SoňkaSoník komentáře u knih
Má první knížka tohoto žánru, čtená do předmětu postapokaliptická literatura na bohemistice. Myšlenka byla naprosto suprová, knížka mě fakt bavila, četla se jedním dechem. :-) Na začátku mě odbočka k Sofii trochu zmátla, na konci jsem doufala, že nezemře takhle "blbě", protože působila dojmem, že je nezávislá a chytrá. Konec byl na mě teda příliš rychlý a jakoby useklý, ale jinak mě celý svět opravdu s danou myšlenkou bavil, kniha je trochu i na zamyšlení :)
Ke knize jsem se dostala v rámci svého oboru (Český jazyk a literatura na FF) a i přes takový ten první dojem "to se bude hrozně číst, je to odborná literatura, achjo" se mi kniha líbila svým osobitým Cullerovým pojetím. Samozřejmě, že jsme se nedobrali žádné odpovědi na otázky, které se v knize nacházejí - jde o teorii literatury, ta je o otázkách, nikoli o odpovědích. Strávila jsem nad těmito 168 stranami něco přes 15 hodin čistého času, dělat si zápisky dá opravdu zabrat. Ale odkazuje se na jiné teoretiky a společně mi to ve výsledku opravdu v pochopení celé teorie literatury pomohlo. Nečte se to jednoduše, to opravdu ne, ale když se do toho opravdu dostanete a zajímá vás to, stojí to za to.
Abych pochopila tuto kratičkou knihu, musela jsem použít Jankovičovu knihu Cesty za smyslem literárního díla. Jednou větou bych knihu popsala jako "je to fakt makačka na hlavu", ale je vidět, jak Jankovič opravdu věděl, o čem píše. Jakmile jsem pochopila, v čem onen smysl tkví, dávalo mi to už větší smysl.
První polovina knihy mě uchvátila natolik, že jsem si řekla "jo, tohle by si měl přečíst každý rodič" - knihu jsem si dokonce koupila (jednak mi opravdu přišla zajímavá a také je o ni přes semestr zájem, protože je v seznamu povinné četby našeho oboru). Jak přišlo velké nadšení v první polovině, tak přišlo zároveň i částečné zklamání z poloviny druhé. Někde ve dvou třetinách už mě přestalo bavit čtení o tom, jak moc dítě má v podvědomí sex a všude kolem pojmy penis, vagina, menstruace. No jako v kontextu to bylo zajímavé, ale spíš mi to některé pohádky trochu až znechutilo (obzvlášť jsem kroutila hlavou u Červené Karkulky) a Bettelheima (promiň, asi se budeš obracet v hrobě) jsem nazvala úchylákem. Kniha se mi četla zdlouhavě a nakonec jsem byla ráda, že jsem ji vůbec dočetla.
Krásně čtivá, opravdu zajímavá, v člověku nechá hlodavou myšlenku na zamyšlení se.
Až pouze s interpretací jsem pochopila a porozuměla autorův zřejmý záměr a myšlenku. Extrémně mě básně nenadchly, ale ani nemůžu říct, že to bylo tak hrozné.
Kniha mě velice mile překvapila, poezii nerozumím, je pro mě velikou záhadou, o to hezčí překvapení to bylo. Hruška si hlavně v první části tohoto souboru sbírek krásně vyhrál se čtenářovou fantasií. Opravdu mě kniha bavila, přečetla jsem ji jedním dechem. Sice poslední sbírky už tak pochopitelné pro mě nebyly, proto hvězdy pouze 4, ale snad Zelený svetr nebyl jednou a dost :-)
Kniha zajímavá, pro studenta češtiny dá se říct povinná, jen mi vadilo neustálé omílání věcí dokola a často chaoticky poskládaná fakta za sebou. Nedočteno, po jedné třetině jsem ztratila nervy.
Praktická skripta pro studium historie na FF MU.
Ale jo, proč ne. Tato kniha/divadelní hra byla mou povinnou četbou do lit. semináře, že by mě chytla za pačesy tak, abych o ní přemýšlela po nocích a měla dobrý pocit z toho, že mi vzala kus mého volného času, to asi opravdu ne. Wericha s Voskovcem moc v lásce nemám, k této knize můžu říct jen svou úvodní větu. No ale jo, proč ne.
Četla jsem pouze povídku O užitku a škodlivosti historie pro život v rámci četby k mému oboru Historie. Těšila jsem se, až to skončí, často jsem četla a četla a nevěděla jsem, co vlastně čtu. Filosofie mi nikdy nešla pochopit. Klobouk dolů před těmi, kteří v tomto díle vidí smysl a dobré čtení. Nikdy se ke knize vracet nechci a nebudu. Jednou stačilo.
Kniha čtena v rámci povinné literatury na maturitu. Kafka měl docela bujnou fantasii a na tomto díle to jde velmi pěkně vidět.
Kniha, ke které se moc ráda vracím, pro pochopení jsem ji musela číst nadvakrát, než jsem si pořádně spojila, kdo je kdo, trvalo to nějakou chvíli. Ale jinak supr!
Nevím proč, ale Robinson mě prostě nikdy nechytl. Nemám moc ráda dobrodružná díla, kde jde o přežití. Ale to je každého názor, někdo na to je, někdo ne :-)
Čteno v rámci povinné literatury na maturitu. Moc se mi dílo líbilo, bylo to čtivé a poučné.
Čteno v rámci povinné literatury na maturitu, musela jsem se do díla několikrát začíst. Prokousat se touto tragédií byl chvílema pěkný oříšek.
Ano, v pozdějších dílech se už Anita plně oddává sexu a je to v knize několikrát zmiňováno a popsáno. O to víc se ráda vracím k Cirkusu prokletých a k začátkům. I přesto se mi kniha líbila, beru ji jako odpočinkovou beletrii, svůj účel plní.
Toto dílo jsem četla v rámci povinné četby. Vůbec mě čtení nebavilo, postrádala jsem jakýkoli smysl či příběh, pokud to vůbec nějaký mělo. Pro mě obrovské zklamání.
Kniha čtena v rámci povinné literatury na maturitu, kraťoučká, ale velmi poučná a zajímavá. Krásná kniha, když uvidím někdy něco o mečounovi, vždycky si na tuhle knihu vzpomenu (marlín je mečoun, jako vážně :-) )
Kniha čtena v rámci povinné literatury na maturitu, přečetla jsem ji asi dvakrát či třikrát, líbila se mi, ne že ne. Stejně jako Hamlet mají Shakespearovská díla hloubku, asi bych neměla nic proti si v budoucnu Romea s Julií zase připomenout.