soukroma komentáře u knih
Opravdu oddechovka: britská aristokracie a americká pompéznost (a mafie a prohibice) v 20. létech minulého století podaná stylem a nadhledem 21. století. Nejde samozřejmě o žádnou detektivku, i když mrtvolami se to jen hemží. Stačí si užívat vodopádu slovních perliček (zejména nepřeberných oslovení mezi sourozenci a bohatých emočních zvolání na místo jednoduchých citoslovců) a úžasných přezdívek (zejména Chicagských gangsterů).
Do poloviny se mi kniha velmi líbila, ale zbytek odehrávající se ve středověké Francii mě překvapivě vůbec nebavil. Přes akčnost tomu nějak chyběla šťáva a hlavně věrohodnost, a to jak samotného děje, tak hlavních hrdinů ("starých" i mladých). Asi by se to lépe hodilo jako scénář k filmu, jako literární dílo jsem to moc neocenila.
Česká rychlovka k odreagování. Sama bych sice uvítala více zážitků s domácí zvířenou i více místních figurek, neboť převládá širší rodina (náplava) a typicky kamarádky, a také boj se zahradou, chalupou a počasím by si zasloužil větší pozornost průběžně po celý rok - zde vše převálcovala zima.
Trochu suché podání příběhu z policejního a soudního prostředí, s podrobným popisem činností státní žalobkyně, vyšetřovatelů i soudů, což je ale zase zajímavá změna mezi záplavou příliš povrchních a přehnaných thrillerů, které nemají se skutečností a zákonnou spravedlností nic společného.
Paráda - pro mě úžasný objev v severské krimi. Nejprve téměř polovinu knihy se snažíte přijít tomu všemu na kloub, pak je to rázem jasné, ale to se teprve rozehrají dramata na nejvyšší úrovni (mezinárodní, diplomatické, politické, právní) i několik dramat osobních, aby tomu všemu nasadil korunu velmi nečekaný konec... K tomu příběh nabízí mnoho zásadních otázek a na mnohé si musí čtenář odpovědět sám za sebe. Komisař a jeho skupina je přitom skoro tak zvláštně chytlavá jako dánský Carl a jeho oddělení Q.
Velmi zajímavé a poučné s ohledem na antropologii a forenzní vědy. Krom toho čtenáře příběh vede do opravdu zapadlých koutů hor, lesů a parků Tennessee, kde žijí opravdu divní lidé a dějí se tam opravdu divné věci...Rozhodně se autoři svými příběhy příjemně zřetelně odlišují od "středního" proudu modeních amerických thrillerů.
Ta kniha je úžasná a měla by být doporučenou četbou (zejména v dějepise i v diplomatických službách) v tom pravém slova smyslu: odhaluje spletitosti rozdělení mocenských sil Evropy na konci 19. století, zákulisní tahanice jak na politické, tak obchodní straně, ohromný rozvoj průmyslu a s tím související změny v dopravě a vojenství, vztahy a působení aristokracie. Toto vše je však navíc podáno nikoli suchopárně, ale jako špionážní psychothriller, neboť psychologické (nejen mocenské) hry se zde odehrávají hned na několika úrovních, až po velmi osobní dvou hlavních aktérů stojících zdánlivě proti sobě (muž pocházející z "bahna" Istanbulu a žena aristokratického původu, mírotvorná baronka a nejmocnější obchodník se zbraněmi a poradce významných vlád, dva nesmiřitelné světonázory a oběma dá historie aspoň do určité míry za pravdu, i když ten pragmatičtější, s neidealizovanou znalostí lidské povahy a touhy po moci naneštěstí vítězí na celé čáře). Je to 189 stran esence reálné, historicky podložené politiky a psychologie. Množství jmen, hodností, titulů a postavení předhozených hned na prvních stranách knihy nesmí odradit...
Mně se celá kniha mimořádně líbila. Mezi podobnými dobrodružně-špionážními thrillery moderní doby mě právě tenhle velice potěšil nepřehnaností akce a zejména civilností vyobrazení hlavních hrdinů. I když jsou plně vycvičení pro dané úkoly a pochopitelně zdatnější a schopnější než většina populace, přesto je jim občas ouvej: něco je bolí, je jim zima a strádají únavou ...to se moc často v jiných dílech se superhrdiny prostě nevidí.
N.B Já pořád nerozumím tomu, proč pod Ludlumovým jménem vychází tolik knih po jeho smrti. U této je jméno skutečného spisovatele alespoň uvedeno na obálce, ale jak to tedy vlastně je?
Čtivé a zajímavé, i když možná přespříliš informativní (hutná hromada faktů a přehršel spekulací ... že by jinak nekomentovaný důvod nízkého hodnocení knihy zde?) na úkor napínavosti příběhu a vykreslení postav (konec tedy akční je zas až moc). Nicméně zájemcům o kacířského faraona, historii exodu Židů z Egypta i o rané křesťanské sekty lze jen doporučit pro další hloubání.
N.B. Docela mě překvapilo, že se v celé knize neobjevilo (aspoň jsem si nevšimla) původní jméno města, které si Achnaton nechal zbudovat jako svoje sídelní a které po jeho smrti nechali Egypťané svému pouštnímu osudu - Achetaton. Hovoří se zásadně pouze o El Amarna, jak je lokalita známa dnes.
Docela fajn, i když se mi Peabodyová a spol. před pár lety líbila na čtení více. Tahle mě ale bavila, ale mrzelo mě, že se klíčová kočka slibovaná v anotaci i na obálce a kočky rodinné a místní vyskytují v příběhu ve skutečnosti dokonce méně než v jiných knihách série. Navíc má u mě autorka vroubek za "všech 20 kočičích drápků" - je jich totiž "jen" 18 (o dva víc by se už opravdu nedalo vydržet ;-).
Výborné jako vždy, plní vysoká očekávání. Podrobnost až někdy (zejména v úvodu) zdlouhavost nevede rozhodně ke znuděnosti, ale naopak umožňuje čtenáři opravdu prostředí a postavy vidět, slyšet a cítit kolem sebe. K celkovému kontextu doby této poslední Jindřichovy ženy mi docela pomohlo, že jsem předtím dočetla román Šestá žena od Plaidy - pro orientaci v lidech a vztazích to bylo dobré, ale ani z jedné knihy jsem nakonec nevyčetla, kdo byla bláznivá Jane (asi Jane Greyová v druhém případě, líčená ovšem všemožně jinak než jako bláznivá), což vzhledem k jiným podrobnostem a obsažnému doslovu o historických souvislostech autorovi docela zazlívám. A závěrečnou surovou bitku a její dalekosáhlé důsledky ostatně taky...Proto jen 90%.
Zpočátku mě příběh překvapivě nijal nezaujal až poněkud nudil (už je to dlouho, co jsem četla poslední Childovu knihu, tak jsem měla asi přehnaně vysoká očekávání), celkem mi vadilo prostředí ochrany (budoucího) vrcholného politického představitele amerického státu, státní bezpečnostní složky i hlavní hrdinové - zejména dvě super-dámy kolem Reachera. A dokonce ani Reacher mi moc neseděl v této konstelaci a při vzpomínkách na rodinu a zejména bratra. Jakoby se ta sentimentalita nebo co to vlastně bylo k Reacherovi ani nehodila. Jak se však příběh rozvíjel, nabíral postupně stále vyšší obrátky, už jsem zase starého dobrého Reachera poznávala a bavil mě. Sice mi nakonec motiv připadal trochu nereálný, jistě mohli vrazi svůj čin provést jednodušeji a dříve (abych moc neprozrazovala), ale celkově za to napětí mohu dát 85%.
Pozn. k překladu: překvapil mě "toust" (asi už i správně), ale odrovnal "klaxon" (zaručeně špatně)...
Od samého začátku mi to připadalo jako taková nesourodá změť názorů, postřehů, statistických údajů (autorka si provedla nějaký blíže nespecifikovaný čtenářský průzkum - uvedený vzadu jako příloha a označený i jako analýza, která tam ovšem prakticky žádná nebyla - a z něj dost neobratně cituje uvnitř knihy). Prokousala jsem se do hlavní části knihy, kde jsem očekávala systematičtější přístup aspoň podle titulů kapitol a podkapitol, ale nic se oproti úvodu nezměnilo - když se v části o zaměřené na čas příběhu najednou hovoří o místě příběhu, jemuž je věnovaná jiná část knihy, hovoří to za vše...Dál už jsem jen listovala. Samozřejmě že pár zajímavých postřehů a možná i rad na tělo potenciální spisovatel v knížce nalezne, ale celkově obsah neladí s bombastickým titulem a nenaplňuje související očekávání.
Velice mi ale také vadila překladatelská "invence", která jasně prokázala, jak může knihu poškodit nejen sám autor, ale často hlavně překladatel, který svoji práci neumí, a i když možná zná jazyky, mezi nimiž překládá, nedostává se mu znalostí a vzdělání ohledně kontextu a širšího kulturního zázemí. Zde je to patrné hned v prvních citacích ze světově známých děl: titul Rebecca uvádí v českém překladu jako Živá a mrtvá, přitom je to Mrtvá a živá - pokud to překladatel neví, je to víc než na pováženou, a pokud si to neumí ani najít nebo aspoň ověřit, je už ztraceno úplně vše. V uvedené citaci z úvodu právě této velkolepé knihy hned padne do oka Anderley místo Manderley, což také lze jen těžko svádět na nějakého tiskařského šotka. (Na druhé straně zase není pro změnu přeložen titul The Pelican Brief, Případ Pelikán.) A tak to pokračuje rušivě dál, takže potenciální spisovatel musí toto veledílo - Jak napsat bestseller - raději odložit, aby si jeho čtením spíš nepohoršil.
Pozn. k překladům obecně: zdánlivě objevné překlady odklánějící se zcela od originálu titulů knih, zejména pokud ty nepotřebují žádnou zásadní změnu a snesou doslovný překlad (tj. neobsahují slovní hříčku, nebo jinou syntakticku či sémantickou zapeklitost zavádějící čtenáře na scesti) osobně odsuzuji, ale když už je takto přeložený titul zaveden, pak ať je používán ve své správném znění.
Jiný případ, rovněž citovaný v Jak napsat bestseller: v originále kniha What They Don't Teach You at Harvard Business School je do češtiny přeložena jako Co vás stále ještě na Harvardu nenaučí. Pro moje vnímání je ale tento překlad na hony vzdálen od originálu, cítím totiž značný rozdíl mezi tím, co škola vyučuje a co se studenti skutečně naučí - možná je problém v posledím slovu překladu titulu, které by mělo znít "neučí".
V mnohém souhlasím s přechozími komentáři: čekala jsem něco jiného, jakoby se autor nemohl rozhodnout, zda to bude psychothriller, historický, společenský či erotický román. Od všeho tam trochu bylo, ale dohromady to nedalo skousnutelný celek. Postavy se chovaly podivně, nervydrásající (a žaludek obracející) střed knihy dle mého zcela vylučoval autorem zvolený téměř happy-end.
Děsivosti amerického maloměsta počátku 20. století, o čem asi chtěl autor psát, jsou tam vtlačeny spíše jen jako novinové titulky, s poněkud klišé všudypřítomným dovětkem "to se stává". Mně se tedy moc nezdálo, že by všichni ze dne na den museli zešílet a vykonat na sobě a/nebo svém okolí zmíněné hrůzné činy..., ale hlavně jsem vůbec neuvěřila celému nosnému příběhu.
Kniha se mi nijak zvlášť nelíbila, na to by musela být o polovinu kratší, aby se v ní odvíjel (nějaký) děj aspoň trochu přijatelným tempem, takto se nic nedělo zoufale dlouhou dobu a omílalo se stále totéž. Neseděla mi navíc vůbec hlavní hrdinka, policistka, která jakoby byla i nebyla volavkou - na to se jí prostě záměrně nedostávalo zásadních informací a kontextu celého komplikovaného případu, o čemž dost pochybuji, že by v reálu mohlo nastat (zejména u britské policie).
Nic mi to nedalo, jen vzalo den strávený s tímto nezáživně podaným 180-stránkovým "příběhem", kde se do poloviny nedělo nic a pak se hromadily spíše méně než více uveřitelné motivy jediné vraždy "tajemného cizince" ve vesnici o pěti a půl duších.
Odložila jsem po 30 stranách - výměna opatrně vtipných a zdánlivě nevtíravých e-mailů mezi dvěma neznámými lidmi mě vůbec nezaujala.
Velice čtivé a děsivé, hrůza nebere konce, a mrazí o to více, že by to vlastně mohla být klidně i pravda - lidská psýcha je nevyzpytatelná, psychopatologické sklony často dědičné a tady se nic nedá svádět na nadpřirozené síly, upíry ani duchy... Autor skvěle zapracoval tajemné a trochu zchátralé místo děje (bývalý otrokářský jižanský obrovský dům) na ostrůvku u pobřeží Jižní Karolíny, spolu s parným podnebím a bouřlivými živly.
Příběh srovnávají s Francisem: ano, machinace, špinavé praktiky a na konci už úplně dobitý hlavní aktér - ovšem v jachtařském, nikoli dostihovém odvětví (sport + business). Nebylo to špatné, ale asi si to nejlépe užijí sami jachtaři, protože se jedou mnohé závody u Británie a Francie a až příliš se používá žargon nepříliš pochopitelný pro laiky ...