soukroma komentáře u knih

Manažerský průvodce pro úspěšné uplatnění změny v organizaci. Velmi originální pojetí - jako detektivní vyšetřování toho, kdo v podniku zabil Změnu. Osoby jsou jasně definované (od pana Uspěchaného, paní Lakomé, přes Realizační tým, paní Vize, pana Dozora apod.), řádně vyzpovídané a konfrontované se správným přístupem k věci. I když čtenářův pohled na správnou strukturu organizace a klíčové pozice pro realizaci změny může být odlišný od autorova přístupu, určitě v textu najde spoustu nových podnětů k zamyšlení. Text lze přečíst na 2 hodinky, takže se to vyplatí...

26.12.2013

Lucerna v temnotě mě příjemně překvapila (zejména po přečtení některých komentářů) - nezadala si s mnoha jihofrancouzskými romány poetičností a nepostrádala napětí podobné Maurierové (román Mrtvá a živá, který mi čtení od začátku připomnělo, je ostatně uprostřed i jmenovaný).

1 26.12.2013

Moje první setkání s autorem a velmi příjemné - nikoli děsivým obsahem, ale čtivostí. Námět byl vskutku neotřelý a princip série zločinů skvěle vymyšlený. Severská nátura se projevuje v příběhu přiměřeně, nenásilně a spíše komicky než (typicky) depresivně, hlavně díky svébytným figurkám ve vyšetřovacím týmu.

5 26.12.2013

Čtivé a napínavé, s řádným odstupňováním, kdy v závěru je to hotová smršť...S větším odstupem hodnotím 75%, protože ten závěr byl tak rychlý, nepravděpodobný a přitažený za vlasy a mnohé se vlastně vůbec neobjasnilo (kdo podpálil stodolu, proč figurky na místě činu...), a navíc z totožnosti sériového vraha a zejména jeho motivů nebyl moudrý ani samotný hlavní hrdina. Verdon se mi dobře čte (Vražedná čísla možná o něco víc), ale s krkolomným řešením-neřešením tohoto příběhu mám nějak problém. V každém případě autor klade zajímavé otázky a vkládá myšlenky, které jdou pod kůži, pod/nad úroveň běžné detektivní práce, na téma etiky, osudů obětí, a v případě této knihy trefně a zde aktuálně i ohledně bulvárního lukrativního rochnění se v tragických událostech.

26.12.2013

Pomalá, staromódní detektivka (odpovídající době napsání jak stylem tak obsahem), ze zajímavého prostředí téměř neprostupných hraničních hor mezi Francií a Španělskem, severních Pyrenejí. .

22.12.2013

Tajemný podtext je spíš navíc (pán lesa, čarodějnice apod.), ale jinak by se v knize už vůbec nic nedělo... Formální a velmi pomalé vyšetřování sériových vražd v okolí baskického městečka ustupuje popisu podivných vztahů v rodině hlavní inspektorky, na nichž pak stojí i nevěrohodné a překombinované vyústění. Ve srovnání s anglosaskými thrillery se tento "případ" táhl jak med a dost nudil.

5 22.12.2013

Velké zklamání po Pyrophobii...slátanina s démony, okřídlenou bestií s vlčí hlavou, totálně nevěrohodnou detektivní zápletkou i protagonisty, melodramatickými vztahy a přehnanými dialogy. Ach jo, pro mě ztráta času.

2 17.12.2013

Po Vzpouře oceánů mě tato novější autorova sci-fi zklamala. Slibný začátek, ale za chvíli jsem se musela ptát, kam se poděla ústřední dějová linie cesty na Měsíc, neb celá střední pasáž (rozuměj několik set stran) se najednou odehrávala v Šanghaji, kde se hledala dívka (a nikdo celou dlouhou dobu vlastně neví proč - teprve na konci celé knihy se to trochu vyjasňuje, ale to je hodně pozdě po celé dlouhé akční sérii). K Měsíci se vracíme zase až ku konci, moc pozdě na můj vkus. Nebýt střední části, která je opravdu jak akční film (a nic jiného), pak by to ušlo jako minimálně o polovic kratší dílo (což při současných 1200 stranách by byl po všech stránkách bonus). Pár věcí se sice čtenář o vesmírných letech, Měsíci a jeho "využití" dozví, ale prostě Vzpoura oceánů je naprosto nesrovnatelný kalibr (ač obnáší také skoro tisícovku stran)!

1 16.12.2013

Špičková kniha - četla jsem po Vzpouře oceánů, ale i samostatně je to úžasné dílo. Čte se, jako by se člověk díval na film (navíc díky mnoha filmovým dokumentům věnovaných dějinám, oceánům, cizím planetám apod. si člověk spoustu popisovaných bizarností dovede opravdu dobře představit). Nejvíce oceňuji, jak se autor (sám neodborník, amatér) popasoval s obrovským záběrem informací: nejen zvládl neuvěřitelný objem rešerší, ale dobře se zorientoval, získal dostatečný nadhled a přitom si učinil vlastní názor, který ale dogmaticky nepodsouvá, naopak nastiňuje čtenáři různé varianty, jak se hypotézy o vzniku, vývoji a budoucnosti Země, oceánů ale i vesmíru s přibývajícími zjištěnými fakty a objevy mění. Navíc má autor dar podat odborný výklad jako příběh, tu zapojí humor, tam příměr, a čtivost je zaručena. Vřele doporučuji všem na přečtení - třeba postupně, nebo i jedním dechem, ale s možností podumat, vracet se, srovnávat s novinkami, které nás denně bombardují (text byl napsán v roce 2006, takže z 99% je aktuální). Ideální by byla elektronická verze textu s možností vyhledávání...

16.12.2013

Moc slov, moc jmen, i moc propagace Švédska, ale hlavně mooooc popsaného papíru... Při čtení jsem filtrovala, což dělám jen velice nerada, ale nedalo se jinak. Pozn.: Pokud bych hodnotila vydavatele podle jeho přístupu ke spotřebě papíru, tak by se dostal do záporných hodnot - přes 500 stran tohoto výtisku by se bohatě zvládlo na poloviční ploše paperbacku malého formátu, tak byl velký formát vázané knihy doslova "zneužit" na bílá místa...

8 16.12.2013

Jak autora miluji při jeho oslavě života v Provence, tak mě většinou zklame při pokusu o jiný typ beletrie (ještě tak Hotel Pastis, ale s jeho detektivkami je opravdu potíž). Už Podfuk jako víno jsem přečetla trochu se zaťatými zuby, ale Podfuk v Marseille už se číst moc nedal: zápletka jednoduchá, ženy krásné a neodolatelné, navíc se stále papalo, ale to postupně čtenáře už otupí, zejména při neznalosti některých jídel, vín či ingrediencí. Ovšem na vině mé nespokojenosti se podílí měrou vrcholnou též překladatel/jazykový korektor/vydavatel, protože tolik nesmyslných slov, slovních konstrukcí a hlavně do oka bijících hrubek na tak malém prostoru už jsem dlouho nikde neviděla ... (vsuvka: toto jediné mi chybí z doby minulé, kdy - zřejmě kvůli důkladné cenzuře každého vydávaného titulu - se též provedla důkladná jazyková korektura a ve výsledku se čtenář setkal jen velice zřídka s nějakým gramatickým úletem ba i překlepem).

3 16.12.2013

Typický český cestopis, hodně o jídle, penězích a logistice cestování. Postrádám zajímavosti a hlavně dojmy z památek a vůbec navštívených míst. Nejvíce mi vadila část věnovaná "průjezdu" Čínou, který trval sice měsíc, ale např. Pekingu je věnována pouhopouhá jediná zmínka, a to že si v něm aktéři vyřizovali víza do Mongolska (více se autor vyžil v popise politického vývoje Číny za uplynulých sto let)... Množství barevných fotek bylo na rozsah cesty nedostatečné, zejména když se k nim mnohdy vlastně žádný text nevázal (např. obří socha Čingischána by si zasloužila nějaký komentář). Autor na závěr také uvádí, jak ho cesta obohatila duchovně, což mě značně překvapilo, neb náboženství se věnoval výrazně okrajově.

1 16.12.2013

Pěkně napsané, čtivé, ovšem především s černobílými reprodukcemi, ilustracemi a fotkami. Ideální asi hlavně pro ty, kteří žijí ve zmiňovaných místech či je procházejí jako aktivní turisté, lační informací o dějinách a legendách s navštívenými místy spojenými. Hůř se v knize ale hledá, pokud chce čtenář najít něco konkrétního.

16.12.2013

K vyjádření mě vlastně přiměl dnešní komentář zřejmě čerstvého čtenáře Babičky, se kterým (výrazně) nesouhlasím. Ale aspoň byl pro mě užitečný tím, že mě přiměl k zamyšlení, jak mně se vlastně dílo líbilo, jaký mám názor. A sama sobě se trochu nestačím divit, protože vlastně žádný vyhraněný názor nemám...Přistupuji k Babičce jako ke klasice, kterou jsem poctivě přečetla (na rozdíl od spousty jiných klasických děl, jejichž děj znám, ale nikdy jsem je vlastně nepřečetla - mea culpa). Navíc k samotné knize přistupuji s respektem, neboť mám staré - velké a těžké - vydání v nádherné plátěné vazbě s překrásnými ilustracemi Adolfa Kašpara. Ve škole jsme byli poučeni, že Babička není román ani novela, ale povídka, a to ze zcela zjevných formálních důvodů, které někoho mohou rozčilovat, ale tak to prostě je, takže diskuse tímto směrem je zhola bezpředmětná. O idealizaci - s odstupem času, s pár lety a zkušenostmi navíc - bych s dovolením také polemizovala - idylické životy a poměry v Babičce tedy vůbec neshledávám (já bych v té době rozhodně žít nechtěla). A právě jakýs takýs vhled do tehdejších poměrů je asi pro mě nejdůležitějším přínosem celého díla, protože babičku jako člověka nevnímám tak, že bych ji měla/mohla milovat, zatracovat, nebo kritizovat - je prostě taková, jaká je, člověk, který toho hodně zažil, odpracoval a teď už čeká na svůj nevyhnutelný konec.
(Pozn.: kritický komentář, na který jsem vlastně reagovala, je pryč, kdo ví proč, přitom jeho autor mi sám dal překvapivě k tomuto mému odporujícímu komentáři palec nahoru - takže si to dobře pamatuji, a palec je taky pryč).

Škoda krásných fotek, které doprovázejí tak mizerný text, v němž se autorka věnuje jen okrajově samotné plavbě a cestovatelským objevům, protože je zahlcen podivnými, úmornými a pesimistickými, rádoby psychologickými "vhledy" do ostatních pasažérů a současně autorčina "výsostného" postavení (obletována hned několika "nápadníky"), které ji ale zdánlivě jen obtěžuje. Nebýt fotek a doslovu - sice pro změnu plného gramatických chyb, ale alespoň popisujícího loď, trasu cesty, navštívená místa a alespoň něco málo faktů navíc o málo známých i probádaných končinách, nestála by ta kniha opravdu za nic.

1 28.11.2013

Vynikající. Ideálně zvolená forma krátkých pasáží přesně časově a místně označených ve větších celcích opět jasně definovaných kapitol, takže se ani laik ani historik nemůže v obsáhlém textu ztratit a i zpětně se snadno zorientuje - samozřejmě ve spoustě jmen, historických postav a dějů a časových/zeměpisných/kulturních souvislostí. Ze všech "nerománově" pojatých historických knih se mi tato líbila naprosto nejvíce. Čte se sama...

Drsný, hodně drsný, ... a přitom hodně stručný.

17.11.2013

Napínavé, čtivé, konec trochu překombinovaný, ale naštěstí se nekonala žádná duchařina (sci-fi ani fantasy to není, jen moderní slušný thriller).

15.11.2013

Napínavé, čtivé, ale přeci jen autorka přidávala zejména ke konci zbytečně moc zápletek a dějových zvratů, jak na straně obyvatel vesnice, tak policie - méně je někdy více. Některé dějové konce pak vyzněly až příliš melodramaticky a nepravděpodobně.

14.11.2013

Povídky, drobné útržky, moc útěchy zrovna nepřinášejí (příliš mnoho odkazů na holokaust, tábory, stát Izrael a jeho politiku apod.), kromě snad jediné - "Hledání pročteného času", kterou vřele doporučuji všem na tomto foru...

11.11.2013