šneki komentáře u knih
Musím se přiznat, že knížka mě zklamala. Vyprávění z minulosti mě prostě nedokázalo tak citově zasáhnout a chvílemi mě mnohem víc zajímaly Saginy milostné eskapády. Konec byl... vskutku nečekaný, ale celá knížka pro mě byla průměr a neplánuji se k ní už vracet.
Slyšela jsem, jak je kniha výborná, i když je u nás neznámá. Popravdě zas až tam úžasná nebyla, ale pár zajímavých zvratů nabídla. Na jednu stranu jsem ráda, ze June není žádná fňukna, ale po smrti svého bratra byla až podezřele klidná, až na pár náznaků smutku. Další díly si přečtu, i když na to nijak nespěchám.
Jsem moc šťastná, že knížka naplnila moje veliká očekávání a zároveň mám rudé oči, protože jsem před chvílí dočetla. Ke konci jsem se bála, že kniha nebude mít Konec aneb nebude mít to, co mě totálně rozbrečí (nebo mě nechá s otevřenou pusou atd.), ale Zlodějka knih nezklamala. Přestože jsem konec znala z filmu, nenechal mě chladnou, ale zároveň se mi líbilo že kniha nebyla utnutá v tom "wau" okamžiku, nýbrž byla poklidně uzavřená.
Tahle knížka se opravdu povedla. Evi je prostě taková holka, která se nebojí ušpinit :D moc se mi líbí také boření předsudků v podobě Bazila. Zkrátka už se nemůžu dočkat, co mi přinese další díl.
Nechybí tu akce ani láska, i když o kvalitě toho druhého by se dalo diskutovat. Na konci každé kapitoly jsem byla ještě více napjatá než předtím a díky tomu jsem knížku přečetla za necelé 2 dny. A občasná francouzština byla rozhodně plus, alespoň pro mě. Celkem mě teď zajímá jak vypadá francouzská verze knihy.
Tahle knížka se bude určitě řadit mezi mé oblíbené, i když jsem ji nedala 5*. Ty nejspíš dostane až po opětovném přečtení a tentokrát v čj :) Příběh samotný je okouzlující, zábavný a v druhé polovině i krásně ubíhá, jen konec se mi zdál oproti začátku trochu nacpaný událostmi, ale tak už to holt v životě bývá. Jediné co bych mohla autorce vytknout je na můj vkus až přílišné opakování o tom jak je někdo blahoskolnný a pyšný a drzý atd.
Rozhodně je to krásná knížka, na konci mi pár slz ukáplo... Ale zas tak velký fenomén to není.
Ze začátku mi vadilo vyprávění o ostatních postavách, ale rychle jsem se začetla a pak jsem si skoro všechny zamilovala... Hrál tam velkou roli tzv. efekt motýlích křídel či jak se tomu nadává, protože kdyby Emilienne nedala Marigold olíznout polevu, tak by se příběh vyvíjel úplně jinak. Dala bych 3* protože knihy není nijak nadpozemsky úžasná, ale pro podivíny a vyvrhely mám v srdci zvláštní místo :)
Scarlet je snad nejrozporuplnější postava o které jsem četla. V jednu chvíli jí litujete a pak máte chuť ji pořádně profackovat, protože pořád vzdychá po Ashleym. Knížka byla pro mne zajímavá i z historické stránky, v prvním díle mne popis války tolik nebavil, ale tady jsem zjistila, že záležitost s černochy a Ku Klux Klanem nebyla tak černobílá, jak jsem předtím myslela.
A přiznávám, Rhett je prostě bad boy, pro které já mám slabost.
Začátek, kdy se nic moc nedělo, byl pro mě kupodivu čtivějši. Ne že bych musela pořád číst dála nemohla se odtrhnout, ale prostě stránky ubíhaly. Když se ale začalo hlavní drama, už jsem byla znuděná a přeskakovala odstavce, ke konci se to trochu vylepšilo.
Chápu že autorka chtěla být originální s novým pojmutím svět Grigori a andělů, přesto to nějak nezafungovalo. Ze Svůdného zla, Sukuby a TMI už jsem si zvykla, ze poloandělé se jmenují nefil a podobně, název byla však věc která mi vadila méně. Ve všech ostatních knížkách to fungovalo, dokonce se to občas dalo skládat i logicky do sebe, ale z tohohle nového pojetí jsem byla prostě zmatená a nelíbilo se mi.
Knížku sk určitě přečtěte jako oddechovku, ale nečekejte moc zajímavou myšlenku, prostě takový průměr.
Příběhům nemohu nic vytknout, ale v knize byly nějake chyby ohledně vysvětlivek slovíček a několikrát tam chyběly uvozovky.
Trošku mi tam chyběl ten "waau" faktor, hlavní odhalení jsem začala tušit už dřív... A ty chyby tomu taky uškodily, ale příběh je dobře napsaný a už se těším na další díl.
Jo a taky jsem ráda, že se v knížce ta romance tolik neřeší... I když když už tam je, tak by se jí nějaký ten odstaveček věnovat mohl ;)
Komentář obsahuje SPOILERY
Všechny malé zázraky... Škoda, že se nekonaly. Nebo snad ano?
Dala bych i 5*, ale asi jsem se prostě nedokázala dostat do Finchovy hlavy a tudíž jsem se nemohla zbavit dojmu, že je to prostě sobec.
Aristoteles a Dante.
Nevěděla jsem, co mám od nich čekat.
Není to knížka, od které se nemůžete odtrhnout, protože chcete vědět, co bude dál. Není to knížka, která má strhující konec.
Jsou to pocity, které si každý nosí hluboko uvnitř, vržené na papír přesně v takové formě, v jaké nám běhají v hlavě. Je to krásné.
Brečela jsem doslova jako krokodýl. Kvůli osudům postav, které mi za ty 2 nebo 3 měsíce čtení knížek z Enderova světy přirostly k srdci, kvůli tomu, že i když je knížka přes 10 let stará, je bohužel stále pravdivá, hrozby jsou stejné, jen ta řešení jsou v nedohlednu.
Tato celá série mi dala něco, na co nikdy nezapomenu...
Možná jsem tento komentář měla napsat ke knize Děti ducha, ale čert to vem, tahle knížka mě zasáhla mnohem víc!
Povídky se mi líbily, hlavně ty 2 s Enderovým otcem. Moc jsem nepochopila smysl třetí povídky Enderova hra, sice jsem knížku Enderova hra četla před dlouhou dobou, ale měla jsem pocit že tohle byla snad jen vybraná pasáž z knížky O.o
Ačkoli jsem se v jednu chvíli naprosto ztratila v ději, tak knížka se mi líbila, mohlo by to být klidně zakončení série...
SPOILERY!
Ale jelikož série pokračuje, tak si myslím, že to s Patrou mohla dotáhnout trochu dál, přece jen si myslím, že ten konec byl uspěchaný.
Nevím, jestli to je tím, že jsem knížku četla až po Vánocích nebo už na mě prostě tyhle horory nefungují... Přitom příběhy z temného tunely se mi velmi líbily! Začala jsem se trochu bát až u 3 povídky, což byla skoro polovina knížky, ale stejně mi ty příbéhy přišly všechny na jedno brdo. Chtěla jsem jí dát 3* ale pak jsem viděla, že jsem je dala Černé lodi, která se mi taky tolik nelíbila, ale bála jsem se přece jenom více.
Tato kniha mě, stejně jako Chvíle před koncem a Delirium, zanechala v slzách a zvláštní otupělosti, což se mi stavá jen u opravdu úžasných knížek.
Mám sice pocit, že jsem se do ní nikdy pořádně nezačetla (proto jsem chtěla dát nejdříve jen 4*), ale to asi bylo spíše mnou, než knihou samotnou. Závěr byl ale grandiózní a tak jako u ostatních knížek od Lauren velmi neočekávatelný. Tleskám genialitě tohoto příběhu!
Jestli si chcete přečíst kvalitní YA, tak Lauren Oliver je jasná volba.
SPOILERY!
Byla jsem na tuto knihu velmi natěšená, ale bohužel nedostála mých očekávání.Trvalo mi přes 100 stránek, než jsem přestala nutit do úryvků Simona Snowa. Celý vztah s Levim mi nějak neseděl, na můj vkus to byl ten typ až nepříjemného džentlemana. Trochu to zachránil konec knihy, kdy se Cath konečně trochu rozhoupala a bylo vidět, že to pomohlo i Levimu. Ale jednu věc jsem vážně nepochopila a to překlad slova fanfikce. Občas tam normálně mluví o fanfikcích (jakože to slovo normálně říkají) a pak se tam najednou objeví fanovská povídka... Kdyby alespoň fandovská nebo fanouškovská, ale FANOVÁ?