech, jsem čekal, že tady dojdou k rozuzlení nebo alespoň výraznému posunu, což se nestalo. Asi se autor snažil, aby tahle kniha neměla zakončení, ale i ten zrychlený akční závěr bylo "nějaké" zakončení.
Velké hledání 2
Robert Jordan (p)
Moc pěkné pokračování série. Je vidět, že autor se posunul a našel svou cestu, jak se vymanit z Tolkienových opratí a v tomto příběhu to dokazuje.
Co mi asi mírně vadilo je absence jakýchkoliv akčních scén po většinu knihy. Politikaření, cestování, náhodná setkávání a plány uvnitř plánů jsou moc fajn, přesto myslím, že by této knize více akce prospělo. Většinu knihy jsem měl pocit, že samotný děj se vleče skoro šnečím tempem. To pak vynahrazoval závěr, kdy se Jordanovi povedlo zkonvergovat dějové linie do jednoho místa a času a zakončení bylo prostě parádní. (Ačkoliv ta konvergence byla udělaná maličko na sílu)
Jako všude jsou postavy, které mě bavily a oblíbil jsem si je, ale jsou i takové, které bych klidně oželel a stejně jako u prvního dílu si myslím, že autor mohl být k hlavním postavám neúprosnější. Pak je skupina postav, které zde tvoří víceméně jen vatu a autor je nejspíš využil v dalších dílech. Velmi oceňuji, že postavy jednají uvěřitelně a pokud dělají něco nelogického, tak čtenář chápe, proč to tak je a jaké emoce v danou chvíli hrdinu donutily jednat tímto způsobem. Další věc, kterou chci zmínit je fakt, že Hvězdnou bránu od této chvíle považuji za silně neoriginální :-D
Celkově dávám stejně jako Oku světa 4*. Přestože tohle bylo lepší, než první díl, na plné hodnocení to za mě ještě není. Těším se na pokračování, hodně otázek zůstalo nezodpovězeno.
