soukroma komentáře u knih

Slaboučké: ani thriller, ani horor, ani společenský román. Autor se asi snažil přiblížit nejvzdálenější končiny na východě Islandu, ale ani to se mu moc nepovedlo - "komunita" ani vesnice ani krajina, nic z toho nebylo pořádně vyobrazeno (ostatně se dle své předmluvy vlastně realitě stejně vyhnul - umístil děj z roku 1985 do vesnice, která zanikla již tři desetiletí před tím). A napínavost? napínalo mne akorát, zda vůbec k nějakému napětí dojde. Nedošlo. Postavy nevěrohodné, nesympatické, vesměs, zápletky ničemné, zato nechal autor umřít polovinu místní dětské populace...
Novější knihy autora jsou přeci jen lepší. Tato 50%.

5 02.06.2023

Jakmile se na scéně v Edinburghu zhmotnila (a děj ovládla) pozvaná americká forenzní psycholožka, která vcukuletu převzala (s neomaleností a vulgaritou sobě vlastní) veškeré aspekty vyšetřování, včetně zkoumání míst činu, trasologie, patologie a dalších kriminalistických odnoží, ovšem aniž by uplatnila svoji jedinou specializaci, tedy psychologii, vyletěla mi obočí skoro tak vysoko jako odlétla samotná kniha... Ne, takhle opravdu ne.

2 01.06.2023

Na nadpřirozeno mne neužije, proto se mi líbila první, ryze detektivní povídka i druhá, pominu-li vznášející se duchy...

3 01.06.2023

Pohádka pro dospělé, obludný horor ... aspoň doufám, že to jde za rámec uvěřitelného a možného.
Ovšem trojice holek hlavního hrdiny pokračuje v procesu zvlčení mílovými kroky ;-(
Netuctové místem na hranici Norfolku a Suffolku (včetně tahanic mezi příslušnými policejními sbory).
Čtivé, vtipné a krátké, takže 75%.

6 31.05.2023

Velmi čtivé, s několika věrohodnými různorodými zločiny: jakkoli anotace uvádí "jen" domácí násilí, k tomu se ve skutečnosti dostáváme až o hodně později, po teroristickém útoku v silničním tunelu a loupežných přepadeních. Samotná linka s Grace byla opravdu ohavná, co všechno domácí násilí může zahrnovat, nicméně její role mi pak byla čím dál méně jasnější. Postupně se totiž jednotlivé zločinné linky propojují až do závratného rozuzlení. Dočítala jsem nad ránem a z posledních 50 stran mi šla hlava kolem, vlastně mi zůstalo i pár otazníků...
Úvodní zločiny a vůbec nastínění vyšetřování v pohodovém výkonném britském policejním týmu se mi velmi líbily, autor je zkušený policista a ví, o čem píše. Proto asi také pozitivní důraz na profesionalitu a vstřícnost v týmu vyšetřovatelů, protože současné krimi z Británie obvykle obnáší řevnivost, korupci a nesnášenlivost až zásadní nespolupráci a dysfunkčnost v policejních týmech, což spíš nahrává zločincům než úspěšnému vyřešení úkolů v rámci "pomáhat a chránit". Zde tedy velmi příjemné překvapení.
K pozitivům patří i to, že se děj (celé série) neodehrává typicky v metropoli, ale v Canterbury (byť samotné starobylé město nehraje. alespoň v tomto díle, žádnou zvláštní roli). 90%

6 31.05.2023

Velmi čtivé a napínavé: děsivé neštěstí na úvod (inspirováno autorovou osobní zkušeností) vedlo k pátrání manžela po minulosti své ženy, zejména jejího pátrání po vrahovi sestry, o kterém i okolnostech její smrti neměl ani páru. Spousta lží a nejasností, kvůli ohavnostem života dítěte na periferii mimořádně obludného městečka s rafinérií.
Konec velmi akční, se stále důraznějším Kingovským nádechem (proto asi přiřazen horor jako žánr) - nejen občas se zhmotňující duchové, rozdvojené osobnosti hlavního hrdiny i jeho manželky, průběžné diskuse vdovce se zemřelou, ale zejména městská legenda o plynové hlavě...a jejím závěrečném zhmotnění.
Nebýt těch nadpřirozeností, dle mého zbytečných, hodnotila bych i výše, takto 80%.

"Bez tebe jsem začínal ztrácet rozum, Allison. Smutek už je takový. Připraví člověka o část jeho já a v tom místě po sobě zanechá kráter šílenství a iracionality."

3 31.05.2023

Kratičká netypická povídka, žádný horor ani thriller, dokonce ani melodrama, přestože se v ní mladý pilot se svým strojem ztrácí v noci v mlze nad mořem. Vcelku vlastně poklidný příběh s dobrým, byť nevysvětl(it)eným řešením.
Krásně si zde autor zavzpomínal na své roky létání v RAF se stejným strojem (1956-1958) a na své mládí, potud je to autobiografický příběh. Třeba se mu stalo něco podobného, v každém případě to - pro něj i pro čtenáře - dobře dopadlo, a to je to hlavní.

9 30.05.2023

Na mne přespříliš zdlouhavé a plné ne nutných odboček. Siri mne neuchvátila.

1 28.05.2023

(SPOILER) Velmi brutální vražda, dlouhé odhalování minulosti zavražděné vyobcované Amišky, chybný výsledek vyšetřování vedoucí k další smrti. Spousta vaty a balastu zejména v závěru, kdy bylo čím dál jasnější, jak se věci měly. A Kate pak poněkud neprofesionálně vlezla do jámy lvové.
Tentokrát ale sama zápletka i rozuzlení byly pro mne značně neuvěřitelné - jak staré tajemství, tak pachatelé a jejich naprosto nečekaná brutalita.

4 27.05.2023

(SPOILER) Nepotěšil jste mne, pane Nesbø, ani já vás nepotěším: hodnotím jako průměr, a to jen proto, že jsem s Harrym absolvovala všechny jeho předchozí "eskapády" (tj. kdybych četla toto jako první, do série bych se asi ani nepouštěla).
Všichni píšou, že Harry stárne - mně naopak spíš vadí, jak je pořád stejný: alkohol je jeho pánem, i tady přes dobré úmysly se často ocitá v podroušeném, tedy naprosto nepoužitelném stavu; autority pořád nesnáší, tudíž by se nezapojil do policejního vyšetřování jako řadový zaměstnanec, přitom rád využívá (samozřejmě pokoutně, tedy vlastně zločinně) všech vymožeností moderní laboratoře a výstupů krimi týmu specialistů policie a kriposu; rodina mu nic moc neříká, přitom děsivě ho pronásleduje Ráchelin duch (o Olegovi jsou v celé knize jen dvě kratičké zmínky, bezvýznamné), a současně s maličkým Gertem je okamžitě na jedné vlně... (Minulé díly jsem si z hlediska partnerských a rodičovských a přátelských vazeb HH moc nepamatovala, zdejší narážky mi taky moc nepomohly, ale to podstatné jsem pochopila.)
Ale nejhorší je, že si nějakým způsobem (no, 12 dílů to trvalo, že) vybudoval jakousi auru jediného kriminalisty schopného řešit sériové vraždy v Norsku (?), takže se k němu prakticky všichni bez výjimky (vlastně i jeho zarytí nepřátelé) chovají pomalu jako k Bohu, očekávají jeho nápady (a řešení) a vzhlížejí k němu, aby mu mohli přisluhovat v jeho božském tažení. Nu, Bůh to není, ale naneštěstí ani dobrý kriminalista ne - jak sám i přiznává, nespletl se jednou, dvakrát, ale rovnou třikrát, a to už i ubohý čtenář měl jasno!
Tolik k hlavní postavě, teď k celému krimirománu: do třetiny se ohledně vyšetřování nedělo nic, záhy známe pachatele (jeho přezdívkou) a v polovině známe i jeho motiv. A pak se zbývajících skoro 300 (z 540) stran plácáme v neslaném nemastném ději.
Jakkoli hnusný námět parazitů, není to ovšem nikterak originální (mně naneštěstí utkvěla v barvitých vzpomínkách asi málo známá Jedenáctá morová rána, kde se mi dělalo stejně nevolno, protože šlo o tasemnice a její bobule se také usazují v člověku kde libo, včetně očí); pojídač mozků už tu taky byl, Hannibal Lecter, ostatně odtud byl ještě jeden prvek naznačeně použit v ději ... Tolik co do originality a příjemnosti čtení.
Nesbø zřejmě miluje číslo tři: nejen že se tolikrát běžně Harry plete ve "výběru" pachatele, ale autor zde schválně natahoval děj a čtenáře rozehráním tří mileneckých partií vrcholících v závěru knihy, z nichž se měl konečně vyloupnout opravdu pachatel, za cenu případně dalších obětí. Nepříliš povedené.
Stejně jako závěrečné melodrama se smrtelně nemocným přítelem, který byl schopen se vmžiku vyštrachat nejen z nemocniční postele, ale absolvovat výlet vyžadující jisté fyzické (a herecké) předpoklady, a dotáhnout šarádu do konce. Neuvěřitelné.
Takže z celého příběhu mne vlastně nejvíc zaujal a potěšil originální prvotní (obalující) případ s Lucille v L.A. a jejími věřiteli, a Harryho vtipné (či spíš typicky vabank) řešení jejího problému, což dalo základ jeho návratu domů a celému osloskému "vyšetřování".

Na druhou stranu (po přečtení zdejších komentářů) mi nijak nevadily anglické vsuvky, jednak jich bylo ve skutečnosti pramálo a byly buď bezvýznamné, nebo podle kontextu srozumitelné (včetně závěrečného dialogu s Lucille). Stejně tak jako hudební připomínky - těch bylo co do počtu tak na prstech obou rukou, víc ani ne, což v knize o 500+ stranách moderního autora s chutí přidávající hudební podtext je opět (přijatelně) zanedbatelně.
Howgh.

7 26.05.2023

Vzpomínky, vzpomínky, vzpomínky... Na doby dávno i nedávno minulé, lidi blízké, rodinně, divadelně, umělecky, místem... na přeskáčku. Spolu s vtírajícími se úvahami o stáří, teď už na vlastní kůži (vydáno 2012)....
Nostalgie, maličko deprese, smutek, stesk, ...věčné hledání pravdy, ve všem, všude, v sobě.
Jak Kačer má vpravdě uměleckou duši, jiné povolání než herec a režisér by mu nestačilo, neslušelo, nepříslušelo, psaní je jen nezbytným doplňkem. Neustále dumající, pochybující, pokorný, strachující se (o pravdu) - měl vůbec chuť a možnost a důvod se někdy doširoka usmát, zasmát z plných plic?

3 24.05.2023

Dobré: začátek výborný, stát se taková nehoda může každému, i když ne každý bude mít vedle sebe zrovna pragmatickou mrchu, která situace zneužije. Pak se ovšem příběh děsivě rozvíjí a už to není jen vyděračka, ale psychopatka, a nakonec ještě něco mnohem horšího... Konec šílený.
Celkově ale čtivé, jiné, a do jisté míry vcelku věrohodné.

A teď koukám, že autorka je Australanka ;-) - to je pro mne vždycky bonus! (I když se tenhle příběh odehrává v Bostonu.)

3 24.05.2023

Velice osvěžující: nejrůznější témata, kratičká zpracování textů, včetně aforismů, vždy trefné a k jádru věci, barevný obrazový a foto doprovod, pár receptů a hodně triků, na všechno.
Čtyři autorky, ale není to na výsledku nijak poznat, což je velké plus.
Parádička, úplně ty Pařížanky vidím a slyším! A Paříž a Francii a francouzštinu jakbysmet!!!

Vždycky si stěžuji na přílišnou váhu knih, kde to nemá žádný smysl (a obtěžuje to mne jako čtenáře): tahle vcelku útlá a rozsahem nevelká kniha je taky pořádně těžká, ale má to své opodstatnění ve výborné výpravě - krásný silný lesklý papír dělá vhodný základ pro barevné grafické provedení, které ještě jednou oceňuji.

5 23.05.2023

Těšila jsem se, ale knížka mne vlastně moc nebavila a neuchvátila, přestože miluji moře, lodě, námořníky i Bretaň.

2 22.05.2023

(SPOILER) Podobně rozpolcený pocit z knihy jako u předchozí, Zavři oči. Překvapivý začátek (původně jsem se domnívala, že půjde o Joeovu druhou ženu, případně o vyšetřování nějakého bigamisty, skutečnost byla ale děsivější), postupné odhalování pozadí a charakterů vlastní i širší rodiny.
Nicméně autor zase v poslední třetině přihazoval do kotle, zahrnoval další a další pro děj málo až zcela nepodstatné postavy, Bethany, Viktorii, Jenny, Štístko..., a u stávajících přidával na odhalování "temné minulosti", takže nakonec na nikom nezůstala nit suchá. Tolik podivných lží, nevěr, loupeží, u na pohled mírumilovných vztahů rodinných a přátelských, že to bylo na mne moc. Deprese na depresi a nakonec dost neuvěřitelné vyústění i pachatel (křehký, slabý..., ale aspoň s motivem, zatímco u jeho ženy to bylo s motivem hodně na štíru). Celá závěrečná nadmíru krvavá akce byla přehnaná (i psi to odnesli, v barvě). 70%
Měla jsem problém prakticky se všemi postavami (jejich postoji a vývojem), jak Joea, jeho otce i matky, samozřejmě Olivií, jejím synem a kámošem, ale i detektivem Macdermidem. Jinak se nemění, že Ruiz je skálopevný, Charlie ochranitelská, Emma divná (až moc). Kate trochu jako zjevení...
Nelíbilo se mi takové zevšeobecňování, že rodiče musí nevyhnutelně spadnout z piedestalu, jakmile děti trochu povyrostou a rozum berou. Opravdu to tak nefunguje, jsou i rodiče morálně kvalitní, kteří mají nárok se na dětmi zbudovaném piedestalu udržet celý život.

"Pochopení lidského konání ti život nijak neusnadní."

5 22.05.2023

Vlastně hodně málo o tanci jako takovém, spíše o životě, rodině, zájmech, trochu o StarDance a více o vlastních tanečních kurzech a aktivitách. Zajímavý člověk, líbí se mi jako porotce.
Fotek málo, černobílé a asi jen jedna dvě opravdu zachycují tanec.
Samotný "rozhovor" ale skáče od jednoho k druhému, není ucelený a dobře připravený: Covid za to může i nemůže..., ale za hrubky tedy určitě ne. 70%

1 22.05.2023

Příliš sebestředné (obsahově i stylisticky: zásadně já ... a pak teprve ti druzí), zcela zbytečně dlouze zaměřené na dětství a mládí (celá třetina knihy), kdy se nakonec vykrystalizoval její zájem zejména o boj s terorismem. Nicméně když zmínila útok z 11. září na dvou odstavcích poté, do několik desítek stran popisovala svůj zájem o Barmu jako mladistvá, připadlo mi to - nejen v celkovém kontextu - náramně divné.
Po nástupu k CIA (vzpomněla jsem si, že předtím psala o úletu na univerzitě, kdy si podřezala žíly - jestlipak tohle uvedla poctivě do přijímacích dotazníků...) mi přišlo, že se rovnou postavila do role spasitele (světa i samotné organizace - např. neměla tam žádný vzor, mentora, nic moc neuznávala, na vysloužilé špióny koukala jak na póvl).
Pečlivě se autorka v knize vyhýbala dataci, kde to šlo, takže jsem nevycházela z údivu, když jsem tady konečně zjistila její rok narození - 1980! Takže v CIA a plném nasazení tedy opravdu nebyla dost dlouho (deset dvanáct let?) na to, aby si mohla dovolit předložit věrohodný popis práce v utajení podložený zkušenostmi. Takže to jen vzbudilo mou další nevoli a nedůvěru...

4 20.05.2023

Sloupky k občasnému přečtení, nakouknutí, polemice, připomenutí dění už zavátého loňským sněhem či pohřbeného pod sutinami hrůzných aktuálních dění. Ovšem jen a pouze na webu, náhodně či cíleně, dle momentální chuti a rozpoložení a světového dění. Přečetla jsem prvních pár kousků a měla jsem dost - ne že bych s autorem v mnohém nesouhlasila, ale toho negativního a depresivního i v té krátkosti bylo prostě až moc, aspoň na mne.
Dál se v tom rochnit nebudu, protože ... jak jsem psala výše. Tahle směska reagující na vnější zprávy se nehodí na knihu, která nota bene slibuje dvě části - veselou a vážnější, přitom část první naznačena je, část druhou jsem hledala marně, a ani jednu neuvádí ani obsah, aby měl ubohý čtenář jasno. Další podivností je, že doslov se netýká této knihy, ale knihy předchozí, původních Zpráv... - asi proto jsou nám dopřány rovnou doslovy dva.

1 20.05.2023

Četla jsem jako první autorova Prodavače minulostí, který se mi líbil velmi. Tohle mi ale pak připadalo už značně povědomé - obsahem, stylem, rozsahem (naštěstí nemá autor, Portugalec, Angolan jen volbou, potřebu sdělit světu úplně všechny své myšlenky najednou). I ještěrka se kmitla.
Takže tentokráte jen 70%, ale rozhodně lze českému čtenáři doporučit obě knihy, i tuto - právě pro exotický nám neznámý obsah, osvěžující styl i útlý rozsah.

3 20.05.2023

Autorku jsem zkusila podruhé, ale její styl mi nesedí a detektivky v jejím podání mne nebaví. Další pokus si odpustím.

2 19.05.2023