smetyl komentáře u knih

Liseyin příběh je více než poutavý. Je k zahloubání, k noření se do ponuré atmosféry dokonalé fantastiky. Je čiročirým útokem na temnou krásu představivosti. Je pln zvláštních, leč neuvěřitelně skutečně působících zvláštností. (Tůň ke které se všichni chodíme napít). Je vskutku zarážející, že má tato kniha tak malou odezvu u čtenářů. Je pokladem mezi knihami od Kinga. Posouvá žánr fantastiky na vyšší úroveň - více méně blíže k realitě. Není vůbec lehké napsat názor ke knize tak hlubokých (hloubavých) kvalit. Nelze popsat jaký mám názor na tak dokonalou fantastiku. Snad jen sám King (který na vratké lodi doplul velmi daleko) by dokázal obyčejnými slovy vyjádřit moje nadšení.

13 10.09.2011

Šokující! A to skrz naskrz, ve všech možných i nemožných směrech. Dechberoucí a pozoruhodný děj, který nám ohromujícím způsobem ukazuje brilantní popis totalitního režimu. Kniha nám předkládá obraz světa, jenž je natolik ovládnout totalitním režimem, že je prakticky nemožné nesvobodu zvrátit a porazit režim. Potírání vzpour a ničení odkazů minulosti je v popsaném světě na denním pořádku. Tento strhující román nám dokládá jak snadno lze manipulovat s masami a jak snadné je nastolit krutovládu a zničit minulost. Je až přespříliš neuvěřitelné jak zní příběh, jež prožívá hlavní hrdina ale který není utopický, nýbrž vskutku reálný a uskutečnitelný. Z knihy a jejího příběhu čpí pachuť krutého zacházení s lidmi a jejich podvědomím. Kniha má nepříjemnou vlastnost nutit čtenáře přemýšlet a hloubat nad filosofickými otázkami budoucnosti (a také minulosti!) lidstva. Tento pozoruhodný román si bezesporu zaslouží obdiv s jakou bezostyšností nám přináší tak děsivou a přesto neutopickou vizi totalitního světa. Veledílo!

Naprostý skvost v literatuře a dokonalá výjimka v Kingových knihách. Nejsou to horory. Jen mrazivé thrillery, které těžce atakují psychiku postav i čtenáře. Nadaný žák je čistě příběh dychtivosti a šílenství. Opěvování hrůz nacismu a šílená touha vědět víc a víc o nechutnost a utrpení lidu. Podlá psychika obou hlavních postav, které nad sebou přebírají moc. Hrůzná novela skončila tak, jak by si to nikdo na začátku nepředstavoval. Dokonale uzavřela dveře za psychothrillerem a pro jistotu zamkla klíčem.

Zato novela Tělo je o něčem jiném. Přestože je zde hlavním tématem opět psychika. Jedná se ale o prostou psychiku. Prostou všech zvráceností. Je to příběh kamarádství, dětství ale také ukázka sociální odloučenosti a přezíravého pohledu lidí na sociálně odloučené. Nebo na bratra kriminálníka. Na jeho nalajnovanou budoucnost. Nejde tak o cíl výpravy ale o pochod jako takový. "Přátelé tě stáhnou ke dnu"

11 08.08.2011

Četl jsem ji souběžně s Harrym Potterem. V té době, kdy jsem byl součástí celé té mánie okolo HP a jeho příběhů. Tenkrát mi to přišlo jako vtipná parodie. Dnes mi to přijde jako trapný pokus vydělat majlant na slávě původní knihy. I jako parodie dost slabé a trapné...

11 20.03.2011

Kniha se sice odehrává v druhé polovině 20. století, ale autor uvízl ve století devatenáctém. Hlavní postavou jeho knihy je silný, moudrý, všemi ženami milovaný vůdčí typ, který je takřka dokonalým. Všichni jej milují, nepřátelé jej respektují a nově příchozí ženy se mu touží „poddat“.

Až se mi zdá, že si Robert Merle napsal román, v němž jako hlavní hrdina vystupuje jeho fiktivní JÁ, kterým by si přál být. Je to smutné, zpátečnické, sexistické a arogantní čtení, které nemohu respektovat, neboť nevzniklo někdy v 19./18. století, ale v době, kdy ženy už dávno nebyly služkami a kuchařkami mužů.

Považuji proto za autorovu malost, jak s ženskými hrdinkami v Malevilu zachází. Jsou vyobrazeny jako nástroje mužského sexuálního požitku, které se ochotně poddávají klidně vícero mužům na střídačku. V románu vystupuje jen jedna silná žena, ta je ovšem vykreslena jako asexuální osoba a brzy je odbyta s tím, že vést město nemůže, neboť by ji nikdo jako ženu neposlouchal.

Knize navíc chyběla osudovost, nemoci, tragédie způsobené apokalypsou... něco, co by dokázalo zmítat emocemi čtenáře. Namísto toho mi byla načrtnuta jen autorova osobní fantazie, v níž vystupuje jako nedotknutelný, všemi milovaný a respektovaný Bůh, o kterého se ženy mohou jen porvat.

Na něco takového nejsem zvědavý a upřímně lituji toho, že jsem věnoval čas knize složené z nízkých pudů zakomplexovaného muže.

9 24.03.2019

Asi nikdo nedokáže vyhodnotit tuto knihu tak, jak si to zaslouží. Neboť každý na ni nazírá odlišným pohledem. Mě osobně kniha uchvátila, uchvátily mě i detailní a vlastně i svým způsobem krásné popisy všech výplodů Barkerovi fantazie. Protože když Barker chce znechutit, znechutí, když chce aby čtenář cítil závrať nad nekonečnou krásou, kterou si však musí představit, svému úkolu dostojí. Tahle temná fantastika dlouho ležela na poličce mé knihovny, trvalo pár let, než jsem si na ni troufl. A myslím, že to je dobře. Před několika lety bych ji odsoudil jako nesourodý mišmaš výmyslů, fikcí, polopravd a nechutností. Teď, když jsem se dokázal adaptovat na Barkerovu vlnu, hodnotím zcela z jiného pohledu. Hodnotím krásu příběhu, nikoli jeho dokonalost. S tím, že je kniha utahaná a v některých částech nudná, nemohu souhlasit. Tyhle části jsou naopak důležitým obrazem, který dokresluje chování postav či jejich činů. Triumf Fantazie

8 20.11.2011

Autorův styl je poněkud jednoduchý a nevytříbený. Prostě mi to tak připadá. Žádné popisy či složité zápletky. Prostě děj, démoni, hrůzyplná atmosféra a originální nápady. Autorův styl je zvláštně výjimečný a musím uznat, že se mi líbí i přes svoji zdánlivou jednoduchost.

8 25.06.2011

Chlapec, který je věrně oddaný starému. Starý, který se urputně lopotí den co den, jen aby znavoval své tělo a upadal do větší nuzoty. Mistrně vykreslený popis souboje s rybou, která mu má po dních neúspěchů přinést výdělek. Poněkud pesimistický, avšak nezbytně nutný závěr - protože to tak bývá. Starcova spjatost s přírodou, či jeho vztah k rybě a chlapci nám dávají pádný důvod zahloubat se a přemýšlet. Starcova nevyčerpatelnost a bojovnost a zároveň jeho úcta k ulovené rybě jsou ctnostné vlastnosti této postavy. Kniha má v sobě ukrytý širší význam a hlubší myšlenku než navenek vypadá. Mistrné dílo !

8 22.05.2011

Ach, bratři moji, tohle je úplně chorošná kniha. Plná bitkovýho tolčokování, skrímování a kartáčování. Je složité ji porovnávat s filmem od geniálního Kubricka. Podle mě byl film (hlavně kvůli jinému konci) bitkově lepší než kniha. Musíte ode mne hírovat jak kontroverzní (a plná prapodivných verdů) tato kniha je. Originalita příběhu je do ajek bijící! Závěr, sic přespříliš šťastný, ale polibte mi šáry jestli tolkuji fisízi, ale tahle kniha je remková a strhující!

8 18.03.2011

Tahle knížka mě brala. Fakt mě brala, četl sem jí asi 3x. Teď už bych si jí nepřečetl ani z donucení. Je to pohádka se zajímavým námětem a s čirým aroma dětské nevinnosti a nonšalantnosti, proto ta obliba. Hodnotím ji jako jeden z těch lepších dílů série.

8 12.03.2011

Kniha, která do současného politického zmatku vnáší nejen věcné zkoumání momentálního dění na pozadí české historie, ale také recept, který by nám mohl pomoci přestat tápat a nějakým způsobem se identifikovat. Erik Tabery píše čtivě a s briskní zručností dlouholetého šéfredaktora jednoho z nejlepších liberálních časopisů, které u nás vycházejí.

Jeho kniha se zabývá tendencemi české společnosti a zkoumá její vztah k vládnoucí elitě. Přečíst by si ji měl každý, kdo ve slepé nerozvážnosti hlasoval pro Babiše, Zemana nebo Okamuru. A i když je pravděpodobné, že takovým lidem se do rukou nedostane, hodnotu má i pro ty, kdo se o politiku reálně zajímají a neskáčou na líbivá hesla. Na historickém příkladu totiž nabízí přesvědčivá vysvětlení, proč má u nás špatná politická volba takovou tradici.

7 27.11.2017

Hodně netradiční pohled na život z druhé světové války. Ze strany malého děvčete a prezentované samou smrtí, která si v tomhle příběhu najde spoustu uplatnění. Strašně čtivě napsané. Čte se jakoby sama a děj plyne krásně rychle a vzrušivě. Hodně se toho stane. Zajímavé jsou též poznámky smrti, která doplňuje svoje poznatky o životu lidí. Je to krásný a zároveň strašně smutný příběh. Ale možná, kdyby nebyl tak smutný tak by nebyl tak krásný. To nutno podotknout. Ten závěr mě tak trochu rozhodil. Bylo to hodně smutné. Ale jakýmsi způsobem to prostě zapadalo do toho smrtí protkaného příběhu. Skvělá kniha!

7 10.06.2012

Někdy se mi stává, že během čtení ztratím pojem o čase. Při čtení To jsem ztratil pojem o hranici reálna a iluze.
To je pro mne něco jako bible imaginace. Horor, který nelže. Je tak syrový a tak bezchybně odvyprávěný, že se musím přemáhat, abych ho nebral jako skutečnost. Možná je to tím, že je v ní promítnut veškerý strach, který jsem jako dítě prožíval.
Strach z nesmyslů a vlastně nestrašidelných věcí jako je třeba sklep, jevící se jako doupě příšery, dokud ho nevyplní světlo.

Nejlepší Verneovka. Pro mě určitě a předpokládám, že i pro spoustu lidí, kteří měli šanci porovnat Verneovy knihy. Tajuplný ostrov je prostě dobrodružný příběh, který nenudí (což je u Verna takřka zázrak). Má to děj, který zaujme a postavy, které vám můžou a nemusí (mně teda ne) přilnout k srdci. Prostě sympatický ostrov se sympatickými obyvateli a sympatickým příběhem. Panu Verneovi posílám dík, že se protentokrát alespoň trochu zdržel nudných popisů krajiny a zvěře a více se věnoval ději.

7 06.07.2011

Jestli chcete co vědět, tak mě to prostě nadchlo. Fakticky. Ty myšlenky a úsměvné dedukce (Co se stane s kachnami, když zamrzne rybník?) jsou prostě skvělý (i když tohle slovo fakt nesnášim). Čet jsem to jen tak z recese, prostě jestli chcete co vědět, tak mě zajímalo proč ksakru někdo kvůli tomuhle střílel na Johna Lennona. A musím říct, že kromě zjištění, že tahle kniha přetéká myšlenkami a hloubavými postřehy puberťáka, jsem z toho chuť zabíjet teda neměl. Ten příběh mě nadchnul. Bez psiny.

7 05.07.2011

Za Řbitovem Zviřátek se skrývají hrůzy, které by nikdo nechtěl dostat na světlo. Hrůzný příběh jenž balancuje na hraně života a smrti. Je důležité vnímat nejen mrazivý příběh s mrazivou a postupně se stupňující atmosférou. Ale hlavně samou podstatu knihy. King se zde zahloubal do úvah posmrtného života či do vlastního chápání smrti jako přirozené věci. Ale jen pokud se netýká vás nebo někoho z vaší rodiny. Z počátku působí příběh takřka idylicky a šťastně, poté se vše začne obracet o 180 stupňů a příběh končí tak jak končí, mrazivě tajemně a hororově. Trauma jež si uchovává v srdci Louisova manželka je také vlastně jeden velký vedlejší psychologický příběh s vlastním poukazováním na podstatu lidské psychiky. King nechává prostor k úvahám a během toho rozvíjí příběh, který praví, že poslední výdech, nemusí být opravdu posledním...

7 12.06.2011

Karel Kryl obohatil Český národ nejen svojí tvorbou ale hlavně svojí bojovností a vlastenectvím. Básně uveřejněné v této knize jsou tomu bezměrným příkladem. Autor zde střídá zábavnou formu básní s básněmi se skrytým významem (Veličenstvo Kat, Bratříčku zavírej vrátka...) Karel Kryl byl osobnost. Velký člověk a velký Čech!

7 22.03.2011

Bezdomovectví je „problém“ se kterým se potkal každý z nás, ale málokomu se podařilo nahlédnout pod pokličku, zjistit, co ty bytosti přivedlo na ulici a proč na ní zůstávají. A protože jsem poměrně introvertní povahy, nikdy jsem se s žádným z nich nedal do delšího a důvěrnějšího rozhovoru, přestože mě jejich osudy zajímají. Proto jsem rád, že mi tuto kýženou zkušenost zprostředkoval autor tohoto průvodce. Zmapoval osud čtveřice rozličných osobností z ulice, vše okořenil historkami, zajímavostmi a historickými fakty, a já jsem za tuto nepřímou zkušenost nesmírně rád. Tento průvodce pražským bezdomovectvím mi vysvětlil řadu věcí, kterým jsem dosud nerozuměl a bylo to v trochu morbidním slova smyslu zábavné čtení. Ale v některých pasážích je to fakt silné kafe, že jsem musel knihu na pár chvil odložit a vstřebat, co jsem se právě dočetl. Ulice je plná pohnutých osudů a já děkuji autorovi, že mi je přiblížil.

6 29.09.2019

Nejdřív jsem viděl film. Strašně se mi to líbilo. Hlavně protože miluji kontroverzi a zde jí bylo rozdáno v plných hrstech, zejména také díky neobvyklému prostředí staré Francie. Když jsem zjistil, že existuje kniha okamžitě jsme vyrazil do knihovny. Místní knihovnice mě ujistila, že tahle knížka je "vážně příšernost". To mě ještě více nabudilo ke čtení. Celé jsem to zhltnul za pár dní a moje pocity jsou jednoznačně pozitivní. Z knížky mám mnohem větší prožitek než z filmu. Zapojil jsem vlastní představivost a Jeana Baptista-Grenouille jsem si představil ještě odpornějšího. Neobvyklý příběh chlapce co se narodí na smradlavé ulici a jeho životním údělem je vyrábět parfémy a vraždit. Jeho čich je totiž na úplně jiné úrovni než u normálních lidí. Grenouillova mysl je zvláštní i z psychologického hlediska. Je naprostým sociopatem a k lidem nedokáže cítit ani špetku citu. Je ovládán jen svými touhami a vlastními zájmy. Na nikom a na ničem mu nezáleží. Jeho pouť za „dokonalým" parfémem je skvěle vylíčenou záležitostí a veškeré dějové odbočky mě bavily. Včetně jeho jeskynní epizody. Celá story je podána zajímavým poutavým vyprávěním. Konec jsem měl už prozrazený z filmu ale stejně musím uznat, že to snad lépe skončit nemohlo. Skončilo to tam kde to začalo.

6 26.05.2013

Mám rád Kingův styl. A nejvíce se mi líbí, když si King prohraje s velmi slabým námětem a díky svému božskému jazyku dokáže z něčeho co nenadchne udělat slastnou poezii slov. Když dokáže z klauna udělat bestii. Ze spisovatele připoutaného k posteli horor. (Stejně tak z ženy připoutané pouty k posteli).

Ano a přesně tohle předvedl i v knize Cujo. Smotal několik neskutečných náhod, které vyústily v závěr, který byl tak prostě jednoduchý. Až dokonalý. Jo, jeho smysl vystihnout okamžik a hlavně emoce postav, též psa, je přesný a dokáže vás připoutat k ději. Je to parádní knížka.

6 01.01.2012