SONP komentáře u knih

Je úžasné, co se díky četbě žánru, který je příznivci seriosní literatury někdy považován za pokleslý, lze všechno dozvědět. Kniha je sice prudce akční (na můj vkus je zde toho vojenství až moc - o to více jsem ocenil intermezzo s lesními upírkami), ale mezi akcí se autorovi podařilo propašovat tak obrovské množství reálií z historie daného regionu i slovanské mytologie. Po přečtení prvního dílu bohatýrské ságy tak může čtenář donekonečna vyhledávat více o jednotlivých kmenech, starobylých městech Povolží nebo postavách ruského bájesloví. A díky němu si taky můžeme uvědomit to, co nám někdy už v současnosti uniká: tj. že základ ruské říše položili varjažští vousáči ze severu. 80% (20% si přičtou všichni příznivci vojenství)

9 18.08.2021

Většina komentujících má svatou pravdu. Kdo hledá další příběh ze Středozemě a nemá za sebou alespoň Silmarillion, ten ať se o Pád Gondolinu ani nepokouší, protože bude těžce zklamán. Naopak ti, kdož přelouskali jedním dechem Nedokončené přípěhy (a nebo i elita tolkienofilů, která má ve své knihovně ohmatanou Historii Středozemě v angličtině) budou v sedmém nebi, protože jim tato kniha opět umožní prohloubit jejich znalosti o vývoji našeho oblíbeného alternativního světa v mysli autora v průběhu jeho života už od raného mládí.

Já jsem někde mezi těmito dvěma skupinami. Silmarilion jsem si užil až v dospělosti obklopen mapami a internetovou tolkienologickou encyklopedií, Knihu ztracených pověstí i Nedokončené příběhy jsem však již nedal. Pád Gondolinu jsem přečetl tak, že jsem se s jistým vypětím prokousal přes rané verze příběhu s Gnomy, pak se ponořil do Poslední verze a prožil zklamání z toho, že je nedokončená; též jsem z těch, kdo od tohoto díla čekal něco jako od Húrinových dětí. Dávat kvůli tomu nízké hodnocení ale nechci, protože to by bylo něco jako stěžovat si, že Bídníci Victora Huga jsou proti muzikálu rozvleklí a nezábavní. A Christopher Tolkien si za své celoživotní dílo nezaslouží nic jiného než 5 hvězd, protože toto je už opravdu to poslední okno do tohoto báječného světa.

9 05.04.2021

No teda! Blake Crouch už od Pines opravdu ví, jak na mne. Zhroucený čas (kdoví, proč se to tak jmenuje, v originále "Recursion", což je podle wikipedie jistá programovací metoda) jsem si sám pro sebe zařadil do žánru "Knižní Krajní meze", do níž spadnou knihy s dějem vázaným obvykle na současnou realitu, v niž se objeví něco neočekávaného.

Nechci sice tvrdit, že autor vymyslel něco převratného, s čím v žánru časových fikcí dosud nikdo nepřišel, ale jeho biologický přístup k cestování časem považuji za poměrně originální. K tomu pak Crouch dodal "kingovskou" první polovinu knihy, v níž si postavy získají čtenářovy sympatie, aby jim pak autor začal dělat opravdu nepěkné věci. A od této části knihy mne v podstatě nešlo odtrhnout a zhltl jsem ji během pár hodin (fanoušek Kinga se nezapře). S tou druhou polovinou, kde už bylo vše propleteno a postavy hledaly, jak z toho všeho ven, už to bylo o něco horší, ale přesto mne mírný pokles pozornosti neodrazuje od plného počtu hvězdiček. A teď jsem rád, že jsem trochu nepochopitelně přeskočil Temnou hmotu, takže se brzy mohu těšit na další Crouchovu lahůdku. 95%

9 12.12.2020

Součkova přiznaná variace na Wellsův stroj času, šmrcnutá jeho vlastní časovou verzí dänikenismu (místy dost vtipnou - třeba Enoch byl prý televizní celebritou!) . K tomu samozřejmě přidejte klasické součkovské propriety v podobě specifického mixu západu a východu jeho doby (zpravidla skupinka lidí z obou světů) a typické dost nevěrohodné květnaté rozmluvy aktérů navzájem. Vznikl z toho tak trochu pulpový guláš, který sice pobavil, ale trvalejší stopu asi nezanechal.

9 29.11.2020

Hyperion je zkrátka gejzír imaginace ve všech ohledech. Každá z pospojovaných povídek je docela jiná a jak tomu u povídek bývá, některé čtenáře zachytí více a některé méně - podle toho, jakému stylu holduje. Pro mě osobně je špičkou livingstonovský příběh Paula Durého a Lenara Hoyta a trochu jinak pojatá časovka Sola Weintrauba, méně už military bojovka od plk. Kassada, byť ozvláštněná jeho Nemesis. I ve spojovacích textech se ale dá najít ledacos zajímavého, za sebe musím ocenit netuctové technologie tohoto světa: dům Martina Silenuse, který má každý pokoj na jiné planetě, stromoloď, která jako by sem přiletěla ze žánru fantasy, kolovůz pro cesty mořem trav nebo hermetizovaná lanovka. Zkrátka a dobře, i při nějakém třetím čtení mi měl Hyperion co nabídnout. Navíc lépe funguje, když není samostatně stojícím (četl jsem cihlovité vydání "Kantos Hyperionu") a nepřináší níže popisovanou frustraci z díla bez konce.

9 20.04.2020

Steinova sólovka pro mě byla o krapítek lepší, než sólo Barbaričovo. Snad to bylo proto, že Trutnov je opět vyložen jako dosti špinavé místo obydlené prakticky výhradně gaunery, ochlasty a cizoložníky, což se mi do středověkého podhůří Krkonoš docela hodí. Samotná detektivní linka pro mě i tentokrát byla trochu slabší a průhledná - ale jak o tom přemýšlím, vlastně bych ani žádnou nepotřeboval. Koneckonců, jak sám autor přiznává, celé to středověké vyšetřování je anachronismus. Nejradši zde mám středověké reálie a těch je tu opět plno. Přes fungování středověkého města, přes penězokazce, manželský život katolického šlechtice až po legendy o Rýbrcoulovi, jehož díky obrozencům známe jako Krakonoše. 70%

9 08.11.2019

Je mi líto, ale Cormoran Strike už bohužel asi není pro mě - ale pozor, co není pro mě, může třeba být pro Vás. I když jsem s touto serií jak na houpačce: 1. díl nadšení; 2. díl zklamání; 3 díl spokojenost a čtyřku už jsem četl trochu se sebezapřením. Na mě totiž Smrtící Bílá zapůsobila jako strašlivá limonáda, kterou se mi nechtělo číst. Robin vlastně pořád neví, koho chce a to samé vlastně neví ani sám Strike. Přitom ale Strikea chtějí skoro všechny a Robin je tak super (ať už je převlečená za kohokoliv), že jí chtějí už úplně všichni. Do toho všeho běží poněkud překombinovaná detektivní linka, tentokráte zasazená do prostředí anglické elity, kde nic není tak načančané, jak by se zvnějšku zdálo. Takže jsou tu hlavně koně, vesnická sídla, parlament a staré vraždy (proč ne, ale celé se to tak zamotalo, že si to vyžádá celou jednu vysvětlovací kapitolu - pátere Knoxi?). Takže jsem to dočetl, ale stopu to bohužel nezanechalo žádnou. A s příštím dílem nevím, nevím... 50%

9 13.10.2019

Velmi příjemné překvapení z tuzemské sci-fi scény. Bareš vymyslel parádní sociálně rozervaný budoucí postapo svět a obsadil ho zajímavými postavami. Věk těch hlavních sice naznačuje, že by se kniha mohla řadit do žánru young adult, ale vůbec to nevadí, dá se to číst i jako běžná a po čertech kvalitní scifárna. Je zde sice nezbytná akce, bez které se současná fantastika asi neobejde, ale kromě toho je tu řada pěkně popsaných úvah hlavních hrdinů, které mají hlavu a patu. Podtrhnout musím i pěkné výtvarné zpracování knihy, kdy každá kapitola má vlastní ilustrované záhlaví, za nímž následuje obrázek úryvku z novin, deníku či dopisu - to vše je pěkně převedeno i do e-knihy. 80%

9 24.07.2019

Když jsem Zajímavé Časy četl asi před 24 letech v angličtině, nevěděl jsem nic ani o samurajích ani o terakotové armádě ani o asijských historických filmech, a tak mi to přišlo nějaké celé zmatené a nezanechalo to ve mě nějakou významnější stopu. Ale ona je to ve skutečnosti velká taškařice, když víte, o čem to celé je!V mém druhém cyklu zeměplošského čtení, který jsem zahájil po smrti páně Pratchetta, je 17. díl asi tím nejzábavnějším zážitkem, asi proto, že jsem si pamatoval jen tolik, že kniha je parodií na Asii a v podstatě jako bych tuhle knížku nikdy nečetl. Je tu všechno - parta více či méně senilních postarších barbarů (So říká?), z nichž jeden je pensionovaný učitel ze základky, slavičí podlaha, nindžové, acházští úřednící píšící básně o ponících, pádících přes rýžová pole a samozřejmě Velký Mák a mistr útěků odkudkoliv Mrakoplaš. Celé je to pojato jako pokračování prvních dvou dílů a čte se to opravu skvěle. 90%! P.S. Tvoje žena je obrovský hroch (znak pro močícího psa)!

9 18.05.2019

Příběh z té části druhé světové války, o které v našich zeměpisných šířkách mnoho nevíme. A i proto je zajímavé si přečíst tragické lidské osudy utečenců odsouvaných z dnešního Polska německou armádou po moři. Téma tedy velmi zajímavé, postavy byly opravdu super - každá jiná a přitom nešustící papírem. Též jsem ocenil, že se z děje nestala limonáda, i když děj to vyloženě v závěru nabízel. Co mi zejména na začátku hodně vadilo byl autorčin styl. Obecně hůře snáším časté střídání více než dvou dějových linií a tady jich jednak bylo o hodně více a jednak kapitoly byly opravdu kratičké (chtělo by se říct kulometné). A tak mi trvalo snad třetinu knížky, než jsem se řádně začetl. I tak čtení stálo za to a jsem rád, že mi drahá polovička tuto knihu doporučila. 70%

9 11.12.2018

Co napsat k takovému gigantovi, jako je první díl Písně ledu a ohně? Snad jen něco osobního: knihu jsem absolvoval podruhé po asi 7 letech, tentokrát v audiopodobě načtené Františkem dočkalem, se kterou jsem strávil 45 hodin v autě. Napodruhé jsem byl ještě o něco víc fascinován zvláštním rozvleklým stylem páně Martina, díky němuž se snad v každé scéně čtenář dozví, co mají vystupující osoby na sobě, čím mají protkaný plášť, z čeho jsou jejich boty, jak mají vykládanou hrušku meče, co přitom jedí, jak je to upečeno, jaká k tomu je příloha a obrovské množství dalších detailů. A v této knize se to stále ještě dá vnímat, protože příběh je fascinující, i když už dost rozvětvený. Že v pozdějších dílech se z této rozvleklosti stala spíš určitá otravnost je druhá věc, ale tady to funguje na 100%. Píseň je zkrátka fenomén, který tady s námi bude ještě dlouho a dlouho a jen doufám, že se to autorovi podaří dopsat (a že mě se to podaří vzhledem k problémům, které jsem měl s posledními dvěma díly, i dočístiú. Tenhle fenomenální začátek si to prostě zaslouží! 101%!

9 23.08.2018

Asi bych nedokázal seřadit zeměplošské knížky podle své oblíbenosti, ale rozhodně dokážu vyjmenovat svých 5-10 nejoblíbenějších. Stráže-Stráže určitě patří mezi ně. A navíc jde asi o první zeměplochu, která v příslušném díle parodicky pojímá některá témata současnosti, což se v dalších dílech stane pravidlem. Zatímco předchozí (a také moje oblíbené) Pyramidy se věnovaly parodování orientálních příběhů, tady se rozjíždí plnokrevná policejní story, v níž najdeme všechny policejní typy (životem znaveného velitele, obtloustlého seržanta, který div že se neživí koblihami, i idealistického nováčka). Jako nádavek dostaneme bohaté paničky pěstující draky s rodokmenem místo psů a konečně toho správného cynického Patricije. 100%

9 08.08.2017

Zvířátka má každý rád a náhled do práce jiného také vždycky potěší. Herriotova série ale přináší něco víc, než jen historky o psech, porodních provazech, kočkách, kalciu, krávách, době bez penicilinu a jehňátku Herbertovi s jeho ocáskem. Je to sonda do anglického venkova 30. let minulého století s těmi všemi vřesovišti, zídkami, rozbitými úvozy a s jeho rázovitými, povětšinou červenolícími a z fajfky mocně bafajícími obyvateli. Autor měl tohle všechno sakra rád a tak má čtenář pocit, že se kniha odehrává v ráji, kde je všechno ještě v pořádku, lidé žijí takřka v dokonalé harmonii a největším zloduchem je schvácenost kopyt a záludná brucelóza. V dnešní přetechnizované, uspěchané a záludné době je to vskutku balzám na duši. 99%

9 26.07.2016

Že to byla pro mne trefa do černého je bez debat. Všemi úrovněmi jsem prosvištěl za pár hodin čtení a četl jsem to i po nocích, jako jsem kdysi paříval všechny ty klasické pecky na 8- i 16-bitových strojích. Čtenářský zážitek bych přirovnal k Motteově Game, ale v tomhle dílku zůstal hlavní postava - nerd nerdem až do konce a neproměnil se na žádného supermana jako hrdina Game. Samotná zápletka uvnitř virtuální reality Oasis pak trochu připomínala geekovskou Śifru Mistra Leonarda, akorát místo historických úkolů ze středověku tu byly historické úkoly z 70.,80. a 90. let. A to je moje doba, takže většina popkulturních odkazu mne zasáhla a pár věcí jsem se i dozvěděl (dokonce jsem si poslechl konceptuální album skupiny Rush 2112). A hodnému zemřelému autorovi závěti ve vytahaném triku se Space Invaders se proti zlým korporacím prostě nedalo nefandit. 100%!
Co pro mne ale zůstává otázkou - jestli se téhle knize může dařit mimo cílovou skupinu, kterou jsou všichni ti divní lidé, co strávili své mládí u svých Atárek, Commodoreů a ZX Specter, Z komentářů níže se dozvídám, že ano, což je pro mne trochu překvapení. Čekal bych totiž opak. I když na druhou stranu: na Big Bang Theory se taky dívají lidé, kteří v životě nehráli dračák a nevědí, jak se liší pan Spock od T'Pol, a je to asi momentálně nejúspěšnější sitcom. Nevadí, aspoň ti "normální" lid zjistí, že tu jsme s nimi.

9 11.07.2016

Níže je k přečtení celá řada rozporuplných komentářů k této Místrově knize a mé dojmy ze čtení nebyly jiné. Začalo to bombasticky. Po "McBainovském" Panu Mercedesovi a "komediantském" Lunaparku jsem měl pocit, že po letech čtu znovu Kinga a jeho TO. Jeho líčení dětství dětskýma očima je prostě nepřekonatelné, stejně jako jeho líčení adolescentních zážitků (včetně prvních akordů na elektrickou kytaru). Rock je ostatně významnou složkou této části knihy, což mne příjemně potěšilo . Naopak pasáže z dob, kdy se ze sympatického klučíka stává posléze zázračně vyléčená drogová troska mne za srdce nevzaly, stejně jako hlavní téma prostřední části knihy, kterou je u nás téměř neznámý teleevangelismus (kdo neví co to je, nechť si podívá na klip Jesus He Knows Me od Genesis). Mé plánované hodnocení začalo padat někam k třem hvězdičkám a pak to přišlo. Na přednášce Pavla Renčína jsem se dozvěděl, že spisovatel je divný člověk s dírou v duši, ze které lezou ven věcí, které tam má. Vnitřek Stephena Kinga musí v tom případě být dost příšený a je s podivem, že se dožil svého pokročilého věku. Nebudu spoilovat, ale Mary Shelleyová by ze závěru posledního Mistrova výtvoru měla jistě radost. Ve mně samotném zanechala příjemně znepokojivý (a pětihvězdičkový) pocit, ale tu jednu hvězdu za slabší prostředek srazím - být zde jemnější měřítko, srazil bych hvězdy půl, protože nakonec to bylo opravdu parádní počtení. 90%

9 06.07.2015

Na tuto knihu jsem se velmi dlouho těšil už od doby, kdy vyšla v XB-1 a v medailonku autora bylo tenkrát zmíněno, že autor rozšíří povídku do románového rozsahu. Z povídky jsem tenkrát byl nadšen a svět utvořený na jeho bázi funguje i jako román. Přesto se mi zdálo, že povídka, která tvoří prvních několik desítek stran knihy, stále atmosférou převyšuje její zbytek. I v dalších částech knihy ale vládne báječná postapo atmosféra, čtenář může díky autorově umu přímo nasávat zatuchlý vzduch sila a společně s postavami se nechat ubíjet převodem z plusminus použitelného společenského zřízení k tvrdé technokratické totalitě, která zákonitě vyprovokuje krvavou revoluci. 80%

9 28.07.2014

Jestli existuje dokonalá Pratchettovka, je to právě tahle. Myšlenkově navazuje na starší Pravdu a pojednává o obrovském množství různých kulturních jevů, ať je to pošta, fax, starší verze internetu, sběratelství čehokoliv nebo politický aktivismus.

P.S. Pratchett tu snad prvně rozděluje knihu do kapitol (což kvituji) a já navíc mám živou vzpomínku na Fénixcon 2004, na němž jsem měl tu čest si poslechnout pár řádků z tenkrát nové knížky z úst pana Kantůrka.

8 03.09.2023

Pro ortodoxní RedDwarfisty absolutní povinnost. Pro ostatní nevím, protože se též řadím mezi velké fanoušky tohoto kultovního seriálu. Mě tedy nejvíce nadchly technické a další detaily, které v knize jsou a v seriálu pochopitelně být nemohly. Zejména jde o rozlehlost samotné těžařské lodi, po které jezdí dokonce metro, no a samozřejmě závěrečné pasáže ve hře Lepší než život, které byly totální psychedelií. A pochopitelně, pokud to je celé načtené českým hlasem samotného Arnolda J., zvaného "Eso" či "Stará vojna", pak tomuto dílku nemohu dát méně než 110%!

8 28.10.2022

Jasně, lze souhlasit s tím, že kloudný děj to nemá, ledaže byste za kloudný děj chtěli označit tu šílenost s ve stázi uloženou mírumilovnou a xenofobní planetou Krikitt a hledáním klíče k ní v podobě kriketové branky, jejíž tři pilíře jsou z plexiskla a kovu... a ten plexisklový pilíř je Cena za nejzbytečnější použití výrazu "do prdele" v literaruře, a jejíž břevno je jakési galaktické žezlo spravedlnosti - COŽE?

Ale přeci byste nezavrhli knihu, ve které jsou takové legendární šílenosti jako je zapšklý mimozemšťan, který se rozhodl pozurážet celou galaxii, létající večírek (vy jste snad na něm nikdy nebyli?), flolopující matracák, který se tak flupně vylomil, nebo bistromatická loď, která vypadá jako italská restaurace? Zkrátka v téhle šílenosti se skrývají drahokamy humoristické sci-fi!

Měli byste si to přečíst už jen proto, abyste se dozvěděli, co se přesně skrývá vrcholu hor Quentula Quazgara. A děj? Koho to zajímá! WUP! 70% (+20%, pokud si to poslechnete od Vojty Kotka)

8 21.05.2022

Autorovi je třeba přiznat jednu věc: z nijak extra originálního sci-fi tématu (viz např. Lukjaněnkovo Nanečisto) dokáže udělat extrémně čtivé knihy s něčím, co bych nazval "rodinným prvkem". Platí to zatím o všem, co jsem od něho četl - ať už to byla série Wayward Pines, Zhroucený čas nebo Temná hmota. Právě Temná hmota měla u mě tu nevýhodu, že jsem ji četl těsně po Zhrouceném času a tak jsem od začátku vycítil, že autor ze stejného nápadu (cesta, kterou jsem nešel) vytěžil hned dva bestsellery - jeden o cestování časem a druhý o mnohovesmíru. A obě témata jsou zajímavým námětem pro myšlenkové experimenty a tudíž obě knihy byly podle mého gusta.
Přes jistou neoriginalitu jsem se dobře pobavil a celou dobu jsem byl zvědavý, kterak autor vybruslí z toho superpozičního galimatyáše, který vytvořil. Víc ani ťuk, abych nespoiloval.

8 28.12.2020