SoňkaSoník komentáře u knih
Naprostá oddechovka, jak už tu zmiňují pode mnou pěkně – jednohubka. Na druhou stranu mám pocit, že jsem z knihy dostala cukrovku, kdyby mi bylo o dvanáct let míň, asi bych knihu četla jinak. Sice miliokrát omílané téma, ale kniha rozhodně neurazila. :-)
Mně se kniha líbila. Oddychové čtení, přesně tohle jsem čekala a získala to. Sice mě ze začátku dohánělo k šílenství, ale později mě nesmírně bavilo skládat si dějové linky tak, aby zapadaly do sebe. Hrdince jsem fandila, chápala ji, konec mě docela překvapil, i když to k tomu trochu směřovalo. Za mě skvělá kniha na léto.
Velmi rychle jsem se začetla, rodina Popperových mi byla sympatická, všichni byli neskutečně silní a cílevědomí. Myslím si, že Pavel skvěle postřehl průběh doby, konec byl náhlý, ale jasný. Možná je škoda, že ten háj, podle něhož se dílo jmenuje, nezazněl někde i na konci. Moc se mi kniha líbila.
Znovu jsem se dávno po své maturitě ke knížce dostala. Příjemně mě překvapilo, že jsem na dílo nahlížela zase trochu jinak. K literárnímu kánonu Hrabal rozhodně dle mého názoru patří, jedná se o další střípek válečné doby, kterou si je potřeba připomínat.
Příjemné čtení, Steinbeck dokázal bravurně popsat tu bezmoc a společně s hlavními postavami jsem se opravdu těšila na to, až ty králíky budou jednou chovat. Konec dává smysl, ale slzu jsem rozhodně uronila a bylo mi to líto.
Kniha mě nezaujala tak, jak bych sama chtěla. Vlastně vůbec. Autorka přeskakuje z jedné perspektivy k druhé, chvíli je děj z pohledu jedné postavy, chvíli z druhé, čtenář se opravdu lehce ztratí. Mívám problém se jmény a neucelenost příběhu mi k orientaci už vůbec nepomohla. Asi na straně 200 mi došlo, že ta, co se zamilovala do pana „dokonalého“, se jmenuje Jess. Ale hned o řádek níž vypráví něco Maggie, tak kde to jsem? Knihu jsem četla, když jsem byla jako komparz v natáčení show, takže jsem četla o dlouhých přestávkách. Na zabití času dobré. Kýžený odpočinek nad knihou žádný, víc jsem se těšila na to, až kniha skončí.
Poe si s tajuplností a napínavostí poradil v této povídce podle mě bravurně. :)
Bože, jak já tu knihu miluju. Rozdělení na dva světy není chaotické, každou kapitolu jsem hltala. Mám ráda fantasy světy, obzvlášť, pokud jsou promyšlené, což za mě Murakami splnil na výbornou.
Knihu jsem četla na etapy, podle toho, jak jsem na ni měla čas a jak byla dostupná v knihovně. I tak mi její čtení zabralo tři roky. Pokaždé, když jsem se k ní vrátila, jsem přesně věděla, kde jsem skončila. Můj další nákup knih bude tento titul jistě obsahovat, chci ji mít ve své knihovně.
Na první pohled jednoduchý příběh, který dá člověku víc, než čeká, a to v jakékoli životní fázi. Bohužel ne každý si v dnešní uspěchané a do jisté míry sebestředné době uvědomuje, že je opravdu zodpovědný za to, co si k sobě připoutá.
Jsem ráda, že je kniha součástí mé knihovny.
Mně se příběh zdá krásně zpracovaný, nulová empatie, úpadek morálky, vše sám pro sebe a jestliže mi druhý pomůže, otočím se k němu pak zády, protože to každý dělá a upevním se v tom, že to je tak správné.
Moc hezký příběh, sice starším jazykem, nebo respektive se starší slovní zásobou, přechodníky a archaismy, ale ideální čtení do vlaku.
Bože jak já brečela ke konci. Pravdu, jak to je, se čtenář dozvídá postupně, rozhodně ne násilným způsobem, to mi neskutečně vyhovovalo. Příběh mě pohltil a nepustil. Víc takových nádherných knížek nejen pro milovníky koček <3 .
Konečně jsem se k ní dostala. :-) Čapek byl génius, dějiny se, jak se říká, opakují, tohle doufám nenastane, i když umělá inteligence a jí podobné... Nebudu malovat čerta na zeď.
Ke knize – některé pasáže byly někdy příliš zdlouhavé, až jsem si říkala „Konečeně se vymáčkněte,“ ale patřilo to do příběhu a k Čapkovi samotnému. Velmi příjemné čtení.
Přenádherný Dykův jazyk. Konečně jsem se ke knize dostala a fascinována s úsměvem na tváři ji pokládám zpátky do police v knihovně. Říkávala jsem si, jak to s Krysařem nakonec dopadlo. Doufala jsem, že jinak, ale nejsem zklamaná.
Skvěle podané lakomství a chamtivost pro mě i dnes humornou formou. Znovu si knihu nepřečtu ani neposlechnu, konec byl na můj vkus až příliš kostrbatý.
(SPOILER) Pořád mě mrazí. Sice byl začátek dost protáhlý a trvalo mi, než jsem se začetla, ale stálo to za to. Promyšlený příběh, byla jsem opravdu napnutá a Stephen King to s vykreslením scén umí. Churche jsem si oblíbila, i když už byl "divný", o to víc mě bolelo, když pak musel na konci knihy zemřít.
Nemám obecně ráda otevřené konce, ale tady mi vůbec nevadilo ukončení, naopak se mi líbilo a otevřelo dvěře specifičtějšímu pokračovaní mé vlastní fantazie.
Nádherná odpočinková kniha přečtená za ani ne jedno odpoledne. Chvíli jsem měla slzy v očích, má kočka je pro mě vším, tak jsem se do děje docela vžila. Myšlenka Ďábla, který vám nabídne den života za to, že něco necháte zmizet ze světa, mě neurazila a nezdála se mi vůbec vynucená. Nelituji koupě. :-)
Ke knize jsem se dostala díky naší didaktičce na fakultě v rámci jejího předmětu Literatura Young Adult, kam jsem zavítala vyloženě náhodou. Půjčila mi ji a já jsem za to moc ráda, asi to tak mělo být :-) Příběh je nádherný, četla jsem ho jedním dechem, chytil mě za pačesy a už nepustil. A asi jsem se zamilovala do Oscara.
U spousty dějových linek mě překvapilo, kudy se vůbec linuly a celkově příběh úžasně a nečekaně zapadl do sebe.
Přečteno jedním dechcem. Jednoduše nádhera. :-)
(SPOILER) Navzdory všem níže uvedeným hodnocením se mi kniha vlastně líbila. Ve chvíli, kdy se hlavní postava zamilovala do "kusu", jsem měla rozporuplné pocity. Na pár dní jsem musela přestat knihu číst, měla jsem v sobě znechucení, zároveň jsem vnímala s hlavní postavou ten krutý svět, ve kterém se lidé (jednoduše řečeno dle mého názoru) pomátli a svíral mě pocit strachu, jestli se na to přijde a jestli na tom nebude bitý nakonec i jeho umírající otec. Závěr byl šokem, opravdu jsem si myslela, že s tím kusem chce být, že je pro něj jakýmsi únikem z reality a na svoji ženu chce zapomenout. Celou dobu se zajímal o své dítě, nic jiného ho nezajímalo, nakonec se mi všechno (respektive jen tato dějová linka) pěkně spojilo a poskládalo.
Mrzí mě, že jsem se nedozvěděla, jestli ten virus opravdu existuje nebo ne, ty chvíle, ve kterých to bylo zpochybňováno, se mi líbily.
Nemyslím si, že by kniha byla varováním či předurčením osudu našeho lidstva, spíše jde o jiný námět, který se mi zdá zajímavý. Rozhodně bych jej ale rozšířila a dokončila některé části. Jak to nakonec dopadlo s jatky, byl vyhozen, zůstal, zvládne dál pracovat? Jak je to s již zmíněným virem? Jak to vzala celé Cecilia? Zůstali spolu? (i když se dá předpokládat, že ano, pokud jim dítě zachránilo vztah, budiž, i když to v realitě zřídkakdy funguje). Jeho sestra a živý kus ve spižírně to byl dobrý základ k něčemu zajímavějšímu a většímu.
Ve výsledku mám dojem, že autorka stavěla jen na onom mase a jednoduché lince, která měla šokující závěr, zůstává mi tam však stále nějaké "ale"...