snimcibdim komentáře u knih
Vyslechnuto jako audiokniha a doposlechnuto jen díky vynikající interpretaci Zuzany Slavíkové.
Knížka sama je poměrně hloupoučká a naivní, má neoriginální námět, nezajímavé postavy, vývoj děje založený na sledu náhod. Celé silně za vlasy přitažené=uhozené. Sexuálně explicitní téma zpracované totálně sterilně, bezzubě a dietně (scénka v bunkru mi přišla dokonce komická).
Podprůměr.
Klasická sousedská podezřívačka: klidná čtvrť plná zdánlivě idylických rodin kde každý má nějaké máslo na hlavě - což ostatně avizuje už přebal knihy.
Vcelku zručně napsáno s napínavým pingpongem podezření z jedné rodiny na druhou - jen bohužel jsem vraha správně tipla hned od začátku (a to nejsem nijak zkušený čtenář detektivek).
A jeden radikální dějový obrat ke konci knihy mi přišel až moc za vlasy přitažený a pochybně motivovaný.
Takže ve výsledku lehké zklamání.
Zajímavý konec - jsem zvědavá, jestli to je "cliffhanger" k pokračování nebo pootevřený konec jen tak.
Potvrzuje se, že tato série je špičková ukázka svého žánru.
I když zprvu působí, že je s předchozí knihou spojena jen volně, nenechte se zmást. V prvním i tomto druhém dílu sledujete stále jednu stavbu - jen pokaždé z jiného úhlu.
Vše se propojí až v díle třetím, což napoví (ne)konec Páté oběti, který sice ukončí jednu zápletku, aby zároveň otevřel další: nečekanou, větší a poněkud šokující.
Jako audiokniha moc příjemná záležitost, na níž je mnohem zajímavější poutavý kolorit viktoriánského New Yorku a ta dobová "pohlednice" než zapomenutelná detektivní zápletka.
Klasika.
Film jsem viděla dost dávno a tak nebylo nijak na překážku si to nyní poslechnout jako audioknihu.
I když některé technické parametry (audia i řešení parku) úsměvně zestárly, samotný příběh a téma fungují stále dobře a pokládám je za nápaditější, hutnější, řemeslně zručnější a poctivější než mnoho dnešních thrillerových bestsellerových rychlokvašek.
Vyslechnuto jako audiokniha a doposlechnuto pouze díky vynikající interpretaci M.Stránského.
Co se týče D.Colea, autor jako by se neuměl rozhodnout jaký žánr chce vlastně psát a do jedné série zkusil nacpat morbidní triller, klasickou krimi, komedii i lovestory. Jen to pak místy působí už trochu jako parodie.
Tento díl je hodně vztahovka - na můj vkus až příliš "happyendová".
Kriminální zápletka je průměrná, nedomyšlená a předvídatelná.
Jednička série mne bavila (i když i ta je v mnoha ohledech dost naivní), dvojka a trojka už jsou bohužel zklamání.
Jedna hvězda za návrat Wolfa, i když i ten mě víc bavil coby nevypočitatelný "vlk v rouše beránčím" než tento "milovník".
(SPOILER) Ve stylu si druhý díl drží úroveň dílu prvního, v obsahu není nijak extra pozoruhodný.
Víceméně jen variace na obvyklá klišé tohoto žánru. Ploché a nerafinované.
Některé mysteriózně působící návnady (nečekané chování přítele patologa, potopené vesnice, provázání rodinného klanu šlechty s policií, únosy pouze v mlze) vyšly nakonec úplně vniveč. Kdyby si nějaký český XY chytal někde stopaře, chvilku je dusil na chalupě ve sklepě a nakonec házel do Slapské přehrady, vyšlo by to nastejno.
Poněkud nadbytečné jsou alkoholicko-abstinenční kapitoly ze života hlavní hrdinky, protože dopad na její přístup k případu/ům nemají žádný. Nevytěžený tentokrát zůstal i původně zajímavý nápad zapletení se Kate s Peterem a celá ta pseudomateřská linka je lehce citově vyděračská - což autor dochutil ještě Tristanovým coming-outem.
Nicméně jako oddechovou audioknihu s vynikajícím Martinem Stránským mohu doporučit, poslouchá se to dobře (číst bych to ale nechtěla).
(SPOILER) Originální a zábavný brak, který se na začátku tváří docela chytře, ale postupně zmutuje do snůšky úplných blbostí, což korunuje proměna neprůbojného profesůrka do akčního hrdiny. Ten - děravý jako řešeto s kostrou na puzzle - se se zaťatou gumovou sanicí i přes ztrátu cca deseti litrů krve dokáže (s ostře nabitými injekčními stříkačkami zavěšenými proklatě nízko u pasu) prokličkovat deštěm kulek až k happyendu a milované blondýně.
ALE: nenudilo mě to ani na chvíli, bylo to pro mě dost nepředvídatelné, byla jsem stále zvědavá co bude dál a opravdu jsem se skvěle bavila - i když trochu jinak, než jsem čekala. Už se těším na další kousky od tohoto autora.
Hodnotím zprůměrováním z 0 (brak) a 5 (zábavnost).
PS: Vyslechnuto jako audiokniha a pokud o ní uvažujete, doporučuji si nejprve testnout ukázku. Interpret má totiž trochu monotónní intonaci vět. K Theově postavě mi to nakonec docela sedělo a dotvářelo mi to jeho charakteristiku nad rámec psaného slova, ale nemusí to vyhovovat každému.
Příběh jedné rodiny poskládané z pro mě čím dál tím víc nesympatických lidí a přehlídka vztahového mrzáctví a rodičovské neschopnosti.
Bohužel mi chyběla nějaká nadstavba, aby mě to opravdu zajímalo.
Neurazilo - nenadchlo - a bude myslím (a doufám) brzo pozapomenuto.
Odkládám s pocitem, že jsem si to dočetla jen ze setrvačnosti a že už se těším do "jiné společnosti".
Nejlepší je na tom ta obálka.
Prvních pár desítek stran mi tahle novela přišla spíše jen jak nějaká skica, posléze jak sofistikovaně zpracovaný námět pro červenou knihovnu a pak jsem tomu propadla - stejně jako Hadžime propadl Šimamoto.
Jak jen to ten Murakami dělá, že píše vlastně tak jednoduše a přitom vyčaruje tak uhrančivou atmosféru?
V klamu lze zůstat věčně v podstatě bez práce, reálná láska je ale proměnlivá a dá práci ji udržet, protože rozleptat ji může ledacos naprosto nečekaně.
Tak jsem to pochopila.
Napsáno tak dobře, jak se u tohoto autora dá čekat. Čtivé, chytré, originální.
V jednu chvíli jsem díky Clarisse zapochybovala o tom, kdo tam vlastně trpí jakým bludem a trochu mě mrzelo, že si s touto možností autor nepohrál déle a důmyslněji, ale to už bych mu podsouvala něco, co asi jeho záměrem nebylo.
Nenáročná a naštěstí ne moc dlouhá sentimentální limonáda.
Sice se snaží reflektovat útrapy druhé světové války, ale aby to moc nebolelo je to vypolstrováno fádní lovestory a mnoha dílčími drobnými happyendy. Hlavní postavy jsou vesměs kladné, ploché a málo diferencované. Milé ušlechtilé ale nudné stojaté vody. Všemu pak kraluje chimerická Elizabeth - reálná asi jako jednorožec.
Kniha mi v mnohém připomínala Vypravěčku (což ode mně není pochvala), má stejné necnosti - když už se snaží vyprávět o něčem krutém, musí to pro hlavní postavy být už minulost a musí se to okolo raději nějak osladit.
Co lze dokázat v románu psaném v dopisech předvedl Ch.de Laclos, škoda že se autorky trochu nepřiučily. Jejich knize totiž zoufale chybí nějaká dramatičtější zápletka mezi jednotlivými pisateli a bohužel také vůbec nevyužily to, co tato forma umí - a to pracovat s tím, že každý pisatel psaním sleduje nějaké své zájmy a zdaleka nemusí být upřímný - dokonce může vyloženě mlžit nebo lhát. Pravdu pak musí hledat čtenář. Oč zajímavější by byla Elizabeth, kdyby s ní byl spojeno nějaké tajemství nebo kdyby vzpomínka na ni nebyla jen explicitní chvalozpěv. Ale to byla jiná kniha pro jiného čtenáře.
Na jednu stranu chápu, že tento typ literatury někomu umí pohladit dušičku - na druhou stranu pro mně to ale byla ztráta času a další potvrzení, že nemám důvěřovat zdejším vysokým hodnocením. Kdybych neměla tak vysoká očekávání, možná bych nebyla tak zklamaná.
Jedna hvězda za námět a druhá za popisy toho s čím se během války potýkali obyvatelé ostrova, to bylo alespoň trochu zajímavé.
Baladický příběh s příchutí magického realismu. Příběh o různých podobách a důsledcích lásky vyprávěný laskavým neokázale prostým jazykem. Připomněl mi Jakubiskovu "Tisícročnou včelu" nebo jeho "Nejasnou zprávu o konci světa".
PS: myslím, že kniha by si zasloužila trochu sofistikovanější obálku.
Jsem na rozpacích. Ano, je to McEwanovsky důmyslné a velmi komplexní, ale nemohu se zbavit dojmu, že to v jádru není nic nového, i když chápu a respektuji autorovu potřebu si tahle témata osahat po svém.
Vnímám, jak je to chytré (na "blbce jako já" až moc), ale popravdě se mě to na rozdíl od jiných autorových knih nijak zvlášť nedotklo. Zůstal to pro mě jen takový intelektuální konstrukt (místy skoro až lehce exhibice) - jako by to napsala AI... vzhledem k tomu, o čem to (imho) je, možná trochu paradox.
No, anebo jsem to nepochopila tak, jak by si to zasloužilo...
Zápletka docela zábavná, ale vyústění (motivy vraha) jsou nakonec banální klišé. Jako audio kulisa k práci poslouží výborně, ale vždycky si říkám, že je to vlastně škoda, že to RB nechává takhle placatý a nemá ambici to dotáhnout dál.
S tímto Zafónovým románem jsem se bohužel trochu prala. Expozice byla funkční, ale pak to začlo jaksi bloudit. Bezradná hlavní postava Davida Martína mi k srdci moc nepřirostla, jeho femme fatale Cristina už tuplem ne a co se týče Isabely, ta kdyby tam vůbec nebyla, houby by se stalo...
Snad mi tam chyběla jasnější hierarchie jednotlivých dějových a motivických linií - lidově řečeno mi to semo tamo připadalo jako fantaskní guláš bez jasného tahu na konkrétní branku.
Tři proudy - faustovský námět, detektivní linie a lovestory se nejspíš měly nějak rafinovaně kombit, ale ono spíš vždy jedno zazdilo druhé. Což bylo čím dál víc úmorné a nenapínavé a zdálo se, že by to takhle mohlo trvat věčně.
Snad mi také chyběla výraznější Martínova osobní reflexe toho, co se mu děje, aby mě ta postava nějak oslovovala - a to tím spíš, že to je vyprávěno v ich-formě. Tím víc bylo paradoxní, nakolik to bylo většinou neosobní. Snad proto mi ta postava zůstala úplně lhostejná a její příběh jakbysmet. Škoda.
Nevkusný námět a užvaněněná nelogická nuda.
Vyšetřovatelka je nesympatická frustrovaná zanedbaná poloalkoholička a závislačka a pochybná matka, která povětšinou netuší, co její děti celý den dělají a zda mají co jíst. Padouši mají zločinné spiknutí hrozivé a důmyslné asi jako Bratrstvo kočičí pracky. Povětšinu času se všichni jen bezradně potácí od ničeho k ničemu a sčítají mrtvoly. Vrchol všeho tvoří piromanská scénka (ta v kapli), která je jak z béčkového hororu.
Škoda, že tam alespoň nebylo víc překladatelských perliček typu: "Někdy jsi až moc chytrá pro svoje dobro" nebo "objala si boky", to by se člověk alespoň něčím pobavil.
Doposloucháno jako audio s krajním sebezapřením, doufala jsem alespoň v ten "zvrat z kterého mi spadne brada", ale padaly mi jenom víka očí neb rozuzlení bylo nepřekvapivě nepřekvapivé.
Celou dobu jsem měla tak silný pocit deja-vu, že jsem si dvakrát šla projet své záznamy, jestli už jsem to někdy neposlouchala. Zdá se že nee, že je to jen tak moc neoriginální a předvídatelné. A pokud přeci jen poslouchala, bylo to pro mě evidentně z velké části zapomenutelné a nestálo mi to ani za zaznamenání. Tak tolik ke kvalitě. Ale jako zvuková kulisa k práci to posloužilo dobře, ostatně jako všichni audio Bryndzové...
Zážitek jako když prohlížíte staré album fotografií - vyprávění s retro patinou a trochu kaleidoskopické. Žel, přiznám se, že právě proto (a také proto, že jsem neměla příležitost si knihu přečíst na jeden zátah) jsem se časem trochu ztrácela v tom kdo je kdo a některým postavám ne zcela rozuměla. Zůstal zvláštně hořký pocit. Ne z kvality té knihy, ale tak nějak z toho příběhu.