Slezadav
komentáře u knih
Hustej nářez
František Kotleta (p)
Další Kotletova jednohubka. Musím říct, že ze všeho co jsem od Kotlety četl mi Hustej nářez připomínal Kulhánka asi nejvíc. Velmi čtivá věc s praštěným dějem, hromadou násilí, hlášek a sexu. Jak jinak, že ano. Potrhlá kombinace upírů, mimozemšťanů, pubertální holky a spoustu dalších nesmyslů funguje velmi dobře. Vzhledem k tomu, že mám za sebou prequely, tak jsem i s některými postavami byl už obeznámen a nelituju, že jsem se do bratrstva krve pustil v tomto pořadí.
Na jednu stranu nevím moc, co vytknout (pár drobností by se našlo - třeba zbytečně moc sexu, ale předchozí díly na tom byly ještě hůř), ale na druhou stranu mi něco ve mě stále brání dát 5* brakové tvorbě.
Takže to nechám na čtyřce s příslibem, že pokud další díly budou ještě lepší, tak pět dostanou.
Přečetl jsem tuhle knihu dost rychle a za týden už si nejspíš z ní nic pamatovat nebudu, což je u tohohle typu literatury vlastně spíš bod k dobru.
Fakt hustej nářez
František Kotleta (p)
Pohodové oddechové čtivo, přesně jak člověk od Kotlety čeká. Oproti prvnímu dílu to bylo trochu slabší, akční scény působily dost repetitivně a děj se občas trochu vlekl. Tyto neduhy bývají velmi typické pro druhé díly trilogií. Peprné hlášky si ovšem udržely svou úroveň. Trochu mi unikl na začátku smysl celé operace, kterou hlavní postavy prováděly. Postupně se motivace objevovala, ale na začátku mi připadalo, že by se na vše mohli i vykašlat a vybruslit tak docela dobře. Závěr je, že to nebylo špatné, ale i Kotletu už jsem četl lepšího.
Mega hustej nářez
František Kotleta (p)
Závěr bratrstva krve rozhodně nezklamal, ba dokonce příjemně překvapil. V minulém díle to vypadalo, že už sérii dochází šťáva, ale Kotleta přeci jen ještě kvalitní závěr dokázal vymáčknout. Oproti jiným jeho knihám se mi líbilo, že sexu nebylo zbytečně přespříliš, zato kusy masa, cisterny krve a různým způsobem upravených orgánů bylo přepichově mnoho. Dějově to také dávalo smysl (pokud se dá něco takového říct o sérii, kde tématem jsou upíři vs mimozemšťané). Akční scény se mi také celkem líbily a výběr protivníků byl originální. Některé z postav ale rozhodně měly daleko větší potenciál, než Kotleta dokázal využít. Další věcí, kterou bych vytknul je skrze celou sérii včetně prequelů přítomný power creep. Ke konci už mi hlavní hrdinové připadli až příliš nesmrtelní a neodhalitelní. Samozřejmě by se našlo i pár nelogičností, ale ty u tohoto žánru asi nelze vytýkat.
Celkově dávám solidní čtyřku a po spíše podprůměrném druhém díle se můj celkový dojem z Bratrstva Krve rozhodně zlepšil.
Velké problémy v Malém Vietnamu
František Kotleta (p)
Zatím asi nejlepší Kotlovka, co jsem četl. Samozřejmě je to klasická řezba se spoustou krve, magie a sexu, ale tentokrát mě dokázala upoutat ještě víc, než obvykle a nemohl jsem knihu odložit.
Velmi se mi líbilo, že se autor dokázal celou knihu držet pevně dané skupiny nepřátel a neobjevovali se noví bohové a paranormální bytosti každých několik stránek. Tenhle fakt pro mě posouval příběh blíže uvěřitelnosti a dokázal jsem se do děje lépe vžít, než u tupé řezby, kdy prastaří bohové číhají za každým rohem. Také regenerace hlavního hrdiny zde není tak neuvěřitelná, jako jinde.
Je pravda, že sexuálních scén bylo možná až zbytečně mnoho a spoustu z nich zcela prvoplánových, ale jsem ochoten tohle odpustit, protože tak dobře zpracovaná akční fantasy nálož se jen tak nevidí.
Doktor Spánek
Stephen King
Na Doktora Spánka jsem se velmi těšil, protože Osvícení považuji za nejlepší horor, který jsme kdy četl. Rozhodně jsem nebyl zklamán, ačkoliv mi kniha nepřipadala až tak úžasná, jako již zmíněný předchozí díl.
Zejména antagonisté byli o dost méně zajímaví, než slavný hotel Overlook, ale co naplat, laťka byla asi příliš vysoko a Pravý rod záporakům rozhodně ostudu neudělal. Druhým slabším článkem pro mě byl fakt, že příběh zde už velmi spoléhá na "osvícenské" paranormální jevy a začal jsem je brát jako samozřejmost a ne jako něco mysteriózního. V tomto směru mám pocit, že Doktor Spánek už má jistý žánrový přesah směrem k fantasy.
Naopak velmi oceňuji, že na rozdíl od jiných Kingových knih jsem se bavil od první stránky, většinou se tomuto autorovi povede mě zaháčkovat až ve druhé polovině knihy. Myslím, že za to je zodpovědný perfektní náhled do duše alkoholika a možná i již zmíněný Pravý rod, který působí správně tajemně.
Myslím, že i s koncem si mistr King poradil vcelku dobře, možná až nečekaný hapoy end, ale já byl pro tentokrát spokojen.Dávám slabších 5* a přemýšlím, jestli desetibodová stupnice by nebyla lepší právě pro tyto případy, kdy bych dal 9/10.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Velmi originální a zajímavá dystopie ze společnosti, kde se jedení lidského masa stalo normou. Tenhle příběh určitě není pro každého. Je brutálně syrový, plný scén, kde se s lidmi zachází jako s dobytkem. Možná těchto scén bylo zbytečně moc, stačila by polovina pro potřebný efekt.
Velmi oceňuji, že autorka nezapadla do klasické šablony dystopií, kde dochází za pomoci mentora k prozření, pak konfrontaci s autoritou a nakonec k boji/útěku. Našla si vlastní cestu, kde se zaměřila na osobní příběh někoho, kdo je se systémem pevně spojen a přesto se mu to svým způsobem hnusí.
Několik kapitol (např. honitba) mi připadalo dost zbytečných, naopak jiné části příběhu byly propracované až příliš málo. Závěr naprosto dle očekávání, kdy už cca od poloviny bylo vidět, k čemu děj spěje.
Možná škoda, že kniha byla tak krátká, tento originální svět by si zasloužil víc. Klidně i pokračování nebo prequel o "Velké změně" by mi nebylo proti srsti. Dávám solidní 4* a jsem rád, že jsem se pro jednou nedal odradit obrovskou propagací, která knihu provázela. Ta na mě totiž mívá spíše opačný efekt a knize se pak vyhnu.
Smrtící kolotoč
Alex Smith (p)
Další díl ze série s detektivem Kettem. Kniha ničím neurazila, ale ani nijak extra nezaujala. Líbilo se mi hezky atmosférické prostředí a i celkový rámec a zvrat případu. Oceňuji i menší zaměření na detektivův osobní život a větší fokus na případ.
Už méně se mi líbily různé detaily, které byly trochu odfláknuté a na můj vkus až příliš rychlé rozuzlení a rychlíkový závěr. Zasloužilo by si to udržovat napětí chvilku déle. Dalším mírným negativem jsou pro mě "vedlejší" členové oddělení, kteří v tomhle díle už natvrdo zapadly do svého stereotypu.
Každopádně pořád jde podle mého názoru o mírně nadprůměrnou detektivku přesně toho formátu, který by se hodil i do televize. Asi mě na téhle knize více věcí bavilo, než štvalo a se sérií budu pokračovat.
Stroj času
Herbert George Wells
Povedený krátký příběh, který není ani tak o cestování v čase, jak by se mohlo na první pohled zdát jako spíše vizí, kam až může vést vývoj společnosti. Bezejmenný cestoval v budoucnosti nenajde ráj v takové podobě, jakou si představoval.
Dualita budoucího lidstva v podobě Eloiů a Murloků je minimálně zajímavá myšlenka. Příběh je dostatečně akční a dobrodružný aby držel čtenáře v napětí po většinu času. Rozhodně je potřeba knihu ocenit za přínos žánru science fiction, který je bezesporu obrovský.
Mám bohužel trochu pocit, že na knize se neblaze podepisuje její obstarožnost. Budoucnost nahlížená viktoriánskou optikou je sice zajímavá, ale nemyslím, že kniha obsahovala něco, co dnešního čtenáře zcela uchvátí. Kromě toho je tam vícero vrstev a postav, které by si zasloužily více rozvést, jako např. Weena. Chybělo mi i více technických detailů.
V historickém kontextu doby vzniku jde o zcela zásadní dílo, jehož nosná myšlenka je excelentní a pokud ne zcela nadčasová, tak i po 130 letech relevantní. Většina ostatních aspektů knihy mi připadala spíše podprůměrná a velmi nepropracovaná. Myslím, že by si tenhle Wellsův nápad zasloužil více stránek a trochu hlubší příběh.
Vichřice
Walter Jon Williams
Vichřice byla moc příjemné překvapení. Čekal jsem dost, ale dostal ještě víc. Dokonce mě to bavilo víc, než původní Hardware, se kterým toho vskutku moc společného Vichřice nemá.
Moc se mi líbila témata spojená s identitou, klonováním a odpovědností klonu za činy zesnulého originálu. Opravdu plno morálních dilemat zabalených do velmi líbivého cyberpunkového vesmíru. Oproti jiným dílům tohoto subžánru je potřeba ocenit přehlednost a přístupnost pro běžného čtenáře. Také velmi oceňuji, že se povedlo autorovi namíchat ideální poměr akce, špionáže, záhad a dalších témat. Nenašel se snad jediný okamžik, kdy bych se nudil. Posledním, co zmíním jako pozitivum je počet nečekaných zvratů, které dávají smysl a nejsou vycucané z prstu.
Upřímně moc nevím, co by se tady mělo vytknout. Možná by si některé vedlejší postavy zasloužily více péče a celkově bych asi ocenil, kdyby kniha byla o něco delší, protože jsem prostě chtěl vědět víc.
Dávám 5* knize, u které jsem očekával, že mě bude bavit, ale nakonec byla ještě o úroveň dál. Jde o cyberpunk, který má skvělý a srozumitelný příběh a nesnaží se za každou cenu tlačit jen atmosféričnost, což je z mé zkušenosti s tímto subžánrem výjimka, která se mi velmi líbí. To, že kniha obsahuje navíc i povídku Poslední cíl je také super bonus.
Černá luna
Leoš Kyša
U Černé luny jsem se obával, aby se povedlo hezky navázat na předchozí díl a zároveň se povedlo udržet trochu originality. Obával jsem se právem.
Začnu ovšem tím pozitivním. Tam se už tradičně dá u Kotlety zařadit tempo knihy. Není oddychu, děj se řítí rychlostí blesku. Naprosto miluju, jak Kotleta nepotřebuje dlouhý popis k tomu, aby přesně vykreslil, jak nějaká postava vypadá. Když vím, že jako Jarda Dušek s ubrusem místo kalhot, tak netřeba víc . Bylo několik míst, kdy jsem se fakt řezal smíchy.
Ale upřímně, je tohle na Kotletu dost? Podle mě už od této legendy čtenář čeká trošičku víc. Akční scény trochu na jedno brdo. Nevím, jestli jsem už otrlejší, ale mám pocit, že krve a vnitřností bylo méně, než obvykle. Sexuální scény dost odflaknuté a pusobily dojmem, že tam jsou jen proto, že se to čeká. Určitě šlo vytěžit daleko více z rozličných lokací, které hrdinové navštíví. Děj se tam jen tak mihne a nepůsobí to ve finále nikterak exoticky. Některé postavy také působí poměrně šablonovitě, jako bych je už v jiné Kotletovce viděl.
Celkově je pro mě Černá luna někde mezi třemi a čtyřmi, ale blíž k těm třem. Není to úplně špatné, ale myslím, že by Kotletovkám dost pomohl nějaký nový nápad a čerstvý vítr do plachet. Takhle je to jako úplně vynikající jídlo, které už ovšem taháte z lednice a ohříváte čtvrtý den. Pořád chutná, ale strašně by to chtělo něco trochu nového.
Pod Ďáblovým mostem
Loreth Anne White
Hodně bavilo. Opravdu o mnoho lepší, než typický konzumní theiller, kterých je přehršel. Velmi pěkně se příběh pomalu rozplétal. Hlavně ve druhé půli to bylo opravdu docela napínavé a chtěl jsem vědět víc o tom, "jak to teda bylo". Téma kolektivní komunální viny, ale zcela individuálních následků, které umí zničit život, je zpracované moc hezky. Kniha není ani příliš dlouhá a má solidní tempo po celou dobu. Nechytla mě úplně od začátku, ale v žádné části jsem se nenidil.
Závěr byl hodně vygradovaný. Ne úplně přepálený, ale neměl k tomu daleko. Několik věcí mi nepřipadalo úplně uvěřitelných, pár scén a odboček poměrně zbytečných, jen aby se do případu mohla "zaplést" větší část komunity. Moc se mi nezdála ani komunitní uzavřenost v rámci města, které není úplně malinké. Působilo to o dost komorněji, než bych považoval za realistické.
Dávám 4/5, protože nějaké rezervy tu ještě byly. Typická kniha, kterou netřeba někdy číst znovu, ale jako zábavu na delší bych ji určitě doporučil.
Soudné sestry
Terry Pratchett
V chronologickém pořadí šestá kniha Zeměplochy je pro mě tou první, která mě doopravdy bavila. Doufám, že se bude jednat o trvalý zvrat a k siru Pratchettovy si konečně najdu cestu.
Líbilo se mi tu více věcí. Příběh je konzistetní, lehce pochopitelný a přesto moc krásně a do hloubky rozebírá témata jako sílu příběhů, pomluv a veřejného mínění. Velmi oceňuji, že na rozdíl od předchozích knih tu není žádné extrémní cestování pomocí jakéhokoli deus ex machina. I humorná složka mi přišla daleko uhlazenější a přirozenější, než v předchozích knihách. Tam to bylo často na sílu. Chválím i interpretace audioknihy, zejména čarodějky byly namluvené fakt super.
Pořád to samozřejmě nebylo úplně perfektní. Co mi zatím vadilo ve všech knihách Zeměplochy jsou používáná přirovnání k reálnému světu, která mi brání se ponořit do fiktivní Zeměplochy. Prostě mi nesedí, když v příběhu, kde vystupují králové, čarodějky apod. jsou věty typu "jako rugbyový tým v telefonní budce". Strašně mě to vytrhává z kontextu.
Každopádně knihy Zeměplochy u mě se Soudnými sestrami zase o kousek stoupli. Solidní 4/5 pro Soudné sestry a jsem zvědavý, jestli Pyramidy udrží nastavenou laťku.
Zajíci, utíkej
Alexander Gordon Smith
V tomhle díle jsem začal pociťovat mírný zlom v této sérii. Ne, že by mě úplně přestala bavit, ale připadá mi, že začala malonko sklouzávat k průměrnosti.
Je potřeba pochválit autora za to, že kniha je psána velmi čtivě, dobře členěná a s prvky humoru, který nebyl úplně nejhorší. Samozřejmě je tady opět stejná skvadra policistů, kteří s Kettem spolupracují. Je pravda, že napětí se docela daří držet i gradovat.
Obecně nemám v detektivkách moc rád, když se místo klasického případu objeví něco jako tady. Snahy zdiskreditovat policistu apod. Pravda, dělají to asi všichni autoři, přesto by mi klasický "případ" vyhovoval víc. Kettova rodina je pro mě také stále prvkem, který příběhu nic moc nepřináší, možná kromě "polidštění" hlavního protagonisty. Co mi tady vadilo asi úplně nejvíc byli antagonisté, jejichž triky nebyly úplně vysvětleny a celkově mi příběh v této knize v mnoha chvílích připadal málo uvěřitelný a přitažený za vlasy. Nejsem fanoušek ani toho, jak se po úspěšné likvidaci padouchy z vůle autora vynořuje ještě "větší zlo".
Utíkej zajíci rozhodně není špatná kniha. Pravděpodobně neurazí, ale mě ani příliš nenadchla a kvalita série tady z mého pohledu mírně poklesla. Další díl ale určitě zkusím a věřím, že bude o něco klasičtější s méně kouzelnými antagonisty.
Ocelové jeskyně
Isaac Asimov
Skvělá kniha z Asimovova pera, která přesně zapadá do dvou různých žánrů. Jde o detektivku ve sci-fi světě. Resp. na Zemi v daleké budoucnosti. Vyšetřování je plné zvratů a velmi napínavé. Nebylo ani tak těžké ještě před koncem určit, kdo vraždil, ale přiznám, že jsem nepřišel na to, jak přesně to vrah udělal. Sci-fi rovina knihy byla taktéž velmi zajímavá a předkládala zajímavá témata k zamyšlení, ať už týkající se společenského uspořádání na Zemi, tak technologií a materiálního zajištění měst alias Ocelových jeskyní.
Již tradičně mě z tohoto autora trochu zklamaly postavy, které jsou opět poměrně ploché (i když podle mého názoru ne tolik jako třeba v Nadaci). Přesto Eliáš s Daneelem vedou zajímavé dialogy a rozhodně nenudí. Přestože k plnému hodnocení něco málo chybělo, jde o velmi příjemnou jednohubku pro vyplnění víkendového odpoledne.
Kořist
Darcy Coates
Moje druhá setkání s Darcy Coates mě jen utvrdilo v tom, že nevím, co na této autorce lidi tak přitahuje.
Ano, Kořist může někomu připadat strašidelná, jakýsi hororový nádech tento thriller má, dokonce i napětí je budováno celkem dobře. A docela mě bavila postava Carly.
Bohužel můj zážitek citelně sráželo nekolik nedostatků. Zejména mi skoro všechny hlavní postavy připadaly jaksi nevyspělé. Na to, že všem bylo přes dvacet to autorka tlačila až příliš směrem k nějakému ya teritoriu, jakoby se bála psát dospělé postavy pro dospělé čtenáře. Postavy jednají jako teenageři a je s nimi i jednáno jako s takovými. Proč ? Proč z toho jde pocit, jako by bylo pro postavy zcela normální ve 23 letech každý večer telefonovat rodičům, oznamovat jim, kde se nachází a ptát se na povolení, jestli mohou ven. Přičemž jsou ještě často nazývány "děcka". Tohle se bohužel táhlo celou knihou. Naivita některých postav byla až k pláči. Zakončení nebylo úplně špatné, ale že bych si z něho sednul na zadek také ne.
Co ovšem oceňuji je fakt, že se autorka nebála svým postavám ublížit, což bývá velmi častý nešvar. Pozitivním efektem pak je, že můžete mít opravdu strach, co se komu stane.
Ačkoli Kořist není dokonalá, je určitě lepší, než Hlasy v bouři, které jsem od autorky četl dříve. A musím vyzdvyhnout i Janu Strykovou, která se s namluvením audioknihy popasovala skutečně znamenitě. Za sebe bohužel této knize ale víc, než průměrné 3/5 dát nemohu.
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Naprosto pohodová knížečka, od které jsem dostal přesně, co jsem očekával. Zcela nenáročné čtení, které zahřeje u srdce.
Orčice Viv se rozhodne nechat svůj starý život za sebou a otevřít si kavárnu. Překoná pár nesnází, najde nové přátele a začíná pro ni nový život. Zhruba tak by se ve zkratce dala popsat tahle knížka. Určitě se podobné věci nedají číst pořád, ale jednou za čas to je příjemné odlehčení. Nečekejte žádná hluboká témata ani epičnost, jde prostě o příjemnou jednohubku se kterou se dá strávit víkendové odpoledne.
Je pravda, že by se mi líbilo, kdyby kniha obsahovala trochu více humoru a možná i antagonisté mohli být maličko děsivější, ale přesto jsem čtení užil a mohu doporučit i těm, kteří obecně fantasy žánr nevyhledávají, protože o fantastiku tady ani tolik nejde. Výborný počin!
Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
O něco slabší, než první díl. Zejména zbytečné mi připadaly pasáže, kde postavy filozofovaly/snily/vzpomínaly. Ano, byly tam i dobré momenty, ale celkově by knize prospělo, kdyby byla více akční a méně ukecaná.
Už není přikládána tak zásadní role různým ideologiím l, které jednotlivé skupiny stanic vyznávají, což je mírné plus. Na druhou stranu si častokrát autor hodně usnadňuje práci, aby tyto věci nemusel řešit (diplomatický pas je vstupenkou všude). Pryč je ta ponurá atmosféra plná strachu z neznámého. V tomto díle postavy cestují mezi stanicemi většinou bezproblémově a rychle a dokonce je k vidění něco, co v prvním díle bylo považováno za naprosto nereálné - funkční vlak.
Jednotlivé postavy jsem si také příliš neoblíbil, snad až na Homéra, který měl tendence se chovat celkem rozumně. Velmi se mě bavil velitel stanice, který v obavách o své místo/život zatajoval svému velení fakta, která mohla mít zcela fatální důsledky. Škoda, že tahle postava měla jen pár replik.
Metro 2034 není kniha vyloženě špatná, ale žádný zazrak to také není a od prvního dílu došlo k poklesu kvality. Dávám průměrné 3* a doufám, že třetí díl se bude spíše podobat prvnímu.
Les mytág
Robert Holdstock
Úvodní díl Holdstockovi slavné série mě docela zaujal. Oceňuji s jakou atmosféričností dokázal autor vykreslit jak srub s okolím, tak i fascinující a neprostupný hvozd. Taktéž mytága, čili materializované archetypy z nevědomí jsou velmi zajímavým konceptem, který se pro mě plně rozvinul až úvahou o jakémsi metamytágu. Každopádně myšlenky, atmosféra, originalita jsou silné stránky tohoto díla.
Za ty slabší považuji postavy, které mi nepřipadaly propracované, jak by zasloužily a občas jednaly nepříliš logicky. Asi bych více ocenil i širší záběr a více postav, přeci jen jsem fanouškem spíše epičtější fantasy. Ani samotný děj mě nijak zvlášť nezaujal a co mi vysloveně vadilo byla autorova posedlost popisem různých pachů, často až otravně a repetitivně.
Této knize dávám 4/5, zejména za myšlenkovou originalitu, kterou mírně sráží provedení. Další díl určitě zkusím.
Tři malá prasátka
Alex Smith (p)
Opět pěkná detektivka seriálového střihu, která se velmi příjemně čte a než se nadějeme, tak končí. Oproti předchozím dílům strávíme méně času s inspektorovou rodinou méně času s trapně se opakujícími čajovými vtipy, což je rozhodně ku prospěchu.
Napětí je dobře budované a špatně se mi kniha odkládala. Za negativa považuji jistou úroveň předvídatelnosti, použití snad všech klišé známých z detektivních sérií a zbytečně překombinovaný závěr. Taktéž vysvětlení kooperace obětí a pachatele mi připadalo hodně na vodě a za hranicí uveřitelnosti.
Každopádně dávám 4/5 třetímu dílu série, která by tady za mě mohla klidně končit, ale jsem zvědavý, co autor přinese dál. Trochu se však obávám, aby série nezapadla do policejních klišé tak hluboko, že se už nevyhrabe.
Endymion
Dan Simmons
Upřímně jsem se po Pádu Hyperionu, který mě až tolik neuchvátil, docela obával jak tohle dopadne. A dopadlo to nadmíru dobře, jsem z Endymionu nadšený. Sice mě neodpálil tolik, jako první Hyperion, ale stále jde o velmi kvalitní dílo.
Co se mi líbilo jednoznačně nejvíc bylo celkové tempo vyprávění, které se autorovi povedlo držet velmi vysoko po celou dobu knihy. Oproti předchozím dílům série je Endymion jednoznačně akčnější a dobrodružnější, což mi také padlo do noty. I s postavami jsem se sžil a prožíval to s nimi a to nejen s těmi na voru, ale i s vyslanci Paxu. Osobním favoritem byl asi de Soya, ale ani Raul s Aeneou nezůstali moc pozadu. Střídání pohledů bylo velmi dobře zpracováno a bavilo mě, těšil jsem se na obě POV prakticky stejně, což se nestává často.
Jak přibylo akce, tak mírně ubylo filozofických témat. To mi úplně nevadilo, ale možná by úbytek nemusel být tak velký. Naštěstí to Pax a jeho ambice a metody do značné míry kompenzovaly. Je také pravdou, že mi docela trvalo zvyknout si na odlišné styly, kterými byly psané jednotlivé pohledy a asi by mi více seděl jednotný styl v celém příběhu. Občas se stalo, že kvůli dvojímu pohledu na stejnou scénu byla některá kapitola částečně spoilerovaná. Tomu se mohl autor trochu více vyvarovat.
Parádní kniha nabitá dobrodružstvím na různých planetách, šílenými honičkami i nepravděpodobnými setkáními. Nějaký děj ve vyšším tempu, který tak zoufale chyběl předchozí knize je tady zpracovaný naprosto luxusně. Přestože kniha pár much má, tak mě bavila skvěle a zasluhuje, ač s odřenýma ušima, plný počet.
